Přemnožená zvěř v českých lesích je důsledek toho, jaký duch myslivosti u nás převládá. Podle zemědělce a myslivce v jedné osobě Jiřího Michaliska tkví problém mimo jiné v tom, že myslivost některým lidem přináší velké zisky ze zprostředkování loveckého zážitku. A aby takový lovecký zážitek stál za to, musí být v lesích zvěře dost. I když to jinak působí společnosti miliardové škody. Podvodům s hlášením počtů ulovených kusů zvěře by podle něho pomohlo odevzdávání tzv. markantů. Kus uloveného zvířete, předaný úřadu.

Na sklonku roku 2019 byl v obci Bohunice dokončen mostek. Na tom by nic zajímavého nebylo, až do okamžiku, kdy se ukáže, že je z 80 % ze dřeva. Podle projektanta stavby je dřevo skvělý materiál, který se pro mosty skvěle hodí. Co ale brání tomu, že dřevěných mostů u nás není víc? Povídali jsme si o tom s projektantem Romanem Fojtíkem.

Holubi ve městě. Vnímáme je buď jako poslední střípek živé přírody, hodný ochrany, anebo ekvivalent otravných létajících krys. Ať tak, nebo tak, vždy se nás dotknou zprávy z městských radnic a magistrátů, volající po snižování početnosti holubích populací. Je to dobře? Špatně? O soužití lidí s holuby jsme si povídali se zoologem RNDr. Radkem Lučanem, Ph.D, z Univerzity Karlovy.

Obraz zemědělce je v Česku poněkud nevlídný. Hospodaří na velkých lánech a brání tomu, aby krajina vypadala a fungovala lépe. Požadavky na zemědělství od lidí ve městech se často nepotkávají s každodenní prací na polích. Jak se s nároky na své povolání vypořádává zemědělec hospodařící přímo v hlavním městě Praze? Zeptali jsme se na to Petra Řebíčka, který vede zemědělskou společnost VIN agro, hospodařící v okolí pražské Vinoře.

Současnost je zahlcená ekologickými problémy. Mnohé z nich se zdají být katastrofické. Pokud se ale podíváme stovky a tisíce let do minulosti, zjistíme, že mnohé změny prostředí se opakují. A že přírodní podmínky nebyly nikdy stálé. Přestože je dnešní svět jedinečný, může nám historie nabídnout porozumění dějům, které aktuálně prožíváme. Paleoekolog Petr Kuneš nám v rozhovoru pomáhá vyjasnit pohled na to, co je v přírodě přirozené, i na dobu, ve které žijeme – dobu meziledovou.

Minulý týden se na Ekolist.cz obrátila tisková mluvčí České inspekce životního prostředí s tím, že se inspekce cítí pod extrémním politickým a mediálním tlakem, informace od ní jsou v médiích překrucovány a nikdo se nezajímá o širší kontext. A nabídla k rozhovoru Lukáše Kůse, ředitele odboru technické ochrany životního prostředí a prevence, a oba ředitele dotčených oblastních inspektorátů Radka Pallóse a Tomáše Augustina. Přinášíme vám to podstatné, co během více jak dvouhodinového rozhovoru zaznělo.

Pavla Říhová a její tým z České inspekce životního prostředí byl uznávaný u nás i ve světě. Na poli mezinárodní ochrany biodiverzity a potírání nelegálního obchodu s ohroženými druhy zaznamenal řadu výrazných úspěchů. Mezi hvězdné chvíle její kariéry patřila audience u prince Williama, který coby ochránce přírody ocenil její dlouholetou práci. Pavla Říhová se svým týmem už na České inspekci životního prostředí není. Jaké byly důvody odchodu a co bude s týmem dál, líčí Pavla Říhová v rozhovoru pro Ekolist.cz.

Justina Danišová vystudovala učitelství biologie a geologie na Přírodovědecké fakultě UK. Její vlastní představy o tom, jak vychovávat a vzdělávat děti prošly během několika let velkou proměnou. Dnes se spolu s dalšími lidmi snaží učitelům prošlapat cestu ven z učebny. Podle jejího přesvědčení se venku dá učit skoro jakýkoliv předmět. Největší překážkou totiž není učební osnova, ale ochota učitelů učení venku zkusit.

Lesník Aleš Erber chtěl v Lesích ČR uplatnit znalosti, které získal v Česku i po Evropě. Ale narazil. Jeho tehdejší nadřízení neměli pochopení pro jeho snahu o včasnou přípravu svěřených lesů na klimatickou změnu a podporu biodiverzity. Nyní spravuje lesy především soukromým vlastníkům lesů na Pardubicku, kde aplikuje dosud získané zkušenosti. Jeden z jeho obecných poznatků je, že naše lesy jsou moc husté a že je to pro ně nezdravě nebezpečné.

Aleš Erber se pro práci v lese nadchl především díky trilogii Tomáše Holého Pod jezevčí skálou. Pouštěl si ji pořád dokola a věděl, že až bude velký, chce pracovat v lese jako hajný. Dnes je mediálně jedním z nejvýraznějších propagátorů přírodě blízkého hospodaření v lesích u nás. Jako jeden z mála lesníků si vzal za své nejen práci v lese, ale i propagaci nového pohledu na les mezi politiky a novináři. Nás provedl převážně borovými lesy okolo Chocně, kde aplikoval různé způsoby hospodaření a snažil se o adaptaci porostů na klimatickou změnu v době, kdy se o problémech lesů téměř nehovořilo.