Trávení dravců a šelem je trestný čin. To však traviče od kladení návnad zřejmě moc neodrazuje. Ornitologové se od místních lidí čas od času dozvědí, kdo za trávením stojí, ale nikdo není ochotný to dosvědčit. O hledání otrávených návnad a travičů jsme si povídali s psovodkou České ornitologické společnosti Klárou Hlubockou.

Přemnožená zvěř v českých lesích je důsledek toho, jaký duch myslivosti u nás převládá. Podle zemědělce a myslivce v jedné osobě Jiřího Michaliska tkví problém mimo jiné v tom, že myslivost některým lidem přináší velké zisky ze zprostředkování loveckého zážitku. A aby takový lovecký zážitek stál za to, musí být v lesích zvěře dost. I když to jinak působí společnosti miliardové škody. Podvodům s hlášením počtů ulovených kusů zvěře by podle něho pomohlo odevzdávání tzv. markantů. Kus uloveného zvířete, předaný úřadu.

Na sklonku roku 2019 byl v obci Bohunice dokončen mostek. Na tom by nic zajímavého nebylo, až do okamžiku, kdy se ukáže, že je z 80 % ze dřeva. Podle projektanta stavby je dřevo skvělý materiál, který se pro mosty skvěle hodí. Co ale brání tomu, že dřevěných mostů u nás není víc? Povídali jsme si o tom s projektantem Romanem Fojtíkem.

Holubi ve městě. Vnímáme je buď jako poslední střípek živé přírody, hodný ochrany, anebo ekvivalent otravných létajících krys. Ať tak, nebo tak, vždy se nás dotknou zprávy z městských radnic a magistrátů, volající po snižování početnosti holubích populací. Je to dobře? Špatně? O soužití lidí s holuby jsme si povídali se zoologem RNDr. Radkem Lučanem, Ph.D, z Univerzity Karlovy.

Obraz zemědělce je v Česku poněkud nevlídný. Hospodaří na velkých lánech a brání tomu, aby krajina vypadala a fungovala lépe. Požadavky na zemědělství od lidí ve městech se často nepotkávají s každodenní prací na polích. Jak se s nároky na své povolání vypořádává zemědělec hospodařící přímo v hlavním městě Praze? Zeptali jsme se na to Petra Řebíčka, který vede zemědělskou společnost VIN agro, hospodařící v okolí pražské Vinoře.

Současnost je zahlcená ekologickými problémy. Mnohé z nich se zdají být katastrofické. Pokud se ale podíváme stovky a tisíce let do minulosti, zjistíme, že mnohé změny prostředí se opakují. A že přírodní podmínky nebyly nikdy stálé. Přestože je dnešní svět jedinečný, může nám historie nabídnout porozumění dějům, které aktuálně prožíváme. Paleoekolog Petr Kuneš nám v rozhovoru pomáhá vyjasnit pohled na to, co je v přírodě přirozené, i na dobu, ve které žijeme – dobu meziledovou.

Minulý týden se na Ekolist.cz obrátila tisková mluvčí České inspekce životního prostředí s tím, že se inspekce cítí pod extrémním politickým a mediálním tlakem, informace od ní jsou v médiích překrucovány a nikdo se nezajímá o širší kontext. A nabídla k rozhovoru Lukáše Kůse, ředitele odboru technické ochrany životního prostředí a prevence, a oba ředitele dotčených oblastních inspektorátů Radka Pallóse a Tomáše Augustina. Přinášíme vám to podstatné, co během více jak dvouhodinového rozhovoru zaznělo.

Pavla Říhová a její tým z České inspekce životního prostředí byl uznávaný u nás i ve světě. Na poli mezinárodní ochrany biodiverzity a potírání nelegálního obchodu s ohroženými druhy zaznamenal řadu výrazných úspěchů. Mezi hvězdné chvíle její kariéry patřila audience u prince Williama, který coby ochránce přírody ocenil její dlouholetou práci. Pavla Říhová se svým týmem už na České inspekci životního prostředí není. Jaké byly důvody odchodu a co bude s týmem dál, líčí Pavla Říhová v rozhovoru pro Ekolist.cz.

Justina Danišová vystudovala učitelství biologie a geologie na Přírodovědecké fakultě UK. Její vlastní představy o tom, jak vychovávat a vzdělávat děti prošly během několika let velkou proměnou. Dnes se spolu s dalšími lidmi snaží učitelům prošlapat cestu ven z učebny. Podle jejího přesvědčení se venku dá učit skoro jakýkoliv předmět. Největší překážkou totiž není učební osnova, ale ochota učitelů učení venku zkusit.

Lesník Aleš Erber chtěl v Lesích ČR uplatnit znalosti, které získal v Česku i po Evropě. Ale narazil. Jeho tehdejší nadřízení neměli pochopení pro jeho snahu o včasnou přípravu svěřených lesů na klimatickou změnu a podporu biodiverzity. Nyní spravuje lesy především soukromým vlastníkům lesů na Pardubicku, kde aplikuje dosud získané zkušenosti. Jeden z jeho obecných poznatků je, že naše lesy jsou moc husté a že je to pro ně nezdravě nebezpečné.