Jaké je to být zemědělcem v Praze? Rozhovor s Petrem Řebíčkem

Obraz zemědělce je v Česku poněkud nevlídný. Hospodaří na velkých lánech a brání tomu, aby krajina vypadala a fungovala lépe. Požadavky na zemědělství od lidí ve městech se často nepotkávají s každodenní prací na polích. Jak se s nároky na své povolání vypořádává zemědělec hospodařící přímo v hlavním městě Praze? Zeptali jsme se na to Petra Řebíčka, který vede zemědělskou společnost VIN agro, hospodařící v okolí pražské Vinoře. Jak se hospodaří v Praze?

Plynou z toho pro nás větší či menší komplikace. Problematická je například doprava. I když jsme v okrajových částech, vytíženost silnic se každým rokem hodně zvyšuje. Během žní a jiných náročnějších období je složité například přesouvat kombajny. Řidiči spěchají a z pomalu jedoucího kombajnu jsou často dost nervózní.

Další komplikace je, že se pohybujeme v blízkosti zástavby. Při žních se z polí práší, někdy také jezdíme déle do večera, protože potřebujeme sklízet. A pak narážíme na to, že si lidi stěžují a volají na nás policii a podobně. To jsou nepříjemnosti, které s sebou město přináší.

Týká se vás poptávka po produktech přímo od zemědělce, která je v Praze relativně vysoká, nebo naopak za vámi chodí lidé s tím, že jim postřikujete pod okny?

Že by za námi lidé chodili s nějakou konkrétní poptávkou, s tím se nesetkávám. Ale když někde postřikujeme, konfliktní situace to bohužel někdy vyvolá. Není to jenom při postřikování, ale i když hnojíme.

My se snažíme hnojit organicky, a protože nemáme vlastní dobytek, tak buď kompostem, kvůli čemuž jsme před dvěma lety zahájili provoz naší kompostárny, anebo vyhnojujeme kaly z čistírny odpadních vod. A při tom dochází k určitému zápachu. Trvá třeba několik hodin, než se to zapraví, ale už to lidé nesou s nelibostí.

Paradoxní je, že je snaha tlačit zemědělce, aby hospodařili ekologicky, ale když hnojíme kalem, tak se to lidem nelíbí. Je to trochu patová situace...

Postřiky nevidíme jako ideální cestu, ale zatím nejsme schopní dělat to v současné době jinak. Měli jsme snahu přejít na ekologické zemědělství, ale narazili jsme na zásadní problém. V Praze není ekologické zemědělství podporováno z Programu rozvoje venkova, nedostanete na něj žádné peníze navíc, a tím pádem je to pro nás ekonomicky neuchopitelné.

Nabídlo ekologickým zemědělcům nějakou podporu město Praha?

Praha vypisuje každý rok grantové programy, které se nějakým způsobem dají napasovat i na tu ekologii, ale není to systematická podpora. Jednak nevíte, jestli grant příští rok dostanete, protože je to vždycky z roku na rok, a další věc je, že není úplně jasné, na co příští rok budou granty zaměřené.

Nám se třeba podařilo vysít skoro 30 ha nektarodárných pásů, letos na jaře dosejeme dalších 30. A to je právě s podporou města, z jejich grantu. Bez toho bychom to dělat nemohli.

Ale abychom mohli všech 900 ha převést na ekologické zemědělství, to v současné době z našeho pohledu možné není. Míra nejistoty je tak velká, že si to prostě nemůžeme dovolit. A to říkám s tím, že jsem to promýšlení přechodu k ekologii u nás inicioval.

A proč to nejde, je to tak drahé?

Přechod na ekologické zemědělství s sebou nese celou řadu vícenákladů, musíte si pořídit čističku a nějaké další stroje. Není to tak jednoduché, jak to vypadá od stolu, že se ze dne na den přejde na ekologii.

A pak zemědělcům v Praze chybí systémová podpora. Nedosáhnete na Program rozvoje venkova, ekologické zemědělství by muselo systémově podpořit město. Pak by se asi přidalo víc zemědělců. A myslím, že by se to městu vyplatilo.

Základní podpora pro ekologické zemědělství je kolem 4000 Kč/ha, takže v našem případě by to bylo od města cca 3,5 milionu ročně. To se může zdát jako hodně peněz, ale výměra kolem 1000 ha představuje zhruba 4–5 % zelených ploch v Praze. Za tu částku by město dostalo obrovský benefit v dopadu na životní prostředí. A v rozpočtu města je to vlastně halířová položka, to jsou setiny procent z celkových výdajů. Takovou podporu ekologického zemědělství nepovažuji za nesmyslnou částku.

Představa nás laiků je, že prostě přestanete používat chemické postřiky a minerální hnojiva. Tak to nejde?

Aby se půda dostala do stavu, kdy v ní vznikne rovnováha, která byla chemickou ochranou potlačována, tak to je doba výhledově deseti let.

Rovnováha čeho?

Co se třeba týče spektra plevele a podobně. Zemědělec, který hospodaří ekologicky, by vám k tomu řekl víc. My jsme si k tomu zjišťovali nějaké informace a je to běh na dlouhou trať. S čímž souvisí druhý zásadní problém.

My vlastně žádnou půdu nevlastníme, všechno máme v nájmu. A tím, že jsme v Praze, se nám tu dost často stává, že smlouvy jsou vypovězeny. Kvůli developerské výstavbě, nebo město zazeleňuje, což je v pořádku, dělají se cyklostezky…

Takže pustit se do přechodu k ekologickému zemědělství s výhledem, že o pronajatá pole třeba za dva roky přijdeme, je hodně těžké rozhodnutí.

Vlastní pozemky tedy nemáte žádně?

Asi 2 ha, jinak máme všechno propachtované od soukromých osob nebo od městských částí, firem a podobně. Ale vlastní půdu nedržíme v podstatě žádnou. Protože cena půdy v Praze je kolem 100 Kč/m2 minimálně, což je milion korun za hektar, a na ten milion korun my jako zemědělci budeme vydělávat třeba 100 let, když bude všechno běžet dobře. Takže nejsme schopni financovat nákup půdy ze zemědělské činnosti.

Vlastnictví pozemků, které obděláváte, je dost roztříštěné. Jak se vám na tom hospodaří?

Je to náročnější na administrativu a dohodu s vlastníky. Někteří nekomunikují nebo mají tak malé výměry, že nemají zájem uzavřít smlouvu. Po nás ale smlouvy chtějí na zemědělské agentuře kvůli dotacím.

Na druhou stranu se díky tomu, že je vlastnictví tak rozdrobené, neděje to, co v jiných krajích, kde jsou větší ucelené rozlohy jednoho vlastníka a ten licituje o nájem. Už je to taková přetahovaná, kdy zemědělci mezi sebou válčí o půdu.

To se tady neděje, tady je nějaký status quo. S okolními zemědělci dobře vycházíme a o vlastníky půdy se nepřetahujeme.

Zajímají se vlastníci půdy o vaše hospodaření? Existují výzvy, aby se majitelé půdy zajímali o to, kdo a jak na jejich pozemcích hospodaří. Mají na vás nějaké požadavky?

Nesetkáváme se s tím pravidelně, ale občas se objeví případy, že si někdo pod vlivem informací z tisku chce dát do smlouvy doložku, že tam nebudeme pěstovat řepku. Nebo tam dávají navíc požadavky oproti těm zákonným, například co se týče hnojiv nebo chemické ochrany.

My ale do takových smluv většinou nejdeme. Dodržujeme zákonné podmínky, které jsou poměrně striktní, náročné a kontrolované, i když to tak někomu nepřipadá. A mít navíc další komplikace kvůli deseti hektarům, to nám za to nestojí.

A kolik řepky pěstujete?

Kolem 12 – 14 % z celkové výměry. Do 20 % jsou tady na tom i všichni po okolí. Ale stejně je to pořád prezentované tak, že všichni zemědělci dělají jenom řepku. To už jsou takové zažité věci, které se asi nepodaří změnit...

Jsou čistírenské kaly dobré hnojivo?

Určitě, je v nich spousta živin. Prochází poměrně přísnou kontrolou. Teď se ale mění legislativa a ztěžuje se to tak, že na hnojení v podstatě nepůjdou využívat. Což je paradox. Živočišná výroba u nás už není v takovém rozsahu, aby se dala dodávat organika jenom hnojem. A kaly jsou jedna z šikovných možností, jak to částečně nahradit.

Jde všechen kompost z vaší kompostárny na pole nebo ho prodáváte?

Kompostárna teď běží naplno druhým rokem. Její hlavní cíl byl právě získat organické hnojivo, takže to používáme primárně k nám na pole.

Loni jsme kompost zaregistrovali, takže když o něj teď má někdo zájem, můžeme ho i prodat. Ale není to pro nás cíl. Hlavní záměr je dostat organickou hmotu zpátky k nám na pole. Příští rok už snad budeme mít možnost sledovat, jestli v těch místech, kam se kompost zapravil, jsou nějaké rozdíly.

To znamená, že ho nezapravujete všude?

Jen na částech. Ono ho totiž tolik není. Loni jsme měli návoz na kompostárnu kolem 2000 tun bioodpadu, z toho je třeba 1500 tun kompostu. Na pole házíme kolem 20 tun na hektar, i když se může házet až 40 t. Takže máme kompost na jeden rok jenom na 70 ha. Postupně tedy střídáme pozemky, kam organiku doplňujeme.

Ve Ctěnicích jsou také koňské stáje. Uvažovali jste o tom, že byste odebírali chlévskou mrvu i od nich?

Už jsme něco domlouvali. Zatím vozili hnůj někam jinam, ale my se tomu určitě nebráníme, protože je to dobrý doplněk do kompostu. Občas směníme hnůj od jiného družstva třeba za balíky slámy. A je to vítaná složka kompostu.

Jinak k nám do kompostárny chodí převážně listí, větve, tráva, co sváží město od občanů. Teď jsme nově začali i s hnědými popelnicemi, kde je bioodpad od rodinných domů. A přidávat do toho hnůj je perfektní.

Do jaké míry se vašich pozemků týká půdní eroze?

Nás se to týká minimálně, protože jsme dost na rovině. Máme jen pár kousků polí, kde se třeba nemůžou dělat širokořádkové plodiny jako sója a cukrovka. Jinak nás tohle zatím nezatěžuje.

Používáte meziplodiny, nebo zůstávají vaše pole část roku nezakrytá?

Meziplodiny teď používáme asi na 150 ha, pokryvnost se snažíme zajistit v co nejdelším období. Neříkám, že je to všude, ale je to mnohem víc, než co se dělalo dřív. A také máme docela bohatý osevní postup, pěstujeme sedm plodin, i tímhle způsobem se to snažíme pokrývat.

Meziplodiny jsou fajn. Potíž je, když jsou teplé zimy, protože pak nevymrznou a následně stěžují práci na jaře. Když jsou sušší roky, tak zase odebírají vláhu. Čili meziplodiny mají svá pozitiva, ale kupí se i věci, které to trochu komplikují.

Další věc je, že je to obrovský kryt pro hraboše, kteří mají pořád potravu.

Také jste zápasili s hrabošem?

Už jsme ho tady pozorovali, ale ještě to bylo na hranici snesitelnosti.

Při žních bylo vidět, že po hraboších byla vyžraná velká kola, která jsme předtím neviděli, protože do porostu se všude nedostanete. Ale nebyli jsme kalamitní oblast. Uvidíme, jak se to projeví po zimě.

Ty nektarodárné biopásy, které teď děláme, jsou určitě přínos, ale také jsou další ideální kryt pro hraboše, kam se mohou přesunout po žních.

Jak se díváte na meze, remízky, solitérní stromy, u nichž je společenský tlak na to, abych jich bylo v zemědělské krajině víc?

Nás se nejvíce týká obnova historických polních cest, kde se sází aleje. To je za mě v pořádku, já také rád chodím po okolí a jsem rád, když člověk může tyhle cesty využívat. My jsme například sázeli kousek od našeho areálu alej pro Vinoř.

Ale když se v krajině pohybuji, vidím aleje vysázené za dotační peníze, o které se nikdo nestará, a stromy tam usychají.

Další nepochopitelná věc pro mě je, že se skoro všechny tyhle cesty asfaltují. Mně to přijde ohyzdné a nepochopitelné. Jenom kvůli tomu, aby se tam dalo jezdit na inline bruslích. S tím určitě nesouhlasím.

Cesty jsou v krajině estetický i ekologický prvek a my jejich význam vidíme. Jenom nám občas komplikuje život to, že se někde udělá cyklostezka a my zjistíme, že se už nemáme jak dostat na pole. Protože se při jejím projektování nemyslí na to, abychom mohli někde přejet se zemědělskou technikou. Z toho je člověku smutno, protože obecně se samozřejmě ví, že se tady hospodaří.

V rámci pozemkových úprav si ale zemědělci často přejí právě asfaltové cesty mezi poli. Je zajímavé, že vy se na to díváte jinak…

To není náš případ. Já teď mluvím o úzkých asfaltových cestách, které nejsou dělané na zatížení, abychom se po nich mohli pohybovat se zemědělskými stroji.

Některé pozemky musíme i opustit, protože se k nim nejsme schopni legálně dostat. Lidem, kteří ty pozemky vlastní, zbude půda, která je vlastně bezcenná. Občas je to, jak se k tomu staví úřady, zarážející.

Asfalt je v létě přehřátá plotna, ze které voda steče pryč, já pro to pochopení nemám.

Vy hospodaříte sice konvenčně, ale děláte věci nad rámec toho, co musíte ze zákona. Proč?

Když má člověk otevřené oči, tak nějak vnímá, že není udržitelné, jak se hospodařilo doteď.

Na druhou stranu nám ani nepřijde rozumné jít do druhého extrému. Snažíme se v tom balancovat, využít znalosti, které jsou. Zkoušíme věci, které patří do ekologického zemědělství, ale nezříkáme se ani možností, které přináší integrovaná ochrana.

Vím, že to není ideální, ale zatím jinou cestu neumíme. Zaměstnáváme místní lidi, kteří mají rodiny, a potřebujeme je nějak živit. Jít jenom do ekologie by pro nás znamenalo, že nemůžeme fungovat ekonomicky.

Máte nějaký příklad?

Dvakrát po sobě jsme teď dělali cukrovku asi na třech hektarech bez chemie, bez hnojiv. To, co jsme sklidili a co jsme zaplatili za sklizeň, se víceméně vynulovalo. Opravdu to není to tak jednoduché, jak to může někdy vypadat.

Je tedy poznat, že bez minerálních hnojiv a postřiků je úroda menší?

Určitě. Propad v prvních letech je obrovský. To může být o 50 % dolů.

Uvedu příklad. Loni jsme měli na 30 ha sóju, kterou nám napadla květilka, škůdce. K tomu se přidali holubi, kteří se přemístili z centra Prahy na okraj, kde hledají potravu, protože je nekrmí turisti. Nejdřív nám to nedošlo, proč je jich tady tolik, ale potom se nám to spojilo.

Holubi oždibují klíčky sóji a nedají rostlině šanci vyrůst, takže jsou schopni její produkci reálně zdecimovat. Zmizelo nám 30 ha. A to ještě máme možnost používat prostředky na ochranu rostlin. Když děláte ekologické zemědělství a něco takového se vám objeví, může vám na poli reálně zmizet cokoli. Neříkám, že nevypěstujete nic, ale je to náročné.

Obdivuju lidi, co se do toho pustili. U nich je ale typické, že hospodaří na své půdě a vědí, se jim to za x let vrátí.

---

Tématu zemědělství v hlavním městě Praze se věnuje celé číslo Pražské EVVOluce. Stáhněte si ji zdarma.

---

Co dalšího pro vás znamená to, že máte půdu propachtovanou? Kromě nejistoty, že tam budete moct hospodařit dál a tím pádem se vám vrátí, když investujete do kvality půdy?

Je to hlavně ta nejistota. Příklad: před dvěma lety jsme od města propachtovali 150 ha. Tehdy ta pole byla po předchozím nájemci hodně dobitá. Dva roky jsme tam hnojili, dodávali mikroprvky, prostě jsme se těm polím věnovali. A za dva roky nám město smlouvu vypovědělo. Jak k tomu pak máme přistupovat?

Jen na 30 % pozemků máme smlouvu s vlastníky na 5 let. Lidi tady většinou chtějí smlouvu na dobu neurčitou, protože mají představu, že se z toho stanou stavební pozemky, které prodají za spoustu peněz.

A my pak nevíme, jestli do půdy dát zásobní hnojení, které má dopad až po dvou třech letech. Anebo ho tam nedat, protože za rok bude na poli lesopark nebo domy. Musíme se na to dívat i optikou téhle velké nejistoty.

Upřímně, zemědělství v Praze budoucnost nemá. Ta plocha se pořád zmenšuje. Ne tak rychle, jak jsme si mysleli, ale zmenšuje se. Město se do toho hodně snaží vstoupit zalesňováním, což je v pořádku. Ale prostor pro hospodaření se pořád zužuje, zhoršuje se obslužnost polí. Teď jsme vozili cukrovou řepu ze Satalic, skládka u rodinných domů byla strašně komplikovaná, byly stížnosti na poškození vozovky… Člověk občas ztratí chuť to dělat.

Pro vás je ideální smlouva na dobu určitou?

Alespoň abychom mohli na pozemku být pět let. Pak si tam můžeme dovolit v nějakém roce i ekologičtější přístup, na kterém můžeme ztratit část produkce.

Považujete se za správce krajiny?

Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Občas někdo zmíní, že zemědělství tuhle funkci má, ale jak jsem v tom uvnitř, tak to takhle asi vidět nedokážu. Ale myslím, že je to trochu nedoceněné. Když jdete po krajině tady u nás, nejsou tu velké lány. My máme průměrnou velikost půdního bloku 12 ha. Kdybychom pole ze dne na den opustili, vypadala by krajina najednou hodně jinak.

Od vegetační sezony 2021 mají na pozemcích hlavního města Prahy hospodařit zemědělci na polích velkých maximálně 5 ha. Takový celek pak musí být oddělený mezí. Vy tak hospodaříte?

My tak nehospodaříme, protože na pozemcích, které jsme měli pronajaté od magistrátu, jsme loni dostali výpovědi. Bylo výběrové řízení na další období, do kterého jsme se ale nepřihlásili právě proto, že požadavky města byly na ekologické hospodaření a došlo k omezení velikosti půdního bloku na 5 ha a další.

Ale už kvůli tomu, že systémová podpora pro ekologické zemědělství v Praze není ani od magistrátu ani od ministerstva zemědělství, tak jsme to vyhodnotili jako příliš velké riziko. Pokud vím, nepřihlásil se do toho žádný zemědělec dlouhodobě hospodařící a vyhrál to někdo, kdo s tím začíná. Zatím ta pole leží už půl roku ladem a nic se tam neděje.

O jakou výměru se jednalo?

U nás to bylo 200 hektarů. Dohromady si myslím, že šlo o 250 – 400 ha. Nejvíc se to ale týkalo nás, my jsme tím přišli o nejvíc půdy. Pro nás nemá cenu to dělat za každou cenu. Třeba je někdo šikovnější než my a zvládne to dobře.

Pokud se vmyslíte do pozice města, dává vám těch 5 ha smysl?

Nedává. Teď už je velikost půdního bloku legislativou omezená na 30 ha, dovedu si představit i 20 ha. Ale míň, to už mi přijde jako krok zpátky.

My jsme si na těch 5 ha počítali spotřebu nafty a kolikrát se na takovém poli otočíte navíc, čímž dochází k utužování půdy. Spotřeba nafty je o 20–25 % vyšší než na dvacetihektarovém poli. To jsou věci, které smazávají efekt toho, že je blok menší a rozdělený remízky. Ty negativní důsledky jdou jinam, do ovzduší.

Je potřeba nějaký rozumný kompromis. I stroje jsou dnes větší, technika postoupila a vracet se zpátky je podle mě špatně.

My spíš využíváme systém precizního zemědělství, kdy jezdíme podle navigací, což znamená, že je míň přejezdů, míň se překrývají a traktor na poli stráví míň času.

Platí přímá úměrnost, že čím větší půdní blok, tím výhodnější je to pro zemědělce?

Pokud se na to budu dívat z pohledu výkonnosti strojů na poli, tak určitě. Ale dobře to funguje už na výměře mezi 20 – 30 ha. Pokud má pole 200 ha, žádný extrémní přínos to už nepřináší. A tak velké bloky nejsou normální.

Jste členem nějakého profesního zemědělského svazu?

Jsme členy Agrární komory, ale přiznám se, že z ní chceme vystoupit, protože úplně nesouhlasím s jejich politikou. Ne se vším, ale některá vyjádření jsou pro mě mimo. Přemýšlím, že bychom se přidali k Asociaci soukromého zemědělství nebo k nějaké podobné organizaci, která je nám bližší způsobem uvažování nebo pohledu na zemědělství.

Jaké jsou benefity členství v Agrární komoře?

Pro mě primárně informovanost. Průběžně dostáváme podrobné informace o tom, jak se změnily zákonné podmínky a co se připravuje. V tomhle svou roli plní dobře, z toho čerpám nejvíc informací o legislativě, která nás ovlivňuje.

Když se podíváte na povolání zemědělce z pohledu prestiže, jak se jako zemědělec cítíte?

No, je to vnímáno negativně. Podnik, jako jsme my, už je pro lidi zvenku v kategorii velkých podniků, které škodí přírodě. Což je určitě vina i samotných zemědělců, protože se věnují své práci a trochu zapomněli, že nejsou odtržení od světa. Měli bychom lidem víc vysvětlovat, z jakého důvodů se věci dělají a jak. Naše společnost se teď snaží přes webové stránky a sociální sítě tohle lidem začít přibližovat.

Hodně nedorozumění pramení z toho, že lidi nemají informace. Což vám nedojde, když se v tom pohybujete. Co mě přijde jasné, není zřejmé někomu jinému. A je to oprávněné. V tomhle podle mě zemědělci hodně zaspali.

Dokážete si představit hospodaření bez zemědělských dotací?

V současné době si to představit nedokážu. U nás dotace v podstatě tvoří nějaký zisk, tím pádem se můžeme rozvíjet a občas obměnit stroje. Za současných cen potravin, které odpovídají cenám z roku 1995, zemědělství bez dotací možné není. I ekologické zemědělství může fungovat jen tehdy, když se ceny výrazně zvednou. A je otázka, jestli to lidi jsou schopní akceptovat.

A to ještě musím říct, že my jsme v oblasti, která má půdy poměrně úrodné. Tam, kde je úrodnost menší, si vůbec nedokážu představit, jak by to mohli bez dotací zvládnout.

---

reklama

---