Rád bych se vyjádřil k článku o pasteveckých psech. Jsem chovatelem ovcí a krav na Příbramsku celoročně ustájených na pastvinách a již se nemohu dočkat, až se vlci rozšíří i do našeho okolí.

Evropský parlament i farmáři se shodují na tom, že potřebujeme zrychlit schvalování biologických přípravků na ochranu rostlin, které nepředstavují takové zdravotní rizika jako chemické pesticidy. Osobně jsem kvůli tomu skoro před dvěma lety inicioval parlamentní rezoluci. Evropská komise však místo toho začala se zdlouhavým procesem přehodnocováním vlastní legislativy (tzv. REFIT), na jehož konci nemusí dojít k žádnému zlepšení. Ta minulý čtvrtek dokonce přiznala, že s žádnou novou legislativou, která by proces schvalování zrychlila, ani nepřijde. Podle Komise je totiž chyba na straně členských států, které nedodržují ani současnou legislativu, a kterým nic nebrání, aby pesticidy schvalovaly rychleji.

Praxe ukazuje, že stávající systémy ochrany stád selhávají a jediné opravdu účinné řešení je použití kvalitních pasteveckých psů. Zde je pár postřehů z naší pastevecké praxe.

V Česku se šíří nepravdivé zprávy, že Evropská unie chystá plošný zákaz mysliveckých broků a rybářských závaží kvůli jedovatému olovu. Evropská komise už ale potvrdila, že navrhuje pouze zákaz v oblastech mokřadů, který už v ČR dávno platí. Jde tedy jen o sjednocení legislativy.

“Účel světí prostředky” a “kdo chce psa bíti, vždycky hůl najde,” říkají známá česká přísloví. Vzpomněl jsem si na ně při nedávném projednávání zákona o poskytování náhrad za škody způsobené chráněnými živočichy. Snad proto, že se v posledních letech stala ochrana přírody otloukánkem, do kterého si leckdo rád praští v naději, že mu to přinese popularitu a politické body. O to víc dojemně působí vzácná shoda napříč dolní parlamentní komorou, která zrychleným způsobem schválila náhrady škody způsobené kormoránem, který již 6 let není chráněným živočišným druhem.

V posledních dnech jsou media zahlcena dalším problémem našich vedoucích činitelů, a to zda budovat vládní čtvrť v Letňanech, či ne. Takový problém neměl snad ani Hamlet s tím, zda být či nebýt.

V sobotu 26. 1. 2019 vyšel ve Víkendu MFD článek o úbytku ptáků od Ivana Breziny, kde je tvrzení, že: „Miliony ptáků rozsekají rotory ´ekologicky čistých´ větrných elektráren, spousta opeřenců uhoří na sloupech elektrického vedení". Nepatřím k zastáncům obřích větrných elektráren, ale takovéto oblbovaní čtenářů se mi příčí.

Tak jako téměř vždy jsem i ve čtvrtek 24. ledna sledoval na ČT1 pořad „Máte slovo“ paní Jílkové. Líbilo se mi, že kromě občanů bylo obsazení diskutujících od ředitele ŘSD pana ing. Kroupy přes zástupce Česmadu až po řidiče posypových vozů po všech stránkách vyrovnané.

Posledním lednem končí přechodné období, které mělo producentům kožešin umožnit minimalizaci újmy z ukončení podnikání. Už nyní však na farmách nejsou žádná zvířata. Skončila éra, kdy byla tato místa symbolem týrání a krutosti pro sobeckou lidskou potřebu a finanční zisk. Jsme moc rádi, že tato zbytečná barbarská praktika končí a že se proti ní postavila velká část veřejnosti. Je to obrovský úspěch nejen pro lišky a norky, ale i pro ostatní zvířata trpící v klecích. Lidé nejsou vůči jejich strádání lhostejní, což nám dodává naději a víru v lepší budoucnost pro všechna zvířata.

Před více jak týdnem uzavřel svoji roční práci zvláštní výbor Evropského parlamentu Postup Unie pro povolování pesticidů (PEST), ve kterém jsem vykonávala funkci místopředsedkyně. Zřízení tohoto výboru bylo vyústěním práce mojí a několika dalších poslanců, kteří po celou dobu svého mandátu neustále upozorňovali na nedostatky v současném systému hodnocení a povolání pesticidů v EU, zejména pak ve světle obrovského skandálu s glyfosátem a jeho výrobcem společnosti Monsanto.