Úvodem si připomeňme několik skutečností: 1) je nutné vytvořit nový Plán péče pro území NP Šumava 2) k tomu, aby bylo možné tento dokument vytvořit musí být splněny některé předpoklady. Jedním z nich je skutečnost, že musí být dodržen metodický pokyn MŽP ČR pro tvorbu plánu péče v národních parcích ČR 3) jeden z bodů tohoto dokumentu hovoří o tom, že musí být známa klasifikace IUCN pro daný národní park. Tolik základní technické náležitosti.

Asi nejvýznamnějším trendem současného stavebnictví je velké snižování spotřeby energie v budovách. Nejvíce se to týká snižování potřeby tepla na vytápění. Zcela běžně se staví budovy, které mají potřebu tepla na vytápění menší než 50 kWh/(m2.rok) a jsou tedy v nízkoenergetickém či pasivním standardu. Málokdo je proto dnes spokojen s tím, že bydlí v domě, který pro vytápění spotřebuje 150 kWh/(m2.rok), když by chytrou rekonstrukcí mohl dosáhnout třeba i na třetinovou hodnotu a ušetřit tak peníze za stále se zdražující energie. Proto se u starších budov velmi často provádí dodatečné zaizolování. Obvykle je to zateplení stěn z venku, zateplení střechy a výměna starých oken za izolační dvojskla či trojskla. Jedná-li se o historický dům, má jeho zateplení určitá specifika.

Co vede k přehřívání měst? A proč je v nich v létě k nesnesení? Ve městech se v poslední době rozvíjejí tepelné ostrovy. To je stav, kdy je ve městě o několik stupňů tepleji, než mimo město. Typicky o jeden až tři stupně Celsia. Tepelný ostrov přitom vytváří každé větší město a je pozorovatelný ve všech ročních obdobích. Způsobuje ho jednak spotřeba energie, a jednak citelné teplo ze slunečního záření, které by se ve volné krajině spotřebovalo na odpar vody z rostlin a vodních ploch. Energie spotřebovaná ve městech se prakticky všechna dostane do venkovního prostředí v podobě tepla – horké výfukové plyny automobilů, teplo z komínů, z budov, atd.

Vážený pane prezidente,

dnes si v Temelíně prohlížíte místo, kde by mnozí rádi viděli další dva atomové reaktory. S Vaším zalíbením ve štěpení atomu nepochybujeme, že Vám se ta představa obzvláště líbí. Jistě pod věžemi JETE cítíte hrdost, že to byla právě vaše vláda, která v březnu 1993 rozhodla o dostavbě elektrárny.

V minulých týdnech prezentovala Nezávislá energetická komise II (NEK II) pod předsednictvím Václava Pačese a Dany Drábové svá doporučení ke Státní energetické koncepci (SEK). Na přání ministra průmyslu a obchodu Antonína Kuby komise sestavená podle návrhů jmenovaných předsedů posoudila stav a možnosti dalšího vývoje české energetiky a stávající návrh Státní energetické koncepce vypracovávaný na MPO. Jako jeden z členů komise bych se pokusil o jistý přehled jejich hlavních zjištěných skutečností a doporučení. Je ovšem pochopitelné, že mohu klást větší důraz na některé věci než jiní členové a v některých nuancích se naše názory mohou lišit. Část názorů komise byla publikována v příloze Hospodářských novin ze dne 10. července 2012 a Zpráva NEK II je zde. Ještě bych zdůraznil, že úkolem komise nebylo vypracovat Státní energetickou koncepci. Na to neměla ani odpovídající čas a ani prostředky. Jejím úkolem bylo poskytnout panu ministrovi a úřadu jistý nezávislý pohled, konzultaci a oponenturu. Vypracování samotné SEK je plně na příslušných úřednících Ministerstva průmyslu a obchodu. Zároveň je komise otevřena diskuzi svých názorů širokou odbornou i laickou veřejností.

Navyšování oxidu uhličitého v atmosféře spalováním fosilních paliv systematicky přispívá k oteplování Země. Earth Summit v Riu před dvaceti lety vedl ke shodě zástupců účastnických států v tom, že globální změna klimatu je vážný celosvětový problém, který je třeba urychleně řešit. O dvacet let později však muselo být na summitu Rio+20 konstatováno, že se závazky z důvodu obrovských nákladů plnit nedaří a naděje na skutečně účinné řešení problému je mizivá. Musíme však uznat, že problém navyšování množství skleníkových plynů v globální atmosféře je zcela bezprecedentní a lidstvo zatím nemá s řešením tak komplexního problému zkušenosti. Je to však omluva?

Na článek Jana Čecha (kurzívou) odpovídá Jaromír Vegr a Václav Procházka (normální písmo).

První sváteční den prodlouženého weekendu jsem sledoval bezohledné počínání velké skupiny čtyřkolkářů na renaturované části toku řeky Bečvy u Oseku nad Bečvou. Shodou okolností se zvažuje právě tuto oblast prohlásit za chráněné území. Přestože na tato místa nevede dopravní komunikace určená pro motorová vozidla, objevila se tady početná skupina čtyřkolkářů (cca 12 vozidel), kteří si na štěrkovém nánosu připravili společný "piknik" a vesele rejdili na svých strojích jak na štěrku, tak ve vodě v korytě řeky Bečvy. Ukázali naprostou absenci slušného chování a ztrátu schopnosti respektovat zákon o ochraně přírody. Lidé, kteří se na tato místa chodí slunit a užívat si přírody, znechuceně odcházeli jinam. Nepochybně se jednalo o tzv. ilegální motorismus.

V České republice máme čtyři národní parky – Krkonoše, Šumavu, Podyjí a České Švýcarsko. Dohromady zaujímají rozlohu 1189 km2. Z rozlohy ČR to představuje 1,5 %. Zákon o ochraně přírody a krajiny nad tímto zlomkem rozlohy naší země zakazuje (bez výjimky) vyhlídkové lety motorovými letadly. Rádi bychom v tomto textu ukázali trochu podrobněji, proč je tento zákaz prospěšný a proč je dobré jej respektovat.

Bratislava zvažuje zavedenie nového systému parkovania. Tento krok ma vôbec neprekvapuje. Veľkomestá s obrovskými administratívnymi komplexmi (tradične nachádzajúcimi sa v hlavných mestách), historickým centrom a obytnými štvrťami, ktoré nepostavili pre neustále rastúci počet áut, ktoré dnes v nich jazdia, skôr alebo neskôr pristúpia k obmedzeniu parkovania. Pozrime sa na niektoré holandské mestá, napríklad Haag (500-tisíc obyvateľov), podobne ako Bratislava pre Slovensko, je administratívnym centrom krajiny tulipánov. Zmienim sa aj o Utrechte (315-tisíc obyvateľov), kde som žil v jednej z mestských častí v období, keď tu zaviedli reguláciu parkovania.