Dnes je již celkem běžný názor, že k překonání ekologické krize a jejích důsledků nestačí technologická opatření. Je třeba, aby lidé měnili vztah k prostředí, aby přijímali jiné hodnoty. Naše evropská civilizace vyrostla na křesťanských kořenech. Llyn White ve svém známém článku z konce 60. let viní křesťanství z výrazného podílu na vzniku současné situace. Jaký tento podíl skutečně je? Co pro její řešení křesťanství dnes přináší, resp. může přinést? Těmto a podobným otázkám týkajícím se vztahu člověka k přírodě se zdařilý 58stránkový brožovaný sborníček "Člověk a příroda - bludný kruh" věnuje. Autoři příspěvků jsou nizozemští a čeští filozofové, teologové, a přírodovědci. Několik příspěvků si všímá často citovaného imperativu z první knihy Mojžíšovy "podmaňte zemi, panujte na ní" a negativních důsledků jeho nesprávné interpretace, které se promítají i do zmíněného Whiteova článku (jde o polemiku proti zbožšťování přírody, přičemž kdo užívá výroku o panování člověka nad zemí tak, že jím zdůvodňuje svůj nárok na to dělat si se zemí, co chce, odpírá vlastně Božímu nároku, Božímu úkolu pro člověka a zneužívá tohoto biblického textu hrubým způsobem). Čtenář je orientován k prožívání velkoleposti Božího stvořitelského díla a k vytváření tomu odpovídajícího vztahu k němu.

Publikace "O zelí a panstvu" se nijak netají tím, že je určena lidem, kteří mají vztah ke genetickému inženýrství (GE) již vyhraněný. Má jim zprostředkovat argumenty do diskuse se zastánci GE a k přesvědčení ještě nepřesvědčených. Publikace je sestavena tak, aby její jednotlivé časti mohly být vytrženy a použity samostatně i jako celek k anti-GE kampani.

Tvář naší země - Krajina domova. Pod tímto názvem se letos v únoru konala v Praze a Průhonicích pod záštitou prezidenta Havla velká konference. Byl k ní také vydán velmi zajímavý a obsažný sborník desítek příspěvků.

Šimpanzi jsou v zásadě lidé. Tak by se nadneseně dala shrnout základní myšlenka knihy psychologa Rogera Foutse "Nejbližší příbuzní". Tento autor získal své bohaté zkušenosti třicetiletou výukou, či spíše spoluprací se slavnou šimpanzicí Washoe a jejími příbuznými, které učil znakový jazyk pro hluchoněmé. Kniha však není pouze o tomto výzkumu a schopnostech šimpanzů komunikovat s lidmi či mezi sebou. Je také o současné vědě, dopouštějící mnohdy zbytečných krutostí na pokusných zvířatech.

Není to tak dávno, co jsem v pražské kanceláři jedné nejmenované velké ekologické organizace učinil smutnou, ale hlavně velmi zvláštní zkušenost. V jakési debatě padlo jméno Erazima Koháka, jen velmi těžko přehlédnutelné osobnosti českého ekologického a filozofického myšlení. A slečny, které v této organizaci snad vypomáhaly, snad byly řadovými aktivistkami, nevěděly, o kom se hovoří.

Nová kniha Miloše Urbana Hastrman má příhodný podtitul Zelený román. Nejen pro svou grafickou úpravu, ale i díky tématům, jimž se věnuje. Pojednává o vztahu člověka k přírodě, o respektování a nerespektování krajiny, zamýšlí se nad různými způsoby ochrany životního prostředí.

Před několika lety u nás vyšla kniha Grahama Pikea a Davida Selbyho Globální výchova. Tento pedagogický projekt jako jeden z prvních u nás názorně ukazoval, že výchova a vzdělávání dětí nemusí být jen pouhé "nalévání" vědomostí. Pojímal vyučování jako program, který pomocí rozmanitých činností seznámí děti s tím, jak je navzájem propojen svět kolem nás s tím vzdálenějším, jaké zákonitosti v něm platí. Orientoval se však také na sebepoznání a respektování osobnosti druhých.