Na lesnictví dopadá kůrovcová kalamita, o práci v českých lesích není mezi lidmi zájem a pily jsou zahlceny kůrovcovým nebo jinak poškozeným dřívím. Kde se staly chyby v našem lesnictví a navazujícím dřevozpracujícím průmyslu? Dá se již mluvit o krizi, nebo o pouhém dočasném vychýlení trhu? A pokud to je krize, kdy skončí? A nestane se aktuální stav na dlouhou dobu standardem? Tyto a mnoho dalších otázek vyvstávají při vnímání aktuálních problémů v lesnicko-dřevařském sektoru.

O nevýrazné kampani Zelených a strachu voličů z propadnutí hlasu se píše leckde. K výhradám vůči lídrovi ale dodávám, že v závěru kampaně vystupoval překvapivě věcně a profesionálně. Jenže ke ztrojnásobení výchozích volebních preferencí by ani geniální kampaň nestačila. Chyby nastaly hlavně před ní.

Fatální neúspěch Zelených jde tak trochu v ruku v ruce s děním u sousedů: pouhý týden předtím, než čeští zelení dosáhli druhého nejslabšího výsledku své historie, jejich rakouští kolegové vypadli po třiceti letech z parlamentu.

Kontroverzní osobnost lídra, úkrok doleva, konkurence liberálních formací a témata z okraje společnosti - to vše se odrazilo v drtivém volebním výsledku. Strana se bude muset přizpůsobit modernímu stylu vedení kampaně a přesunout svoji pozornost z okrajových témat na celospolečensky důležitá témata.

Vítězové voleb vždy vědí, proč vyhráli. Měli totiž ten „nejlepší program pro lidi“. Představitelé poražených stran odpovídají bezprostředně po vyhlášení výsledků vždy to samé – dejte nám čas, musíme nejprve analyzovat příčiny naší prohry. Zelení v letošních sněmovních volbách zcela propadli, a proč k tomu došlo, zatím nevědí. Pokusme se jim proto napovědět.

Volby do poslanecké sněmovny jsou za dveřmi. Gratuluji všem, kteří jsou již pevně rozhodnutí a vědí, komu „to hodí“. Na ně se nyní neobracím. Tyto řádky jsou určeny těm lidem, kteří váhají či dokonce vůbec nevědí. Pokud je vám život a životní prostředí milé, třeba vám pomůže prolítnout si, co v ochraně přírody která strana slibuje a jaké jsou postoje stran k vybraným ekologickým tématům.

Návrh na sloučení ministerstva životního prostředí (MŽP) a ministerstva zemědělství (MZe), které někteří dramaticky nazývají zrušením toho prvého, se opakuje poměrně pravidelně. Však už jsme také zažili, že byl ministr zemědělství na necelý měsíc pověřen vedením obou resortů (Jakub Šebesta v roce 2010). Teď se však jedná o vážný plán. Předně s ním přichází sám ministr ŽP, a zároveň pro něj v období parlamentních voleb získává podporu některých dalších politických stran. Za strohými mediálními vyjádřeními nositelů myšlenky zatím marně hledám hlubší analýzu. Myslím takovou, která by mohla být věcným odůvodněním pro faktické provedení. Proto mi nezbývá než si takovou úvahou projít sám.

Platforma proti hlubinnému úložišti se formou otevřeného dopisu obrátila na ministra životního prostředí Richarda Brabce s žádostí o vysvětlení, proč jeho úřad nechává SÚRAO realizovat stejné geologické práce, kvůli nimž byla stanovena dnes již neplatná průzkumná území pro geologické práce.

Když se řekne dotace, část veřejnosti reaguje bez ohledu na souvislosti podrážděně. Důvodů by se našlo více: neefektivní rozdělování prostředků ze státní i unijní kasy, aféry, skandály, spekulace… Zkusme se ale podívat konkrétně na oblast fotovoltaiky a společně se zamyslet, jestli dotace v tomto případě smysl mají, nebo ne.

Z médií se na nás hrnou informace o nutnosti „dostavět“ Dukovany, že se ČEZ rozdělí kvůli „dostavbě“ nových reaktorů, co si která politická strana myslí o „dostavbě“ jaderných elektráren, výzkumníci Sociologického ústavu se nás ptají na názor na „dostavbu“ Temelína apod. Zdá se, že se tuzemským propagátorům atomových reaktorů podařilo prosadit zcela nový význam toho slova, když začalo být bezmyšlenkovitě používáno v běžné mluvě, i když je to vlastně podivné.