Otevřený dopis, určený všem politikům, lobbistům a institucím, kteří chtějí rozhodovat o nás bez nás...

S velkou hořkostí sleduji předvolební tahanice o Horní Jiřetín a Černice. Zejména levicové strany vyhrožují bouráním a vyvlastňováním. Doufám, že jsme přeci jen už 20 let někde jinde. V programu to mají kupodivu i menší strany, které do parlamentu neaspirují. Výroky paní Bobošíkové to jasně dokazují.

Pokud člověk chodí po tomto světě a pozorně sleduje tu naši „moderní společnost“ tak žasne, žasne nad způsoby, jak se chováme k životnímu prostředí, jak pustošíme krajinu, jak si necháme poškozovat své zdraví, zdraví svých dětí fabrikami i velkou částí zemědělců a hnacím motorem jsou peníze, zisk. Zajímavé je sledovat, jak se s růstem populace u člověka jakoby vytrácela přirozená inteligence. Ničíme a likvidujeme zemědělskou ornou půdu (matka živitelka). Ztrácíme pud sebezáchovy, nedokážeme posoudit, co je či není vhodné a nutné pro život a životní prostředí. V konečném důsledku nepochybně škodíme sami sobě. Ale co je tragické, většina z nás si tyhle věci vůbec neuvědomuje. Vidím, že ve skutečnosti jsou mnohem bystřejší a praktičtější ty jiné živočišné druhy a organismy, které musí žít na této zemi společně s námi. Je ovšem pravdou, že bránit se úmyslným či nechtěným útokům „pána tvorstva“ je nad jejich síly a možnosti.

Je smutné, že došlo k nedorozumění, kterým byl poškozen pan Petr Voříšek z České společnosti ornitologické, jehož si velmi vážím, a které rovněž poškozuje mé jméno.

MŽP předminulý týden vydalo souhlasné stanovisko v rámci procesu EIA k modernizaci tepelné elektrárny Prunéřov II (EPRII). Tato severočeská hnědouhelná elektrárna s instalovaným výkonem 750 MWe byla posuzována z hlediska dopadů na životní prostředí a zdraví obyvatel v podstatě již od roku 2008. Čtenáři, kteří se o problematiku zajímají, si jistě vzpomenou na různé zádrhele, které toto posuzování doprovázely. Posledním z nich je demise ministra Jana Dusíka.

Rozvleklé diskuze mezi nevládními ekologickými organizacemi, representovanými na jedné straně zejména Greenpeace, a energetiky a úředníky MŽP či MPO na straně druhé, vzaly konečně za své. Trvaly hodně dlouho a z původního případu, který měl být čistě technického charakteru, vytvořily „kauzu“. Kauzu, která v sobě měla pramálo racionálního. Měla velmi silný politický podtext, na kterém se zcela nepokrytě podílela Strana zelených i její příznivci. „Zelená“ ideologie v posledních třech letech bezprecedentně ovládla převážnou většinu rezortu MŽP, který měl k procesu EIA vydat (ale třeba také nevydat) podle zákona svůj souhlas.

Když 4. ledna 2010 nebylo stále ještě rozhodnuto o vydání či nevydání EIA pro plánovanou modernizaci Elektrárny Prunéřov II, nikdo netušil, co se během další měsíců semele. Ministr Dusík si pozval odborníky ze zahraničí, z konzultační společnosti DNV, a čekal na výsledky jejich studie. Ta pak jen potvrdila to, co Skupina ČEZ ohledně komplexní obnovy veřejně hlásala. Pouze ve dvou z 59 bodů objevili konzultanti odchylky (které ovšem ČEZ nikdy nepopíral), ty však k přihlédnutí k místním podmínkám je možné zrealizovat tak, jak to modernizace předpokládá. Úřad tehdy pod vedením ministr Dusíka ovšem nedokázal říct ano ani ne, a ministr tak raději na svou funkci rezignoval.

V pátek 7.5.2010 zazněla v hlavní zpravodajské relaci televize PRIMA zpráva, že při kontrole biopotravin, kterou provedla Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), čtvrtina biopotravin nevyhověla. Údajně obsahovaly pesticidy. Tato informace se objevila i na mnoha zpravodajských serverech.

Přečtěte si zajímavou informaci o plagiátorské činnosti Lenky Vrtiškové, která v současné době pracuje jako poradkyně ministryně životního prostředí. Je smutné, že lidé, kteří nic neumějí, ale jsou všehoschopní, pracují ve vysokých funkcích, ale to už je v našem státě jakýsi folklór. Nezáleží na tom co umíte, ale čí jste kamarád a známý.

Nechci vás tady moc obtěžovat svými skeptickými názory, ale rád bych vás upozornil, že jsou věci, na kterých se shodneme. Tohle není žádná ochrana přírody:

Vzhledem k tomu, že odborní pracovníci v lesním hospodářství vždy tvořili spojovací článek mezi lesem, který pěstují, tudíž přírodním prostředím, a průmyslovým prostředím v podobě dřevozpracujících a papírenských provozů, které les potřebuje, tak je odpověď na tuto otázku poměrně snadná. Dlouhodobé smlouvy jsou pro les dozajista přínosem. Tato odpověď je snadno pochopitelná pro toho, který ji chce vnímat z pohledu ochrany lesa, jeho přírodní a ekonomické udržitelnosti.