Pomyslete na planetu Zemi jako na svébytný výtvor evoluce, který je nadřazený člověku i jeho kultuře. Takový výtvor nemáme právo ničit, ba naopak jsme povinováni ho chránit pro další generace i ostatní živočišné druhy, které jej s námi společně obývají. Brněnského filosofa Josefa Šmajse dovedl tento náhled až k sepsání dokumentu Ústava Země, který má podle jeho představ přispět k větší ochraně naší planety. Text Ústavy představil symbolicky na Den Země, 22. dubna letošního roku.

Bod. V matematice jde o bezrozměrný základní geometrický útvar. Význam tohoto slova je ale většinou úplně jiný, především v běžném životě, kam stále častěji proniká. Ve sportu je zaveden už dávno – body se snaží získat sportovci či jejich týmy v různých odvětvích. Většinou platí, že čím více, tím lépe. Bodový systém se etabloval i u maturit, různých zkoušek, koneckonců i v něčem tak specifickém, jako je Integrovaná ochrana rostlin (IOR). Znají jej i řidiči, byť jejich skupina se vymyká zavedenému modelu, že více bodů znamená vítězství.
Bodový systém se při prvním pohledu může jevit jako spravedlivý. Odpouští chyby. U maturit, jiných zkoušek či ve sportu je to jistě užitečné. Jeden nemusí vždycky všechno vědět nebo vyhrát, aby uspěl. V případě neúspěchu jde o malé (někdy samozřejmě i velké) lidské tragédie, ale vše probíhá v mezích zákona.

„Jádro“ v nás evokuje zejména nekončící debatu o nových jaderných reaktorech. Po zrušení jednoho tendru tu může být tendr další a s ním další kolo přetahované o státní podporu, bez které se jaderná energie zatím neobejde. Stačí ovšem nasednout do auta, zamířit na sever a přejet Krušné hory, aby vše bylo jaksi opačně. V Berlíně dělá politikům a odborníků jádro také vrásky na čele – avšak oproti nám jde o to, jak se ho zbavit.

Předminulou neděli, 14. června, v půl jedenácté dopoledne jsem v internetovém zpravodajství Českého rozhlasu zaznamenal titulek „Povodeň vyplavila v Tbilisi i zoo, zvěř běhá v ulicích města“. Ten se ve své druhé polovině později změnil na ještě naléhavější „Do ulic vyběhli šelmy, hroši i krokodýli“, ale již původní umírněná verze mi víc než dostatečně připomněla, co jsme prožívali před dvěma lety. A v Tbilisi bylo evidentně ještě hůř.

Projekt sdílení bicyklů (bikesharing) pod jménem Rekola funguje v Praze, Brně, Olomouci, Pardubicích a Hradci Králové a dohromady čítá 120 dopravních prostředků. V Praze je momentálně 522 uživatelů, kteří mají k dispozici 45 kol a 30 koloběžek, což je zhruba sedm uživatelů na jeden dopravní prostředek. Síť není zcela naplněná a Rekola proto hledají další uživatele. Jako maximum uvádějí 21 uživatelů na jeden dopravní prostředek. Při malém vytížení sítě hrozí krádeže a vandalismus, protože kola a koloběžky dlouho stojí na jednom místě.

Rozhlasové vysílání věnované 20. ročníku ankety "o nejtrapnější výrok, který se nějak dotýká ochrany přírody a životního prostředí" zakončuje její iniciátor Mirek Patrik odpovědí na otázku, co by anketě Zelená perla vytknul. „Nic, vůbec nic, je výborná“, zní jeho jednoznačná odpověď, s níž se rozchází s posluchači. Rozchází se s ní ale i se mnou: nad dvacetinami ankety se totiž podle mne nemá smysl zamyslet jen kvůli anketě samotné, ale i kvůli tomu, jakouže to reflexi českému ekologickému hnutí vlastně dává. Podívejme se tedy na Zelenou perlu podrobněji.

Banány jsou dlouhodobě s ananasem nejoblíbenějším tropickým ovocem nejenom v ČR, ale i v celé Evropě. Tomu nasvědčuje i fakt, že v roce 2012 průměrný Čech zkonzumoval 10,1 kg banánů. Banány, které v ČR konzumujeme, jsou především z Ekvádoru, Kolumbie a Kostariky. Ročně se do ČR dováží desítky až stovky tisíc tun banánů, do celé Evropy jsou to poté až miliony tun banánů ročně.

Šumavský park byl zřízen v roce 1991 usnesením vlády České republiky se souhlasem šumavského regionu, který od této doby čeká, v souladu s ústavním pořádkem, na vyhlášení a uspořádání všech důležitých náležitostí spojených s existencí národního parku zákonem. Poslanecká sněmovna bude brzy projednávat vládou schválený návrh novely zákona, z dílny ministerstva životního prostředí, o ochraně přírody a krajiny, která týká všech národních parků v naší republice, ať současných nebo budoucích. Ale hlavním důvodem je právě Národní park Šumava, který svou velikostí nejen že přesahuje všechny ostatní české parky dohromady a jako jediný park se rozkládá na území dvou krajů, tří okresů a správní území pěti šumavských obcí je do národního parku začleněno zcela.

Městský hřbitov v Blansku ještě nedávno neměl vlastní parkoviště. Pro parkování sloužila příležitostně pouze svažitá sousedící plocha. Město Blansko si nechalo vypracovat projekt na parkoviště, které by bylo důstojné pro daný účel a které by zároveň umožňovalo zasakování dešťové vody. Neobvyklé je, že primární koncept parkoviště doporučil krajinář, teprve pak byl projekt dále zpracován dopravním projektantem. Běžně to bývá opačně.

Letošní laureát Ceny Josefa Vavrouška se narodil v roce 1931. Když mu bylo zhruba jedenatřicet let, dostal obtížný úkol – naplnit jeden z cílů tehdejšího Územního plánu rajonu Krkonoš a splnit sen a přání mnoha dřívějších ochránců přírody nejvyšších českých hor – Augusta Bayera, Františka Schustlera, Aloise Zlatníka, Karla Kaviny, Zdeňka Pilouse, Josefa Mařana, Jaroslava Veselého nebo Zdeňka Vulterina – zřídit v Krkonoších první český národní park.