Se zájmem jsme zaznamenali zasvěcený rozhovor Ekolistu s Davidem Storchem, který byl pod názvem Odhady poklesu globální biodiverzity jsou naprostá hausnumera zveřejněn 17. ledna. Názorů Davida Storcha si vážíme a považujeme ho za jednoho z předních makroekologů světového formátu, přesto se ne plně ztotožňujeme s jeho názorem na globální ukazatele biodiverzity, navíc podtrženým titulkem celého rozhovoru, a cítíme jako svoji povinnost na něj reagovat. Domníváme se, že se jednalo o snahu přiblížit veřejnosti naše omezené znalosti o rozsahu biodiverzity na planetě, stejně jako naše omezené znalosti celkových trendů biodiverzity, což nezpochybňujeme. Nicméně protože Ekolist slouží především jako informační a popularizační médium a ne všichni čtenáři jsou experty na biodiverzitu, mohlo by na základě některých vyjádření Davida Storcha dojít k nedorozuměním. Například jeho vyjádření, že ukazatele úbytku globální biodiverzity jsou „hausnumera“ by mohlo pro méně znalé čtenáře znít tak, že si tvůrci těchto globálních indexů vše takříkajíc „vycucali z prstu“, což rozhodně neodpovídá skutečnosti.

Každá tepelná izolace je ve své podstatě dobrá. Šetří spotřebu energie při provozu objektu a tím významně snižuje jeho dopady na životní prostředí. Ve vzduchu přesto dál visí otázka, které izolační materiály jsou více a které méně ekologické. Podívejme se, jakými způsoby se to dá zjistit a k jakému výsledku můžeme s dostupnými daty dojít.

Pomalu se stává zvykem, mluví-li se o energii, hovořit pouze o elektřině. To je ovšem velmi nepřesné. Elektřina je jen jedním z druhů energií, které spotřebováváme. Na konečné spotřebě paliv a energií českých domácností se elektřina podílí dle přehledů Českého statistického úřadu zhruba pětinou. Její význam ve spotřebě však neustále a dlouhodobě roste, proti roku 1990 se její podíl na celkové spotřebě domácností zvýšil dvojnásobně. Ale i tak není rekordmanem, tím je naopak spotřeba zemního plynu - nejenže vzrostla na podíl blížící se čtyřiceti procentům, za stejné období se tento podíl zvýšil dokonce 2,5krát.

Česká energetika se mění rychlostí slimáka. I přes některé impulsy stále zdejší elektřině vládnou hnědouhelní dinosauři. Spalování uhlí je pak také hlavním českým zdrojem skleníkových plynů – přispívá téměř 60 % českých emisí. Se spotřebou uhlí souvisí další negativa spojená s devastací krajiny i hrozba dalšího bourání měst a obcí v severozápadních Čechách. Další fosilní paliva (zemní plyn a ropa) přináší zranitelnost ekonomiky vysokou mírou dovozní závislosti na nevyzpytatelném Rusku. Ilustrativní číslo za loňský rok: Česko utratilo každý den 164 milionů korun jen za import zemního plynu.

Jaký zdroj energie je nejvíce šetrný k životnímu prostředí? K životnímu prostředí koho? – anaerobní bakterie by jistě uvítaly, kdyby se nám podařilo z atmosféry odstranit kyslík, který je pro ně jedovatý.

Vážený pane ministře Kocourku,

28. února proběhne v Bruselu jednání Evropské energetické rady. Obracíme se na Vás proto tímto otevřeným dopisem a vyzýváme Vás, abyste prosazoval strategie založené na rozvoji obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti.

V srpnu loňského roku Ministerstvo životního prostředí definitivně ustoupilo od záměru zavedení zálohového systému na jednocestné nápojové PET lahve a plechovky. Snaha o rekapitulaci diskuse, která se kolem tohoto tématu rozpoutala od zveřejnění v roce 2007, rozhodně není snadná, neboť argumentace ze stran odpůrců i zastánců záměru byla často velmi „pestrá“.

Jmenování PhDr. Jana Stráského na post ředitele Národního parku Šumava považujme za správné rozhodnutí ministra životního prostředí Tomáše Chalupy a ideální řešení pro Šumavu. Jako demokraticky zvolení zástupci jednadvaceti šumavských obcí od nového ředitele očekáváme, že dokáže vyjít vstříc zájmům ochrany přírody, turistiky i zdejších obcí.

Byl jsem vyzván, abych se vyjádřil k nově jmenovanému řediteli Národního parku Šumava (NPŠ). Dříve než přejdu k osobnosti dr. Stráského považuji za nutné říci, že nového ředitele čeká velmi složitý úkol uvést management NPŠ na cestu, která bude zbavena dvacetileté, ideologicky podmíněné doktríny na základě fundamentálního environmentalismu. Jeho představitelé užívají nejen vědeckých, ale také „společensko-etických a filosofických názorů, které není možno podložit standardními vědeckými argumenty“. Soudím však, že tak formulované „konečné řešení“ kauzy NPŠ by bylo na místě v parku zřízeném v přírodních pustinách. NPŠ byl zřízen v kulturní, ba obytné krajině a tak soudím, že kromě ohledu na přírodu samu je nutno přibírat na zřetel ještě další odborná hlediska – environmentální i sociálně-politická.

Motto: „Příroda je nepřítel, a proto se musí proti ní bojovat. Kdyby nebylo mých předků, kteří bojovali proti různým živočichům, tak bych tady nebyl.“ Jan Stráský