Před léty jsem napsal do redakce Ekolistu, že ekologické iniciativy, spoléhajíce se na jednotlivé ekologicky myslící a jednající osoby ve velkých parlamentních stranách, dělají chybu, protože ty velké parlamentní strany nedovolí jedincům prosadit ekologicky znějící a působící zákony. Lepší by bylo (jak jsem tehdy uváděl), aby si ekologické iniciativy spolu s ekology přetvořily Stranu zelených (SZ) k obrazu svému.

Stať volně navazuje na předchozí stať věnovanou měrné emisní náročnosti nákladní dopravy v ČR v r. 2002.

Vážená paní Fischerová,
zcela chápu, že si vážíte Jaromíra Štětiny. Rozumím-li Vašemu názoru dobře, prostě jeho souhlas s invazí do Iráku nepovažujete za dostatečně silný argument, proč ho nevolit do Senátu. Pro mne to dost silný důvod je, i kdyby byl jediný, což není - viz ostatně celý text mého názoru zde ve Fóru EkoListu.

Titulní otázku jsem si „vypůjčila“ z psychologického nácviku asertivity, tj. zdravého sebeprosazování. Porucha sebehodnocení je totiž to první, co mne napadlo po přečtení některých článků a vyslechnutí některých názorů, které se vyrojily v řadách ekologů během letošního Ekofilmu.

Děkuji tímto Ing. Janu Zemanovi za článek o povodních. Vzhledem k tomu, že jsme se s kolegy zúčastnili v Praze celého průběhu povodní, víme o co jde.

Vážený pane Svítile, je sobotní večer, před chvílí byly oznámeny výsledky prvního kola voleb do Senátu a já jsem si otevřela poslední číslo EkoListu, které mi přišlo včera. Ohromena jsem v něm četla Váš článek "Proč bych nevolil Jaromíra Štětinu".

V roce 2003 vstoupil v platnost zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci). Zákon má za cíl kromě implementace směrnice Rady EU o integrované prevenci (96/61/EC) zřídit integrovaný registr znečišťování životního prostředí (dále jen integrovaný registr znečišťování - IRZ). IRZ bude koncipován jako veřejně přístupný informační systém veřejné správy. Z technicko-organizačního hlediska je IRZ připravován jako součást Jednotného informačního systému o životním prostředí (JISŽP).

Zdroje pitné vody v ČR představují především vodní nádrže. Rozmach sinic tak vede k tomu, že se do těchto nádrží dostávají siničné toxiny, které se vodárenskou technologií jen obtížně odstraňují. Hrozí tak reálné nebezpečí, že se siničné jedy ocitnou i v pitných vodách.

Česká Strana zelených je patrně stižena nějakým prokletím. Čas od času to vypadá, jakoby se už už konsolidovala, dala dohromady jakýsi program a slibné personální obsazení a již již klepala na brány parlamentu, a v tom se zase něco pokazí. Nepokazí se to ovšem samo, ani za to nemohou tajemné síly zvenčí či nepřející média (viz paranoidní heslo Zelených z evropských voleb "Prima je s nima"). Zelení si problémy se zvláštním masochismem působí sami.

Stav brněnského železničního uzlu je po stránce technické špatný a i v souvislostí se vstupem České republiky do EU a převzetím evropských norem bude nutná celková rekonstrukce. Na tom se shodují všichni. Ti, kteří chtějí nové nádraží v centru, i ti, kteří chtějí nádraží odsunout ke Svratce.