Člověk by musel spadnout z Marsu, aby ho nezastihla zpráva, že v březnu začala na Islandu soptit nová sopka, Fagradalsfjall. Dech beroucí záběry z přeletu dronů, fotografie sopečných explozí i záběry opékání párků na čerstvě utuhnuté lávě si opakovaně vydobyly místo na předních stránkách novin. Ze sopky se navíc stala turistická atrakce pro lidi dychtící spatřit aktivní sopku. Oproti jiným islandským sopkám je totiž snadno dostupná a doposud nebyla ani výrazněji nebezpečná. Láva se totiž prozatím rozlévala v neobydlené krajině. Bude tomu i nadále?

Věta: „Stromy jsou odpověď!“ se v poslední době stala sloganem nejedné kampaně proti klimatickým změnám. A protože je tohle zvolání podobně mnohoznačné, jako třeba „Bojuj za mír“, hodí se na něj hledět s určitou opatrností. Vysazování stromů totiž odpovědí je, ale bohužel ne vždy tou jedinou správnou.

Jen pár prvních pěkných dní stačilo k tomu, aby návštěvníci Sněžky ukázali, že své chování od loňska vůbec nezměnili. Správa Krkonošského národního parku tedy nemá jinou možnost, jak ochránit vzácnou a zranitelnou přírodu vrcholu Sněžky, než opět přistoupit k instalaci ochranných sítí jako v loňském roce. Ty rozšíří nynější řetězové zábrany již tento pátek. Informuje o tom Správa Krkonošského národního parku.

V české krajině se přemnožily nutrie, které patří k nejvíce invazivním živočichům planety. Lidé je přitom považují za neškodné tvory a poblíž velkých sídel je navíc přikrmují, což problém ještě více eskaluje. Nutrie přitom vytlačují původní druhy živočichů, narušují břehy budováním nor a přenášejí různé druhy nemocí.

Městské trávníky v Českých Budějovicích i letos rozkvétají. A to zásluhou neformální skupiny občanů a odborníků, která ve spolupráci s magistrátem a firmami navrhuje trávníky vhodné k méně častému sečení.

Lýkožrout smrkový a další kůrovci trápili lesníky v Česku několik let. Kůrovcová gradace se nevyhnula ani Krkonošskému národnímu parku. I když se hospodaření v lesích národního parku a také pohled na lýkožrouta dílem liší od toho mimo chráněné území, i v KRNAP existují místa, kde lesní zákon ukládá proti tomuto podkornímu hmyzu zasahovat. Jde především o zónu soustředěné péče o přírodu, ve které lze ještě najít celou řadu v historii nevhodně založených smrkových porostů. Informuje o tom Krkonošský národní park.

Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání byla loni přijata s nadšením, jako něco, s čím se můžeme pochlubit. Ne každý si ale uvědomil, že nástup zaváděných změn bude mít bolestnou setrvačnost a že i jedna velká pozitivní změna k lepšímu může mít spoustu menších nepříjemných negativ.

Dá se předvídat, pomocí kterých genů se organismy vypořádají se změnami prostředí? Jak se geneticky přizpůsobí změnám klimatu, znečištění přírody nebo k novým patogenům? Výzkum vědců vedený týmem Evoluční genomiky na katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, publikovaný v prestižním časopise Americké akademie věd (PNAS), ukázal, že to do jisté míry možné je – především při srovnání blízce si příbuzných populací a druhů.

Krkonošský národní park odstraňuje některé cesty, které během let ztratily svůj význam. Krkonoše protínají stovky kilometrů různých pozemních komunikací – silnic, turistických chodníků, pěšin a lesních cest. Mnohé z nich byly vybudovány kvůli odvozu vytěženého dřeva v období imisní kalamity v 80. letech minulého století. Některé v současnosti pozbývají svůj význam, proto je Správa KRNAP odstraňuje a vrací daná místa zpět přírodě, nebo mění v pěšiny sloužící pěším návštěvníkům.