Louky v Kanadě rozkvétají díky mrtvým tělům lososů

Lososi Gorbuša jsou anadromní ryby. Z moře se přesouvají za rozmnožováním do řek, aby se cestou do vnitrozemí stávaly vítaným zpestřením jídelníčku suchozemských dravců, a po úspěšném vytření pak houfně hynuly.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Velký háček je v tom, že ta propojení nejsou nějak stabilní. Nepřetrvávají, nedají se pozorovat stále. Zvídaví badatelé je tudíž nemají pořád na očích, proto mohou snadno unikat pozornosti. Ale tu a tam se objevují a skutečně mohou - nejspíš velmi významně - ty zdánlivě k sobě nikterak vázané ekosystémy propojovat.

A o tom, že například ty nápadně kvetoucí - a nápadně nekvetoucí - louky nacházející se v teritoriích etnika Haíɫzaqv jsou navázány na sever Tichého oceánu, byla i experimentální studie, na níž se podíleli výzkumníci z univerzity Simona Frasera v kanadském Burnaby.

Asi se hodí zmínit, že tahle studie by bez pomoci Haíɫzaqv, též nazývaných Heiltsukové nebo Old Bella Bella, nikdy nevznikla. Příslušníci domorodého etnika totiž poskytli pro badatelskou práci nejen svůj osobní vhled do situace, ale postarali se též o know-how a faktické přežití výzkumníků.

Díky jejich pomoci celý ten tříletý experiment v terénu neskončil katastrofou, o kterou si výzkumníci v podstatě koledovali.

Plavat v medvědím talíři

I když se říká, že je pro vědu třeba tu a tam přinášet oběti, chodit dravou řekou a sbírat v ní mrtvé lososy - na kterých si všude kolem pochutnávají medvědi - totiž není úplně ten nejšťastnější nápad.

„Je to sice, jako kdybyste vstoupili do medvědí restaurace, ale nejste součástí jídelníčku,“ uklidňoval je jejich domorodý asistent, Howard Humchitt. „Medvědi jsou tu kvůli čerstvým lososům.“

Proč jsou některé pláně v okolí řek Britské Kolumbie v sezóně doslova zasypané pestrobarevnými květy rostlin, ale jiné lokality – které jsou jim velmi podobné – zůstávají skoro květuprosté? Odpověď neleží na souši, ale ve vodě.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Extemporalist / Wikimedia Commons

Proč by ale někdo vlastně sbíral mrtvé lososy? Byť otázka naznačená v úvodu byla o kvetení nížinných luk, odpověď na ni se ve skutečnosti skrývala právě v těch mrtvých rybách.

Badatelé z týmu Allison M. Dennertové to ovšem nejprve museli dokázat.

Lososi Oncorhynchus gorbuscha – česky se jim říká buď losos divoký anebo losos Gorbuša – jsou totiž anadromní ryby. Z moře se přesouvají za rozmnožováním do řek, aby se cestou do vnitrozemí stávaly vítaným zpestřením jídelníčku suchozemských dravců, a po úspěšném vytření pak houfně hynuly.

Tu masu mrtvých rybích těl pak odnáší proud zpět do moře, ale nemalá část z nich se taky usadí na březích řeky. Kde případně slouží jako potrava dalších živočichům anebo se jen tak přirozeně rozkládají. V obou případech přitom ale nepřímo vnáší do onoho suchozemského ekosystému nové živiny, čímž ovlivňují a proměňují jeho metabolické vlastnosti.

Každé to vyplavené tělíčko přináší vápník, hořčík, draslík, fosfor a dusík pocházející z moře. Rybí mršina na první pohled nevypadá jako kdovíjak lákavý nebo významný zdroj živin. Ale když vezmete v potaz jeho průměrně tříkilovou váhu a celkový počet anadromních ryb, účastnících se tahu?

Jen do povodí severoamerických řek rozptýlí každou sezónu 54 000 tun „hnojiva“. A to už nepochybně znát je.

Nekvete to, nejsou ryby

To, co se pokusili výzkumníci z univerzity Simona Frasera doložit je, že ony nekvetoucí louky jsou vlastně důsledkem deprivace živin v půdě, daným nedostatkem mrtvých lososů. A tedy, že ony louky jsou meta-ekosystémem, souší napojenou na oceán.

Přečtěte si také |

Na čem stála slavná Miyawakiho metoda obnovy lesa a proč nefunguje?

Jejich lokalita zájmu, ta ne až tak kvetoucí louka, ležela osmnáct kilometrů od ústí ve Wágl̇ísl̇a. U řeky, která lososy už zrovna neoplývá. Ročně se jich tu vytře – podle předchozích mapování – méně než 200 kusů. Což by tu deprivaci živinami asi slušně demonstrovalo. Ale jak dokázat, že by to s lososy mohlo být jiné?

To už nás dostává k samotnému experimentu, spočívajícímu ve sběru mrtvých ryb, nabíraných ručně z koryta řeky, pod dohledem hodujících medvědů. Výzkumníci z řeky, kde jsou ještě lososi hojní, odebírali mrtvé lososy, aby je přemístili na své zájmové lokality a mohli sledovat, co to s rostlinami udělá.

Každé to vyplavené tělíčko přináší vápník, hořčík, draslík, fosfor a dusík pocházející z moře. Rybí mršina na první pohled nevypadá jako kdovíjak lákavý nebo významný zdroj živin.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Matana_and_Jes / Flickr

Abychom dali prostor přímo badatelům: „Snažili jsme se otestovat, zda a jak živiny pocházející z moře z mršin tichomořských lososů ovlivňují znaky spojené s kondicí běžných planě rostoucích rostlin: plochu listů, velikost květenství a produkci semen. Testovali jsme také, zda přídavek živin pocházejících z moře ovlivňuje poměr izotopů dusíku a procento dusíku v listových pletivech těchto rostlin.“

Rostliny stojí na rozhraní mezi biotickým a abiotickým světem, a dalo se na nich testovat, zda nový podíl živin ovlivní jejich růst a reprodukci. Což by současně posloužilo jako empirický příklad procesů na úrovni meta-ekosystémů, které mohou nahodile ovlivňovat jednotlivé organismy.

Přečtěte si také |

Ekologie dělaná páčidlem. A klíčové druhy, které vůbec nejsou klíčové

Netestovali přitom jen vliv „lososů“ ale také zanesených „mořských řas“. Jejich sběr ovšem nebyl spojen s takovým adrenalinem, jako v případě rybích mršin.

Procházet medvědím teritoriem s nákladem páchnoucích ryb je počinem, který má skutečně k tragédii blízko.

Zdánlivě nesouvisející souvislosti

Naštěstí to ale dobře. I pro výzkumníky, kteří v roce 2023 publikovali svou studii. Doložili jí zvýšení listové plochy, zvýšení plochy květních úborů a omezené zvýšení počtu semen rostlin – tam, kde byly lokality ošetřeny lososími mršinami.

Větší plocha listů znamená sílu růstu rostliny, která je rovněž schopna nasadit více květů. Přilákat tím více opylovačů a pojistit si lepší produkci semen do dalších let.

Ten experimentem demonstrovaný vztah přitom není třeba chápat se zbytečnou přímočarostí – jako: pohnojíte a roste to – ale právě v těch širších souvislostech pohybu organismů, energie a materiálů na úrovni meta-ekosystémů.

Proč jsou některé pláně v okolí řek Britské Kolumbie v sezóně doslova zasypané pestrobarevnými květy rostlin, ale jiné lokality – které jsou jim velmi podobné – zůstávají skoro květuprosté? Inu, odpověď neleží na souši, ale ve vodě. V omezovaném a oslabeném tahu anadromních lososů, kteří se stále většími komplikacemi táhnou řekami do vnitrozemí.

Přečtěte si také |

Lertxun-marrak – čáry vyryté do topolu. Pozoruhodná lesní galerie připomíná příchod Basků do Států

Meta-ekosystémy jsou propojeny často nezjevnými vazbami, které mají navenek nahodilý charakter. Mohou je ovlivňovat environmentální a klimatické výkyvy, a také zásahy člověka. Pokud chcete v Britské Kolumbii kvetoucí louky, pomáhejte lososům.