Jak se změna klimatu propisuje do pravděpodobnosti vícedenních dešťů a následných povodní? Studie přináší odpovědi

V polovině září 2024 došlo ve velmi rozsáhlém regionu střední Evropy, zahrnujícím Polsko, Česko, Rakousko, Rumunsko, Maďarsko, Německo a Slovensko, k velmi silným srážkám, které během čtyř dnů překonaly místní i národní srážkové rekordy. Které vedly ke vzniku záplav, jimiž byly bezprostředně zasaženy téměř dva miliony lidí. Informuje o tom World Weather Attribution.. Voda možná opadla, ale otázky zůstaly. Včetně těch nejpraktičtějších, jako třeba ta, kdy se dá taková podobně ničivá událost očekávat znovu. Anebo zda se do pravděpodobnosti opětovného výskytu takové události – a její intenzity, délky trvání – nějak promítly klimatické změny.

Posoudit se to pokusili výzkumníci z Česka, Polska, Rakouska, Nizozemska, Švédska, Francie a Spojeného království, kteří nyní vypracovali tzv. atribuční studii k celé této události.

Jaká jsou hlavní zjištění studie?

Vědci se zajímali o to, co vlastně způsobilo ony silné srážky. Meteorologicky řečeno, vyvolala je tzv. deprese Vb, která vzniká při proudění studeného polárního vzduchu od severu nad Alpy, kde se setkala s velmi teplým vzduchem v jižní Evropě.

Za jistou formu uklidnění lze považovat, že podobné Vb tlakové níže jsou skutečně velmi vzácné. Potěšující může být i to, že analýza analogických povětrnostních systémů v pozorovaných záznamech nepotvrdila, že by od padesátých let minulého století došlo k nějaké výrazné proměně či frekvenci vzniku, výskytu Vb depresí.

Je třeba ale doplnit, že frekvence – ona četnost výskytu - není jedinou charakteristikou, která by se v oteplujícím se klimatu mohla u Vb depresí potenciálně měnit. Mohou se měnit i další srážkové faktory, které ovlivňují pravděpodobnost a intenzitu celkových srážek.

Jak často se dá něco podobného očekávat? V dnešním klimatu, které je o 1,3 °C teplejší než na počátku průmyslového éry, je srážková událost tohoto rozsahu velmi vzácnou. Momentálně předpokládaný odhad četnosti jejího výskytu kolísá jednou za 100 až 300 let.

Jelikož se ale jedná o zdaleka nejsilnější událost tohoto typu, jaká kdy byla v Evropě zaznamenána, je dost obtížné odhadnout dobu možného opakování přesněji. K dispozici jsou data za posledních sto let měření, proto se dá jen těžko odhadnout periodicita jevu, jehož četnost výskytu přesahuje měřítko.

Mohou za to klimatické změny? Aby výzkumníci mohli posoudit, zda změna klimatu způsobená člověkem ovlivnila přívalové srážky, bylo třeba nejprve zjistit, zda v pozorování existuje nějaký trend.

Při pohledu na výše popsané regionální měřítko se pravděpodobnost silných čtyřdenních srážek od předindustriální éry zatím zvýšila přibližně dvakrát, přičemž jejich intenzita vzrostla o 20 %. Pokud se ale badatelé soustředili na lokálnější měřítka, stávaly se odhady méně jistými a z některých dat bylo obtížné nějaký průkazný trend vyčíst.

Vyčíslit „příspěvek“ klimatické změny k nárůstu frekvence a intenzity srážkových událostí si žádalo kombinace simulací silných srážek, práci s klimatickými modely, doplněný o vlastní pozorování a data z terénu.

Všechny modely přitom ukazují určitý nárůst intenzity a také pravděpodobnosti výskytu silných vícedenních srážek, v reakci na oteplující se klima. Hotový, konzervativní odhad, se dá popsat jako zdvojnásobení pravděpodobnosti a sedmiprocentní nárůst intenzity.

Jak to bude vypadat dál, při dalším oteplením klimatu? Podle scénáře budoucího oteplování, kdy bude globální teplota o 2 °C vyšší než v předindustriálním období, se dají na základě klimatických modelů očekávat ještě silnější čtyřdenní srážky, přičemž se očekává jejich další nárůst intenzity (o přibližně 5 %), a rovněž další zvýšení pravděpodobnosti jejich výskytu, o 50 % ve srovnání se současností.

Čím byly tyto přívalové deště a následující povodně (kromě celkového úhrnu srážek a délky trvání) mimořádné? Celá událost byla velmi dobře předpovězena, odhadnuta předem. To docela názorně ukazuje na účinnost investic do systémů včasného varování a opatření založených na meteorologických předpovědích. Včetně mechanismů evakuace osob, protipovodňových opatření a preventivního vypouštění vodních nádrží.

Celý průběh – intenzita a délka trvání přívalových dešťů znamenaly obrovský tlak na systémy civilní ochranu. Relativně dobrou zprávou je, že systémy krizového řízení byly v minulých desetiletích po těžkých povodních posíleny v celé Evropě, a do značné míry fungovaly dobře.

Dokládá to i poněkud smutná statistika toho, že navzdory vyšší intenzitě a většímu rozsahu oblastí, je počet obětí nižší než při dřívějších povodních. Letos, v době, kdy byla zpráva vytvářena, bylo vedeno v patrnosti čtyřiadvacet obětí na životech. V roce 2002, kdy povodně postihly Německo, Rakousko, Česko, Rumunsko, Slovensko a Maďarsko, jich přitom bylo 232. Západoevropské povodně v roce 2021 si vyžádaly dvě stovky obětí, a povodně z roku 1997, které postihly Německo, Polsko a Česko, zmařily stovku lidských životů. Samozřejmě že „jakékoliv“ ztráty na životech zdůrazňují potřebu dalších vylepšení protipovodňových opatření, která by zohlednila a integrovala do sebe změnu klimatu.

Oblasti postižené povodněmi, zejména ty v rozlehlých městských centrech podél velkých řek, byly už dříve označeny za velmi zranitelné povodněmi. Mezi tyto regiony patří Nysa a Vratislav v Polsku, Bratislava na Slovensku, východní regiony Galati a Vaslu v Rumunsku, Dolní Rakousko a Vídeň. A také „naše“ Ostrava, Opava, Krnov, Jeseník a Litovel v Česku.

Infrastruktura a systémy krizového řízení vybudované na základě zkušeností z předchozích povodní prošly velmi těžkou zkouškou a v mnoha případech přetíženy samotnou velikostí a rozsahem těchto povodní, což vedlo ke škodám, které se odhadují na několik miliard eur.

---

reklama

---