COP16: Světová konference stran Úmluvy OSN o biodiverzitě aneb Co se podařilo a co nepodařilo dojednat?

Biodiverzitě, jednomu z pilířů fungování ekosystému naší planety, se věnoval diskusní seminář pořádaný Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ) v úterý 7. ledna 2025 v prostorách Informačního centra OSN v Praze, v Železná ulici. Konkrétně Mezinárodní úmluvě OSN o biologické rozmanitosti, původně sjednané již v roce 1992 v keňském Nairobi a přijaté na památném Summitu Země. Na předchozím jednání COP15 v roce 2022 v Montrealu bylo dosaženo přelomové dohody o Globálním rámci biologické rozmanitosti, který vytyčuje cestu lidstva k soužití v souladu s přírodou. Tehdy k dojednání dohody podstatně napomohl český vyjednávací tým, který vedl celou delegaci EU. A jak dopadlo poslední jednání konané v kolumbijském Cali na přelomu října a listopadu? A jak pokročila jednání Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti a Nagojského protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům? - Otázky pro zasvěcené panelisty a odpovědi pro ty, kterým osud naší planety není lhostejný. Ladislav Miko seznámil posluchače s mechanismem jednání na konferencích COP a se složitým hledáním kompromisů. Na COP16 byl pověřen jako zkušený diplomat a člen české delegace, která má jisté renomé, právě vedením pracovní skupiny k finančnímu jednacímu mechanismu. Ten hlavní spor se na těchto akcích týká financování programů na ochranu biodiverzity bohatými státy státům tzv. rozvojovým. Na jejich stranu se staví např. Brazílie, JAR a Rusko, tedy státy, které však pod touto zástěrkou uplatňují svoje zájmy.

O snaze chudších států “rozvojového světa” vytvořit nový fond pro financování ochrany biodiverzity hovořil i Jiří Mach. Česká republika pro to ovšem nevidí důvod, když už existuje Globální fond životního prostředí (GEF).

Mezi státy tak v tomto bodě dochází ke ztrátě důvěry. Ve svém příspěvku pak analyzoval pozitivní i negativní výsledky konference COP16. Pochválil hostitelskou Kolumbii, vyzdvihl největší počet delegátů v historii těchto jednání, za přelomové považuje vznik podpůrného orgánu, který se bude zabývat rolí původních obyvatel na zachování biodiverzity, propojení klimatické agendy s agendou biodiverzity a rozhodnutí týkající se mořské biodiverzity.

Hana Jiráková představila Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti, platný od roku 2003. Jeho cílem je chránit biodiverzitu stanovením pravidel pro nakládání s geneticky modifikovanými organismy (GMO) a hodnocením rizik. I v jednáních v této oblasti se naráží na zájmy národních států, přičemž mezi smluvní státy nepatří např. USA a Rusko, což komplikuje situaci. Pokrok vidí v zdokonalovaném informačním systému biologické bezpečnosti a kontrolním mechanismu. Konkrétně pak uvedla rizika spočívající v tzv. genovém pohonu (angl. gene drive), kdy záměrně nové geny zdědí všichni potomci v následujících generacích (na rozdíl od očekávané poloviny potomstva při normální mendelovské dědičnosti), což mění genetické uspořádání celé divoké populace nebo vyhladí populaci či celý druh a informovala o snahách použít tento postup v modifikací komárů a hmyzu vůbec, tedy živočichů přenášející původce nemocí v tropických oblastech, což je pro tamní státy oproti našemu pohledu velmi důležité.

O tom, co zahrnuje Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům pohovořila Eliška Rolfová. Totiž využívání. biologických materiálů pro výzkum a produkty firem z oblasti biotechnologií generuje nemalé zisky. Podíl na nich a jeho rozdělení pro země původu a jejich obyvatelstvo je předmětem existující dohody. Situaci však mění současné možnosti, kdy je možné pro producenty využít jen genetické sekvence z veřejných databází. To vyvolává u zemí původu podezření, že firmy v bohatých státech onu dohoda o financích obcházejí.

Vojtěch Kotecký optimisticky komentoval zásadní posun, kdy se agenda ochrany klimatu stala pro státy i firmy tématem vskutku globálním, kterým se musí zabývat i politici. A obdobný posun vidí nyní i u tématu biodiverzity.

Ladislav Miko jej doplnil postřehem, že stejně jako svět vnímá silněji tyto krizové oblasti, seriózně roste i opozice proti řešení těchto náročných problémů. Přesto i on je optimista. Potvrzuje to podobenstvím o ostrovu, na který se potřebujeme jako trosečníci dostat: “Vždy, po každém jednání, uplaveme jen 1 km, ale ten ostrov je 50 km před námi. Otázka zní, zda máme vůbec plavat, nebo to vzdát. Já říkám plavat. Ostatně nic jiného nám ani nezbývá. Na semináři vystoupili:

· Doc. RNDr. Ladislav Miko, Ph.D., vládní zmocněnec pro mezinárodní vyjednávání v oblasti biodiverzity a ekosystémových služeb, poradce prezidenta a ministra životního prostředí;

· Mgr. Jiří Mach, vedoucí oddělení a zástupce ředitele odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků MŽP, národní kontaktní osoba Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti;

· Mgr. Eliška Rolfová, oddělení mezinárodních úmluv MŽP, národní kontaktní osoba pro Nagojský protokol, Karpatskou úmluvu, Bernskou úmluvu a IPBES;

· Ing. Hana Jiráková, Ph.D., vedoucí oddělení GMO odboru environmentálních rizik a ekologických škod na MŽP, národní kontaktní osoba pro Cartagenský protokol;

· Mgr. Vojtěch Kotecký, Ph.D., výzkumník Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Seminář moderoval a jeho přípravu zajistil Pavel Šremer, místopředseda STUŽ.

---

reklama

---