Za první polovinu roku vyrobili v Německu výrazně víc energie z obnovitelných zdrojů než z těch ostatních; čistě fosilní (tj. bez jádra) jsou už jen na 30 %. A rok od roku se to posouvá, obnovitelná část koláčku roste, neobnovitelná se zmenšuje. Před šesti lety to byla zhruba čtvrtina, nyní (za první polovinu roku) víc než polovina. A pokračujeme dál.

Touto dobou obvykle poutají pozornost žraloci ohrožující na Jadranu české turisty. Letos je více než důstojně nahradily zmije.

Poslední dobou se stalo módou neustále útočit na zemědělství jako by mohlo za všechno, dokonce snad i za to, jestli svítí nebo nesvítí slunce. Tato hysterie není jen českým specifikem, ale šíří se celou Evropou, což dokládají velké zemědělské demonstrace v minulém roce prakticky ve všech evropských metropolích, o kterých česká média prakticky neinformovala.

Zejména z řad členů a členek Českomoravské myslivecké jednoty vnímáme několik posledních měsíců kritiku za změny v systému plánování lovu spárkaté zvěře, které na podzim se souhlasem ministra zemědělství odsouhlasil Parlament ČR. Mnohé z obav mohou pramenit ze špatné informovanosti o přijatých změnách. Ačkoliv se o nich debatovalo na odborné i politické úrovni několik měsíců, Českomoravská myslivecká jednota své členy a členky o diskutovaných návrzích informovala nedostatečně nebo vůbec a svou nečinnost se po schválení změn pokusila zastřít nařčením Hnutí DUHA z netransparentnosti, vytváření přílepků a dalšími velmi zkreslenými informacemi. Předseda ČMMJ Jiří Janota je ve svém článku z 1. července na Ekolistu bohužel znovu dokola opakuje a velebí novou novelu zákona o myslivosti, kterou ČMMJ spoluvytvářela a kterou následně předložilo Ministerstvo zemědělství.

Stále více se blíží zlomové období z hlediska energetiky v našem regionu i celé Evropě. Je tak stále důležitější, aby se v Česku přistoupilo k radikálnějším krokům, které by umožnily přechod a modernizaci naší energetiky. Je však vidět, že se zatím nedaří nalézt shodu a realizovat potřebné konkrétní kroky.

V některých lokalitách chtějí lidé detailnější informace o kvalitě ovzduší, a tak obce a další subjekty pořizují vlastní nízkonákladová měřicí zařízení. Bohužel výsledky takových měření často nemají dostatečně vypovídající hodnotu. Může se snadno stát, že investice, zaměřená na získání více informací o kvalitě ovzduší, nakonec vede jen k produkci velkého množství nerelevantních dat. Je proto dobré se poučit z již proběhlých projektů. A doporučuju také konzultaci s odborníky z úseku kvality ovzduší ČHMÚ, kteří mají v této oblasti bohaté zkušenosti. Při posuzování konkrétních nabídek nebo plánování realizace měření je nutné si položit několik otázek a řídit se několika následujícími doporučeními.

Na začátku to jsou všechno domácí mazlíčci, miláčci a hračky. Vidíme v televizi či na sociálních sítích, jak někdo chová bílého ježečka, roztomilou myšku či papouška. Chceme to mít také a málokdo si uvědomuje, že živé zvíře, a to i to nejmenší, je většinou obrovská starost, zodpovědnost a závazek. Navíc teď v době, kdy nikdo nemá na nic čas, je doslova nezodpovědné k sobě poutat dalšího živého tvora, o kterého se budete muset kolikrát i několik let starat.

Památný dub mezi Cholupicemi a Točnou na Praze 12 je nejen pro místní lidi ikonou. Vytváří výraznou dominantu mezi poli viděnou z daleka. Stojí zde více než 90 let. Nemá to ale vůbec lehké, roste mezi poli, takže o svůj prostor musel bojovat s rozšiřujícími se lány, které ukusovaly z pozemku, na kterém roste. Trpěl suchem, opakovaným holožírem housenek bekyně zlatořitné a byl necitelně těsně oboráván.

Před nějakou dobou jsme byli redakcí časopisu Chemické listy upozorněni na sérii dvou úvodníků časopisu Chemické listy, které se zabývají tématem poněkud nečekaným, a to vlivem větrných elektráren na klima. Jejich základním motivem je obava ohledně ovlivnění srážkových poměrů v České republice výstavbou větrných elektráren v oblasti severního Německa a přilehlých regionů, tedy na severozápad od našeho území, přičemž autoři naznačují spojitost mezi výstavbou větrných elektráren a suchem posledních let.

Dílčí uzavírka sto metrů Smetanova nábřeží zatím nejvíce zabodovala jako spouštěč ideových a politických půtek. Mnohem méně úspěšná je ale bohužel ve své hlavní roli: jako řešení problému nadměrného automobilového provozu v historickém centru města. Pokud někdy chceme dosáhnout klidného a tedy obyvatelného centra, nevyhneme se zneprůjezdnění obou břehů Vltavy pro tranzit. A čím dříve to uděláme, tím lépe.