Jiří Beneš: Obavy z neduhů loňské novely zákona o myslivosti nejsou na místě

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Ondřej Šálek / Flickr

Obava č. 1: Není poslanci schválený nový systém plánování lovu spárkaté zvěře přílepkem potichu prosazeným ekonátlakovými skupinami?

Jiří Janota nesouhlasí se změnami zákona o myslivosti, které poslanci schválili při novelizaci zákona o lesích. Ve snaze je dehonestovat v očích členů ČMMJ i veřejnosti používá expresivní označení „vyvlastňovací přílepek“.

Přílepkem se obecně míní návrh, který zasahuje do jiného zákona bez věcné souvislosti s řešenou problematikou. Avšak novela zákona o myslivosti přímo věcně souvisí s novelou lesního zákona, jejímž cílem bylo řešit lesní kalamitu. Legislativní odbor Senátu výslovně potvrdil, že změny v zákoně o myslivosti nejsou přílepkem. Jiří Janota to ví, takže v článku vědomě uvádí nepravdivé informace. To je škoda, protože to bourá konstruktivní věcnou debatu, která se nad novým návrhem Ministerstva zemědělství v posledních měsících vede.

Obdobně je zcela nepatřičná nálepka „vyvlastňovací“. Ani dosavadní legislativní úprava nenechává rozhodování o stavech zvěře na libovůli jednotlivých vlastníků, ba přímo znevýhodňuje postavení malých vlastníků vůči uživatelům honiteb, tedy myslivcům. Není divu, že se jim navrhované změny nelíbí. Z právního hlediska je zvěř „res nullius“ (věc ničí), není tedy majetkem vlastníků pozemků, ani uživatelů honiteb dokud ji neuloví. Je tomu právě naopak – nyní platný zákon o myslivosti vnímají sami vlastníci jako nástroj, který udržuje v oblasti myslivosti vyvlastnění jejich práv, ke kterému došlo za komunistického režimu zavedením lidové myslivosti, viz například rozhovor s Danielem Pitkem (Jak na škody z přemnožené zvěře? Musíme se zbavit komunistického pojetí myslivosti, říká Daniel Pitek).

Za velkým odporem ČMMJ proti schváleným změnám zákona o myslivosti je pocit křivdy, možná zklamání, že se diskuze o návrhu na podzim odehrála bez zapojení ČMMJ, přitom se jedná přímo o její činnost. Avšak konkrétní formulace pozměňovacího návrhu vycházely z novely zákona o myslivosti předložené do poslanecké sněmovny již předchozí vládou, která byla diskutována i za aktivní účasti ČMMJ skoro rok. Pozměňovací návrh byl navíc několik měsíců před hlasováním diskutován v Zemědělském výboru a ve Výboru pro životní prostředí. Mezi poslanci, ministerstvy a vědeckými organizacemi se řešil ještě déle – samotný princip pozměňovacích návrhů byl diskutován už při přípravě Národního lesnického programu za účasti ČMMJ. Proč se ČMMJ loni v létě do diskuze nezapojila? Protože její vedení díky svým vazbám spoléhalo, že Ministerstvo zemědělství ke změnám zákona o myslivosti nedá souhlas. Nakonec dalo a nyní se to na základě nátlaku ČMMJ zase snaží změnit.

Obava č. 2: Opravdu jsou škody způsobené zvěří na lesích sedm miliard korun?

Jiří Janota zpochybňuje údaj, že škody zvěří dosahují sedm miliard (číslem 7 000 000 000!) korun ročně, poukazuje na škody vyčíslené Lesy ČR s.p. na devatenáct milionů korun. I druhé číslo má ve statistikách své místo, avšak jedná se pouze o škodu vzniklou přímým poškozením stromků zvěří.

K tomu je ale nutné připočítat (a Jiří Janota to ví, ale v článku neuvádí):

1. Náklady na ochranu vysázených stromků, jako jsou oplocenky nebo individuální ochrana, bez kterých by nebylo možné lesy na mnoha místech vůbec obnovit. Ty dosahují řádově stovky milionů korun ročně.
2. Škody na přírůstku a kvalitě dřeva – po jejich přičtení se dostáváme k celkovým částkám pět až sedm miliard korun ročně.
3. Škody na přirozeném zmlazení jsou nevyčíslitelné. Většinu maličkých semenáčků zvěř spase dřív, než je evidovaná jako přirozená obnova – přitom je to škoda nejzávažnější.

Obava č. 3: Je zvěř opravdu přemnožená?

ČMMJ přiznává, že počty spárkaté zvěře jsou lokálně zvýšené a tvrdí, že zvěře u nás není víc než v okolních státech.

Porovnávat stavy zvěře v českých a v zahraničních lesích nedává příliš smysl. Pojem „přemnožení“ není možné vztahovat k číslům o početnosti zvěře či množství úlovků, ale ke stavu prostředí. Zohledníme-li ekologicky a hospodářsky podmíněnou kapacitu prostředí, tak spárkatá zvěř zcela nepochybně přemnožena je.

Mapa ukazuje průměrné poškození všech dřevin ve vysázených kulturách zjištěné při poslední inventarizaci škod, kterou dělal Ústav pro výzkum lesních ekosystémů´(IFER) a Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) v roce 2015. Vyšší je ale poškození mladých listnáčů a jedliček, které v lesích nejvíc potřebujeme a které zvěř preferuje před smrkem.

V současné době spárkatá zvěř spase nebo vážně poškodí někde všechny, někde většinu vysazených listnáčů a jedlí. Průměrně je poškozeno 64 % mladých listnáčů a jedlí, na polovině území ČR je to více než 75 % a na čtvrtině území republiky je to 100 %. K tomu by těžko došlo, kdyby byly potřeby spárkaté zvěře rovnovážně rozdělené s potřebami ostatních zvířat a lesa samotného. Nezjištěné a nevyčíslené jsou škody na přirozeném zmlazení lesů, jehož velká část je spasená dřív, než vůbec může být inventarizačními metodami evidována.

Od poslední inventarizace škod v roce 2015 se přitom stavy spárkaté zvěře ještě zvýšily. Ministerstvo zemědělství ale aktualizaci inventarizace škod, která měla proběhnout letos, raději vůbec nezadalo.

A co novela zákona o myslivosti, kterou připravilo Ministerstvo zemědělství v úzké spolupráci s ČMMJ? Jiří Janota si ji pochvaluje a tvrdí, že plnění ustanovení schválených loni poslanci by státu způsobily značné finanční náklady a zátěž státní správy. Finanční zátěž je zanedbatelná ve srovnání se škodami, které přemnožená zvěř působí. Ve skutečnosti ale nová novela připravená ministerstvem finance ani neušetří, nebo alespoň to není z návrhu zřejmé. Zátěž státní správy skutečně sníží, ale návrh by bylo ještě vhodné upravit, aby to nebylo na úkor fungování systému rozhodování o výši lovu podle míry škod v praxi. To bude možné posoudit, až Ministerstvo zemědělství předloží prováděcí vyhlášky.

Věříme, že abychom mohli smysluplně diskutovat, je potřeba se shodnout na cíli: tou je pro nás ochrana budoucích lesů. Koneckonců ani spárkatá zvěř nemůže žít na holinách. Laně, srny či jeleni snědí nebo poškodí v průměru téměř dvě třetiny malých listnáčů a jedlí. Někde všechny. Bohužel tím v zásadě znemožňují znovuoživení a obnovu lesa.

O svůj domov tak přichází nespočet dalších druhů zvířat a rostlin, které ke svému životu les potřebují. Upřednostňovat pouze určitou skupinu zvířat – spárkatou zvěř – je krátkozraké. Pokud chceme na obrovské mýtiny po těžbě kůrovcového dřeva nebo suchu co nejrychleji vrátit stromy a s nimi život, je nutné přejít na takový systém plánování lovu, který vytvoří podmínky k životu rozmanité škále organismů. Pravidla k tomu již na podzim loňského roku a se zřetelně vysloveným souhlasem ministerstva zemědělství nastavil Parlament.

Nezapomínejme však i na další trable spojené s výkonem práva myslivosti. Minulý týden své požadavky na změnu zákona o myslivosti představily další ekologické a odborné organizace (například za ČSOP Petr Stýblo: Zařazení poštolky mezi zvěř je anachronismus, který zatěžuje státní kasu a ohrožuje lidi). Je třeba kromě výše zmíněného funkčního plánování lovu posílit práva vlastníků honebních pozemků, zfunkčnit proces vymáhání škod způsobených spárkatou zvěř a vypustit ze seznamu zvěře chráněné druhy zvířat. A ihned poté plynule přejít k vytvoření zcela nového zákonu o myslivosti.

Přečtěte si také |

Jiří Janota: Účel světí prostředky aneb Zvěř je dobrá cena za likvidaci myslivosti