https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-pluhacek-jak-na-stale-rostouci-populace-zvirat-v-zoo-prirodni-problem-vyzaduje-prirodni-reseni
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Pluháček: Jak na stále rostoucí populace zvířat v zoo? Přírodní problém vyžaduje přírodní řešení

9.3.2023
Obrázek 1. Vzácná zebra Grévyho, která obývá polopouštní oblasti Keňa a Etiopie (v minulosti i Somálska, kde však již byla vyhubena). Populace v zoo tak mohou hrát klíčovou roli pro přežití tohoto krásného druhu. V přírodě samice zabřeznou jen když je dobrá sezóna. Nicméně, pokud se v zoo oddělí samci od samic po dobu několika let, tak se samice stávají trvale neplodnými. Navíc tento druh trpí (v přírodě i v zoo) poměrně vysokou úmrtností mláďat. Dlouhodobé oddělování samců od samic v zoo by tak mohlo mít neblahé důsledky pro existenci celého druhu.
Obrázek 1. Vzácná zebra Grévyho, která obývá polopouštní oblasti Keňa a Etiopie (v minulosti i Somálska, kde však již byla vyhubena). Populace v zoo tak mohou hrát klíčovou roli pro přežití tohoto krásného druhu. V přírodě samice zabřeznou jen když je dobrá sezóna. Nicméně, pokud se v zoo oddělí samci od samic po dobu několika let, tak se samice stávají trvale neplodnými. Navíc tento druh trpí (v přírodě i v zoo) poměrně vysokou úmrtností mláďat. Dlouhodobé oddělování samců od samic v zoo by tak mohlo mít neblahé důsledky pro existenci celého druhu.
Foto | Jan Pluháček
Mají-li moderní zoologické zahrady plnit svá hlavní poslání, musejí se zaměřit především na populace, a nikoliv na jedince. A zájmy populací si mohou často protiřečit se zájmy jedince. Jednou z nejviditelnějších situací, kde dochází ke střetu těchto zájmů, je problematika zvaná regulace populace, neboli problém „nadbytečného jedince“. (Ve skutečnosti se jedná o střet zájmů lidí „lpících“ na jedinci a těch „lpících“ na populaci, tedy o záležitost spíše kulturní a nikoliv biologickou).
 
Příčina problémů byla popsána v minulých textech. Takže jen stručně: proč máme v zoo nadbytečné jedince? Důvod je jednoduchý: zvířata v zoo se mohou množit téměř neomezeně, mají dostatek potravy, vody, tepla, úkrytů. Chybí jim predátoři, mají velmi omezené množství parazitů a pomáhají jim veterináři. Na druhou stranu však je (a vždy bude) kapacita zoo i dalších spolupracujících chovatelských zařízení omezená.

Na prvním místě je samozřejmě nutné zdůraznit, že o regulaci populace v zoo lze mluvit opravdu pouze tehdy, když je kapacita zcela naplněná: tedy všechna místa v zoologických zahradách a s nimi spolupracujících chovatelských institucích i u chovatelů jsou plná. Tomu je dnes věnována patřičná pozornost a zoologické zahrady mají sdílený elektronický systém nabídky a poptávky zvířat, kde se každý nadbytečný jedinec objeví, a to i v případě, že pro daný druh neexistuje koordinovaný program.

V dané souvislosti je třeba podotknout, že pro žádný druh není kapacita chovatelských zařízení neomezená. Navíc, pokud rozšíříme prostor pro jeden druh, tak to může vést k tomu, že je to na úkor druhu příbuzného. Z toho vyplývá důležitý argument, a sice že případná výstavba jakýchkoli dalších výběhů, klecí či voliér daný problém vůbec neřeší. Každopádně do stavu nutnosti regulace populací již dospěla většina druhů obratlovců chovaných evropských v zoologických zahradách. Což vlastně svědčí o dobré kvalitě těchto chovů v zoologických zahradách (~daň za úspěch).

Obrázek 2. Gepard, druh celosvětově ohrožený vyhubením, který se již poměrně dobře množí v zoologických zahradách. Množil se tak dobře, že řadě samic byla aplikována antikoncepce anebo byly na delší dobu oddělovány od samců. To jim začalo způsobovat hyperplazii děložní sliznice, což výrazně snížilo schopnost těchto samic se znovu rozmnožit.
Obrázek 2. Gepard, druh celosvětově ohrožený vyhubením, který se již poměrně dobře množí v zoologických zahradách. Množil se tak dobře, že řadě samic byla aplikována antikoncepce anebo byly na delší dobu oddělovány od samců. To jim začalo způsobovat hyperplazii děložní sliznice, což výrazně snížilo schopnost těchto samic se znovu rozmnožit.
Foto | Jan Pluháček

Takže je tu přírodní problém – stále rostoucí populace, kterou je třeba regulovat (tak jako se sama reguluje v přírodě). Jak jej řešit? V zásadě existuje pět základních možností.

Prvním řešením je oddělení pohlaví (segregace), a to buď dočasně, nebo trvale. Jedná se o řešení, které je často nejjednodušší a zároveň nejpoužívanější. Nicméně toto řešení má řadu specifických problémů.

Většina zvířat se totiž v období rozmnožování (a zejména v říji) s jedinci opačného pohlaví potkává. Tím, že jim v tom uměle zabráníme, výrazně snižujeme jejich pohodu (welfare).

Daleko horší jsou však situace, kdy se jedinec, který neměl možnost se několik rozmnožovacích sezon množit, stane neplodným. V přírodě je totiž často fyziologicky připraven využít každou příležitost. Tyto smutné situace (neplodnost v důsledku dlouhodobé absence zabřezávání) známe v zoo nejen u jelenů, antilop či zeber, ale i tak vzácných druhů jako jsou nosorožci, některé kočkovité šelmy nebo sloni.

Druhým řešením je kastrace. Zvíře je de facto doživotně zmrzačeno. Geneticky se stává mrtvým (pokud na kastraci nenavazuje umělé oplodnění – záležitost značně poškozující welfare jedince). Pro populaci má kastrovaný jedinec hodnotu ne nulovou, ale přímo zápornou, protože ubírá místo geneticky živým (a kvůli němu nenarozeným!).

Ale nejen to. S odebráním pohlavních orgánů souvisí i změny hormonálních hladin, které klesají. Pohlavní hormony navíc nejsou zodpovědné výhradně za rozmnožovací chování, ale i za jiné projevy – například agresi. Zvíře tak ztrácí plnohodnotný život.

Pokud je to druh sociální, pak takový jedinec může trpět zvýšeným stresem a často bývá vystaven útokům jiných, přičemž klesá i jeho místo v hierarchii. To samozřejmě neznamená, že za určitých velmi specifických podmínek u některých druhů nemůže tato metoda najít jisté uplatnění (Obrázek 3).

Obrázek 3. Velmi vzácný kozorožec kavkazský v Zoo Olomouc. V přírodě jich zůstává méně než 4000. Ačkoli je kastrace jedním z nejhorších způsobů regulací populací, tak u některých druhů může nabízet zajímavou alternativu, jak skvěle ukázal liberecký zoolog Lubomír Melichar. Když se u samců kozorožců, kteří už mají potomky, provede vasektomie (přetnutí cest z varlat do chámovodu), je takový samec sice neplodný, ale hormonálně stabilní a zůstává důležitou sociální součástí stáda, v němž je ponecháván i jiný plodný samec.
Obrázek 3. Velmi vzácný kozorožec kavkazský v Zoo Olomouc. V přírodě jich zůstává méně než 4000. Ačkoli je kastrace jedním z nejhorších způsobů regulací populací, tak u některých druhů může nabízet zajímavou alternativu, jak skvěle ukázal liberecký zoolog Lubomír Melichar. Když se u samců kozorožců, kteří už mají potomky, provede vasektomie (přetnutí cest z varlat do chámovodu), je takový samec sice neplodný, ale hormonálně stabilní a zůstává důležitou sociální součástí stáda, v němž je ponecháván i jiný plodný samec.
Foto | Jan Pluháček

Třetím řešením je podávání antikoncepce. To zní zdánlivě jako „high-tech metoda“. Nicméně i toto řešení trpí množstvím problémů. Pro mnoho druhů v zoo není a nebude nikdy vyvinuta (ekonomicky se nevyplatí), takže dostávají antikoncepci pro zvířata domácí. Antikoncepce tak s sebou nese řadu vedlejších efektů včetně nemocí. V mnoha případech po jejím vysazení již samice nikdy nezabřezne.

A v neposlední řadě je to metoda extrémně drahá. Je tedy otázka, zda by měly zoo finančně podporovat výrobu chemických pilulek anebo dávat tyto peníze raději například do ochranářských projektů?

Čtvrtou možností je vypouštění zvířat do přírody, a to do míst, kde buď daný druh žije či žil (tzv. reintrodukce) anebo dokonce do míst, kde daný druh nikdy nežil, ale plní tam třeba ekologickou roli za druh příbuzný (tzv. introdukce).

To zoologické zahrady s oblibou dělají a je to moc dobře. Dělají to vždy, když to jen trochu jde, jelikož je to jeden z hlavních účelů jejich existence. A jsou schopny a ochotny na to dávat hodně peněz, což je také dobře.

Na druhou stranu, i pro vypouštění zvířat do přírody dnes platí (rozumná) mezinárodní pravidla, která je třeba dodržovat. V žádném případě nelze vypustit zvíře jen tak a nechat ho být. Takové zvíře má často problém se zorientovat, nemusí být schopné obstarat si potravu či úkryt, a hlavně je vystaveno svým lépe připraveným konkurentům, kteří „si s ním poradí“, a to rozhodně ne „v rukavičkách“. Takové zvíře zkrátka trpí, jen to nevidíme, tak nás to „nebolí“.

Je-li však možné druh vypouštět kontrolovaně a podle pravidel, vypouští se. Jen u většiny druhů to možné není (a u žádného to není možné nepřetržitě), takže vypouštění nemůže být jediné udržitelné řešení tohoto problému u všech chovaných druhů.

A konečně pátou možností je řešení, které je nejblíže situaci v přírodě: nechat zvířata množit a pak vybrané jedince usmrcovat.

Samozřejmě, že toto vše je třeba dělat bezbolestně. Zároveň je třeba nechat zvířata množit se tak často jako v přírodě, tzn. reprodukci neurychlovat. A ač se to na první pohled nemusí zdát, tak toto řešení umožní mnoho nečekaných výhod.

Tou nejdůležitější je, že nejlépe udrží populaci nejen zdravou a vitální, ale připraví ji i na možnost rekonvalescence při případné epidemii či jiné katastrofě (válečný konflikt, politická nestabilita, ekonomická a zejména energetická krize atd.). Dále umožní většině (ideálně všem) dospělým jedincům rozmnožit se a pečovat o mláďata. U skupinově žijících zvířat zajistí přirozené složení skupiny a tím výrazně zvětší welfare jednotlivých členů skupiny. Pro druhy s krátkými generačními cykly se dokonce jedná o jedinou možnost, jak jejich chov udržet.

Obrázek 4. Orlosup bradatý je druh, který je klasifikován jako „blízko ohrožení“ dle Červeného seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody. Celosvětová populace tohoto dravce nepřesahuje deset tisíc jedinců. Zatímco jeho přírodní populace v Asii a Africe výrazně klesají, v Evropě je situace přesně opačná, neboť na našem starém kontinentu jsou do volnosti vypouštěny desítky ptáků odchovaných v zoo. Jen Zoo Ostrava, odkud je tento snímek, vypustila do volné přírody již 18 orlosupů. Orlosup bradatý představuje krásný příkladem druhu, u něhož lze nadbytečné jedince úspěšně vypouštět zpět do přírody.
Obrázek 4. Orlosup bradatý je druh, který je klasifikován jako „blízko ohrožení“ dle Červeného seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody. Celosvětová populace tohoto dravce nepřesahuje deset tisíc jedinců. Zatímco jeho přírodní populace v Asii a Africe výrazně klesají, v Evropě je situace přesně opačná, neboť na našem starém kontinentu jsou do volnosti vypouštěny desítky ptáků odchovaných v zoo. Jen Zoo Ostrava, odkud je tento snímek, vypustila do volné přírody již 18 orlosupů. Orlosup bradatý představuje krásný příkladem druhu, u něhož lze nadbytečné jedince úspěšně vypouštět zpět do přírody.
Foto | Jan Pluháček

Z biologického hlediska je nejlepší, když k usmrcení dojde v době, kdy u daného druhu dochází k odchodu z rodné skupiny. V té době je i vysoká úmrtnost zvířat v přírodě. Při ponechání takového jedince skupině také často dochází k negativním efektům – narušení sociálních vazeb, příbuzenská plemenitba atd.

Usmrcený jedinec se může stát a stává potravou pro masožravce, které chová každá zoo. Tím se zlepší nutriční hodnota podávaného masa a sníží ekonomická náročnost zoo (netřeba kupovat drahé maso).

Ideální je předložit masožravcům usmrceného jedince v celku a nechat je, ať se k masu propracují sami tak jako v přírodě. To navíc představuje i jednu z nejlepších forem obohacení života pro masožravé druhy chované v zoo a pomáhá řešit i zdravotní problémy plynoucí z nepřirozené stravy.

Veřejnosti je bohužel málo známo, že predátory má v přírodě drtivá většina žijících zvířat, a to včetně predátorů samotných. I levhart či gepard se tak může stát a stává obětí lva a jeden lev usmrtí i jiného lva a je schopen jej poté sežrat. A běžně jej opravdu i sežere.

V případě, že nelze usmrceného jedince zkrmit, je možné je využít pro výukové a výzkumné účely v muzeích a všech typech škol včetně univerzit.

Jak z výše uvedeného vyplývá, první tři řešení (segregace, kastrace a antikoncepce) mohou při důsledné aplikaci vést k naprostému kolapsu populací (a tento kolaps je již dokumentován ze zoo v Severní Ameriky). Navíc, pokud je zoologické zahrady budou ve velkém uplatňovat, ztratí schopnost plnit své hlavní role a tím i smysl své existence.

Samozřejmě, že v určitých poměrně vzácných případech, u některých druhů, může mít použití tří výše zmíněných řešení své biologické opodstatnění. Avšak jejich výhradní používání má velmi neblahé následky, a to jak na druhy a populace, tak i na chované jedince.

Obrázek 5. Onager, nejvzácnější poddruh asijského divokého osla žijící v Íránu, jehož divoká populace nemá ani tisíc jedinců. Největší stádo mimo Írán je dnes chováno v ostravské zoo, kde je všem samicím umožněna pravidelná reprodukce. Význam tohoto stáda pro potenciální záchranu poddruhu na světě je tak nesmírný. Případné zastavení reprodukce by mohlo mít velmi fatální důsledky.
Obrázek 5. Onager, nejvzácnější poddruh asijského divokého osla žijící v Íránu, jehož divoká populace nemá ani tisíc jedinců. Největší stádo mimo Írán je dnes chováno v ostravské zoo, kde je všem samicím umožněna pravidelná reprodukce. Význam tohoto stáda pro potenciální záchranu poddruhu na světě je tak nesmírný. Případné zastavení reprodukce by mohlo mít velmi fatální důsledky.
Foto | Jan Pluháček

Dále je třeba zdůraznit, že aplikace těchto tří řešení ukazuje návštěvníkům nesprávný pohled na přírodu. V té se totiž v říji samci vždy potkávají se samicemi, zvířata se v ní nekastrují ani nepolykají antikoncepční pilulky. Zoo, které toto používají, tak činí jen proto, aby se zdánlivě zalíbili návštěvníkům – jedná se tedy o populistický přístup. Takové zoo ztrácí výchovný potenciál (zatajují predační řetězec a další přírodní cykly), ale naopak vychovávají návštěvníka k pokřivenému pohledu na přírodu s antikoncepcí či segregací.

Počátek tohoto textu jsem stylizoval do „konfliktu zájmu jedince a populace“. Ale víme, co je skutečný zájem jedince? Dožít se dlouhého života, být kastrován, pod pilulkami, bez možnosti páření, v nepřirozeně složené skupině anebo plnohodnotný život, který však může skončit rychlým bezbolestným usmrcením?

Myslím, že je všem zřejmé, že se jedná výhradně o lidskou kulturní záležitost. A vyspělá kulturní společnost by bezpochyby měla být ve vztahu ke zvířatům vedena naším poznáním v oblasti biologie a zoologie. Jak říkal profesor Zdeněk Veselovský „milovat zvířata znamená je znát“. Nedopusťme tedy, aby náš polidšťující (antropomorfní) ze sobectví vycházející přístup ničil nejen zájmy populací, ale v mnoha případech i životy jedinců chovaných v zoologických zahradách.

Mají-li tedy zoo plnit svá hlavní poslání, musí umět usmrtit některé vybrané jedince, samozřejmě pouze pokud tyto nelze vypustit zpět do přírody či umístit do spolupracujících chovů, a to proto, aby se jiní jedinci mohli narodit.

Bez smrti nebude narození a bez narození nebude život. Chceme-li uchovat druhové bohatství, jež dnešní evropské zoologické zahrady skrývají (a je to dosud ohromné bohatství), musíme jej uchovat i s přirozenými procesy, jakými jsou bezpochyby jak rození, tak i usmrcování.

A jak pozná běžný návštěvník, zda je skupina zvířat, na kterou se v zoo právě dívá, součástí zdravé populace? Velmi snadno – uvidí v ní mláďata.


reklama

 
foto - Pluháček Jan
Jan Pluháček
Autor vede tři EEP (EAZA Ex-situ programy) v Zoo Olomouc. Jako etolog působí i ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze a na Katedře biologie a ekologie PřF OU v Ostravě.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (8)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

SV

Slavomil Vinkler

9.3.2023 07:30
U vhodných druhů by se měla vést diskuse, zda je nejde chovat polodivoce v chráněných územích Evropy jako náhrada vyhubené megafauny. Puritánské ohánění se původností je nevhodné. Například daněk zde byl v dobách meziledových a s ním i mnozí ostatní spásači.
Odpovědět
LP

Ladislav Pícha

10.3.2023 09:54 Reaguje na Slavomil Vinkler
Což je určitě pravda, ale i tak velmi rychle narazíme na "meze růstu".
Kromě toho si nedovedu v Evropě představit antilopy a zubrů se sem vejde jen pár. Dvě stovky? Tři? Kolik jich je v Milovicích a kolik Milovic dokážeme v republice zřídit?
Takže nakonec skončíme u něčeho jako je chov ovcí a nejspíš nějakého toho jelena. Mám rád slovo polohospodářský, což si představuju něco jako myslivost, klidně včetně komerčního lovu.
Viz https://www.youtube.com/watch?v=2OpB_i9I59g aneb Balada zimní o smutném konci zdomácnělého divočáka
Viz https://www.youtube.com/watch?v=RgLQMF8zQfk aneb Ivo Jahelka Balada o mezinárodní ostudě
Odpovědět
JV

Jaroslav Vozáb

9.3.2023 11:31
Přijde doba, kdy bude dobré pro tyto jedince ( nepotřebné do chovu) zřídit zvláštní obory ( v Africe jim říkají farmy) a zde je za velký peníz nechat poplatkově odlovit. ( maso lze sníst nebo zkrmit). Takto získané peníze vrátit do chovu a programů, které mají smysl. Už nyní je zde mnoho lidí, kteří touží mít na zdi big five atd... Já sám takovéto ambice nemám, ale umím si představit přírodě blízkou oboru raději než cirkusovou maringotku atd...
Nabídka vytvoří poptávku... a už slyším ty báchorky.. baronů Prášilů..
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

10.3.2023 08:35 Reaguje na Jaroslav Vozáb
No i tak sa može.
Já bych raději rozšířil pastvu po lesích v CHKO a hlavně v NP.
Odpovědět
HH

Honza Honza

10.3.2023 13:43 Reaguje na Slavomil Vinkler
ale nesmělo by to být na Šumavě na louce na cestě z Březníku na Luzen, tam by to správce parku zakázal, protože by rušili tetřeva
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

11.3.2023 12:01 Reaguje na Honza Honza
No nevím zda by ho to rušilo. Prasata teda určitě, ale podle zkušeností s pastvou na ptačích parcích, hnízdí ptáci blízko pasoucím se koním nebo krávám. Asi protože jim to poskytuje bezpečí před predátory jako liška, jezevec, kuna...
Odpovědět
PP

Petr Pekařík

10.3.2023 20:30 Reaguje na Jaroslav Vozáb
V Africe toto funguje velice dobře a to např. vč. slonů a nosorožců
Odpovědět
JV

Josef Valenta

8.8.2023 21:49
Na Aljašce jsou farmy kde chovají farmáři pižmoně ,určitě by se dalo domluvit s některými zemědělci dle podmínek o vytvoření obor pro některé vhodné druhy zvířat .Tím myslím vhodné obory dostatečně zajištěné ,tak aby nám nebehali bizoni v parku na vysočině nebo se to nezvrtlo jako u danků či mývalů.Musela by to být ale řízená akce odborníky a né akce zbohatlíků ,kteří mají jen peníze a žádné vědomosti a mají zálusk na dotace. Josef Valenta
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist