https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-pluhacek-druh-versus-jedinec-jeden-z-nejvetsich-problemu-zachrany-druhu-v-zoo
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Pluháček: Druh versus jedinec: jeden z největších problémů záchrany druhů v zoo

6.2.2023
Lev berberský byl nejseverněji žijící africký poddruh lva. Než jej lidé v přírodě vyhubili. Naštěstí poměrně velká a životaschopná populace je v zoologických zahradách. Lvi se v přírodě (i v zoo) množí velice dobře a oplývají nadprodukcí potomstva, které je potom „přírodně regulováno“ – hladem, nemocemi, jinými lvy. Uvádí se, že jeden dospělý lev je výsledkem až 3000 páření.
Lev berberský byl nejseverněji žijící africký poddruh lva. Než jej lidé v přírodě vyhubili. Naštěstí poměrně velká a životaschopná populace je v zoologických zahradách. Lvi se v přírodě (i v zoo) množí velice dobře a oplývají nadprodukcí potomstva, které je potom „přírodně regulováno“ – hladem, nemocemi, jinými lvy. Uvádí se, že jeden dospělý lev je výsledkem až 3000 páření.
Foto | Jan Pluháček
Může se to zdát paradoxním, ale jedním z největších dnešních problémů záchrany druhů pomocí chovu jejich populací v zoo je nadměrná péče o jedince. Aby bylo možné tento paradox pochopit, je třeba si uvědomit některé základní principy.
 
Nejprve se podívejme na situaci z hlediska druhů či populací. Zvířata ve volné přírodě byla miliony let a stále jsou vedena k nadprodukci potomstva. Přežijí a šíří se geny, respektive potomci těch nejúspěšnějších. A důležitou „zbraní“ v tomto boji je i množství úspěšných přeživších potomků. Těch se produkuje nadbytek (antikoncepce jaksi v přírodě neexistuje) a tito postupně a často velmi krutě umírají.

V přírodě totiž působí nemoci, paraziti a nejsou v ní veterináři. A v neposlední řadě jsou v ní všude nepřátelsky naladění jedinci vlastního druhu, s nimiž je třeba bojovat „o místo pro život“ (potravu, vodu, úkryty, opačné pohlaví).

Takže mnoho jedinců uhyne, aniž se kdy rozmnoží. Jejich smrt může trvat poměrně dlouho a z našeho pohledu může být velmi krutá. Velmi názorně to popsal v Ekolistu Prof. David Storch.

A tyto druhy evolučně připravené na nadprodukci potomstva máme nyní v chovech v lidské péči – na farmách, v oboře a zejména v zoo. Jde o zvířata, která jsou schopná se množit tak, jak jsou na to „z přírody zvyklá“. V lidských chovech ale chybí predátoři, paraziti, často i konkurenti, a navíc mají k dispozici veterináře. A v důsledku toho se nám tak tato zvířata množí neomezeně.

Co se stane? Takovému systému dojde brzy kapacita. Není totiž kam dávat další jedince. Zoo nejsou nafukovací.

K tomu je třeba zmínit, že evropské zoologické zahrady ve svých chovech dosáhly za poslední desítky let výrazného pokroku. Drtivou většinu druhů se nám v zoo daří množit takovým způsobem, že omezená kapacita představuje hlavní problém, kterému čelíme.

Vyhubením ohrožený nosorožec indický. V Pákistánu a Bangladéši byl vyhuben a přežívá v 7 rezervacích v Indii a ve 3 v Nepálu. V evropských zoo se poměrně dobře množí nebo spíše množil.  Reprodukce všech dnes chovaných 40 samic je zcela zastavena, protože chybí zoo, kam by bylo možné umístit nově narozené mládě. Pokud se u samic včas nenastartuje reprodukce, tak se jim poškodí reprodukční systém (cystické poškození) a již se nebudou moci do konce svého života rozmnožit. Ale budou žít a z hlediska populace v podstatě „zabírat místo“. Mládě se nebude moci narodit. Populace v zoo tak bude chřadnout. Nechce se ani domýšlet, k čemu by mohlo dojít, kdyby se v Indii či Nepálu situace náhle zhoršila (což už se v minulosti párkrát stalo).
Vyhubením ohrožený nosorožec indický. V Pákistánu a Bangladéši byl vyhuben a přežívá v 7 rezervacích v Indii a ve 3 v Nepálu. V evropských zoo se poměrně dobře množí nebo spíše množil. Reprodukce všech dnes chovaných 40 samic je zcela zastavena, protože chybí zoo, kam by bylo možné umístit nově narozené mládě. Pokud se u samic včas nenastartuje reprodukce, tak se jim poškodí reprodukční systém (cystické poškození) a již se nebudou moci do konce svého života rozmnožit. Ale budou žít a z hlediska populace v podstatě „zabírat místo“. Mládě se nebude moci narodit. Populace v zoo tak bude chřadnout. Nechce se ani domýšlet, k čemu by mohlo dojít, kdyby se v Indii či Nepálu situace náhle zhoršila (což už se v minulosti párkrát stalo).
Foto | Jan Pluháček

Nyní se podívejme na situaci z pohledu jedince a jeho prospěchu. Na ten se u zvířat chovaných v lidské péči (včetně zoo) v posledních letech klade obrovský důraz. Samozřejmostí je zmiňovat aspekty welfare čili pohody zvířete (= jedince). Jednotlivým zvířatům se dopřávají stále lepší podmínky, a to je samozřejmě dobře.

Avšak toto zlepšování zejména v zoo doprovází jedno velké nebezpečí jménem antropomorfismus – polidšťování. Většina lidí si myslí, že co je dobré pro ně, je dobré i pro zvířata: velký horizontálně neomezený prostor, přehledný prostor anebo více jedinců pohromadě.

Co na tom, že mnoho druhů upřednostní v přírodě samotářský způsob života, že pro stromové druhy je vertikální členitost důležitější než horizontální, že jsou pro ně důležitější skrýše než otevřená pláň.

Situace došla tak daleko, že v našem „sobeckém zájmu o jedince“ mu bráníme v reprodukci, protože nemáme, kam dát jeho případné mládě. Ale neusmrtíme jej. Většina laické populace si totiž naivně myslí, že to bude lepší pro jeho welfare.

A tím se dostáváme k vysvětlení současného paradoxu. Jedinci druhů chovaných v zoo, kteří se dožívají výrazně vyššího věku než v přírodě a kterým dopřáváme stále větší prostor, ubírají místo pro další (často dosud nenarozené) jedince i jiné příbuzné druhy. Reprodukce slábne až postupně mizí. Populace se musí zmenšovat, ztrácí dynamiku a odlišuje se od těch přírodních nízkou reprodukcí a přítomností mnoha starých jedinců.

Na potřeby jedince je v zoologických zahradách kladen oprávněně velký důraz. V rámci těchto potřeb je uskutečňováno například obohacování života zvířat, jehož cílem je zabavit zvíře, které v zoo disponuje množstvím volného času. V přírodě by si totiž zvíře muselo náročně obstarávat potravu. Na snímku gorila nížinná  v Zoo Krefeld v Německu.
Na potřeby jedince je v zoologických zahradách kladen oprávněně velký důraz. V rámci těchto potřeb je uskutečňováno například obohacování života zvířat, jehož cílem je zabavit zvíře, které v zoo disponuje množstvím volného času. V přírodě by si totiž zvíře muselo náročně obstarávat potravu. Na snímku gorila nížinná v Zoo Krefeld v Německu.
Foto | Jan Pluháček

Tato situace vyvolává mezi lidmi myšlenkový střet, který bychom mohli s jistou dávkou nadsázky nazvat konfliktem „milovníků přírody“ s „milovníky zvířat“. Milovníkem přírody je myšlen ten, komu záleží na ochraně přírody jako celku se vším všudy. Milovník zvířat je ten, komu záleží pouze na daném jedinci, ale ne na přírodních souvislostech ani na ostatních jedincích daného druhu.

„Milovníci zvířat“ milují jedince. Mají je opravdu rádi. A snaží se je za každou cenu chránit. Chránit před přírodou. Před krutou, drastickou přírodou, která jim tyto jedince vydala (obrazně a v mnoha případech bohužel i reálně). A činí tak k vlastnímu a jakkoli krásnému, tak poněkud sobeckému potěšení. Osud jiných jedinců je takovým milovníkům lhostejný. Pokud milují jednu konkrétní žirafu, tak ji lvovi jako potravu nevydají. Ať si lev sežene jinou. Jakou? To je nezajímá. Oni řeší jen svou sobeckou lásku ke své konkrétní žirafě.

Pokud někomu připadají výše uvedené řádky nadsazené, tak uvedu příklad hned dvou druhů, které k ohrožení vyhynutím v přírodě dovedli právě tito „milovníci zvířat“. Každý z těchto druhů navíc žije na jiném konci naší zeměkoule.

Opice tamarín běloruký v Kolumbii, stejně jako jelen sambar skvrnitý na Filipínách totiž trpí tím, že jejich mláďata jsou lovena a pak prodávána na tržištích jako domácí mazlíčci. To je hlavní důvod, proč mizí z přírody. A bylo by možné jmenovat řadu dalších druhů, například papoušků či pěvců. „Milovníky zvířat“ nezajímají v pastech zabití rodiče svých mazlíčků ani osud těchto druhů, které svou láskou k jedinci přivádí na pokraj vyhubení.

Naproti tomu „milovníky přírody“ zajímají zdravé populace a nesoustředí se na lásku k jedinci. Dobře vědí, že chceme-li zachovat přírodu pro další generace, je nutné zachovat i její procesy.

Mezi tyto procesy patří pravidelná páření, narození, ale i úhyn jedinců. A pokud se začne úmyslně některému z těchto procesů bránit (například úmrtnosti), dojde nevyhnutelně k omezení ostatních procesů (například porodnosti) a populace tak ve svém důsledku oslabí či dokonce ztratí svou životaschopnost.

Tito milovníci přírody si nechtějí nechat přírodu jen pro sebe, ale zejména pro ty, co přijdou po nás. Jejich motivace tedy vychází spíše z altruistického projevu chování (= chování vedoucí ku prospěchu jiným).

V souvislosti s daným konfliktem je třeba vyzdvihnout důležitou skutečnost, která ilustruje naši společnost a její vztah k danému problému. Péči o jedince různých druhů zvířat je v naší společnosti totiž věnována velká pozornost, včetně té legislativní.

Pojem welfare jedince je akcentován ve všech chovatelských sdruženích včetně zoologických zahrad. Rád bych zdůraznil, že je to bezpochyby velmi dobře. Avšak péči o populace je věnována malá pozornost (společensky přímo zanedbatelná), legislativně nejsou chráněny vůbec (když si laxností vyhubíme všechny nosorožce v zoo, nestane se nikomu nic) a pojem welfare populace jsem dosud v českém prostředí (na rozdíl od toho v západní Evropě) neslyšel vůbec.

V přírodě ohrožený sambar skvrnitý přežívá na dvou ostrovech ve Filipínách. Jeho největším nepřítelem jsou milovníci zvířat. Lovci totiž odchytávají kolouchy a prodávají je jako domácí mazlíčky. Naopak záchranu pro tento druh představuje chov v záchranných centrech na Filipínách a v evropských zoologických zahradách. Několik jedinců z těchto center již bylo úspěšně vypuštěno zpět do přírody. Doufejme, že se nám tento druh podaří před milovníky zvířat ubránit.
V přírodě ohrožený sambar skvrnitý přežívá na dvou ostrovech ve Filipínách. Jeho největším nepřítelem jsou milovníci zvířat. Lovci totiž odchytávají kolouchy a prodávají je jako domácí mazlíčky. Naopak záchranu pro tento druh představuje chov v záchranných centrech na Filipínách a v evropských zoologických zahradách. Několik jedinců z těchto center již bylo úspěšně vypuštěno zpět do přírody. Doufejme, že se nám tento druh podaří před milovníky zvířat ubránit.
Foto | Jan Pluháček

Bylo by velkým neporozuměním, kdyby byl tento text pochopen jako kritika lásky ke zvířatům. Ta je bezpochyby jedním z klíčových prvků, proč milujeme a chráníme zvířata i přírodu. Cílem tohoto textu by mělo být především důležité poselství, a sice, že nic se nemá přehánět. Přehnaná láska k jedincům, která ve svých důsledcích vede ke zmaru populací, je totiž jedním z velkých, neviditelných a společností (dosud) nerozpoznaných nebezpečí současné ochrany přírody.


reklama

 
foto - Pluháček Jan
Jan Pluháček
Autor vede tři EEP (EAZA Ex-situ programy) v Zoo Olomouc. Jako etolog působí i ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze a na Katedře biologie a ekologie PřF OU v Ostravě.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (24)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

MU

Michal Ukropec

1.2.2023 17:43
Pěkné. ZOO jsou zejména důležité z toho důvodu, že zvěř je v přírodě z pohledu ekologismu nežádoucí. Zejména býložravci. Okusují kytičky, a prdí skleníkový metan. Proto zejména emeritní poradce Lesů České republiky Ing. Jan Metzl požaduje vyhubení zvěře v přírodě, a souhlasí pouze s chovem v ZOO, nebo oplocené oboře a zahradě. Viz hledátko nahoře.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

6.2.2023 23:55 Reaguje na Michal Ukropec
Pane Ukropče,
v mnoha svých komentářích jste napsal, že „emeritní poradce Lesů České republiky Ing. Jan Metzl požaduje vyhubení zvěře v přírodě“. Nikdy jste ale bohužel neuvedl odkaz na zdroj. Buďte tak laskav a aspoň jednou jedenkrát prosím zde uveďte odkaz na zdroj. Nevymlouvejte se na to, že si to může každý vyhledat sám. Už Vás o to požádalo dost čtenářů.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

6.2.2023 08:33
No při současném zaprimátování Evropy asi nic jiného než obory na zvěř nezbude. Nicméně si to nechtějí přiznat ochránci přírody, že NP mají být oplocené s vysokým zazvěřením kvůli biodiverzitě. Oplocené! Nikoli nepřístupné lidem!
Odpovědět
Sl

Slovan

6.2.2023 09:06 Reaguje na Slavomil Vinkler
Oplocené NP? S čím vy ještě nepřijdete…
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

6.2.2023 09:13 Reaguje na Slovan
Mnohé národní parky ve světě, zejména ty menší jsou za plotem. Chrání zvěř před pytláky a lidi před zvěří. Proč ne?
Odpovědět
Sl

Slovan

6.2.2023 09:24 Reaguje na Slavomil Vinkler
Povídejte. Které mnohé NP ve světě jsou za plotem? A vynechte některé menší v JAR, tuhle diskuzi už jsme totiž vedli.
Odpovědět
va

vaber

6.2.2023 09:38 Reaguje na Slovan
Mount Taranaki , oplocená rezervace a rozdíl s okolní krajinou,
https://mapy.cz/zakladni?l=0&x=173.9601502&y=-39.3137069&z=10&base=ophoto
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

6.2.2023 15:43 Reaguje na vaber
👍
Odpovědět
Sl

Slovan

6.2.2023 18:50 Reaguje na vaber
Hledal sem jak sem mohl, ale o cíleně vybudovaném plotu sem žádnou zmínku nenašel. Pokud tedy nebudu počítat ploty pastvin kolem.
Když se v okolí Taranaki vyhlašovala v roce 1881 lesní rezervace, tak její hranice byla 9,6 km od vrcholu hory v každém směru - tedy v kruhu. To se, pokud se nepletu, nezměnilo ani vyhlášením NP Egmont v roce 1900. Je to sice i na wiki, ale raději sem si to ověřil z jiných zdrojů a sedí to.
Je to logické vysvětlení toho, proč je tvar jaký je v momentě, kdy se hranice jednoduše vymáhá a dodržuje. U nás lze podobný efekt vidět v menším provedení třeba na Řípu. Pokud by NP byl navíc oplocený, pochybuji, že by tam probíhala eliminace koz, které tam dříve unikly z pastvin kolem a zároveň se s místními chovateli spolupracovalo na tom, aby se to již nestalo.

https://www.stuff.co.nz/taranaki-daily-news/news/300549313/-its-goodbye-to-goats-in-te-papakura-o-taranaki-after-100-years

Proč p. Vinkler zároveň nedokáže obhájit svoji verzi a dává "palce" je mi záhadou...
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

7.2.2023 00:00 Reaguje na Slovan
👍
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

7.2.2023 07:58 Reaguje na Majka Kletečková
Jak se pozná, že je plot na jednu (ven) nebo druhou stranu (dovnitř)?
Dnes jsou lesy už teď plné oplocenek, že tam nejde vstoupit? Rezervace Boubín je oplocená, plot je dovnitř nebo ven?
Vám se zdá, že je vhodné vyhubit zvěř nejen na polích, ale i v lesích jak chtějí majitelé soukromých lesů kvůli zisku viz jiné požadavky zde? Já zastávám užitečnost zvěře v NP, kde by jí mělo být více. No a aby ji nevystříleli, tak za plotem.
Odpovědět
Sl

Slovan

7.2.2023 16:38 Reaguje na Slavomil Vinkler
Jistě, udělejme si z našich NP obory pro chov zvěře. Však proč ne, že? Jako bychom jich tu měli málo...
Odpovědět
va

vaber

7.2.2023 09:36 Reaguje na Slovan
nebudte ješitný ,obhajovat svoji pravdu tím ,že jste nic o plotu nenašel je slabý argument,
samozřejmě že by bylo lepší kdyby ploty nemusely být ,ale jsou hlavně kvůli lidem kteří nechtějí parky respektovat a je to lepší i pro zvěř ,že neleze do míst kde ji lidé zlikvidují
Odpovědět
Sl

Slovan

7.2.2023 16:32 Reaguje na vaber
Co je ješitného na argumentaci? Vy tvrdíte něco, co nejspíš není vůbec pravda - vaším jediným důkazem je satelitní foto, které nepotvrzuje vůbec nic. Takže kdo tady má slabší argument?
Jsou rezervace, kde se ploty používají na citlivých místech. Např. NP Akagera ve Rwandě má plot na své západní i jižní straně hranice. Pomohlo to zmírnit dlouhodobé konflikty mezi lidmi a divokými zvířaty v daných směrech. I tak však mají zvířata možnost se svobodně pohybovat třeba na východ.
Jako nezlobte se na mě, ale zvířata nejenom v Africe, ale i u nás a jinde ve světě, migrují. Proto se po celém světě migrační koridory studují a jsou součástí ochranného plánu, který zahrnuje jak samotné rezervace, tak i ty migrační koridory, které jsou v mnoha případech životně důležité úplně stejně jako samotné rezervace.

Kompletní oplocení našich NP nebo jiných rezervací je naprostá kravina (slušně řečeno). Udělat z nich jakési velké obory? Jako fakt tohle může někdo myslet vážně?
Odpovědět
LB

Lukas B.

6.2.2023 09:44
racionální by bylo jedince ohrožených druhů v zoo množit, selektovat, porážet, a po rozmnožení opět porážet. a maso buď prodávat (já bych nosorožčí stejk ochotně ochutnal), nebo jím krmit masožravé jedince ohrožených druhů. to by se ovšem milovníci plyšáčků zřejmě pošetili.
Odpovědět
ZH

Zbyněk Hoták

6.2.2023 14:47
Zajímavý pohled na fungování zoologických zahrad, ale dovolím si svůj pohled jen mírně poučeného laika. Stejně jako nelze dnes brát zoo jako ukázkový zvěřinec, je principiálně špatně také mít zoo jako pouze záchranný chov ohrožených zvířat. Proč by tam pak chodili návštěvníci? Kolik lidí by bavilo chodit do odosobněné zoo, kde zvířata mají jen evidenční čísla a přebyteční či přestárlí jedinci by byli včas "ekologicky" odstraněni? Dnes zoologické zahrady shánějí peníze, kde se dá a na výbězích jsou cedulky sponzorů. Kolik z nich by sponzorovalo chov populace druhu a ne konkrétní zvířata? Nepopírám dilema mezi tím držet při životě staré chovatelsky neperspektivní zvíře, nebo jeho mladého nástupce. Chápu to ale i tak, že ono zvíře nám poskytlo svým životem určitou "službu". Nejen že se zapojilo do chovatelského programu, ale ukazovalo se nám, zastupovalo a představovalo svůj druh pro návštěvníky. Je správné ho "vyždímat a zahodit"? Peníze pro zoologické zahrady nepřiklepávají vědci a odborní chovatelé, ale politici zastupující své voliče. Vytvořit chovy věkově odpovídající přírodě se nakonec může otočit právě proti záchranným programům, na které nebudou peníze. Kolik lidí bude chtít chodit do zoo, kde už nebude onen medvědí dědeček, kterého by ukazovali svým dětem a říkali, že ho pamatují jako medvídě, přestože by mohl třeba ještě deset let žít. Mimochodem i staré zvíře může být zdroj poučení.
Podobný problém byl chov bílých tygrů v Liberci. Když se ptám dětí, všechny znají bílé tygry a chtěli by je vidět, ale skoro nikoho nezajímá takin nebo sup, i když jsou to zvířata z hlediska ochrany nepoměrně důležitější.
Odpovědět
JP

Jan Pluháček

6.2.2023 18:59 Reaguje na Zbyněk Hoták
Vážená pane Hotáku, děkuji Vám za Váš názor, kterého si velmi vážím, i když s ním nemohu souhlasit. Pokusím se odpovědět na nastíněné otázky. Zoo by rozhodně neměly sloužit pouze k záchraně druhů, ale k řadě dalších účelů, jak jsem psal v lednovém článku. A pro většinu těchto účelů jsou důležité populace a nikoli jedinci. Dále, návštěvníci byli, jsou a budou klíčovým prvkem fungování zoologických zahrad a je vždy třeba na ně brát ohled. Nicméně věřím, že bude lidi bude bavit chodit do zoo, kde jim zvířata nebudou ukazována "osobně" ve formě antropomorfní (přirovnávání se a porovnávání s člověkem). Naopak zoo by měla ukazovat návštěvníkům, že různé druhy mají různé sociální životy často velmi odlišné od lidí. A např. řada "starých jedinců" může mít důležitou roli pro fungování skupiny a tito své uplatnění mají. Je vždy důležité to vnímat druh od druhu - avšak z hlediska toho druhu, nikoliv dle naší lidské preference. Návštěvníci by v zoo měli pochopit principy živé přírody včetně predačního řetězce. A pokud se jim zoo chce zalíbit přirovnáním se s člověkem ("medvědí dědeček"), pak to taková zoo dělá špatně a jde ve finále proti přírodě a zvířatům samým. To vede totiž k diskriminaci některých druhů a jedinců. Na závěr se domnívám, že všechny odborné instituce včetně zoo by měly být řízeny odborníky a vědci a nikoliv voliči (přes politiky), tak jako kupříkladu i nemocnice by měly být bezpochby řízeny odborníky. To samozřejmě neznamená, že by voliči a politici nemohli odborné instituce částečně ovlivňovat. To se děje už dnes a vězte, že v případě zoo velmi často. Ale pokud jim budou přímo přikazovat, co mají dělat, pak tyto instituce čeká cesta ke dnu, neboť nerespektování odborného názoru (a upřednostňování ideologie) nemůže nikdy přinést nic dobrého.
Odpovědět
Sl

Slovan

6.2.2023 19:00 Reaguje na Zbyněk Hoták
V zásadě souhlasím. ZOO potřebuje lidi, kteří jim poskytnou nejenom finance sami, ale i tím, že ze ZOO dělají strategické turistické místo, díky čemuž může ZOO získat větší finance z měst, krajů, státu nebo větších sponzorů. Může se nám to líbit nebo ne, taky bych byl raději, kdyby svět byl ideální a chovala se hlavně kriticky ohrožená zvířata, ale přijde mi, že to jinak ani nejde.
S Libercem ovšem nesouhlasím. Je to ZOO která je mi nejblíž a navštívil sem jí opravdu mnohokrát. Zaprvé ten výběh nesplňuje absolutně nic a není ani kam by se mohl rozšířit - z jedné strany lvi, z druhé chodník pro návštěvníky a jiný pavilon. Navíc má ZOO v plánu tygry ponechat, ovšem ty "divoce zbarvené" - pokud se nepletu, mělo by se jednat o ty Ussurijské. Bílý tygr je samozřejmě symbol, vyrostl jsem na něm a je to nádherný zvíře. Věřím však, že tato změna je dobrá a logická.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

6.2.2023 17:48
Všichni takzvaní ochránci zvířat a přírody by si měli opakovaně každý den
číst poslední odstavec. Pak by se neupínali pouze k ochraně ikon i ve volné
přírodě. Ano, nic se nemá přehánět a je třeba nastavit uměle rovnováhu mezi
predátory a jejich kořistí, u hmyzožravců jich a hmyzu, u spásačů jich
a rostlin atd. Přírodní podmínky lidstvo trvale změnilo tak, že rovnováha bez regulace lidmi je utopií. Naše příroda už je pouze takovou velkou ZOO, kde musí být regulátorem člověk a nečekat, že bude fungovat samoregulace. Zejména všežravcům nevadí výpadek živočišné potravy při jejím vyhubení a nahradí ji pouze rostlinnou stravou a nebo odpadky na skládkách. Pokud se budeme snažit uměle zpětně namnožit jejich živočišnou potravu, tak se k ní obratem vrátí a bez jejich regulace se tak nikdy nepodaří ji namnožit
natrvalo.
To ale aktivistům nelze vysvětlit, protože to odmítají z ideologických
důvodů pochopit. Upnuli se k samoregulaci, ale i ta bývala cyklická
s přebytkem a doslova absencí jednotlivých druhů zvířat. Proto taky
vyhynuly i bez přispění člověka některé druhy tvorů. Dnešní trend
je bohužel zároveň chránit, ale nechat i vymřít bez rozumné regulace.
Panu děkuji za realistický pohled na přírodu vysvětlenou na zvířatech
v ZOO, kde se bez regulace jejich počtu už taky neobejdou.
Takže ten poslední odstavec by měl být modlitbou ekologistů a zákonem
pro ochranu přírody !!!
Odpovědět
HC

Helena Cucová

6.2.2023 23:41
Uvědomuje si - doufám - autor, že to, co napsal, platí i pro lidi. Nakonec, jsme také zvířata.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

7.2.2023 00:19 Reaguje na Helena Cucová
Populace lidí není ohrožena žádnými jinými živočišnými druhy a poslední tisíciletí je životaschopná příliš. Jsme přemnožení a ničíme životní prostředí spoustě jiných druhů. Přemnožení lidské populace na planetě představuje velký problém, ale mluvit o tom oficiálně se dnes politici neodváží.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

7.2.2023 08:42 Reaguje na Majka Kletečková
To je bezesporu pravda. K regulaci přírody je možno přistoupit dvěma způsoby:
1. Zcela eradikovat přemnožené škodlivé primáty jako krysy na ostrově. (Jakýkoli zbytek se opět přemnoží a poškozuje přírodu viz pár tisíc lidí vyhubilo megafaunu na kontinentech.)
2, Nebo přijmout řeholi člověka regulátora, protože už poškodil samoregulační mechanismy natolik, že nefungují (a to i přes chyby co dělal, dělá a dělat bude).
Odpovědět
JP

Jan Pluháček

7.2.2023 10:07 Reaguje na Helena Cucová
Pro lidi to samozřejmě takto neplatí. Člověka lze sice biologicky mezi zvířata zařadit, avšak nikoliv kulturně, společensky ani legislativně. Např. lidská práva nelze poskytovat zvířatům, pokud tato nebudou mít (a z biologických důvodů nemohou mít) lidské povinnosti. A je třeba zdůraznit, že právě vztahování našich (lidských a kulturně evropských) aspektů na chovy vzácných druhů zvířat a zejména antropomorfní pohled může tyto chovy poškozovat. Naše lidská (evropská) populace se chová velmi nebiologicky (například si dobrovolně bereme antikoncepci), což pro ni jistě není špatné, ale neměli bychom tuto nebiologičnost vztahovat na chovy zvířat.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

7.2.2023 10:56 Reaguje na Jan Pluháček
Na chovy zvířat nepoužívat antikoncepci. To se musí řešit jako celé miliony let konzumací.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist