Jan Pretel: Člověk a příroda se s důsledky mimořádných situací nevyrovnává vždy jednoduše

Změny teplotního a srážkového režimu, které pravděpodobně ve výraznější míře než kdykoliv před tím na naší planetě probíhají, jsou v posledních několika desetiletích bezesporu hlavní příčinou zvýšené proměnlivosti i extremality počasí v různých částech světa. Relativně prudké změny a výkyvy s sebou mnohdy přinášejí i nepříjemné důsledky. Na jedné straně rozsáhlé povodně a záplavy, doprovázené často ničivými sesuvy půd, na druhé straně dlouhá období sucha, kdy na rozlehlých plochách nespadne po celé měsíce ani kapka vody. Když k tomu ještě připočteme intenzivní a ničivé cyklóny (hurikány, tajfúny), silné dlouhotrvající deště či přívalové srážky, pak je zcela zřejmé, že se člověk a příroda s důsledky takových mimořádných situací nevyrovnává vždy jednoduše.

Ne, že by se nikdy v  minulosti takové mimořádné projevy počasí nevyskytovaly – určitě byly také. Problémem však je, že se tyto projevy v posledních desetiletích zvýrazňují a dozvídáme se o nich stále častěji. A nesouvisí to jenom s rychlým vývojem informačních technologií, které na rozdíl od dob minulých, bezprostřední výměnu zpráv o vzniku a následcích extrémních situací umožňují.

Nejde však pouze o změny fyzikálních či chemických vlastností složek klimatického systému. Velký význam má také prudký demografický vývoj. Před pouhými dvěma stoletími Zemi obývala zhruba jedna miliarda obyvatel, před padesáti lety to byly již téměř tři a poslední odhady OSN ukazují, že do roku 2011 nás již vstoupilo 7 miliard. Z pohledu důsledků změn celého systému je skoro varující, že někdy v polovině tohoto tisíciletí by planetu mohlo obývat již kolem 10 miliard lidí. I kdyby třeba měli pravdu ti, kteří tvrdí, že vývoj světového klimatu v posledních desetiletích „není ničím neobvyklým, co by mělo stát za pozornost“ (jako, že pravdu nemají…), tak je zcela nepochybné, že se změny na životech jedné či dvou miliard musí projevit výrazně jinak, než třeba i srovnatelné změny na životech sedmi a více miliard obyvatel planety! Příroda, bohužel, není schopna se takovým změnám dostatečně rychle sama přizpůsobit. A v tom je ten hlavní problém, se kterým souvisí i míra rizik jejich následků.

Zřejmě stěžejním problémem budoucnosti bude otázka, jak třeba uživit miliardy lidí, jak jim zajistit alespoň minimální zdroje pitné a užitkové vody, jak jim zajistit alespoň minimální rozsah půdy, nutný k přijatelným životním podmínkám, jak jim zajistit tolik potřebné energetické zdroje. Představa, že na naší planetě stále ještě existují tisíce čtverečních kilometrů zatím neobydlených oblastí, kam by se obyvatelé z nejvíce postižených oblastí jednoduše mohli přemístit, působí v tuto chvíli hodně úsměvně. Připusťme, že někdy v budoucnu to třeba možné bude, leč reálnost takových úvah určitě nebude „na pořadu dne“ v nejbližších (a asi ještě mnoha) desetiletích …!

Je zcela evidentní, že s dopady klimatické změny se budou i nadále daleko složitěji vyrovnávat chudší státy či regióny. Nesouvisí to jenom s finančními zdroji, které jsou pro zmírňování následků jistě potřebné, ale právě i se zmíněnými demografickými faktory. Není náhodou, že nejtíživěji se důsledky projevují právě v oblastech, v nichž je populační nárůst v posledních desetiletích nejrychlejší. V Africe se počet obyvatel od poloviny 20. století zvýšil o 26%, v Oceánii o 15%, ve Střední a Latinské Americe, podobně jako v Asii, o 13%. Zaměříme-li se na jednotlivé státy, pak jenom v posledním desetiletí se počet obyvatel např. v Nigérii zvýšil o 27%, v Pákistánu o 25%, Bangladéši a Indii o 17%, Indonésii o 13%, a tak bychom mohli pokračovat dále.

Z hlediska důsledků změn jsou v současnosti nejrizikovějšími oblastmi Blízký a Střední Východ, severní, subsaharská a jižní Afrika, části Peru či Brazílie a severovýchodní oblasti Číny (zejména nedostatek vody a snížená produkce potravin) či státy Střední Ameriky, ostrovní státy v Karibiku, jižní a jihovýchodní Asie (zejména povodně, záplavy, sesuvy půd a důsledky působení tropických cyklón). Jak ukazují projekce vývoje na příští desetiletí, nic zásadního se v tomto seznamu nejvíce ohrožených oblastí asi nezmění. Zcela zvláštní kapitolou jsou malé ostrovní státy v Tichomoří, ohrožené zvyšováním hladin oceánů a rovněž působením tropických cyklón. Bohužel, všechny jmenované oblasti patří mezi území s největšími populačními nárůsty a snad s výjimkou států Blízkého Východu těžících ropu, i mezi území nejchudší.

Důsledky klimatické změny určitě budou v budoucnu příčinou stále hlubších dělicích čar či rozporů v mezinárodních vztazích, spouštějících četné konflikty mezi jednotlivými státy i uvnitř nich. Případné konflikty, které rozhodně nelze vyloučit, se budou týkat zejména změn v distribuci zdrojů (především vody a půdy) či snah o zvládnutí migrace. V této souvislosti je třeba hovořit nejenom o vlastních dopadech změn na vodní režim, zemědělství, potravinový řetězen, zdravotní hlediska, kvalitu života, biodiverzitu, apod., ale také o bezpečnostních rizicích, které mohou potenciální konflikty vyvolávat.

Jedním z nejdůležitějších regionálních procesů je bezesporu migrace obyvatelstva. Je sice velice obtížné odlišit migraci ovlivněnou přímo důsledky měnícího se klimatu (tedy migraci environmentální) od migrace spjaté s ekonomickými podmínkami, nicméně bez ohledu na její charakter jsou a zřejmě i budou nejrizikovějšími emigračními oblastmi severní a subsaharská Afrika, jižní a jihovýchodní Asie a dost pravděpodobně i Střední Amerika. Imigračními oblastmi zřejmě i nadále zůstane Severní Amerika (USA a Kanada), Evropa (bohatší státy EU), Austrálie a za několik desetiletí možná i Čína.

Jak lze v kontextu toho, co bylo řečeno, hodnotit možná bezpečnostní rizika související se klimatickou změnou a jejími projevy v České republice?

Změny základních indikátorů změn (teplota a srážky) na našem území probíhají v souladu se změnami na evropském kontinentu. V posledních padesáti letech se průměrná roční teplota na našem území zvyšuje přibližně o 0,3 oC/10 let, postupně se zvyšuje průměrný počet dní s vysokými teplotami a snižuje se průměrný počet dní s nízkými teplotami. Srážkové úhrny vykazují rovněž trend mírného nárůstu, nicméně pro jejich vývoj je typická výraznější meziroční i plošná proměnlivost. Zvyšuje se pravděpodobnost výskytu intenzivnějších srážek, ale vzhledem k proměnlivosti plošného rozložení srážek jsou změny v jednotlivých oblastech státu zatím statisticky nevýznamné. Vývojové trendy změn teploty a srážek a zejména častější výskyt extrémních projevů počasí se u nás projevují zejména na změnách vodního režimu, také v zemědělství a lesnictví a částečně ovlivňují i zdravotní stav obyvatelstva.

Aktualizované regionální scénáře simulované modelem ALADIN-CLIMATE/CZ naznačují, že na našem území lze kolem roku 2030 očekávat zvýšení průměrné roční teploty o přibližně 1,2 až 1,3°C a nárůst srážkových úhrnů o 5 až 10 % v porovnání s obdobím 1961–1990.

Je také třeba počítat s trendem nárůstu četnosti výskytu vysokých letních a poklesu nízkých zimních teplot. Pro srážkový režim bude v příštích dekádách charakteristické zvyšování podílu intenzivních (přívalových) srážek z konvektivní oblačnosti na úkor déletrvajících mírných srážek z vrstevnaté oblačnosti, což může zvyšovat rizika výskytu povodní. Rovněž je třeba počítat s mírným nárůstem četnosti výskytu, délky a intenzity období sucha. Zvyšovat se bude i časová proměnlivost počasí – budou větší výkyvy. Ve výhledu několika příštích desetiletí lze proto očekávat spíše negativní působení na již vyjmenované složky lidské činnosti a přírodního prostředí, a relativně nově nelze vyloučit ani dopady na energetický sektor, rekreační možnosti a turistický ruch, stejně jako na celkovou životní pohodu obyvatelstva (zvláště ve větších sídelních aglomeracích).

Výčet těchto očekávaných změn a jejich trendů lze v našich podmínkách vcelku přijatelným způsobem kompenzovat zaváděním předem připravených a vědecky i praxí podpořených adaptačních opatření Ta je třeba vnímat jako soubory možných přizpůsobení nejzranitelnějších složek přírodního nebo antropogenního systému současné či předpokládané změně klimatických podmínek a zejména jejím důsledkům. Ve snaze předcházet povětšině negativním dopadům probíhajících změn je nezbytné, aby právě adaptačním opatřením byla postupně věnována daleko vyšší pozornost než dosud a aby opatření byla postupně přesouvána z polohy reaktivní (opatření na likvidace bezprostředních následků mimořádných situací či katastrof) do polohy proaktivní, kdy budou možné reálné následky včas a s předstihem předjímány.

Rizika, že i přes zavádění adaptačních opatření se mohou důsledky klimatické změny někde projevit povodněmi, záplavami, suchem, místním nedostatkem vody, extrémními teplotami, silným větrem, apod., nelze do budoucna nikdy vyloučit. Když je však porovnáme s tím, co můžeme v této souvislosti očekávat v nejohroženějších a výrazně méně stabilních částech světa, pak můžeme dost oprávněně tvrdit, že v nejbližší budoucnosti nebudou projevy měnícího se klimatu v našich podmínkách spojeny s prakticky žádnými přímými bezpečnostními riziky. Přinejmenším ne s takovými, která by vyžadovala zcela mimořádnou pozornost. Svoji roli v tom hraje i náš stabilizovaný demografický vývoj, stejně jako spolehlivá sociální a ekonomická stabilita státu.

Pokud se ale náš makroekonomický a sociální vývoj bude v příštích desetiletích výrazně vylepšovat, pak nelze zcela vyloučit, že by se Česká republika mohla postupem doby zařadit i mezi státy, spadající do možných imigračních zón pro příjem uprchlíků z chudších a výrazněji postižených regiónů. Zmiňujeme-li to nepřímé bezpečnostní riziko, dostáváme se ale již do oblasti hypotéz a spekulací, které mohou být budoucím vývojem potvrzeny, ale i vyvráceny.

---

reklama

---