Jan Zeman: Krajina či lesy hoří, hoří, hoří…

Požár, ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Graeme / Flickr

K všeobecnému vzdělání patří, že s růstem teplot ovzduší a sucha roste riziko požárů jako takových a jejich ničivosti obzvlášť. To platí bez ohledu na skutečnost, zda klimatické změny – oteplování klimatu – probíhají nebo nikoliv. Pokud lidé nebudou respektovat riziko požárů, byť zvýšené horkem a suchem, těžko požárům polí, luk, lesů, krajiny zabráníme.

V této souvislosti můžeme sledovat houpačku mezi příznivci a odpůrci teorie globálního oteplování klimatu na Zemi. Když je proti normálu vedro a sucho a v důsledku toho přibývá velkých požárů v krajině, stoupenci globálního oteplování křičí o hrozící zkáze lidstva v důsledku globálního oteplování a malé činnosti lidí proti němu. Pokud jsou teploty průměrné či mírně podprůměrné, odpůrci globálního oteplování křičí, že je to nesmysl a že nás opatření k zastavení globálního oteplování ekonomicky i jinak ruinují. Kdo má pravdu? Podívejme se na základní fakta.

Něco málo z historie požárů krajiny

K požárům docházelo i v dobách, kdy lidé ještě oheň neovládali. Způsobovaly je nejčastěji blesky, dále samovznícení organických látek v lese, v buši apod., zejména ve spojení s vedrem a suchem. Požáry výjimečně způsobovaly také sopečné výbuchy. Žhavý popel a láva nepřekvapivě zapalovaly vše hořlavé s čím se setkaly.

Situace se zásadně změnila poté, co se člověk naučil ovládat oheň. Nevyužíval ho jen k zahřání a k přípravě pokrmů, ale sem tam také k lovu. Za sucha zapálil les a ohněm naháněl zvířata do rokle, kde se stávala jeho snadnou kořistí. Oheň se ale občas vymknul z kontroly a pak byl pořádný mazec.

S nástupem zemědělství se oheň začal používat i ke žďáření lesů, tj. les se na určité ploše vypálil a tam se pak několik let silo obilí či jiná plodina, než se půda vyčerpala a člověk šel žďářit o kus dál. Konečně obcí s názvem Žďár máme řadu včetně okresního města. Také při žďáření se oheň sem tam vymknul z kontroly lidí a pak bylo zle. Sem tam požárem pole, louky, křovin či lesa skončilo rozdělávání ohňů v lese a také stařičký zlozvyk – vypalování staré trávy – stařiny, případně i křovinatých porostů. Neřeším požáry domů a nově i skládek odpadů, ať u z neopatrnosti, žhářství nebo jako důsledek válečných operací, kdy následně shořelo často celé město.

V 19. století k příčinám požárů způsobených člověkem přibyl šířící se velký zlozvyk některých lidí– kouření cigaret a doutníků. Odhozený žhavý oharek se stával a stává často příčinou požárů budov i krajiny.

Velké požáry krajiny

Celkem vzato, o starších velkých požárech krajiny máme málo informací, takže skutečnost byla zřejmě podstatně horší, než lze dnes zdokumentovat. Máme regiony, které jsou na požáry krajiny tzv. přizpůsobeny, klasicky Středomoří nebo část Austrálie. Máme regiony, které na požáry přizpůsobené nejsou, kde požáry představují i pro přírodu a krajinu vážný problém. Klasicky střední Evropa.

V létě roku 1915 shořelo asi půl milionu hektarů sibiřské tajgy, za minimální pozornosti veřejnosti. Bodejť by se veřejnost zajímala, když už druhý rok byla její veškerá pozornost soustředěna na velkou válku, které od roku 1945 říkáme první světová válka. Něco mimořádného? Ne. Takové požáry nejsou sice na denním ani roční pořádku, ale docházelo k nim i v době, kdy jsme o globálním oteplování nic nevěděli, protože neexistovalo.

Války jsou ale i přímou příčinou požárů v přírodě, nejen první a druhá světová, korejská, vietnamská či současná válka na Ukrajině. Pojem „vedlejší škody“ se mi absolutně nelíbí.

V červenci 1985 jsme viděli kromě jiného krásné lesy u severořeckého městečka Kavala. Jaké bylo naše zděšení, když několik dní po návratu do Prahy jsme četli: „Lesy u Kavaly hoří!“ O dva dny později přišla zpráva, že řecká policie obdržela dopis žháře, že zapálením lesů u Kavaly potrestal voliče za to, jak hlasovali ve volbách. Znalci připomněli, že na Korsice (ale zřejmě i leckde jinde) se postupuje jinak: les se pojistí proti požáru na vysokou částku a pak se zpeněží tak, že si jeho majitel zaplatí žháře. I v takovém případě se požár sem tam vymkne předpokládanému rozsahu a je pak pořádný mazec.

Vypalování pokračuje

Pokračovalo vypalování tropických deštných pralesů, nejen v mediálně nejznámější Indonésii a Brazílii, za účelem získání zemědělské půdy a vyhnání či vyvraždění tamních domorodců. Tristní je, že vypalování tropických deštných pralesů v Indonésii a v dalších státech regionu významně stimuluje Evropská unie politikou podpory výroby biopaliv, která je jednak nesmyslná sama o sobě, protože ve světě prohlubuje hlad a stimuluje ničení tropických deštných pralesů, a jednak mezi biopaliva zcela absurdně zařadila i olej z palmy olejné. Pokud se získává vypálením tropického deštného pralesa a následným osázením plochy palmou olejnou, zvýší se celkové emise skleníkových plynů proti uhlí či ropě asi šest krát. Po mnoha letech a vzniku obrovských ekologických škod se probudili nevládní ekologové i vedení EU s tím, že za ekologický budou považovat pouze „certifikovaný“ olej z palmy olejné. Mnoho to neřeší. Olej z nových plantáží půjde na domácí trh a vyvážet se bude olej z plantáží starších, tzv. ekologicky „čistých,“ resp. ekologicky „vypraných“.

Požár v krajině.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

V Brazílii se na takto získané půdě chová zejména skot. Jeho hlavními odběrateli byly a jsou Spojené státy a státy EU. Na tom se ale nemá mnoho měnit. Tedy, nový brazilský prezident levicový Lula vypalování a jiné ničení brazilských pralesů zásadně omezuje, ale odběr hovězího z USA a EU se nesnižuje, což je opravdu podivná ochrana brazilského deštného pralesa – plic světa.

Velké požáry posledních let

Teploty leckde stoupají na plus 40, 45 i 50 plus Celsia ve stínu, viz léto 2018 a další léta. Zvyšují sucho a přispívají k ničivým požárům. Teplota plus 50 stupňů Celsia se objevuje v Káhiře, v Bagdádu a v dalších městech Středomoří, přitom je pro člověka na hranici smrti.

3. - 6. července 2023 byly zaznamenány nejvyšší průměrné teploty povrchu Země – poprvé přes plus 17 stupňů Celsie. Krátce na to byl překonán řecký teplotní rekord – v Athénách naměřili 36 stupňů Celsia.

V létě 2018 vznikly velké lesní požáry v Řecku, v Portugalsku, v Chorvatsku, v Kalifornii. O rok později lesy v Kalifornii postihly obří ničivé požáry, způsobené nejčastěji zkratem na rozvodech elektřiny. Kromě rozsáhlých lesních porostů zničily celé vesnice a města. Byly příčinou evakuace asi 200 000 lidí. To je hodně.

V létě 2019 začala v Austrálii série požárů buše, která vyvrcholila v prosinci 2019 a v lednu 2020. Spojením několika velkých požárů vzniklo obrovské souvislé vypálené území. Celkem vyhořela podstatná část jihovýchodu Austrálie – k 14. lednu 2020 asi 268 200 km2. Krajina hořela i v těsné blízkosti velkoměst Melbourne a Sydney a metropole Canberry.

Požár v Biebrzanském národním parku v Polsku, kdy s přispěním sucha v dubnu 2020 shořelo asi 5 300 ha porostů, založili zemědělci, kteří si tak chtěli ušetřit kosení luk, za které dostávali v rámci údržby národního parku od jeho správy slušně zaplaceno. K ničivosti požáru přispěl i bažinatý terén regionu, takže hasiči měli problém se k požáru dostat.

Přečtěte si také |

Přírodě se jizvy po ohni zahojí a zvířata se postupně vrátí, říká Jan Andreska

V létě roku 2021 postihla série požárů krajiny mimo jiné Řecko. Plameny pronikly až na severní předměstí metropole Athén.

Ve dnech 24. července až 12. srpna 2022 zažilo Česko největší lesní požár v historii. Hořelo jádro Národního parku České Švýcarsko (NPČŠ).

Z hlediska požárů lesů a krajiny bylo mimořádně aktivní letošní léto 2023. Začalo to obřími požáry na jižní Sibiři, přidaly se obří požáry v Kanadě, které 8. června 2023 způsobily smog i ve vzdáleném New Yorku a kouř z nich dorazil i do severní Evropy. Mezi 19. - 28. červencem 2023 došlo k sérii velkých požárů v Řecku (ostrovy Rhodos, Euvoia, Korfu, Kréta, poloostrov Peloponéz a Athika včetně severního předměstí Athén, denně propukalo na 50 požárů krajiny), dále v Alžírsku (34 uhořelých včetně deseti na hašení vyslaných vojáků), na Sicílii, zejména kolem Palerma, v Chorvatsku u Dubrovníku a na ostrově Ciu u Spllitu, v Portugalsku západně od Lisabonu, v Turecku v Anthalii… a jistě jsem ještě na řadu dalších požárů lesa a krajiny zapomněl.

A předpovědi? Prý bude hůř!

Horko, sucho a lidská selhání

I když není pochyb, že rostoucí vedra a sucha citelně přispívají ani ne tak ke vzniku jako k šíření a tím i k enormní ničivosti letních požárů krajiny, není možné zdaleka vše hodit na horko a sucho, resp. oteplování klimatu. Totiž, asi 80 % požárů má na svědomí člověk jen zakládáním ohňů. Celkem člověk zaviní 95-99 % požárů v přírodě. To je opravdu hodně. Pokud bude pokračovat tento „bordel“, těžko bude lépe.

Požár na Rhodu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Robert Spiegel / Flickr

Časté je i přímé žhářství. Krátce po vzniku obřího požáru na ostrově Rhodos řecká policie vyšetřovala dva občany pro založení požáru. Jiní dva žháři byli zatčeni chorvatskou policií za založení požáru na ostrově Cio. Jednoho žháře při činu nafilmovala v italské Kalábrii bezpečnostní kamera. Samozřejmě, jde jen o pověstnou špičku žhářského ledovce.

Další požáry má na svědomí pokračující vypalování porostů, rozdělávání ohňů v přírodě, odhazování žhavých vajglu od cigaret. Jde o činnosti dlouhodobě zakázané, zvláště za sucha a vedra, resp. za zvýšeného nebezpečí požárů, ale ne všichni tento zákaz respektují. Následně pak hoří a sem tam vznikají i obří požáry.

Jsou i další aspekty. K obřím požárům na západě Spojených států amerických v posledních letech sice přispěla rekordní vedra a sucha a vydatně je pomáhal šířit vítr, ale byly způsobeny především špatným managementem tamní ochrany přírody. Dokud tam hospodařili indiáni, požáry tam byly sice na denním pořádku, ale byly malé co do rozsahu i vzniklých škod. Poté, co tam počátkem 20. století ochranu přírody převzal stát a účinnou protipožární ochranou častým požárům zamezil, začalo se tam hromadit množství suchého dřeva, takže tam časem opravdu mělo co hořet. Obří požáry posledních let byly způsobeny především skutečností, že jakmile tamní obrovské zásoby suchého dřeva začaly hořet, byly požáry k nezastavení. Zvláště když jim pomáhal vítr. Bezprostřední příčina požáru po jeho vzniku už byla bezpředmětná.

Podobného druhu byl obří požár loni v létě v Národním parku České Švýcarsko. Primárně jej způsobili neukáznění návštěvníci, ale zásadně k němu přispěla nekompetentní správa NPČŠ. Nechala tamní smrkové lesy sežrat kůrovcům, suché dřevo tam v rozsahu asi 2,5 miliónu metrů krychlových nechala stát či ležet a pak hrubě neukázněnými návštěvníky zapříčiněný požár ještě asi 36 hodin odmítala hasit s tím, že se pokusí zvýšit druhovou biodiverzitu řízený vypalováním. Řízené vypalování za velkého vedra a sucha? To snad rozumný člověk nemůže vymyslet! Tak se stalo, že se původně malý a snadno uhasitelný požár za pomoci včasného nehašení a větru stal nejničivějším lesním požárem zaznamenaným na území České republiky. Mělo tam hodně co hořet, hašení v úzkých skalních soutěskách bylo svízelné. Že ho největší ekologičtí dogmatici, nejednou i s tituly, oslavovali jako ozdravný, nemění nic na skutečnosti, že šlo o velkou ekologickou katastrofu (zničeny byly četné vzácné ekosystémy a také byly žárem vážně poškozeny četné tamní geologické útvary) a samozřejmě také o velkou katastrofu v českém cestovním ruchu.

Škodu nečiní je shořelé dřevo, ale také mimoprodukční funkce lesa (asi čtyřnásobek čisté dřevní produkce v hospodářském lese, šestinásobek v lese zvláštního určení a asi dvacetinásobek v lese ochranném, dále v lese městském, příměstském, lázeňském a silně rekreačním. Lesy NPČŠ spadají zjevně pod dvacetinásobek hodnoty čisté dřevní produkce. Shořely i tři domy na Mezní Louce. Nákladný byl i hasební zásah včetně rozsáhlé zahraniční pomoci. Česko bylo s to vyslat na hašení jen dva vojenské a dva policejní vrtulníky, což bylo strašně málo.

K podobným tragédiím došlo na řeckém Rhodosu, ale i na řadě dalších míst Středomoří. Rozdíl je ve skutečnosti, že zatímco ve Skalistých horách byly kontroverzně obhospodařovány lesy a v NPČŠ nechali kůrovcům sežrat smrkové lesy a poté jejich suché, dobře hořlavé dřevo nechali na místě, v Řecku šlo o pastviny a lesy. Dokud tam Řekové (podobně občané dalších národů jinde) pásli kozy a další hospodářská zvířata a tamní lesy běžně (hospodářsky) obhospodařovali, zpravidla v létě tam hořelo sice často, ale v malém rozsahu. Když jim tam Evropská unie v rámci své podivné zemědělské politiky pastvu koz či jiného dobytky zakázala a vyplatila tamním zemědělcům kompenzační dotace, pastva skončila a začal se tam hromadit ve stále nebezpečnějším množství značně hořlavý materiál – suchá tráva, listy, větvičky, větve a zejména suché stromy. Ve chvíli, kdy v parném létě z jakéhokoliv důvodu vypukl požár, mělo tam opravdu co hořet. Požár se rychle šířil, byl velice ničivý a řečtí (a další vypomáhající) hasiči si s ním nebyli s to poradit, takže v postižených oblastech zpravidla shořelo, co mohlo, včetně řady hotelů na pobřeží. Samozřejmě, také rekordní letní vedra a vítr k ničivosti těchto požárů přispěly a také stěžovaly beztak těžkou a nebezpečnou práci hasičů.

Přečtěte si také |

Následky požáru v NP České Švýcarsko devět měsíců poté

Situaci v Řecku komplikuje zvykové právo, podle kterého ten, kdo první začne spáleniště orat, má právo na desetiletý pronájem příslušné půdy. I to může motivovat ke žhářství.

Zatím se vedou spory o příčiny enormní ničivosti nedávných obřích požárů v jihovýchodní Austrálii. Podle jedněch došlo k zanedbání protipožárních chodníků (v polských lesích běžně jsou, v českých nikoliv) a nedostatečně se preventivně v tamní buši a lesích vypalovalo (australské eukalypty odhazují množství kůry, která následně při požáru rychle shoří, aniž by to stromu příliš ublížilo), podle druhých byl oheň tak velký, že se za pomoci větru téměř neomezeně šířil, ať už byla či nebyla příslušná protipožární preventivní opatření realizována. Takové vysvětlení může být reálné. Relativně přesné určení příčin obřích požárů v Austrálii je především na tamních expertech. V ohni uhořely miliony zvířat, ptáků a dalších živáčků. Kritika antiklimatické politiky tehdejší australské vlády konzervativců byla zcela na místě a nejspíš přispěla k jejich porážce ve volbách.

Závěr

Klimatologové jsou ve spojování série ničivých požárů ve Středomoří i jinde s klimatickou změnou zdrženliví. Pokřik řady ekologů – »klimatických aktivistů« – o sílícím globálním oteplování klimatu zřejmě není oprávněný, byť účinný boj s emisemi skleníkových plynů je nezbytný. Korunu nekompetentnosti nasadil sám šéf OSN svým výrokem: »Končí doba oteplování klimatu, klima začíná vřít!« Vzpomněl jsem si na výrok tehdejšího rakouského prezidenta: »Medvěd (jenž trhal zemědělcům ovce a kozy – pozn. JZ) je velký Evropan!« Zda také tentokrát se projevila letní vedra, nevím.

Skepse klimatologů byla zcela na místě, na rozdíl od přehnaného křiku klimaalarmistů. Letní vedra spojená se zvýšeným rizikem požárů, zvláště pak ve vyschlých lesích, nejsou ve Středomoří ničím mimořádným, stejně jako absence srážek v letním období.

Je nutné prosadit v praxi řadu změn v hospodaření v krajině:

- řádné obhospodařování lesů (vysoké zásoby suchého dřeva do lesa nepatří) včetně vytváření a řádné údržby protipožárních chodníků,
- výsadbu a pěstování smíšených různověkých lesů
- obnovu mokřadů na vhodných místech

Společnost musí dále posilovat požární ochranu. Závislost českých hasičů na zahraničních hasičských letadlech je neúnosná. Furiantství řecké vlády, která svá hasičská letadla poslala na Ukrajinu, kde vzápětí padly na oltář války, a pak neměla letadla k hašení, o rozumné politice nesvědčí, o odmítnutí výpomoci ruských hasebních letadel nemluvě. Tedy, obří požár lesů v Českém Švýcarsku loni ukázal, že Česká republika na tom není lépe.

Přečtěte si také |

Je potřeba počítat s tím, že lesní požáry nám v Evropě zničí víc lesů než kůrovec, říká lesník Aleš Erber

Společnost nesmí vytvářet žádné stimuly ke žhářství (možnost ohněm zpeněžit les, možnost tak získat půdu do pronájmu, viz Řecko).

Společnost musí po všech občanech navštěvujících les vyžadovat respektování nebezpečí požárů, chovat se ukázněně, nekouřit, neodhazovat vajgly, nerozdělávat ohně v lese ani v jejich blízkosti, neodhazovat skleněné láhve, protože na Slunci můžou působit jako lupa a vést k samovznícení lesní hrabanky.