Jan Metzl: Proč borovice kleč ani nepůvodní smrk nenahradí jeřáb ptačí?

Před třiceti roky jsem doprovázel výpravu lesnických odborníků po Pradědu. Na místě srazu pod chatou Ovčárna jsem si posteskl, že místo autochtonního smrku a jeřábu roste v nejvyšších polohách Jeseníků v Národní přírodní rezervaci Praděd převážně nepůvodní smrk a kleč a jeřáb roste jen okolo vzpěr lyžařských vleků. Nastal všeobecný údiv, co mi na tomto stavu vadí, když vše je zelené.

Co přednášel Julius Micklitz o jeřábu na shromáždění moravsko-slezských lesníků v Karlově Studánce v roce 1857 (zkráceno - Hošek, Nožička):

Do vysokohorské oblasti vstupují jen ojediněle zakrnělé exempláře a nevzrůstající hnízda buku, javoru a jedle. Smrk je skoro všude provázen jeřábem a pokrývá tyto plochy. Má potlačený vzhled, hustý plný porostní zápoj mizí na dolní hranici oblasti. Velkou sbíhavostí jednotlivých kmenů, svým mimořádně malým výškovým přírůstem a až k zemi sahajícím zavětvením, se ukazuje zcela změněný charakter lesa (rodinné smrky). V důsledku nepříznivého stanoviště, rostoucí do trpasličího tvaru až do nejmenší tvorby větvoví, vyznačují konečnou hranici zakrslé generace smrku a jeřábu.

Jeřáb ptačí – Sorbus aucuparia L. Jeřáb je jedna z nejdůležitějších dřevin oblasti. Již v oblasti pod vysokými polohami se objevuje ve velkých plochách, v nejvyšší oblasti je vedle smrku jedinou ještě prospívající dřevinou.

Vyskytuje se nejčastěji přimíšen ve smrkových porostech, ať už jednotlivě, nebo v kotlících. Na horní hranici lesa je nezřídka převládající dřevinou.

Vyhovují mu různé horské půdy horních poloh. Dokonce se hojně vyskytuje na nejchudší křemičité břidlici. Rozsáhlá, neúrodná kamenitá pole, s tenkými vrstvami půdy, zalesňuje tento druh rychle a hustě. V krajních nejvyšších polohách, kde se smrk drží jen na světlých místech s uvolněným zápojem, vyplňuje všechny proluky, a když někde nepříznivé stanovištní poměry neumožňují výskyt žádné jiné dřeviny, brzy tam pokrývá půdu. Obzvlášť dává přednost kamenitým hřebenům, hřbetům a vrcholům vyšších horských uskupení, zabírá ale také celé stráně a ve velmi hustém zapojení zastiňuje smrk. V polohách středních výšek se objevuje četněji jen podél hřebenů.

Semena této dřeviny jsou na takových místech pravděpodobně rozšiřována táhnoucími drozdy. Pokrývá starší porosty již dlouho před vytěžením. Brzy potom překrývá jeřáb v hustém zápoji paseky.

Až do nadmořské výšky 1140 m vytváří jeřáb jak nesmíšené husté porosty, tak více ale porosty smíšené se smrkem a přitom většinou tvaruje pravidelný a rovný kmen. Jeho výškový vzrůst není v těchto polohách významný, kolísá mezi 11 – 14 m, zatímco nížeji, jmenovitě vtroušen v bukových porostech, dosahuje daleko větších výšek. Smrk, který je v mládí jeřábem význačně přerůstán, dohání jeřáb obvykle ve věku dvaceti třiceti let, a potom snadno a bez zábran proniká světlým zápojem. Proto jeřáb smrku velmi prospívá a v krajních nejvyšších polohách je pozoruhodnou ochrannou dřevinou.

Výše až pod hranici smrkového lesa stromového vzrůstu vystupuje ještě jeřáb jako strom (řídkolesí). Zde většinou vytváří ze společného pařezu mateřskou rostlinu s několika kmínky (polykormnost) rozvrácenou bouřemi a sněhem. Ty jsou obvykle bídné, pokroucené, během půl roku trvající zimy jsou zatíženy obrovskou vahou sněhových mas, ohnuté, často až k zemi přitisklé. Od kmene odstávající rozsochaté větve tvoří širokou nízkou korunu. Výškový vzrůst kmenů obnáší zřídka více než 6 – 9 m.

Na nejhořejším okraji smrkového lesa, kde je smrk jenom zakrslého vzrůstu, je skoro stejně rozšířen i jeřáb keřového tvaru. Každoročně kryt několika sáhy vysokou sněhovou masou, stokrát rozlámán a k zemi přitisknut, tvoří hustou, spletenou houštinu, často nepropustnou, podobnou porostům kleče jiných vysokých hor (křivolesí), které je ale důležité pro zachování nížeji ležících výnosových porostů. V dolních polohách, na stanovištích vyhovujících smrku, je jeřáb ve věku 50. – 60. let většinou zcela potlačen. V nesmíšených větších kotlících dosahuje hustě uzavřen stejného věku, ale starší se rychle prosvětluje. Tvorba dřevní hmoty je nízká, v polohách smrku vyhovujících význačně mnohem nižší než hmotnatost smrku.

Stručně: Po kolonizaci občany z Rakouska-Uherska i Švýcarska začaly být osidlovány nejvyšší oblasti Jeseníků. První činností dosídlenců se omezila na těžbu původních pralesů. K obživě jim posloužil chov hospodářského zvířectva. Koncem 19. století majitelé panství pozorovali půdní lavinové sesuvy a strže jako důsledek zvodnění půdy kopyty dobytka. Rozhodli se navrátit pastevní půdu lesu. Od roku 1882 do roku 1907 bylo vysazeno několik tisíc sazenic borovice kleče a limby. Kleči se náramně dařilo a stala se invazivní dřevinou, hubící smrkové rodiny chřadnutím a usycháním z důvodu nedostatku vláhy v řídkolesí. Limba až na několik výjimek všechna uhynula, snad z důvodu plošné výsadby a oděry dobytkem a jelenů. Smrk byl zalesňován plošnou výsadbou, samozřejmě že nepůvodními sazenicemi v hustém sponu 1,4x1,4 a za 3 roky pečlivě vylepšován. Známe jako „cenové kultury“. Vznikly nízké halové porosty, dnes rozvracející se a usychající.

K uspokojení mysliveckých choutek byla vybudována jelení poloobora a mimo plot nebyl do roku 1945 jelen trpěn. Počátkem 20. století se zastesklo alpským horalům po kamzících a tak si je dovezli a vypustili do lesních oblastí Jeseníků. Začala apokalypsa Jesenických lesů. Jelen potřebuje v denní potravě 12 kg zelené hmoty, z toho 50 % dřevitých částí (Nečas). Ochrana kultur a zmlazeného nebo vysazeného jeřábu nepřipadá v úvahu. Přezimovací obůrky, kdy v horách napadnou 2 m sněhu (co by tady jelen půl roku hledal) nebo zakládání zvěřních a okusových políček jsou nápady, které by nenapadly ani děti z mateřské školky. Jediný způsob ochrany je lov na potkání, o kamzících ani nemluvě.

V NPR Praděd je návštěva povolena jen po turistických chodnících, takže zvěř má mimo ně klid. Přirozená obnova jeřábu je ztížena nedostatkem plodících stromů a úbytkem drozdovitých ptáků. Obnova smrku výše od hranice NPR Praděd probíhá od generalizované vrstevnice 1.050 m na zemi generativně okolo pařezů a stojících stromů. Od výšky 1.200 probíhá obnova na tlejících kmenech a pařezech do výšky 1.320 m n. m. Výše smrk roste až do výše 1.400 m v seskupení tzv. rodin, po 3. až 5. generací a množí se vegetativně. Rozrůstání rodin je omezováno letním okusem nejnižších letorostů. Obnova jeřábu, břízy pýřité a karpatské vlastní tomuto ekotopu v jeřábové a rašeliništní smrčině je znemožněna okusem, ale i loupáním zvěří.

Naprosto katastrofální stav lesů nenechal v šedesátých letech minulého století klidným Bednáře ze Státních lesů Krnov, který zpracoval Generel obhospodařování lesů v Hrubém Jeseníku. Tento obsáhlý elaborát zůstal nepovšimnut. V roce 1995 jsem napsal spolu s Košuličem st. „Obnova lesa v 8. a 9. lvs v masivu Praděda“. Zbylé vysokohorské smrkové pralesy neodvolatelně stárnou, mají 150 – 300 let. Absence dorostu varuje před zlým koncem. Když to uniká běžnému návštěvníkovi hor, nesmí to ale pominout lesník a ekolog. Jako praktičtí lesníci jsme totiž věděli, že sebevětší moudrosti a poznatky z aplikované ekologie pěstování a ochrany lesa bez prováděcích detailů, výkonnému lesníkovi zdaleka vše neříkají a říkat sotva mohou. Cesta k revitalizaci nejvyšších poloh Jeseníků musí začít inventarizací a z výsledků vyvodit podrobný plán péče o lesní ekosystémy. Jako podklady musí posloužit práce Micklitze, Nožičky, Hoška, Průši, Bednáře, Košuliče, Bureše, Míchala. V uměle zalesněných porostech se pomístně nacházejí zbytky původních stromů, které přežily dřívější těžby jako nárosty, sice v mizivém zastoupení, ale s důležitým posláním „zakladatelů“ k případné přirozené obnově. Několik exemplářů Generelu jsme rozeslali na LČR, CHKOJ, MZe, vše bez zájmu a odezvy. Podobný osud jako současný Generel obnovy po kalamitě, vydaný v únoru 2019.

Státní podnik LČR k tomu nemá prostředky a ani potenciálně zapálené pracovníky. Jsem přesvědčen, že v nejvyšších partiích Jeseníků se nic nekoná a ani konat nemůže. Pracovní vytížení lesních správců a revírníků, kteří mají v obvodu své působnosti horské lesy, jim nedovolí se smysluplně starat o ty vysokohorské. V horských lesích se za posledních sto let lesnicky prakticky nic neudělalo krom exhalátových (a tím holosečných) těžeb. Zcela tristní je současná situace v lese s nástupem „Koniášů“, kteří nejeví odborný zájem a prodlužují dobu lesnického marasmu dobou temna. Problémy řeší neodborně a od konce, bez odstraňování příčin.

Chceme-li pro naše vnuky obnovit přirozené lesy v Jeseníkách a obnovit jejich vododržnou funkci, nevidím smysluplnější cestu než převedení lesů v oblasti Národní přírodní rezervace Praděd o výměře 2 031 ha do přímé správy CHKO Jeseníky. Druhá, možná schůdnější a odbornější cesta, by bylo zřízení specializovaného vysokohorského střediska s personálním obsazením zapálených horských lesníků, se zodpovědností za lesnické a myslivecké hospodaření v co nejkratší době, než bude doopravdy pozdě.

K revitalizaci vysokohorských lesů by jistě přispěla přítomnost velkých predátorů. Ti se zatím v Jeseníkách neobjevují. Nemohou překonat hráz na migračních cestách z Beskyd, Orlických hor a Polska přes snaživé debily, kteří je zatím všemožně hubí. Totiž, lov ve vysokohorských lokalitách je na jedné straně vlivem prostředí velmi atraktivní, na druhé straně obtížný kvůli terénní nedostupnosti odvozu zvěřiny. Jeden chytrolín navrhnul zvěř střílet na měkko, že potom sejde k potoku zhasnout. Redukci škodící zvěře proto musí pomoci velký predátor.

Stav současných lesů je tristní. Lesotechnické meliorace LČR v roce 1995 zalesnili pod asfaltovou cestou na křižovatce u chaty Barborka cca 20 arů jeřábem. Každá sazenice byla ochráněna trojnožkou z tyčoviny, zpevněná drátem a dodatečně umělohmotných tubusem Corex. Ročně kolem této výsadby prošlo několik stovek tisíc návštěvníků Praděda. Přesto, při mé poslední návštěvě v loňském roce, byly všechny jeřáby spaseny, mechanické ochrany vyvráceny a hyzdí přírodu. Podobně dopadla ochrana Corexy u cesty na Švýcárnu. Jak se má potom objevit jeřáb 100 m od frekventovaných turistických chodníků? Vše zničeno jelení a kamzičí zvěří. Nějaký nadšenec vybudoval na podzim tři půl arové oplocenky u cesty na Praděd. Snad pro jeřáb. Nad chatou Barborka jsme v roce 1994 oplotili hektar smrkového řídkoletí. V následujícím roce bylo oplocení strženo plazivým sněhem.

Kleč a monokulturní výsadby smrku svými korunami nepropouští dešťové a sněhové srážky, a navíc bohaté horizontální srážky mlhou, námrazou, jinovatkou a rosou jsou taktéž zachycovány v korunách. Když jsem v roce 1994 prováděl dendrologické měření v pralese JV směrem od Kamzičí chaty na třech plochách o velikosti 1 ha, náhodou jsem objevil zkusnou plochu na lokalitě M3 o velikosti 10 arů. Všechny stromy byly očíslovány smaltovanými štítky s čísly a připevněny v borce mosaznými hřebíčky. Na zemi pod korunami stromů jsme nacházeli rezavé, rozpadající se srážkoměrná vědra. Pravděpodobně se jednalo o plochu, na které někdo sledoval propustnost srážek pod korunami stromů. Usoudil jsem, protože jsem neobjevil žádný dokument, který by se zmínil o tomto měření, že plocha byla založena před 60 – 80 léty. Nějakého lesníka – hydrologa již tehdy trápil nedostatek vody v povodí Bílé Opavy. Pro zkusnou plochu vybral část porostu, který ačkoliv byl geograficky výše položen, ztratil charakter pralesa a byl uměle obnoven z dřívějších dob. V čem je problém? Uvádí se, že intercepce (zadržování vody) je až 40 %, která se následně odpaří. To potom znamená, že nejsou napájeny prameny řek Opavy a někdo vymyslel oddálení sucha v řece Opava přehradou v Nových Heřminovech.

Proč není zadržována voda v prameništích? Porosty jeřábu nejsou, a proto nic takového nekonají. Nehledě na jejich ztrátu při výchově a meliorační funkci pro smrk. Prvořadým úkolem lesníků je zachování hranice lesa, která je již dnes snížená o 100 m, pokusit se o její zvýšení a ochránění níže položených lesů a zadržování vody v prameništích hor. Protože smrk roste „sto let“, zdá se revitalizace v nedohlednu, ale je nutné jednou začít. Navraťme stav fytocecenozy a vododržnost horských lesů alespoň o 162 roků zpět, tak jak nám jí popisuje lesmistr Micklitz. Že to bude pro někoho bolestné a těžko stravitelné, je zřejmé. Bude to běh na dlouhou trať. Potom se pozná „intelektuálnost“ těch, kteří se dovídají, že činí špatně.

---

reklama

---