Jindřich Petrlík: Chemická recyklace plastů je zatím neúčinné řešení produkující toxické látky
Shrnutí výzkumu, jehož autory jsou renomovaní chemičtí inženýři Andrew N. Rollinson, PhD a Jumoke Oladejo, PhD, je v českém překladu Chemická recyklace: odvedení pozornosti, ne řešení k dispozici na webu Arniky.
Petrochemický průmysl a největší producenti plastového odpadu[ii] v současné době masivně investují do chemické recyklace, která údajně umí zpracovat veškeré druhy odpadních plastů. Zařízení známá z celého světa se však potýkají s ohromným množstvím technologických problémů, kvůli nimž lze o bezpečnosti pro životní prostředí snadno pochybovat. Trend se nevyhnul ani České republice, kde bylo nebo je plánováno 26 zařízení. Až na výjimky nebyla většina z nich dosud uvedena kvůli závažným nedostatkům do provozu. U žádného z nich nejsou rovněž známé výsledky z měření těch nejvíce škodlivých látek, jako jsou například dioxiny ve výstupech.
Mapa plánovaných zařízení v České republice.
Toxický průšvih lakovaný nazeleno
Plasty obsahují celou řadu toxických přísad, z nichž některé jsou v jednotlivých státech zakázány zákony anebo je zakazují mezinárodní úmluvy. Jde o bisfenol A (BPA), kadmium, benzen, bromované zpomalovače hoření, ftaláty, olovo, cín, antimon a různé těkavé organické látky. Zpracováním plastů při vysokých teplotách se zároveň vznikají anebo se z plastů uvolňují další, jako například dioxiny, benzen, toluen, formaldehyd, vinylchlorid, kyanovodík, bromované difenyletery, polyaromatické uhlovodíky (PAU) anebo dehty, které mohou vést mj. ke vzniku rakoviny. Podle autorů studie byly měřením prokázány ve všech produktech chemické recyklace – v pyrolýzním oleji, generátorovém plynu, uhlíkovém zbytku, emisích do ovzduší, jakož i v popelu a tekutém odpadu. Odstraňování toxických látek z produktů chemické recyklace je navíc extrémně obtížné a nákladné a vytváří se jím další toky toxických odpadů. V žádném případě není možné tvrdit, že navrhované technologie neprodukují toxické látky, aniž by proběhlo jakékoliv měření.
Spíš spalování než skutečná recyklace
Nový plast se z produktů chemické recyklace vyrábí jen z velmi malé části. Většina existujících provozů své produkty pálí anebo je nabízí jako palivo. Technologie v žádném případě nemá místo v oběhovém hospodářství, protože nenahrazuje výrobu nových plastů z fosilních paliv a nesnižuje poptávku po těžbě ropy.Energetický žrout s velkou uhlíkovou stopou
Žádné z existujících zařízení pro chemickou recyklaci ve světě neprodukuje dostatek energie pro svůj provoz a je nepravděpodobné, že by se to v několika příštích desetiletích změnilo. Ještě více energie je potřeba k výrobě nových plastů. Pro výrobu plastů z tuny fosilních paliv je jako zdroj energie potřeba další tuna fosilních paliv. Kromě přímých emisí skleníkových plynů z procesu chemické recyklace a při spalování jejích produktů chemická recyklace dále zhoršuje změnu klimatu přispíváním k zachování těžby fosilních paliv pro výrobu plastů.
Chemická recyklace by mohla fungovat pouze za předpokladu omezení vzniku toxických látek a při drastickém snížení výroby nových plastů z ropy. Dosavadní komerční provozy zatím fungují jen výjimečně a čelí spoustě problémů, kvůli nimž jsou ekonomicky nevýhodné. Mechanická recyklace tak zůstává ověřenou alternativou, která produkuje méně toxických látek a má nižší uhlíkovou stopu. Do budoucna bychom však měli spíš investovat do řešení vedoucí ke strategiím zero waste, které se zaměřují na snižování výroby a spotřeby plastů.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (45)
Jiří Daneš
12.9.2020 13:41To ovšem by byla pohroma pro velké výrobce a proto se snaží ukolébat veřejné mínění povídáním o vývoji ekologické recyklaci svých výrobků. Jsou to účelové lži, kterým odborníci nemohou věřit, protože by museli popřít přírodní zákony v oborech jako chemie a fysika. Věří snad jen, v oboru nevzdělaní majitelé akcií, kteří ten zastírací manévr platí, kvůli udržení svých dividend.
Krejcar Stanislav
13.9.2020 08:39 Reaguje na Jiří DanešJiří Daneš
13.9.2020 15:56 Reaguje naJiří Svoboda
12.9.2020 18:36O kolik méně plastů bychom měli v životním prostředí, kdyby zelené organizace neprosazovaly třídění odpadu a nebránily energetickému využívání (spalování) komunálního odpadu, což už dnes mohl být zavedený standard.
Podobně můžeme vzlykat, jak daleko by mohla být ochrana klimatu, kdyby zelení nehysterčili kvůli jádru.
Pavel Hanzl
14.9.2020 09:29 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
14.9.2020 15:35 Reaguje na Pavel HanzlPavel Hanzl
14.9.2020 18:18 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
14.9.2020 19:40 Reaguje na Pavel HanzlJan Šimůnek
15.9.2020 07:14 Reaguje na Pavel HanzlMajka Kletečková
12.9.2020 21:19V článku se píše „Mechanická recyklace tak zůstává ověřenou alternativou, která produkuje méně toxických látek.“ To se týká např. PET lahví; znevýhodňující podmínkou pro mechanickou recyklaci plastů je, že odpad musí být čistý. Snad tedy aspoň mechanická recyklace bude přijatelná i v blízké budoucnosti, když chemická recyklace je ve skutečnosti humbuk
Jiří Svoboda
13.9.2020 08:44 Reaguje naJiří Svoboda
13.9.2020 12:24 Reaguje naJiří Svoboda
13.9.2020 14:45 Reaguje naJedna věc je čistota r-PETu, ale druhá věc je jeho struktura, která je už nevratně změněna a brání některým aplikacím jako je výroba nových PETflašek. Každopádně v nějakém podílu asi lze r-PET do PETflašek přimíchávat, otázkou je, zda to nezpůsobí více škody než užitku. Je to jistě dražší, otázkou je ale i mechanická kvalita a zda kvůli tomu nebudou muset být stěny PETek tlustší. Docela bych se nedivil, kdyby byly PETky s 20 % r-PETu o 30 % těžší a EU by tak dosáhla svého vytouženého recyklačního cíle pro rok 2025.
Pavel Hanzl
14.9.2020 09:41 Reaguje naProstě vyhrabat bagrem cokoliv co hoří, prohnat to komínem bez jediného filtru a tu díru po sobě ani nazahrabat. Petky a jakýkoliv odpad naházet na hromadu, všechny srágory z výroby vypustit do řeky.
Tohle je skutečně nejlevnější a právě cenou se dost lidí tady ohání.
Samozřejmě není možno jít do recyklací i za likvidační cenu, rozumný kompromis je nutný. Je ale nutné, aby si KAŽDÝ uvědomil (i pan Šimůnek), že cena likvidace je dost velký díl ceny každého výrobku.
Pavel Hanzl
14.9.2020 18:22 Reaguje naJiří Daneš
14.9.2020 15:31 Reaguje na Pavel HanzlSamozřejmě je nejhorší odzdikezdizmus, ten dokáže zdiskreditovat každou dobrou myšlenku.
Pavel Hanzl
14.9.2020 18:55 Reaguje na Jiří DanešTo jsem psal před chvílí tady a jen vás žádám, abyste na mě nereagoval.
Jiří Svoboda
14.9.2020 15:39 Reaguje na Pavel HanzlPavel Hanzl
14.9.2020 18:23 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
14.9.2020 19:47 Reaguje na Pavel HanzlPetr Eliáš
15.9.2020 10:39 Reaguje na Jiří SvobodaJiří Svoboda
15.9.2020 11:29 Reaguje na Petr EliášVe světě má být nastaven takový systém, aby každý proklimatický a proekologický čin byl automaticky a adekvátně odměněn a opak zpoplatněn. Vám se zjevně současný zavedený "eko-podpůrný" systém líbí, protože z něj více vytahujete, než do něj přispíváte. Pak ve vaší reakci nelze divit.
Petr Eliáš
15.9.2020 12:50 Reaguje na Jiří SvobodaA v druhém odstavci jste udělal další faul a to tím, že se chybně domníváte že souhlasím se Zelená úsporám, protože mám na ní osobní zájem. Říká se mu Ad hominem.
Jiří Svoboda
15.9.2020 20:32 Reaguje na Petr EliášSnažil jsem se na Googlu nějak poučit.
Ohledně Loaded question jsem ze své pohledové pozice žádný nesprávný předpoklad nenašel. Ale jako prostý fyzik mohu být v tomto natvrdlý. Prosím poučte mne. Očekávám, že ten nesprávný předpoklad musí být dán objektivně, nezávisle na subjektivních dojmech diskutujících.
Z Wikipedie: "Argumentum ad hominem (lat. „argument k člověku“) je argument, kterým se diskutující snaží vyvrátit oponentovo tvrzení poukazováním na jeho názory či jednání, případně i na jeho skutečné či domnělé nedostatky."
Je pravda, že jsem se vám snažil podsunout váš kladný vztah k Zelené úsporám, protože jste z tohoto programu vytáhl peníze, ale tu podstatu faulování jsem, myslím, nesplnil. Já vám váš názor nijak nevyvracel, jen pro něj hledal racionální příčinu.
Rád budu opraven, pokud něco píšu špatně.
Jan Šimůnek
13.9.2020 09:41 Reaguje na Majka KletečkováSpalování plastů, při němž nevznikají žádné škodliviny, je vyřešeno někdy od 80. let.
Jiří Daneš
13.9.2020 16:13 Reaguje na Jan Šimůnekvinylchloridu, podobných chlorovaných uhlovodíků a halogenovaných uhlovodíků vůbec, je spálení a získání tepla, k přírodě nejšetnějším využitím plastových odpadů. Spaliny obsahují převážně jen CO2 a vodní páru.
Pavel Hanzl
14.9.2020 09:44 Reaguje na Jiří DanešJiří Daneš
14.9.2020 18:11 Reaguje na Pavel HanzlPavel Hanzl
14.9.2020 18:26 Reaguje na Jiří DanešMám vám tady vypisovat všechny příměsi, které plasty obsahují?
Já jsem vás slušně žádal, abyste na mě ráčil nereagovat. Tak to jen opakuji.
Jan Šimůnek
15.9.2020 07:20 Reaguje na Pavel HanzlLukas B.
14.9.2020 18:30 Reaguje na Pavel Hanzlani já nejsem chemik, notabene ne chemik se specializací na plasty. ale i pouhý gůgl a wiki (spolu tedy se středním vzděláním všeobecným a vysokoškolským specializovaným) mi umožní se za pouhou hodinku dovědět mnohé (a především otevšít obzory o tom, co všechno jsem se za tu hodinku nedověděl) - a zabrání mi to zesměšňovat se v diskusích o něčem, čemu nerozumím ani zbla. zkuste to také.
Pavel Hanzl
14.9.2020 18:56 Reaguje na Jan Šimůnekje skutečně čurinovní názor, tapicky šimůnský.
Jan Šimůnek
15.9.2020 07:18 Reaguje na Pavel Hanzl2. Dvoustupňové spalování tam, kde potenciálně vznikají dioxiny (druhý stupeň je rozloží)
3. Odstranění chloru, případně dalších nežádoucích prvků ze spalin
Všechno existuje a je úspěšně vyzkoušeno už od 80. let.