Karel Zvářal: Hraboš polní na travních porostech neškodí, respektive zcela zanedbatelně

V čase žní se rozpoutala bouřlivá až hysterická kampaň kolem drobného hlodavce naší krajiny – hraboše polního. Jeho bionomie je specifická tím, že se v pravidelných, tří až pětiletých, cyklech přemnožuje, přičemž stav po tzv. gradaci se blíží minimálním hodnotám, místně by se dalo hovořit až o stavu před vyhynutím. Jak je tedy možné, že v následujících letech se dokáže opět namnožit tak, že zejména v ozimech působí relativně velké škody? Je to dáno jeho mimořádnou rozmnožovací schopností, která je mezi teplokrevnými živočichy ojedinělá. Zajímám se o tento druh více než padesát let, tj. od doby, kdy mě zaujali jiní představitelé naší fauny – dravci a sovy. Ti jsou z valné části na tomto býložravém tvorečkovi závislí, a to do té míry, že v čase latence, tj. velmi nízkých stavů hraboše, zhusta vynechávají hnízdění. Zato v letech progradace a gradace mívají početné snůšky a množství odchovaných mláďat se pohybuje výrazně nad průměrem.

Třeba taková sova pálená zahnízdí v roce gradace dvakrát, některé dokonce třikrát, přičemž na hnízdě bývá nezřídka deset i více mláďat.

Tato vzájemná závislost mezi predátory a jejich kořistí mě přivedla k zájmu nejen o zmíněné elegantní zástupce ptačí říše, ale také o šedé, nenápadné a obecně neoblíbené stvoření, zemědělci a zahrádkáři obávané a hubené na každém kroku.

Dnes se často používá k jeho trávení jed v podobě granulí, které jsou buďto vkládány do nor, nebo volně rozhazovány po poli. Požerový jed Stutox však působí nejen na hraboše, ale i na zajíce a ptáky, kteří granule či otrávené hraboše polykají. Nemusejí přitom hned uhynout, jed sníží jejich kondici natolik, že to může vést k jejich ulovení predátorem, či snáze podlehnou banální nemoci.

Přitom existují jiné způsoby, jak gradační stavy hraboše omezit, resp. při jeho vysoké početnosti použít jiná řešení, než je plošné rozhození otrávených granulí.

Po sklizni obilí je nejlepší strnisko zaorat a se setím alespoň dva týdny počkat.

Velkou chybou je zde proto bezorebný způsob doplněný plošným trávením, který sice šetří půdu před erozí a také náklady, ale co se týká eliminace hraboše, není tak účinný, jako zmíněná orba. Ta ničí hnízda s mladými i dospělými hraboši. Za traktorem hraboše loví mnoho druhů ptáků, což lze zaregistrovat zejména při nevídaných seskupení čápů, volavek a racků.

Ptáci si tak vytváří tukové zásoby na tah do Afriky nebo na zimní strádání.

Při opravdu silném napadení okolních kultur (řepa, slunečnice), kam se hraboši přestěhují po sklizni obilí a při zakládání ozimů, je riziko pozdějších škod na mladých porostech.

Nabízí se ke zvážení, zda není moudřejší ozim nesít a počkat do jara, až hraboši vyhynou přirozeně, tj. na nemoci a nedostatek potravy. Na oranici potravu nenajdou, a na jaře už vysetá plodina bude bez výskytu hraboše.

Ozimy jsou v suchých letech ale výhodnější v tom, že využijí zimní vláhu, což jařina setá v březnu až dubnu nedokáže a výnosově ji většinou nenahradí. Potom nezbývá, než plochy s ozimem osadit berličkami, a kde je napadení hrabošem opravdu silné, přistoupit k pokládání návnad do nor.

Nemohu však souhlasit s tvrzením, že hraboš způsobuje škody na trvalých trávních porostech (TTP), a proto i tam je nutno ho hubit.

TTP jsou jedno z mála míst, kde dravci a sovy nacházejí potravu jak v čase senoseče, tak zejména v zimních měsících, kdy blízká pole jsou často jedno velké oranisko bez známek života.

Proto bych rád apeloval na ty hospodáře, kteří uvažují letos o trávení, či už to v minulosti prováděli, aby od toho upustili. Trávení na těchto plochách je nejen kontraproduktivní, ale přímo nebezpečné pro jiné býložravce a ptáky, zejména pro ty lovící hraboše!

Hraboš na louce vytváří systém nor, které trávník provzdušňují, moč a trus obohacují zeminu dusíkem, což je patrno z dálky patrnou sytější zelení a vyšší travou.

Jakožto původně stepní druh dělá svým způsobem zahradníka a své prostředí využívá racionálně, de facto symbioticky. Množství spasené trávy je přiměřené velikosti, a vzhledem k tomu, že hraboš zde téměř nenarušuje kořenový systém, louka se po gradaci rychle vzpamatuje a dává opět běžnou produkci hmoty.

Považuji proto za nesmyslné zde hraboše likvidovat trávením, daleko ekologičtější a užitečnější je instalovat na louky odsedátka, tzv. berličky, které káně, poštolky, kalousi a sýčci zhusta využívají. Sníží stav hraboše natolik, že škody jsou zcela zanedbatelné.

Z přežití dravců na lučních porostech s výskytem hraboše potom plyne předpoklad, že ho budou lovit i na okolních polích, kde ochrání porosty, a aplikace jedu tam nebude tudíž nutná.

Škody vzniklé na polních kulturách se při zběžném pohledu příliš neliší od ztrát vytvořených pojezdy mechanizace, tj. známými kolejovými řádky, nebo od pastvy zvěře, živé ozdoby krajiny.

Mějme proto prosím na paměti, že démonizovaný hraboš je potřebný pro přežití přirozených deratizátorů naší fauny. Jejich absence následně může vést k lokálním extrémním gradacím hlodavců s nežádoucími škodami na porostech.

Těm je lépe předcházet správnou agrotechnikou, volbou vhodných plodin, a v neposlední řadě i využití přirozených predátorů tím, že je jim umožníme efektivněji lovit z nainstalovaných berliček, zejména v zimním období.

---

reklama

---