Karel Zvářal: Zpívající keř

Milé téma, milý článek.
Od teď se budu na letorosty bezinek černající se mšicemi dívat tolerantnějším okem.

Děkuji za reakci, potěší!-) Největší problém je v tom, že tolerance k náletovým dřevinám nepodporuje biznis (výsadba, údržba, PR články). Mšice jsou asi takový "škůdce", jako člověk, který si dojde natrhat květy ke zpracování - keř to přežije bez úhony.

Opět výborný článek, děkuji. Viz rovněž odkaz Přemnožený predátor z r. 20
Jsou to články posunující nás dál a vyvolávající (i rozsáhlejší zamyšlení nad přírodou).
Kdo by si na své malé zahrádce u domu pěstoval bez černý? Každý by ho vyklučil a zasadil krásný barevný sterilní patrně cizokrajný jedovatý keř (strom).
Zahrada u domu prostě musí splňovat nějaká architektonická estetická kritéria, musí upoutat, člověk z ní musí mít radost, přírodovědci musí pochopit, že nejsou jen jejich pravidla, že jsou i jiná.
Na druhou stranu je v dnešní době nutný posun, změna myšlení u všech.
Zástavba postupuje, příroda se ochuzuje, vše se mění, musíme na to reagovat. Na tyto změny musí reagovat přírodovědci, přestat trvat na svých rigidních představách - o bezzásahových zónách, diverzifikaci- hlavní úkol nyní je vůbec zachovat přírodu, aby nevyschla, totálně nezkolabovala. Musí se měnit myšlení zemědělců, lesníků, ale i obyčejných lidí- nelze stále rigidně trvat na původních pravidlech, architektonice, estetice. V malé přídomní zahrádce vždy asi bude toto kritérium rozhodující ale i zde je vhodný posun na návrh p. Zvářala, spíše se to ale týká městské zeleně.

Závěr těchto úvah je tento: vše by mělo být řešeno s odstupem, s uvědomněním si výhod a nevýhod, s relativitou všeho, bez fanatizmu, rigidity- proto nejlepší státní útvar je demokratický liberální kapitalizmus, s možnou kritikou opozice, s možností demokratického odmítnutí zdánlivě jednoznačně pozitivních opatření, nikoli nadvláda uvědomnělých všeznalců - ať ekologů nebo hospodářských pragmatiků ženoucích se za ziskem. Nutná snaha se vzdělávat, posunovat se dál k lepšímu řešení, ke změně svých představ.

Je třeba vědět, že naše příroda je ovlivněna člověkem, že člověka nelze vytěsnit a vytvářet nějakou přírodu bez něj. Člověk musí vše ovlivňovat- i predátory- viz článek o predátorech, protože jiné predátory, kt. stabilizovali systém, vybil.

Kéž by alespoň polovina čtenářů to takto pochopila, děkuji! Ano, člověk přetváří své okolí k obrazu svému. Hořekuje nad ztrátou diverzity - ale přitom sám k ní aktivně přispívá svými nedomyšlenými zásahy... Proto jsem rád za periodika, jakým je i Ekolist, kde člověk může beztrestně zvolat Král je nahý! Zkrátka kopírovat většinu nemusí být vždycky in (byť jako strategie přežití je plout s davem ideální).

Pane Zvářale, Vy jste poeta. Moc díky za hezký článek.

Lípy teď také jen hučí tisíci včel - určitě si při práci zpívají:-) A mohli by si zpívat i ovocnáři, kdyby vyšlechtili odrůdy, které nekvetou v rizikovém období. Ono i to léto se posouvá do podzimu, takže plody by stihly dozrát. Ale to jen tak čistě teoreticky... A jinak díky za postřeh!-)

Lípa ted lehce bzučí včelami z dotovaných včelařských chovů,ale čmeláků letos minimum,stejně jako všech ostatních přirozených opylovačů,kterým naše soudružky dotované včelky berou paradoxně potravu- tolik k poezii.

Díky. Stejně si myslím, že jste ornitolog a ne ekologista.

Znáte nějakého jiného ekologistu, který (zde či jinde) agituje nejen za jedlé keře (není myšleno do domácnosti- rybíz, angrešt…), ale zejména eko-stromy, které PODPORUJÍ diverzitu? Není to jen lípa, tu včelaři znají a vysazují, ale dřeviny obecně, s plody pro ptáky a současně jedlé listy/letorosty pro hmyz. Vono to mlčení (kromě stálých diskutérů) jako by naznačovalo, že je to “profláknuté téma”- jenže není! To už by se gůglisti ozvali:-)

Drtivé většině (99%) přírodomilců totiž stačí říct ZELEŇ (a la platan, tůje, škumpa...) a následuje široký úsměv a souhlasné přikyvování. To je ovšem povrchní, ale opravdu velmi povrchní, pohled. Proto mizí mj. motýli, neb nemají živné rostliny- nějaká “zeleň”, jako ekoklišé, jim, bohužel, nestačí. U jiného ubývajícího hmyzu a ptáků je tomu podobně…

Tristní výsledek. Vysadili jsme pomalu stovky keřů a stromků, a téměř vše zlikvidoval Karel Urbánek z Jistebnické vrchoviny. Takže opravdu zbyly dva keře dřínu, a 2 škumpy z 5 ti. Ano, manželka vysadila 5 škump. Ty 3, ale zlikvidoval Capreolus capreolus.

Pěkné! Jako léčivka nevím,ale včera nás,orvané a žíznivé turisty oživila točená "bezinka".Na brdských pasekách lány překrásných náprstníků a houby rostou.V lese invazní netykavky....Jenom pro ty mšice nemám pochopení.
Ať se daří a palec nahoru!

Máte pravdu, bez je asi taková léčivka, jako Zvářal odborník:-) Mšice Vám nenutím, to je záležitost ptáků - bez hmyzu nebudou.

nemám pro ně pochopení na růžích,ovocných stromech a tak.Tam,kde to jsou škůdci...

Při dnešní velkoprodukci sad pravidelně projíždějí s postřikem. Mšice jsou starší než lidstvo samo - dříve to hospodáři neřešili a vždy nějaká úroda byla. S úbytkem záhumenkových sadů právě mizí i ta diverzita na ně vázaná, včetně "vysávaných" ovocnáčů.

Já vím.Jsem v tom celý život.Zvířata,kytky,venkovský zvěrolékař.
Pokud jde o ty strašné diskuze kdo je invazní(já Moravák v Čechách),tak mnohokrát jsem sám viděl,s čím vším si příroda poradí,jak se vytvoří rovnováha i jinak než jsou naše očekávání.Jistě ne tam,kde jsou naše životní zájmy,dříve především potrava.
Mšice mě vadí jak likvidují letorosty a teď už neparkuji pod stromy,tak medovici nechám včelám..

Frázi "příroda si poradí" přímo miluji-/ O invazních druzích, třeba na N. Zélandu, jste asi slyšel. Něco podobného se děje i u nás, byť ne s takovou publicitou a dopadem (viz. článek Přemnožený původní...), ale je třeba se tím zabývat. Protože i pred.tlak způsobuje úbytek diverzity. Nejen tedy "změna hospodaření", "všeříkající" úniková fráze aktivistů.

Vzpomínáte si na poprask kolem "buštěhradské haldy"?Vyvážka z oceláren.Ekokatastrofa.Po bolševníkovi....Zá pár let bez zásahu člověka nový ekosystém,snad i zajímavý hmyz,dnes už nevím.Mám dojem,že se ozval i V.Cílek,ale muhui se mýlit.A jde jenom o strusku...naturpodukt.
Na N.Zélandu jsem nebyl.ALe buďmě opatrní na to co se píše,papír snese vše.
Dobře,po ránu se rozepíšu.
Pocházím z Oslavan u Brna,druhá tepelná elektrárna v Rakousko-Uh..
Kolem roku snad 1960 elektrofiltry hodně pomohly s popílkem v exhalacích,od té doby je tam sníh bílý.Splachoval se do laguny za haldou strusky.Uhlí došlo,laguny zarostla býlím,břízou a vrátila se drobná zvěř.Přišli ekospasitelé,bralyy se vzorky,prostě lumpármna...dnes vyrundapovováno a fotovoltaická elektrárna.Byl tam lesík se zvěří,dříve popílek,který za sucha bral vítr... Dotace ....
Synek odhalil,že mudruji zde a má ze mne asi trochu legraci..

Na N.Zélandu jsem též nebyl, spoléhám na dokumenty, kde se dozvím za hodinu víc, než za týdny pobytu na místě. Ano, mění se toho hodně, někdy k lepšímu, většinou však k horšímu. Co mě zaráží a současně fascinuje, je ten boj proti nepůvodnímu - ale na druhou stranu jsou domácí dřeviny upoza´dovány před dovezenými. Prostě zmatek v hlavičkách, zmatek v životě. A toto mě baví komentovat.

viz.skvělé knihy Davea Goulsona - např."Divočina v zahradě",nakladatelství KAZDA ,2020

I pro dva keře černého bezu zbylo místo na mé zahradě a právě včera jsem
pozoroval hejno cca 15 mlynaříků obírajících mšice z modřínů a borovic.
Mladí kosi mimochodem bezpečně vylíhlí v sousedově plotě z thůjí lovili
po dešti v trávě žížaly a koupali se v pítku a jezírku. Na borovicích
hodovala veverka na letošních šiškách a i ta se přišla do pítka napít.
Včely samotářky opylovaly květy nepůvodních kanadských brusinek a na
hrušni v budce hnízdí podruhé špačci, kteří mi obrali třešeň. Kosi
se krmí na 15 keřích nepůvodních kanadských borůvek, když předtím
očesali tři keře nepůvodních borůvek kamčatských. To jen tak, že i ty nepůvodní rostliny nelze zcela zavrhnout, protože hmyzu a ptákům velmi
chutnají a vyplňují mezery v dozrávání našich původních rostlin. Mimo
třešní nyní nic původního nedozrává a nějakou dobu ani dozrávat nebude.
To samé je u nektarodajných stromů a rostlin, když kvetou v jiné době,
než ty naše. Prostě v rozumné míře je tu místo pro vše a právě pestrost
potravní nabídky a možnosti k hnízdění je tak důležitá. Pestrost těch
tvorů na mé zahradě je dána vytvořením podmínek k životu, ať už to jsou
velké dřevnaté komposty ze směsi větví, trávy a listí a nebo hromada
kamení u malého jezírka. Pak jsou na takové zahradě ještěrky, žáby, hmyz,
užovky, veverky, ježci a ptáci. A když zdraví nedovolí jít do přírody,
tak ta příroda přijde za mnou a pozdraví mne ta zvířata na zahradě. Ono stačí často opravdu málo a lze vytvořit malou oázu i v záplavě okolní
zástavby, silnic, chodníků a vyholených trávníků. Takový plot z ptačího
zobu(keř) nechám hmyzu zakvést a pro ptáky nechám na něm dozrát bobule.
Není sice geometricky přistřižen, ale je plný života(hnízdo červenky)
a nektaru a potravy pro ptáky. Posedlost pořádkem, geometrickými tvary
a jinou estetikou vytváří z našeho okolí sterilní prostředí a pak se
divíme, že ubývá hmyzu, ptáků, žab atd. Bodejž by ne, když nemají kde
žít a co jíst. Prosím pouze o rozum a umírněnost místo radikality něco
zakazovat násilím. I taková klejicha, či lupina pokosená po odkvětu se semeny nešíří a pokud bude v metr hluboké betonové skruži jako u mne,
tak ani oddenky a věřte mi, že vás potěší to množství rozmanitého
hmyzu na klejiše a nebo včelí hukot na nepůvodních keřích netvařce,
kde možná hučí více, než na lípách. Zelené hnojení po česneku a po
bramborách z nepůvodní svazénky stihne do podzimu zakvést a to je
zase další hukot, ale tentokrát v době, kdy už ani v přírodě mimo
nepůvodní a invazní netýkavky a křídlatky nic hromadně nekvete. Takže
opakovaně nabádám k umírněnosti při radikální odsuzování všeho toho
nepůvodního a invazního, protože mnohde to nevadí, ale naopak zvyšuje
potravní nabídku všemu živému.

dík za příspěvek pro přírodu. Základem asi je pestrost (ta by měla ale být i v lese!), trochu nepořádku (schovávačky pro život)- nikoli uhlazená sterilita, ponechání organiky na zahradě = vylepšování půdy organikou, co nejméně chemie. Dobré je i zadržování vody, jezírko, vlhčí oblast zahrady.

Můj kamarád bývalý revírník nedovolil pálit klestí a nechal
ho ukládat do pásů na vrstevnicích. Ty pásy byly bydlištěm
hmyzu, ještěrek, myšic, hadů atd. a chránily před splachem
jehličí, listí i půdu. Voda měla možnost se tam zpomalit a
zasáknout. Podél nich vysázené stromky byly vitálnější, než
ty vedle, protože měly více živin z rozkládajícího dřeva,
listí, jehličí a měly k dispozici i více vody. Bohužel byl
ale trnem v oku nadřízeným a bylo to doslova partyzánštění.
Konal tak tam, kde si byl jistý, že nadřízení nepřijdou a
když, tak se vymluvil na sucho , při kterém nešlo klestí
pálit. Zalesňovací plán obcházel tak, že ho sice splnil,
ale při prvé prořezávce nechal tichým duchem vnucené
dřeviny odstranit. Výsledkem byl les podle zkušeností,
jakým stromům lokalita vyhovuje a nikoliv, co tam měl
určeno sázet. V důchodu pak zažil kůrovcovou kalamitu o
které se vyjádřil stejně, jako třeba pan Ptáčník, že to
byla vina státu, politiků a nadřízených, kteří se zbavili
vlastních těžebních kapacit a oddálením těžby kůrovce
asi záměrně namnožili, aby lesy přinesly maximum zisků
do státní pokladny. Byl konečně důvod je těžit bez kritiky,
že se těží zdravé stromy na vývoz. Tak se těžilo na vývoz
kalamitní dříví a lidé tomu ještě tleskali. No a voda v
lese a krajině? Někde to reálné je, ale někde není. Ono
zaleží na dané lokalitě, propustnosti podloží a srážkových
poměrech. Vybagrovat tůně s písčitým podložím je jako
chtít zadržet vodu v sítku a čekat, až se dírky zacpou
nečistotami. Naopak nechat třeba bobrům volné "zuby", aby
zaplavili hrázemi les, který se utopí, je hloupost. U nás
v centru Bohumína si postavil na potoce bobr hráz u firmy
Bochemie a podmáčí tak okolí do té míry, že tím už škodí.
Totéž jsem viděl, když hrází podmočil hektar lesa, který
do dvou let utopený uhynul. Nechápu nesmyslnost takové
ochrany jednoho druhu, která přináší zmar desítkám jiných.
Ona ta ochrana přírody se opravdu začíná vymakat zdravému
rozumu i v jiných oblastech a je plná rozporů ,na které
tu neustále poukazuji, což se zastáncům "jediné správné"
cesty nelíbí. A kolik takových "správných" činů už museli
přehodnotit? Viz. kormorán a dnes se k němu nehlásí stejně,
jako k volavkám a vydrám. Brzo to nastane u vlků. U jiných
predátorů hodili vinu na myslivce, ale kdo inicioval zákazy
některých druhů lovů a zkrátil doby lovu, nebo je dokonce
zakázal? Nyní se dostává do popředí boj proti nepůvodním
druhům, ale mnohé sami vypouštěli z farem do přírody .
Umějí ale ovlivnit jako všichni humanitně vzdělaní lidé
veřejnost a ta jim věří, že mají pravdu pouze oni. Stačí nazvat oboru rezervací a oplocený Boubín pralesem. No a
nebo nicnedělání povýšit na ponechání přírodním jevům,
byť i negativním, podle zásady pokus-omyl, pokus- úspěch!
Zkušenosti předků zavrhli a negují úplným opakem. Hnůj
cpou místo na pole do bioplynky, slámu místo do hnoje do
teplárny a místo hnoje hnojiva z ropy, proti jejíž těžbě
a spotřebě bojují. Nikdo ale netuší, že bez zpracování ropy
nebude asfalt a bez koksování uhlí dehet, které potřebují
byť jen na údržbu silnic. Nahradí asfalt čím? Betonem z
cementu jehož výroba je extrémně energeticky náročná?
Ať už jdou ti nedouci a zaslepenci do háje, než zmrví i
poslední zbytky přírody a ekonomiky!

1*.Moc hezké stejně jako článek o černém bezu. Bez by měl mít na zahradě každý. Doporučím Vám a mně se moc líbí dalsí neprávem zapomenutý keř – dřín. Má výborné zdravé plody, dají se koupit velkoplodé odrůdy, jako náhrada brusinek bezvadné zavařeniny, pro ptáky a v živých plotech moc hezký.

Pár dřínů mám v áleji za plotem u cesty a na druhou stranu
cesty jsem kdysi vysadil na černo osm keřů lísek. I ty jsou
pro vše živé požehnáním díky prvému jarnímu pylu a později
oříšky a možnosti hnízdění v hustém keři. Já si na nízkou
pestrost neztěžuji, protože je to věcí nás všech, zda ji
chceme mít a v mém okolí až na výjimky tomu tak je. Rád
navíc experimentuji a byl jsem překvapen i mšicemi na
fíkovníku. Zcela nepůvodní dřevina a našim mšicím chutná
stejně, jako chutná křídlatka lyšaji vrbkovému. Možná se
časem dočkáme přizpůsobení našich škůdců likvidovat ty
nepůvodní rostliny a nebo se sem dostanou i škůdci z
místa původního výskytu nepůvodních rostlin stejně, jako
u mandelinky, nebo molicím na zimostrázu. Mnohdy je to
mnoho povyku pro nic a já jsem třeba rád, že černouhelné
haldy osídlily alespoň akáty, křídlatka, netvařec a jiné
nepůvodní a invazní rostliny. Pokryly je a brání vodní
i větrné erozi hald, které by nás bez nich zamořily
prachem a potoky jemným uhelným a břidlicovým kalem.
Fanatismus je třeba brzdit za každou cenu, protože je
stejně škodlivý, jako nicnedělání a pouhé přihlížení,
jak to příroda sama zařídí. Co když to zařídí po svém
např. v NP ČŠ s nálety nepůvodních druhů? To nastoupí
lidé s plamenomety a cisternami herbicidů? Nebylo by
moudřejší tomu předejít?

Souhlasím. Nad mšicemi tedy nejásám, ale část nechávám mravencům. Tchán má fíkovník a ty fíky, které nezmrznou, mu dozrávají 2 roky.
Nevím, co si v NP usmyslí za údržby a odůvodní po klima vědecku. Asi zase popílit smrky, to je bude pronásledovat ještě dlouho, než bude muset přijít zcela jiný hospodář. V NP Bavorský les ubrali kus lesa z přírodní zóny do zóny managementu, tzn. mají normální přístupové cesty a les si hlídají, aby nebyl sežrán skůdci nebo ohněm. Ono, za málo práce bude málo koláčů, a „Z leyna bič neupleteš“ - závěr ve „Všichni dobří rodáci“ - vždycky bude platit a je aktuální.

I včely poděkují za ty mšice ..., už taky nechávám ten bordel (bez, jeřabiny, hlohy. pláňky atd.. ) u okrajů porostů.

Pamatuji na dávnější, ale stále jedinečný zážitek z topolového větrolamu s náletovkami. Právě na hlohu, resp. jeho rašících listech, se pásla veverka - nejspíše máma od veverčat (hnízdo jsem nehledal). Šplhala po keři a plnými tlapkami si hrnula jemný "salát" do tlamky - bylo zcela evidentní, jak tu vodu a cukry v listech obsažené potřebuje na tvorbu mléka. Ona k šiškám či ořechům nemá přístup celoročně, řadu měsíců je odkázána na netradiční zdroje, mezi něž patří i šťavnaté jedlé listy. Proto každý jeden jedlý keř, který motorovka mine, má velký význam pro řadu nečekaných druhů. Palec nahoru!-)

To jste mi udělal tím článkem radost. Nechal jsem si na zahradě (mám ji prvním rokem) bez jen tak, aniž bych o něm něco věděl a také jsem koukal, jak to tam žije. A zrovna nedávno mi padl do oka hloh, jak je to hezký keř. Takže už mu rezervuji místo.

Pěkný článek, který by měl být vzorem i pro ostatní autory.

Žádné PR bláboly od FVE sedmilhářů, ani jiný obtěžující informační šum podřadné úrovně.

Jsou to zkušenosti člověka, který má co sdělit, ale i co předat!

Moje hluboká poklona, pane Zvářale...

Jejda!, úplně jste mi vyrazil dech. Takto "natvrdo" vyjádřená pochvala se vidí málokdy. Pod nohy jsou koukal po mravencích, žížalách a hraboších od tří let, číst umím od pěti. V deseti jsem měl zmáknutou celou městskou knihovu na téma příroda/myslivost a prolezené širší okolí. Takže knihy mě k celoživotnímu hobby přivedly, biblí se stalo úžasné dílo od V. Biankiho Lesní noviny (díky, mami!). Tu jsem četl minimálně desetkrát, pokaždé jsem v ní objevil něco "nového". No a co mi bylo upíráno profesně, to se snažím předat dál. Na knihy nemám trpělivost, ale sesmolit článek z pestré praxe a udělat pár fotek je hračka. I proto si cením Ekolistu, že umožňuje prezentovat všechny příspěvky, nedělá rozdíly podle jména, jak tomu bývá zvykem v mnoha redakcích. Takže ještě jednou díky, velmi si vážím Vaší pozitivní energie!

Ještě pro datmání uvedu, co dnešní mládeži bude možná připadat jako týrání. Třicet jarních kilometrů byl tehdejší slogan, první jsme s několika spolužáky absolvovali v osmi letech (15 tam a 15 zpátky). V souvislosti s uvedným příkladem z Beskyd, kdy pasekáři chodili denně 10 (5+5km) do školy, přičemž někde i více, to bylo pro mě víkendovou normou. A vůbec mě nepřekvapuje dnešní "návrat" k chůzi, neb je to nejen nejlepší podpora zdraví, ale člověk pozná dobře svůj kraj. A když jen trochu umíte koukat, stačí jen ukládat na disk a učit se.