Lucie Kubesa: Regulace stavu holubů je nutnost. Bohužel

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Chris Morgan / Flickr

Velký zájem vyvolala má podpora přirozené predaci holubů dravci, primárně sokoly. Abych si ujasnila odpovědi na otázky, na něž jsem odpovědi neznala, přivítala jsem nabídku pana Jana Šimánka, který je 30 let sokolníkem, a spolu s mým kolegou z ODS, Jiřím Zajacem, starostou Prahy 14 připravuje na konec prázdnin obohacení této lokality o přítomnost odchovaného sokola stěhovavého v blízkosti parku Čihadla.

„Regulovat početní stavy pražských holubů pomocí dravců, je určitě jedna z velmi několika dobrých metod, která nachází uplatnění nejen v hlavním městě,“ říká na úvod Jan Šimánek,“ sokoli žijí v mnohem větších městech, než je Praha a umí se s podmínkami života ve městě dobře vyrovnat.“

Z rozhovorů s jinými odborníky vím, že v letos v Praze vyhnízdily určitě 4, možná 5 párů sokola stěhovavého. Což je stav setrvalý už několik let. Ovšem už také vím, že by mohlo poletovat ve městě klidně i 30 sokolů. Proto mne potěšil pan Šimánek tím, že Praha nabízí poměrně dost prostorů pro nabídky hnízdních možností těmto krásným ptákům. Mimo již známých hnízdišť na komínech, dají se použít k umístění hnízdní budky také střechy výškových budov. „Novou příležitost k hnízdění dostanou sokoli na střeše naší radnice,“ ujistil mne starosta Prahy 14 Jiří Zajac. Na Čtrnáctce to se sokoly myslí opravdu vážně.

Uklidnilo mne, že se není třeba obávat o život a zdraví dravců, kteří by nám mohli pomáhat, což bychom na oplátku měli dělat i my. Mimo holubů, se kterými si dravci poradí, je komplikací pražské specifikum v podobě sílící populace krkavcovitých ptáků různých druhů. Pro hnízda všech nejen v Praze hnízdících drobných ptáků jsou problémem hlavně sojky, straky a kavky, které se naučily dokonale využívat městské prostředí pro svůj život. I zde mohou mít svou úlohu právě přirození predátoři.

Ozdravování holubí populace pomocí jejich odlovu dravci má nepochybně pozitivnější účinek než málo efektivní budování městských holubníků za velké peníze a spoléhání se na to, že odběrem vajec dosáhneme téhož. Protože množit se v holubnících budou holubi bez ohledu na svůj zdravotní stav. Proto není možné rezignovat na snižování holubí populace všemi prostředky a napomoci tak přírodě k opětovnému nastolení přirozené rovnováhy, protože jinak budeme dál platit obrovské prostředky za zničené památky, na odklízení trusu a dost možná i škody na zdraví obyvatel hlavního města. Řada odborníků totiž zmiňuje, že to s tím zdravím holubů, a nemožnosti přenosu jejich chorob a parazitů na člověka není tak, jak tvrdí zastánci městských holubníků.

Aby došlo ke snížení komfortu pražských holubů, určitě by bylo potřeba přitvrdit při vymáhání vyhlášky magistrátu č. 8/2008 Sb. hl. m. Prahy, protože ve městě mají holubi neustálé hody díky dostatku potravy (velmi často nevhodné či nekvalitní), kterou jim lidé i sypou. V současných teplých zimách se holub stihne za rok rozmnožit i pětkrát v roce, a první mláďata se již v témže roce stihnou již také první snůšku. Pokud tedy nebudeme v regulaci holubů důslední, nemůžeme nad nimi „vyhrát“. Vůbec jsem netušila, že například na statek na jihovýchodním okraji Prahy denně létá za potravou přes 1000 holubů, kteří se pak nakrmeni vrací zpátky do města, kde se v bezpečí rozmnožují.