Marcel Kolaja: Ekologie versus marketing. Pokud chceme skutečnou udržitelnost, nesmí firmy zákazníkům lhát

Ekologicky neutrální! Šetrné k planetě! Ohleduplné k životnímu prostředí! To jsou jen některé příklady „zelených“ tvrzení, které na běžného spotřebitele křičí z uliček supermarketů, drogerií či obchodů s oblečením. Až by se zdálo, že drtivá většina nabízeného zboží planetu nejen nezatěžuje, dokonce jí pomáhá. Bohužel, často jde jen o marketingovou iluzi. Problematika tzv. Greenwashingu, tedy lakování vlastností zboží „nazeleno“, se v posledních letech dostává čím dál vice do popředí pozornosti. Například podle studie, kterou v roce 2020 provedla Evropská komise, je nejasné, zavádějící nebo nepodložené každé druhé tvrzení označující zboží za ekologické nebo klimaticky neutrální. U 40 % výrobků není pro jistotu taková nálepka odůvodněna vůbec. Zájem lidí o udržitelnější život přitom roste. A s tím stoupá i tlak na marketingová oddělení, aby své produkty těmito slovy označovala. Zodpovědný spotřebitel se tak snadno může stát obětí klamavé reklamy.

Evropský parlament proto během lednového plenárního zasedání schválil finální podobu směrnice o posílení postavení spotřebitelů v ekologické transformaci. Cílem je zajistit, že zákazník bude vědět, co si vlastně kupuje. Pokud tedy výrobce použije některé z konkrétních environmentálních tvrzení, bude muset dokázat, že si jej zboží skutečně zaslouží. Transparentní systém certifikace umožní zákazníkovi zjistit, která opatření společnost pro emisní neutralitu výrobku přijala. A dodržování těchto pravidel bude pravidelně kontrolováno.

Neuniknou ani ty firmy, které dnes vydávají své zboží za klimaticky neutrální za pomoci uhlíkových kompenzačních schémat. Ta totiž uhlíkovou stopu výrobku často nijak neredukují, mnohdy je tomu právě naopak. Nálepka zdánlivé uhlíkové neutrality vede k vyšší ceně výrobku, ale ve skutečnosti také k vyhýbání se skutečným snahám emise snižovat. Zákazník si myslí, že pomáhá přírodě. Ve skutečnosti si jen připlatí. Proto Evropský parlament rozhodl o zařazení této praxe na seznam nekalých obchodních praktik.

Ani tím ale sada novinek nekončí. Směrnice totiž zavádí také takzvané skóre opravitelnosti. To spotřebiteli pomůže při rozhodování o nákupu jednoduše posoudit, jak snadné bude zboží v případě poruchy opravit. V kombinaci s dalšími legislativami, jako je nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků nebo právo spotřebitele na opravu, se tak bude moct každý vyhnout zbytečnému vyhazování výrobků.

Planetu máme jenom jednu. Mnoho lidí proto uzpůsobuje svůj přístup k nakupování a spotřebě. Bohužel, dokud bude ekologie jen marketingová nálepka, za kterou se může schovávat prakticky cokoli od skutečné udržitelnosti až po nekvalitní zboží na několik použití, bude i pro ty nejvíce zodpovědné z nás složité zajistit, abychom přírodě pomáhali. Zelená transformace se proto neobejde bez posílení práv spotřebitelů. Aby každý mohl dělat skutečně informovaná rozhodnutí.

---

reklama

---