Miroslav Bobek: Prževalskij versus Stolička

V nové expozici Gobi v Zoo Praha máme hned tři „převaláky“ – tři druhy živočichů, které dostaly jméno po ruském geografovi Nikolaji Michajloviči Prževalském (1839–1888). Vedle koně Převalského jsou to paještěrka Převalského a agamka Převalského. Prževalskij, Rus s polskými kořeny, který se posléze stal carským generálem, podnikl celkem čtyři velké cesty do střední Asie. Zahrnuly Gobi, Východní Turkestán, Ťan-Šan a další Evropany namnoze dosud neprobádané oblasti. Tyto expedice přispívaly k posílení ruského vlivu v této části světa, kde se střetávaly zájmy Ruska a Velké Británie. Současně však přinesly ohromné množství vědeckých poznatků. Pokud jde o faunu a flóru, svědčí o tom i skutečnost, že po Prževalském je ve vědeckém názvosloví dodnes pojmenováno 123 taxonů rostlin a živočichů!

Prževalskij je u nás velmi dobře známý. Naopak náš vlastní krajan Ferdinand Stolička (1838–1874), psaný ve světě jako Stoliczka, který rovněž působil a objevoval v Asii, téměř upadl v zapomnění. V celé České republice se po něm jmenují všeho všudy dvě ulice, jedna v Kroměříži a druhá v pražských Stodůlkách. Přitom stopa, kterou po sobě zanechal, je mimořádně významná. Když ho budeme s Prževalským porovnávat v počtu taxonů, jež jsou po něm pojmenovány, zjistíme, že je jeho více než důstojným soupeřem. Napočítal jsem jich 101. Ostatně třeba Paralaudakia stoliczkana, agama Stoličkova, by docela dobře mohla být také v naší expozici Gobi.

Geolog a paleontolog Stolička, který se narodil nedaleko Kroměříže, vystudoval ve Vídni a v Německu. Již v roce 1863 se však dal do služeb britské vládní agentury Geological Survey of India sídlící v Kalkatě. Ta se stala východiskem jeho cest, které přinesly ohromné množství přírodovědných poznatků (záměrně to píši obecně, protože vedle geologie a paleontologie šlo také o ornitologii nebo herpetologii). Z Kalkaty směřoval Stolička například do Himálaje a Ladaku, ale také do Barmy či na Andamany a Nikobary.

Roku 1873 se Stolička stal účastníkem Druhé jarkandské mise, což byla nejdůležitější expedice během vrcholícího soupeření mezi Velkou Británií a Ruskem. Čítala 350 účastníků a 550 zvířat plus 6 474 nosičů a 1 621 koní. Jejím cílem byl Východní Turkestán – tehdy nárazníkový stát prvořadého významu, dnes součást čínské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Tehdy se k sobě trasy Stoličkových a Prževalského cest asi vůbec nejvíc přiblížily.

Tato mise se bohužel stala Stoličkovi osudnou. Ve věku pouhých 36 let, patrně v důsledku výškové nemoci, dne 19. června 1874 v ladackém Murgo zemřel. Za necelých deset týdnů tomu bude 150 let.

---

reklama

---