Miroslav Pecha: Národní park Křivoklátsko, společenská, nebo politická poptávka?

Pokud má dojít k výraznému zásahu do života tisíců lidí, dokonce tak výraznému, že se trvale a nevratně mění systém hospodaření a využívání celého velkého krajinného celku, jakým vyhlášení nového národního parku bezesporu je, pak bychom předpokládali, že takovému zásahu bude předcházet široká celospolečenská diskuze, z které pak nakonec vzejde anebo nevzejde „společenská poptávka“. A samozřejmě jako první by do diskuze měly být zapojeny místní obce, jejichž občané po staletí tuto krajinu budovali a kultivovali. A současně s nimi lesníci, kteří už téměř 300 let o křivoklátské lesy pečují a byli to oni, kdo současné lesní porosty zakládali a vychovávali. Kdo už delší dobu sleduje dění okolo Křivoklátska, tak ví, že po národním parku zde nikdy nebyla žádná společenská poptávka a že neexistuje ani nyní. A tak se ptám, proč neproběhlo něco takového v případu vyhlašování NP Křivoklátsko? Současný zákon o ochraně přírody a krajiny, resp. jeho novela z roku 2017 nic takového neukládá. Příslušnému resortu, kterým je MŽP, ukládá s dotčenými obcemi tento záměr pouze „projednat“. Projednání pak v praxi vypadá tak, že zástupci MŽP příslušné obce navštíví, sdělí jim pár nesouvislých a ničím nepodložených představ o tom, jak by měl nový NP vypadat a fungovat. Obce řeknou, že s tím nesouhlasí a tím je povinnost MŽP splněna. Mediím sdělí, že obce sice s národním parkem nesouhlasí, ale že to nevadí, protože oni mají tu politickou moc, která jim umožňuje na tomto záměru dál pracovat a že nový NP bude vyhlášen do dvou let.

Ptáte se, jak je to možné? Na to vám snadno odpovím. Je to tím, že společenská poptávka byla nahrazena poptávkou „politickou“. Ta křivoklátská vznikla 21.6.2021 při zasedání krajského zastupitelstva Středočeského kraje Praze. Byl jsem při tom. Návrh přednesla zastupitelka Jana Skopalíková, radní pro životní prostředí a zemědělství Středočeského kraje. Byla to snůška polopravd, úplných nesmyslů i prázdných frází, jako například že NP Křivoklátsko je nezbytné vyhlásit, aby se křivoklátské lesy zachovaly i pro příští generace. Podpořili ji někteří zastupitelé, kteří už měli s novým parkem své záměry, zejména podnikatelské, lovecké i osobní. Ochrana přírody byla formálně proklamovaná, ale věcně se z toho vytrácela, protože ji silně převyšoval zájem o zvýšení turistického ruchu v regionu.

Zazněl tam i názor, že návrh na národní park byl už před několika lety na stole, narazil ale na tvrdý odpor obcí a nakonec neuspěl, v té době dokonce i pro nesouhlas Středočeského kraje. Několik zastupitelů se tam předhánělo v tvrzení, že situace se změnila, že obce nebudou proti a jde jen o to, dobře vysvětlit, jaké výhody jim NP naopak přinese. Protože hlavní podporovatelé byli z koalice z řad ODS a Pirátů, nebyl problém v konečném hlasování návrh na podporu národního parku Křivoklátsko schválit.

A neštěstí bylo na světě. Nová vláda, vzešlá z voleb, se nechala propagátory NP snadno přesvědčit, že s vyhlašováním dalších národních parků nebudou problémy, a tak se do jejího programového prohlášení dostal bod „Rozšíříme rozlohu velkoplošně chráněných území o dva nové národní parky, a sice Křivoklátsko s Soutok.“ Dokonce jim zatajili, že tím plochu velkoplošně chráněných území nerozšíří, protože Křivoklátsko svoji velkoplošnou ochranu ve formě CHKO už má.

Ze společenské poptávky se tak najednou stala poptávka politická. Dnes je to vlastně jediný důvod, s kterým politici argumentují, protože žádné jiné věcné a rozumné důvody neexistují. Politická poptávka se od společenské liší zejména tím, že se v ní žádná široká diskuze nepřipouští. Ani odborná, ani ekonomická, ani jiná. Tedy, mám na mysli diskuze ze strany oponentů národního parku. Jen tak se totiž mohlo stát, že například křivoklátští lesníci, kteří v místních lesích hospodaří a dovedli je až do dnešní krásy, dostali od podniku Lesy ČR, respektujícího pokyny MZe, zákaz se k národnímu parku vůbec vyjadřovat. Došlo to dokonce tak daleko, že námitky státního podniku Lesy ČR, které byly v zákonné lhůtě na MŽP doručeny, musel generální ředitel Ing. Šafařík na pokyn ministra zemědělství „stáhnout“ a tak nemohly být nikdy ani vypořádány. A to byly námitky, které vycházely ze široké odborné lesnické diskuze, do které se zapojila, kromě pracovníků LČR, i řada lesnických osobností a institucí, jako např. obě lesnické fakulty, Sdružení vlastníků obecních lesů, Česká lesnická společnost, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Česká akademie zemědělských věd a další.

A co na to občané křivoklátských obcí? S podporou svých starostů a zastupitelů začali dávat svůj nesouhlas hodně hlasitě najevo. Sjednotili se ve svém odporu a založili Svazek obcí Křivoklátska. Petici, v které nesouhlasí s vyhlášením národního parku, podepsalo více než 11 tisíc občanů a byla již dne 31. 10. 2023 projednána petičním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Hned nato byla vydána nová petice, tentokrát adresovaná Senátu Parlamentu ČR. Už i její archy se plní podpisy občanů, kteří tím vyjadřují svoji nespokojenost s kroky vlády, směřujícími přes jejich odpor k vyhlášení NP Křivoklátsko.

A co opakovaně vzkazují křivoklátské obce politikům? „Vážení politici, nechceme mít na katastru naší obce žádný národní park. Na území, které vlastní dřinou, potem i krví vytvořily generace našich předků. Nenecháme se zlomit na duchu ani uplatit penězi, které krajští zastupitelé i ministerští úředníci z našich daní tak štědře nabízejí. Žádáme Vás o ujištění, že se můžeme spolehnout na dodržení slibu, který jsme ve věci zřízení NP Křivoklátsko dostávali po dlouhá léta od vašich předchůdců, a sice, nebudou-li dotčené obce se zřízením národního parku souhlasit, žádný NP nebude.“

---

reklama

---