Miroslav Hruška: Noční můra pro životní prostředí

Fatální chyby a nesrovnalosti. Plánovaná dálnice D3

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | me / Wikimedia Commons

Tento zákon byl spáchán ve spolupráci s Hospodářskou komorou a za účasti soukromé advokátní kanceláře. Na přípravě nového stavebního zákona se podíleli i další subjekty jako je Svaz průmyslu, Svaz podnikatelů ve stavebnictví, Česká společnost pro stavební právo, ČKA a ČKAIT. Tyto pracovní skupiny byly dále rozšířeny o zástupce všech resortů. Stručně řečeno, do přípravy zákona mluvil každý, kdo měl ústa, ale bohužel ne ti, kdo do něj mluvit měli.

Koho tím myslím? Především ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zemědělství, možná i ministerstvo dopravy. Ti se v zákoně vyskytují pouze jako chudí příbuzní, ačkoli by měli mít, pokud tedy chceme v této zemi žít, hlavní slovo. Místo nich jsou zde developeři, stavební firmy, vesměs zahraniční, a Hospodářská komora.

Pokud se nemýlím, má naše země Parlament České republiky, který je také nazýván Zákonodárným sborem. Proč nám tedy nový stavební zákon nedaroval tento zákonodárný sbor, ale ministerstvo pro místní rozvoj spolu s výše uvedenými spolupachateli? 201 členů Parlamentu má ve velké většině před, někdy i za svým jménem tituly Mudr., Judr., Mgr., Bc., i CSc., proč tedy nedarovali národu něco lepšího? Nechce se mi věřit, že by jejich IQ na to nestačilo.

Pokud se pustíme do čtení zákona, zjistíme, že je zde postaráno o ochranu památek, o předpisy HZS a další, ale jak už jsem se zmínil, životní prostředí a s tím i související zemědělství, které má ve své činnosti ochranu zemědělského půdního fondu, z rozhodování o povolení ke stavbám téměř zcela vypadlo. Rozhodně souhlasím s tím, že památky jsou součástí naší minulosti a patří i k naší přítomnosti. Ale pokud bych se měl rozhodnout, zda zachránit kapličku, nebo prameniště spodní vody, pak bych rozhodně dal přednost vodě. O těchto otázkách bude rozhodovat úředník s razítkem hlavního nebo nejvyššího stavebního úřadu patrně v Praze. Veřejnost, obce, spolky a další, koho se stavební povolení dotkne, jsou prakticky vyloučeni z rozhodování.

To, že stavební řízení je u nás dlouhé a úředního šimla jak známo ke cvalu nedonutíme, je údajně zaviněno z velké části právě ekologickými aktivisty, kteří na špatná rozhodnutí podávají odvolání, ve skutečnosti jen upozorňují na chyby a nedostatky. Ale například projekt dálnice D3 je podle odborníka zpracován tak, že "Dokumentace DÚR, tak, jak byla předložena, obsahuje fatální chyby a nesrovnalosti, svědčící o chybějící kontrole a selhání kontrolního mechanismu investora stavby. Dokumentace DÚR není způsobilá k závaznému stanovisku obce do té doby, než bude doplněna a opravena.“ Zřejmě tedy u projektů začíná to, co zdržuje stavební řízení a nikoli u těch, kdo na tyto nedostatky ukazují a snaží se tak chránit naše životní prostředí, tedy pole lesy a hlavně vodu pře likvidací zabetonováním.

K návrhu nového stavebního zákona byly podány stovky připomínek jak občanů, obcí, odborníků, včetně 101 akademiků, kteří žádají, aby tento zákon nebyl schválen. Ve znění, v jakém je, by se skutečně dal přirovnat na kladivu na životní prostředí. Takto vlastně umožňuje velkým stavebním a developerským podnikům postavit kdekoli cokoli jakkoli a kdykoli, co budou chtít.

Pokud chce svým občanům, kteří jej zvolili0 dát jejich Zákonodárný sbor něco rozumného darem, pak tedy nejlépe udělá, když tento zákon neschválí.