Petra Kolínská: Český unikát - o národní parky mají pečovat stavební úřady

Národní park jako dosud nevyužitá parcela? Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Aktron / commons.wikimedia.org

Pokud bude schválen návrh nového stavebního zákona, jak je nyní připraven pro třetí čtení, text bude muset MŽP přepsat. Ochranu podstatné části zvláště chráněných území bude totiž místo správy národních parků, Agentury ochrany přírody a krajiny nově zajišťovat centrálně řízený stavební úřad. Tedy úřad, který bude mimo působnost MŽP a jehož hlavním úkolem bude podle ministerstva pro místní rozvoj vydávat povolení rychle a v co největším množství.

Co se konkrétně ve spleti řady poslaneckých návrhů zrodilo za nápad? Poslanec Kolovratník (ANO), zpravodaj celého návrhu, a poslanec Kalous (ANO) předložili řadu pozměňovacích návrhů, které, sejdou-li se v jednom předpise, budou v praxi znamenat de facto konec ochrany životního prostředí ve zvláště chráněných územích, pokud jsou nebo budou zahrnuta do územního plánu s regulačními prvky. Prvky regulačního plánu je přitom možné do územního plánu doplnit i změnou územního plánu, není nutné pořizovat nový územní plán.

Celý plán, jak vytlačit orgány ochrany přírody z rozhodování v přírodně cenných územích, je velmi sofistikovaný a neponechává nic náhodě. Postupně si projděme jednotlivá opatření, jejichž pravá síla se projeví až v jejich vzájemném propojení.

Dojde-li při přípravě územního plánu, resp. jeho změny, k rozporu mezi obcí a orgánem ochrany přírody, rozhodne po uplynutí několikatýdenní lhůty vymezené pro nalezení dohody vláda, a to na návrh Nejvyššího stavebního úřadu (viz § 55 v návrhu poslance Kolovratníka pod číslem 8008). Je v pořádku, že spor rozhodne vláda (tak je tomu i dnes), problém je však v tom, kdo jí připraví podklady. Místo aby je připravilo MŽP, bude je připravovat stavební úřad.

Když máme schválený územní plán, do něhož se podmínky stanovené orgánem ochrany přírody nemusely propsat, přejděme k žádosti o povolení konkrétní stavby. Možná bude velká a bude potřebovat posouzení vlivů na životní prostředí. Dnes proces zajišťuje orgán nezávislý na stavebním úřadu, nově jej však povede centrálně řízený stavební úřad (viz nově vložený § 22a v zákoně č. 100/2001 – tisk 1009).

Pak tu máme stanoviska dotčených orgánů spadajících pod jednotlivá ministerstva. Dnes jsou většinou závazná a případná odvolání proti nim se řeší na příslušném ministerstvu. Ale i zde dochází k magické integraci. Při umisťování konkrétní stavby v národním parku bude orgánem ochrany přírody opět stavební úřad (viz § 76 , odst. 2 v návrhu poslance Kolovratníka č. 7984) a sám sobě k dané otázce (např. kácení památných stromů) poskytne stanovisko.

Pro rozhodování si bude muset stavební úřad sice obstarat vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny, resp. národního parku. Toto vyjádření, na rozdíl od dnešního závazného stanoviska, nemusí však stavební úřad respektovat. A proti ochráncům bude mít ještě další pojistku. „K vyjádření, které by bylo v rozporu s podmínkami stanovenými ve schválené územně plánovací dokumentaci, se nepřihlíží.“ (§ 76 , odst. 3 v návrhu Kolovratníka č. 7984). Jinými slovy, co se nepovede ochráncům prosadit do územního plánu, o tom již musí navždy mlčet.

Někdy může být žádost o povolení stavět natolik mimo realitu, že i stavební úřad bude muset směřovat k zamítnutí žádosti. I tady však lze zatáčku vybrat ve prospěch stavebníka více než velkoryse. Návrh č. 7936 vrací do hry možnost získat povolení automaticky, zpravidla když stavební úřad nestihne případ uzavřít do 60 dnů.

Magický kruh integrace se tedy uzavírá. Celý proces ochrany vzácných území, včetně rozhodování o ochraně ptáků, kácení památných stromů nebo povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů bude mít pod sebou centrálně řízený stavební úřad. Místo zvláště chráněných území vzniknou území chráněná dost zvláštně.