Petra Kolínská: Města zezelenají, když občané nebudou zdržovat

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | IPR Praha

Klíčovým zákonem je v tomto případě zákon stavební. Tedy zákon, který se minulá vláda rozhodla kompletně přepsat, avšak způsobem, který vzbudil všeobecný odpor. Není proto překvapením, že nová vláda bude nový stavební zákon měnit. Programové prohlášení pojmenovává hlavní obrysy změn.

Vláda se chystá změnit organizační uspořádání stavebních úřadů, a to ve spolupráci se samosprávami. V praxi to bude nejspíš znamenat, že pracovníci stavebních úřadů budou dál zaměstnanci radnic, ačkoli formálně vykonávají státní správu. Změny nastanou nejspíš i v rozsahu a způsobu integrace tzv. dotčených orgánů, tedy těch specialistů, kteří se ke stavebním projektům vyjadřují z pohledu ochrany veřejných zájmů.

V případě životního prostředí by mělo dojít ke sloučení mnoha dílčích vyjádření a řízení do jednoho procesu, tedy do tzv. jednotného environmentálního povolení, tak aby ubylo byrokracie a různých prodlev, zároveň však byla garantována odbornost a transparentnost rozhodování. (Podrobněji o jednotném environmentálním povolení viz článek Petra Svobody).

Zásadní změny lze podle programového prohlášení očekávat v územním plánování. Podle vlády bude územní plánování „dbát na občanskou vybavenost tak, aby vznikala funkční a přátelská města, ne mrtvé rezidenční zóny a tepelné ostrovy“ a posíleny budou pravomoci samospráv. Bez změny stavebních předpisů se neobejde ani závazek „Zasadíme se o zlepšení klimatu ve městech a obcích jejich výrazným ozeleněním“.

Velké změny za půl roku?

Háček těchto pozitivních záměrů je v tom, že vláda chce novelu stavebního zákona předložit již v tomto pololetí. Zdá se, že tak bude opakovat chybu vlády minulé, která systémové změny prosazovala narychlo, a proto bez řádného projednání s důležitými aktéry, bez zapracování jejich připomínek a bez kritického posouzení dopadů navrhovaných změn. Výsledkem kvapíku bylo, že se složitý návrh předělával za pochodu ve Sněmovně, Senát zákon jednomyslně odmítl a ve Sněmovně prošel zákon jen těsně.

Harmonogram opravy je největší slabinou a otazníkem celého záměru postavit stavební právo na nohy. Místo uceleného návrhu, který by zahrnoval i dílčí změny, o kterých se programové prohlášení zmiňuje, jako je ukotvení tzv. modro-zelené infrastruktury nebo zpomalení úbytku zemědělského půdního fondu, tu nejspíš budeme mít sérii novel, které budou zdrojem nejistot a komplikací nejen pro stavebníky.

V kontrastu k nemalému úsilí o řešení změn klimatu na úrovni obcí je záměr vlády pomáhat rozvoji letecké dopravy. Zejména výstavba nové dráhy na ruzyňském letišti je projekt, který je zcela v rozporu s cílem omezovat emise CO2. Vláda ji zařadila mezi své priority, i když v regionech máme letiště zející prázdnotou. Pokud chce být vláda v klimatické politice konzistentní, plán na rozšiřování letiště by měla dát tiše k ledu.

Zapojení veřejnosti v mlhách

Budovat města odolná vůči změně klimatu nelze bez aktivního zapojení obyvatel. Slovo aktivní je přitom klíčové. Komunikaci s veřejností totiž nelze redukovat na distribuci hezkých tiskovin a zpřístupňování různých databází (i v tom má jistě Česká republika co zlepšovat). Aktivní komunikace s veřejností totiž znamená průběžně občanům naslouchat a vést debatu. Vést debatu o tom, jak má vypadat město, ve kterém žijí. Vést debatu o tom, které záměry se mají realizovat a které vetovat. Odolná demokracie, o které se vládní program také zmiňuje, má své kořeny i v lokálních aktivitách občanů.

Proto je škoda, že se vláda jasně nepřihlásila k tomu, že právo veřejnosti účastnit se řízení o umisťování staveb bude obnoveno. Ze záměru „podporovat zapojení veřejnosti a její seznámení s investorskými záměry, aniž by to řízení zdržovalo“ nelze vyčíst, jakým směrem se pravidla hry budou vyvíjet. A to je škoda.