Petr Holub: Energetické úspory 2030: čtyři upřesnění

Děkuji Pavlu Řežábkovi za již o poznání věcnější příspěvek ČEZu k debatě o českém postoji k cíli pro energetickou účinnost do roku 2030. Ano, určitě se shodneme, že chceme rozklíčovat čísla, co budou znamenat pro českou ekonomiku, sektor po sektoru, někdy i podrobněji. Mít jednu kolonku pro snižování spotřeby energie jako celek je jako mít jednu kolonku pro výrobu energie. Ale tam už jsme si zvykli, že vyrábět se může elektřina či teplo, může jít o výrobu v jaderné elektrárně, ve fotovoltaice nebo biomasovém kotli, kogenerační jednotku může vlastnit město nebo výrobní podnik. Stejně musíme začít rozlišovat různé komodity a sektory i na straně spotřeby energie.

Dovolím si čtyři upřesnění či doplnění:

1. V debatě o tom, co pro ČR může znamenat navýšení hlavního cíle pro energetickou účinnost z 27 procent na 30, či více procent velmi záleží na tom, jak přesně se k cíli pro jednotlivé státy dojde. Pokud to bude jako nyní, tak si jednotlivé státy navrhnou svůj cíl, Komise je poskládá dohromady a v případě neplnění celkového cíle přitvrdí buďto u konkrétního státu, nebo u horizontálního opatření napříč EU. Může tedy nastat situace, kdy státy dostanou přidělený určitý cíl. Čísla plynoucí z uniklé dopadové analýzy Komise (Impact Assessment) jsem podrobně popsal v minulém komentáři. Nicméně pokud by Komise využila referenční scénář spotřeby PRIMES z roku 2007 pro Českou republiku, tak ten rostl ještě rychleji než scénář spotřeby pro celou EU. V tom případě jsme už nyní se spotřebou pod tzv. "30%" cílem (!). Ten totiž vychází pro ČR na 990 PJ konečné spotřeby, přitom v roce 2014 jsme dosáhli 961 PJ. Při tomto způsobu výpočtu bychom snížení spotřeby o 58 PJ, o kterých mluví ČEZ, dosáhli až při nastavení "36%" cíle (!).

2. Nyní se podívejme na to, jak je tento cíl dosažitelný. Šance pro budovy má zpracované podrobné scénáře renovace všech typů budov. Ty navíc nyní zakutualizovala a v řádu týdnů je bude publikovat. Z nich plyne jednak to, že v progresivním scénáři č. 4 (ale ne ve zcela ideálním scénáři č. 5, který považujeme za hypotetický) lze uspořit za desetileté období v budovách 64 PJ (bez započtení fotovoltaiky na budovách). Nabízím ještě jeden pohled: Pokud se podíváme na vývoj spotřeby energie v posledních pěti letech, pak je průměrný roční pokles 15 PJ (!).

3. Pavel Řežábek také mluví o doplňkovém cíli uspořit 1,5 % konečné spotřeby energie ročně, který je uveden v článku 7 směrnice o energetické účinnosti. Nicméně nezmiňuje se o čtyřech důležitých aspektech:

* stávající znění (a uniklý návrh upravené směrnice to nemění) počítá tento cíl ze značně ponížené konečné spotřeby očištěné mj. o spotřebu v dopravě, vlastní spotřebu či neprodanou energii; ve stávajícím období to znamená snížení základu ze 1013 PJ na 643 PJ;
* dále je umožněna 25% tzv. flexibilita ve vykazování cíle, reálně tedy mluvíme o 0,7% cíli;
* cíl pro roky 2021 až 2030 se navíc bude počítat z nižšího základu průměru spotřeby v letech 2016, 2017 a 2018 (oproti stávajícímu referenčnímu období 2010, 2011 a 2012, kdy byla spotřeba vyšší);
* do plnění cíle je možné vykazovat i lokální výrobu v obnovitelných zdrojích energie (vyžadována je totiž úspora nakoupené energie), nově rozbíhaná aktivita ČEZu tedy může plnění tohoto cíle přispívat.

4. A nyní se dostávám k tomu nejdůležitějšímu: Jaké jsou potřebné investice? Pro kompletní renovace budov jsou investice nutné na zajištění úspory 1 PJ v prvním roce na úrovni zhruba 8-10 miliard Kč. To je v intervalu, se kterým počítá i ČEZ. Důležitá je také trvanlivost úspor, u stavebních opatření v budovách se dá předpokládat okolo 40 let či déle (to je důležitý rozdíl oproti úsporám energie ve výrobních procesech, kde investice nutné na dosažení úspory 1 PJ mohou být i několikanásobně nížší, ale jejich trvanlivost může být jen v jednotkách let). A jak tyto investice vyvolat? Při využití dlouhodobých programů podpory ze strany státu nám na úsporu 1 PJ stačí 2-3 miliardy z veřejných prostředků. Páka veřejných prostředků na celkové investice je tedy zhruba 1:4. Protože jde výsostně lokální či regionální byznys s velkým multiplikačním efektem, tak se investice státu navíc vrátí na daních z příjmů firem, zaměstnanců a jejich sociálním a zdravotním pojištění. Do budoucna je vhodné připravit jiné finanční nástroje, které umožní zapojení soukromého kapitálu i na úrovni programů, nejen na úrovni vlastníka budovy. Německo to umí a programy rozvojové banky KfW mají tuto páku 1:18. Realizace úspor energie v budovách má koneckonců roční výnosnost kolem 5-6 %. Pokud tedy stát pomůže překonat bariéry pro soukromé investory, nemusí své prostředky vynakládat téměř žádné a nastartuje tím motor ekonomické aktivity v tomto oboru.

---

reklama

---