Samuel Zajíček: Co se mi honí hlavou? Myšlenky plné zmaru

Korporace mají jako svůj bytostný zájem zvyšování spotřeby, tj. jak životní úrovně, tak populace.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | MarS / Flickr.com

Zemi (pro nás) nezachráníme jinak než buď radikálním snížením životní úrovně, nebo radikálním snížením populace.

Korporace mají jako svůj bytostný zájem zvyšování spotřeby, tj. jak životní úrovně, tak populace.

Snížení populace je možné třemi způsoby: smrtí, sterilizací, změnou reprodukčního chování spojenou patrně hlavně se vzdělaností a vysokou životní úrovní.

A dále:

Snížení životní úrovně je politicky neprůchozí krok, minimálně v demokracii. Teoreticky může být průchozí "vaření žáby", ale to je příliš pomalé. Změna chování korporací je nemožná, protože výše řečené je jejich substanciální vlastnost.

Snížení populace smrtí nebo sterilizací je v euroamerickém kulturním okruhu morálně nepřípustné.

Změna reprodukčního chování vyžaduje globální růst životní úrovně a vzdělanosti (ale není vzdělanosti bez určité životní úrovně).

A k tomu:

Ačkoli data "per capita" podporují flagelantismus euroamerické civilizace, absolutní data říkají, že zejména v negativním impaktu na přírodu hrubě vede Asie, v některých oblastech pak i Afrika.

Nejvyšší růst populace nastává mimo euroamerický kulturní okruh, to samé platí patrně i pro růst životní úrovně (růst, ne pro absolutní hodnotu). Kolonialismus (reálný nebo kulturní) je v euroamerickém kulturním okruhu morálně nepřípustný. Totéž ale zároveň platí pro izolacionismus ve smyslu "nevyvážet, nepomáhat, nechat být".

Výsledkem je podle mého názoru totálně nekonsistentní mix přístupu ke světu, ve kterém lidé v euroamerickém kulturním okruhu demonstrují a řeší problémy, za které jsou sice státy tohoto okruhu zodpovědné, ale které se ve velké míře stávají planetárními problémy teprve oklikou přes země mimo tento okruh, které náš okruh skrze korporace reálně zneužívá a zároveň se zbavuje zodpovědnosti poukazem k multikulturalismu a právu na sebeurčení.

Bylo by potřeba nevyvážet do cizích zemí ani tak demokracii, jako spíše vzdělanost a kulturu, hodnoty a životní styl (demokracie přijde sama). Jenomže to je nepřijatelné. Takže místo toho budeme vyvážet volný trh a spotřebu, což je přesně to, na co se naše kultura redukuje, když se sebemrskačsky stáhne do sebe v depresivní reflexi. Sebe si zregulujeme a ponížíme, ale tím nedosáhneme ničeho, možná krom toho, že euroamerická kultura zanikne ve stěhování národů vyvolaném populačním tlakem a vizí prosperity.

Euroamerickému kulturnímu okruhu chybí jakákoli vize, kterou by byl ochoten prosazovat, resp. jakékoli vize se bojí. To je sice po trapném selhání všech vizí 20. století pochopitelné, ale pokud chceme jako biologický druh na Zemi přežít, bude patrně nutné se přestat utápět v minulých vinách a začít něco dělat, protože koneckonců kolik lidí následuje Gretu Thunberg v zemích mimo euroamerický kulturní okruh?

... a samozřejmě možná nedomýšlím, že celý klimatický chiliasmus a s ním spojený aktivismus je zase jenom projevem euroamerického flagelantství. Což nicméně nic nemění na tom, že hodnoty CO2 závratně stoupají a s klimatem se děje cosi neblahého (a i kdyby na tom měl člověk mnohem menší "zásluhu", než se nyní všeobecně míní, určitě neuškodí s tím něco dělat).