Tomáš Grim: Medializace kontra poznání a ochrana přírody

Ano, v debatě s panem ředitelem ČSOP (Petr N. Stýblo) o kosech, USUTU a snaze poznat reálný stav přírody, „je to marný“. Aby to nebylo „marný“, musí totiž obě strany projevit snahu pochopit, co píše strana druhá. Tato snaha vyžaduje odkazované zdroje číst.

„Jiní odborníci dávali logicky úbytek kosů do souvislosti s africkým virem USUTU,“ jak psal Petr N. Stýblo (dále PNS). Co tito odborníci, na jejichž záznamech USUTU viru koso-alarmisti přímo založili své apokalyptické domněnky o „vymírání kosů“, říkají dnes?

Vyjádření jednoho z parazitologů:

„Lze předpokládat, že se většinou jedná o malé lokální epizootie, kdy uhyne pár desítek kosů, a pak patogen (v tomto případě virus Usutu) z dané lokality vymizí a časem se zase objeví jinde. Na celkové množství kosů dle mého názoru nebude mít výskyt Usutu příliš velký vliv, nicméně hromadné, byť jen lokální, hynutí ptáků může vzbudit značnou pozornost veřejnosti.“
doc. RNDr. Jan Votýpka (UK, Praha)
(citováno se svolením JV; výzkum, jehož předběžné výsledky spustily „kosí alarm“, už byl publikován)

Plyne z toho, že „Odborníci se mezi sebou zjevně hned tak nedohodnou“ (PNS)? Naopak – parazitologové tvrdí to, co ornitologové (ČSO): na kosy USUTU zatím žádný vliv, kterého by se ochranáři měli obávat, nemá.

Debata á la „astronom vs. astrolog“

Stejně tak se všichni odborníci, hodni toho jména, shodnou (kdekoli na světě, v jakémkoli oboru a u jakéhokoli výzkumu, který se jako výzkum nemá potřebu jen tvářit), že „lze ta data interpetovat“ (sic!, PNS) pouze a jen tehdy, když jsou nasbírána metodicky správně.

Petr Stýblo jen zase opakuje, že „Některé změny jsou statisticky významné“ – opět bez jakýchkoli seriózních důkazů, chybí totiž data, velikosti vzorků i statistická analýza; Stýblem předložený graf bez velikosti vzorků i statistické analýzy žádný seriózní důkaz nepředstavuje.

Co hůř: projekt ČSOP žádný sampling (vzorkování) neřeší a podle metodiky je zkreslen směrem k městským biotopům a jak už upozorňoval kolega Voříšek i já, je zkreslen i časovou NE-standardizací. Co horšího, PNS je to úplně jedno a prostě si jen naivně myslí, že ta data jsou reprezentativní.

Metodika projektu ČSOP Živá zahrada je prokazatelně zavádějící

Naštěstí ale nemusíme zůstat u teoretických argumentů. Zda jsou či nejsou data reprezentativní, lze objektivně ověřit. Podívejme se nejdříve jen „okometricky“ (předběžně, bez statistiky, kterou zde stejně nemůžu použít, protože nemám přístup k primárním syrovým datům) na jarní (opakuji: jarní) data, která lze rozumně srovnat mezi výsledky od ČSOP a ČSO (od ČSO totiž máme jen jarní data).

V časové řadě z let 2011–2018 z projektu Živá zahrada (ČSOP) nejspíš žádný trend není. V časové řadě z let 2011–2018 z projektu JPSP (ČSO) nejspíš trend je, stoupající.

„Nejspíš“ u obou uvádím proto, že ani v jednom z grafů není uvedena přesnost odhadů, resp. proměnlivost dat. Bez nich nelze o zdánlivě sebejasnějších trendech seriózně mluvit.

Podstatné je však něco jiného – a to už můžeme spočítat. Etalonem v hodnověrném výzkumu je vždy standardizovaná metodika (citace netřeba – viz jakákoli učebnice vědecké metodiky pro „mateřské školy“). Metodika nestandardizovaná by se používat neměla, a to nikdy. Pokud už se tak nedopatřením přihodí a na výpovědní hodnotě dat někdo trvá (zde trvá PNS), je třeba ověřit, zda přesto náhodou tato nestandardizovaná metodika nedává použitelné výsledky (to se vyloučit nedá, ale půjde spíš o vzácnou a šťastnou náhodu).

Metodika ČSOP (Živá zahrada) standardizovaná není. Metodika ČSO (JPSP) standardizovaná je. Metodika ČSO je tedy etalonem, kterým můžeme ověřit, zda metodika ČSOP Živá zahrada náhodou je přece jen hodnověrná. Bohužel, není: index početnosti podle ČSOP (Živá zahrada za 2011–2018) totiž statisticky nekoreluje s indexem početnosti podle ČSO (JPSP za 2011–2018): rs = –0,62, n = 8, P = 0,10. Pokud je tam nějaký náznak vztahu, pak negativní: to naznačuje, že data ČSOP jsou možná konzistentně zkreslená nějakým neznámým vlivem.

Ať už to tak je, nebo není, jednu věc víme bezpečně: metodika Živé zahrady ČSOP dává zavádějící výsledky – a bylo by to vlastně jasné i bez srovnání s etalonem ČSO. A zavádějící výsledky jsou irelevantní, ať už se týkají kosů, USUTU nebo čehokoli jiného.

Kdo sice číst umí, ale doložitelně nečte?

Věta, že seznam „použité literatury mne fakt neohromil“ (PNS), je jen další z řady příkladů dosvědčujících schopnosti PNS vést seriózní věcnou diskuzi: seznam literatury není od toho, abychom ohromovali, ale abychom podpořili svá tvrzení (což jsem udělal, PNS nikoli). To ovšem ztrácí význam, pokud oponent sice umí, ale nechce číst/naslouchat.

Pro konkrétní příklad nemusím chodit daleko: PNS totiž tvrdí (opět doložitelně mylně, jak se zdá být zvykem), že jeho oponenti „pracují s publikovanými vědeckými poznatky pár let starými“. To jednoduše není pravda: data ČSO se od „dat“ Živé zahrady liší jen v tom, že pokrývají mnohem delší časový úsek – ne 15 let, ale 40. Data ČSO, která jsem diskutoval, popisovala jak dlouhodobé trendy, tak změnu v letech 2018 a 2019. Vskutku pikantní: PNS se totiž otírá o Petra Voříška, že prý „neumí číst“, ale sám si snad ani neotevřel odkaz se sdělením o trendech kosů z JPSP, který citoval jak kolega Voříšek, tak já. Podobnými argumentačními fauly se PNS sám diskvalifikuje z debaty.

Kdyby se PNS obtěžoval číst odkazovanou literaturu, nebude psát věcně doložitelné nesmysly a podsouvat je svým oponentům, kteří nic takového nikdy netvrdili: o tom, že „daty přece vládnou pouze vědci“ (PNS) totiž nejlépe svědčí to, že i (sic!) data ČSO nasbírali „obyčejní amatéři, maximálně ptáčkaři“ (slovy PNS). V odkazované literatuře by se ředitel ČSOP dočetl, že je úplně jedno, zda data sbírají amatéři či profesionálové; dále že „chyby dělají amatéři i profesionálové“; a nakonec, že požadovat znalosti statistiky po amatérech je nemístné, je to práce profesionálů a proto není divu, že je jim statistická analýza v podobných projektech vždy svěřena – abychom se o světě něco dozvěděli a nedocházeli k zavádějícím závěrům a „řečnickým otázkám“ v důsledku chybné metodiky či statistiky (jako v kauze „kos, USUTU a Živá zahrada"). Ke konkrétnímu příkladu opět nemusím chodit daleko, stačí sotva týden starý společný článek amatérů a profesionálů (včetně mě); aby toho nebylo málo, v článku najdete jak kosa černého, tak nebezpečné a na člověka přenosné patogeny…

A z odkazované literatury už ani nepočítám známé poučení, že „kritiku vlastní práce si amatéři často berou osobně, přestože je nedílnou součástí vědecké práce“. Na mysl se dere konkrétní příklad šéfa jisté ochranářské organizace…

Pokora

„Chtělo by to více pokory“ (PNS) a já nemůžu než plně souhlasit. Co už může být více symbolem ne-pokory než prokazatelně neznalý laik arogantně útočící na předního odborníka v oblasti, o níž se „debatuje“?

PNS osočuje Petra Voříška („neumí číst“) a shazuje jeho fakty podloženou kritiku (jako údajně „dehonestující“). Kolega Voříšek je z hlediska tématu změn ptačích populací předním odborníkem úrovně světové – nikoli laikem úrovně české. Je hlavním autorem základní příručky o metodice sčítání ptačích populací a koordinátorem evropského sčítání ptáků, za což mu byla nedávno udělena prestižní mezinárodní cena . Je spoluautorem prací (příklad: Reif a kol. 2008), které „černé na bílém“ dokládají jeho kvalifikaci i fakt, že metodika JPSP je ověřená, seriózní a mezinárodní vědeckou komunitou přijímána. Proč? Protože články na ní založené procházejí tvrdým recenzním řízením v předních zahraničních časopisech a jsou hojně citovány.

Ano,„chtělo by to více pokory, ale chápu, že ne každý je jí schopen“, pane řediteli ČSOP.

Kdo má zájem přírodu poznat a koho zajímá jen „nárůst soutěžících“?

Celý způsob prezentace projektu Živá zahrada v souvislosti s kosem a USUTU epizootií a následná „diskuze“ (resp. jednostranná diskuze) svědčí o od základu odlišném přístupu ČSO a ČSOP. Česká společnost ornitologická „prosazuje ochranu přírody založenou na vědeckých poznatcích“ – proto opakovaně odkazujeme na metodiku, statistiku a kritické myšlení. O přístupu ČSOP nejlépe vypovídá rétorika jeho ředitele: „jsem chtěl upozornit na to, že v Česku už 15 let existuje program Živá zahrada … nadpis „Vymře obyčejný kos?“ skutečně pozornost přilákal … Nám se to projevilo v nárůstu soutěžících“. Účel svědčí prostředky.

Pro ty, kdo „neumí číst“: Ani kolega Voříšek ani já jsme se nevyjadřovali k soutěžní či ochranářské stránce Živé zahrady – jediné, co jsme řešili, byla metodika, statistika a výzkum. PNS reaguje zcela mimo, včetně tvrzení, že „Nezjišťují, jaká že máme data a jak byla pořízena“ – naopak, to je to jediné, co nás v této kauze zajímá a na to pan ředitel ČSOP opakovaně věcně nereaguje.

Jediná adekvátní reakce ze strany ČSOP by byla změna metodiky, tedy její standardizace na pozorovací úsilí apod. Nic takového v reakci PNS nenacházím. Na tento problém upozornil Petr Voříšek; ve své reakci PNS problematickou metodiku Živé zahrady ignoroval. Na problém jsem znovu upozornil já; ve své reakci PNSmetodiku opět ignoroval. Dále se tedy budou sbírat data, která nelze smysluplně analyzovat.

Shrnuto: Přijde mi až neuvěřitelné, že ředitel přední české ochranářské organizace je schopen na veřejnosti vést „argumenty“, které nejen že ignorují věcnou podstatu kritiky od protistrany, ale doložitelně je dezinterpretují. PNS ve své reakci neodpověděl ani na jednu z metodických a interpretačních výtek od kolegy Voříška či ode mne. Výtky prostě ignoruje a vede si dál svou. To pak není diskuze. PNS tak ztrácí kredit sám a poškozuje pověst ČSOP. Pokud je ovšem smyslem aktivit ČSOP ignorovat zavedená pravidla vědeckého poznání, balamutit veřejnost ukvapenými závěry a jen ji mediálně masírovat za účelem vlastního profitu příkazem „…a přihlášku vyplňte zde“, pak je vše v nejlepším pořádku.

Doplňující odkazy na literaturu

Hönig V., Palus M., Kaspar T., Zemanova M., Majerova K., Hofmannova L., Papezik P., Sikutova S., Rettich F., Hubalek Z., Rudolf I., Votypka J., Modry D. & Ruzek D. 2019: Multiple lineages of usutu virus (Flaviviridae, Flavivirus) in blackbirds (Turdus merula) and mosquitoes (Culex pipiens, Cx. modestus) in the Czech Republic (2016–2019). Microorganisms 7: 568.

Norte A. C., Margos G., Becker N. S., Ramos J. A., Núncio M. S., Fingerle V., Araújo P. M., Adamík P., Alivizatos H., Barba E., Barrientos R., Cauchard L., Csörgő T., Diakou A., Dingemanse N. J., Doligez B., Dubiec A., Eeva T., Flaisz B., Grim T., Hau M., Heylen D., Hornok S., Kazantzidis S., Kováts D., Krause F., Literak I., Mänd R., Mentesana L., Morinay J., Mutanen M., Neto J. M., Nováková M., Sanz J. J., da Silva L. P., Sprong H., Tirri I.-S., Török J., Trilar T., Tyller Z., Visser M. E. & de Carvalho I. L. 2020: Host dispersal shapes the population structure of a tick‐borne bacterial pathogen. Molecular Ecology. (doi: 10.1111/mec.15336)

Reif J., Voříšek P., Šťastný K., Bejček V. & Petr J. 2008: Agricultural intensification and farmland birds: new insights from a central European country. Ibis 150: 596–605.

Voříšek P., Klvaňová A., Wotton S.& Gregory R. D. (eds.) 2008: A best practice guide for wild bird monitoring schemes. ČSO/RSPB.

---

reklama

---