Zdeněk Vermouzek: Hodně nebezpečný kotrmelec

Europoslanec Stanislav Polčák včera otočil. Životnímu prostředí se věnuje dlouhodobě a neváhám říct, že mu rozumí. Ještě předevčírem deklaroval svoji jasnou podporu připravovanému evropskému zákonu o obnově přírody (Nature Restoration Law), o kterém by měl zítra hlasovat ve výboru ENVI. Včera hovořil o potřebě chránit biodiverzitu a přírodní zdroje v debatě o potravinové bezpečnosti. Včera večer, dva dny před hlasováním, ovšem úplně otočil – oznámil, že se nechá v ENVI zastoupit, což bude mít stejný dopad, jako kdyby sám hlasoval proti. Členem výboru je stále Polčák, odpovědnost nese Polčák, a k vítězství zla stačí, aby se odpovědní v kritickém okamžiku lekli a couvli. Jako Polčák. Proti zákonu o obnově přírody, který by, v případě přijetí a naplnění, vedl k opravdu zásadní proměně evropské krajiny k lepšímu, se zvedl hlasitý odpor některých zemědělských a lesnických podniků, které mají na drancování přírody postaven svůj byznys.

Podporu má tento návrh naopak ve vědeckých poznatcích – každou výhradu oponentů lze vyvrátit na základě již dříve publikovaných odborných poznatků. I proto se za obnovu přírody staví více než 3339 vědců. Otevřený dopis, jímž včera vyjádřili svoji podporu, má tři strany textu a na sedmdesát stran podpisů.

Ovšem podporu má obnova přírody napříč společností. Přihlásili se k ní evropští myslivci v petici s více než 360 000 podpisy.

Obnovu přírody žádá na 50 nadnárodních koncernů, včetně několika velkých bank a pojišťoven a gigantů jako je Unilever, Ikea, Holcim, Nestlé nebo Danone (CEOs and executives from 50 companies and financial institutions urge the EU to adopt environmental legislation to address the nature and climate crises together — Business For Nature).

K nim se přidávají i výrobci obnovitelné energie (Nature restoration and wind energy go hand in hand | WindEurope; Statement: Solar, nature's best friend - SolarPower Europe) nebo velké těžařské společnosti.

Ti všichni si uvědomují, že celé fungování lidské společnosti, včetně byznysu, je závislé na přírodě a současná míra degradace přírody je přímo ohrožuje.

Evropská lidová strana (EPP), pod vedením Manfreda Webera, ovšem udělala z odborné debaty ideologické téma (jak přiznává i sám Polčák), se kterým se snaží získávat špinavé politické body před dalšími volbami do evropského parlamentu v příštím roce.

Hodně lidí je celkově konzervativních, širší souvislosti nesleduje a apriori odmítá změny, byť by byly k jejich prospěchu. Weberova EPP, místo aby trpělivě vysvětlovala nutnost změn, se snaží tyto pochopitelné strachy části voličů využít ve svůj prospěch.

Tak se ovšem nechová odpovědný politik, tak se chová populista.

Ještě horší je nátlak, kterým se Manfred Weber snaží přimět poslance, kteří s jeho přístupem nesouzní, aby se hlasování alespoň neúčastnili. Z více stran prosakují informace až o vyhrožování vyloučením z EPP.

Rozumím tomu, že takovému tlaku se těžko odolává. Na druhé straně, ve východní Evropě máme docela neblahé zkušenosti s tím, když jde názor strany nad vlastní svědomí, nad odborné argumenty i nad veřejný zájem. Pokud takovéto postupy v Evropském parlamentu převládnou, nelze se divit, když pak veřejnost hovoří o „diktátu zlého Bruselu“.

***

Pro úplnost je k tématu zákona o obnově přírody potřeba dodat, že Česko má ve výboru ENVI dva poslance: Stanislava Polčáka a Alexandra Vondru. Vondra je dokonce stínovým zpravodajem tohoto návrhu. Obecnou podporu obnově přírody Vondra vyjádřil už před rokem, v poslední době svoji pozici veřejně nesdělil.

Pokud budou Evropští konzervativci a reformisté (ECR), k nimž Vondra v europarlamentu patří, hlasovat s EPP, znamenalo by to, že Česko má ve výboru ENVI dva poslance, kteří upřednostní zájmy strany nebo politické body před svým vlastním věcným názorem. To by byla opravdu hodně velká ostuda – zvlášť, když jeden z nich za své názory i seděl ve vězení.

---

reklama

---