Z absurdit ohledně městské cyklistiky mne nikdy nepřestane fascinovat představa většiny necyklistů – dopravních odborníků, projektantů, úředníků i politiků – že dává smysl přikazovat vedení kola, kdekoliv se jim zlíbí. Pro žádné protivení se zákonu a místní úpravě tak nejsou vytvořeny tak příznivé podmínky.

Ministerstvo životního prostředí rozhodlo, že návrh „Koncepce nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem v České republice (aktualizace pro období 2025 až 2035 s výhledem po roce 2050)“ nebude dále posuzován podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Protože realizace koncepce může mít významné vlivy na životní prostředí a život lidí, hodnotí Platforma proti hlubinnému úložišti tento krok ministerstva jako účelový v rozporu s evropskou směrnicí, ale i Aarhuskou úmluvou. Zvážíme proto podání stížnosti pro porušení směrnice i úmluvy. Ministerstvo svým postupem odmítlo požadavky a výhrady 26 obcí, 12 spolků a 55 občanů, kteří se k posuzování na výzvu úřadu vyjádřili v dubnu v rámci tzv. zjišťovacího řízení SEA.

Odpověď ve zkratce: protože do něj čím dál víc se…me a ty odpadní vody dost nečistíme.

Více než 130 nevládních organizací, odborníků a známých osobností – včetně Briana Coxe, Alana Cumminga, Zoë Wanamaker a Joanny Lumley – vyzývá v otevřeném dopise Světovou organizaci pro zdraví zvířat (WOAH), aby v rámci zásadní reformy pravidel pro přepravu zvířat zajistila jejich účinnější ochranu. Signatáři apelují na ukončení nesmírného a zbytečného utrpení milionů zvířat, s nimiž se při dálkové přepravě každoročně zachází jako s pouhým nákladem.

Rozsáhlá novela stavebního zákona a dalších zákonů napsaná pro velké developery likviduje systém ochrany veřejných zájmů, rezignuje na ochranu životního prostředí a občanská práva. Obsahuje i paragrafy ohrožující ochranná pásma národních parků. V zastavitelném území ochranného pásma národních parků nyní nebude potřeba souhlas orgánu ochrany přírody k povolování staveb, používání chemie, změnám vodního režimu či terénním úpravám. Ve druhém čtení se zde navíc objevil pozměňovací návrh poslance Vojtěcha Krňanského (Motoristé sobě), který jde s rušením ochrany národních parků ještě dál. Navrhuje, aby se orgán ochrany přírody a krajiny k uvedeným činnostem nevyjadřoval nejen v zastavitelném území ochranného pásma národních parků, ale nesystémově i v území do vzdálenosti 150 m od hranice zastavitelného území.

Dle novely stavebního zákona a dalších 41 zákonů, které právě procházejí druhým čtením v Poslanecké sněmovně, mají nově o povolování kácení stromů v souvislosti s povolováním staveb rozhodovat stavební úřady, a to s výjimkou zvláště chráněných území.

Po určitém váhání jsem se rozhodl zareagovat na článek Jana Pokorného „Voda, ne uhlík. Vzkaz klimatickým expertům“. Pan Pokorný v něm už tradičně prokázal svou neznalost energetické bilance atmosféry, ale už jsem pochopil, že diskuse s ním na toto téma nemá smysl. Opět např. tvrdí, že „klesá obsah vody v atmosféře“, i když měření prokazují opak. Na tomto obrázku je zřejmé, že to, co klesá, je relativní vlhkost (míra nasycení vzduchu vodní parou, důležitá pro tvorbu oblačnosti), ale ne specifická vlhkost (absolutní obsah vodní páry ve vzduchu, důležitý pro skleníkový efekt). Jednoduchá termodynamika.

Konec norování se zatím nekoná. Místo rozhodujícího hlasování se bude Sněmovna návrhem znovu zabývat v druhém čtení. Proč to může zvýšit šanci na skutečný zákaz této kruté lovecké praktiky.

Staré pranostiky ukazují, že červnové deště bývají zemědělci netrpělivě očekávané – období konce května je totiž v dlouhodobém průměru srážkově chudé. Letos suchá květnová perioda navázala na suché jaro a protáhla se takřka až k dnešnímu svátku Sv. Medarda – vždyť poslední solidní srážková „zálivka“ našeho území proběhla mezi 5. a 11. květnem, a svatá Žofie, jejíž svátek připadá na polovinu máje, tentokrát „políčka nezalila“.