Podporujeme úsilí o zrychlení stavebního řízení v ČR.

Ekologie se dnes skloňuje ve všech pádech, a to i tam, kde to vyznívá spíše jako nepovedený, nezamýšlený, ironický vtip. Každý aspoň někdy slyšel slovo invazní ve smyslu nebezpečný, nežádoucí. Týká se to např. rychle se šířícího bolševníku velkolepého, křídlatky či pajasanu žlaznatého v říši rostlin, mezi živočichy je to např. karas stříbřitý, sumeček americký nebo roztomilý mýval severní.

Na zámku v Bludově se ve středu 25. února konala 21. valná hromada Komory soukromých lesů SVOL. Soukromí vlastníci lesů zde znovu upozornili na nutnost stabilního a předvídatelného financování hospodaření v lesích a zajištění finanční podpory sdružování vlastníků. Zároveň vyzvali k zachování stávající ochrany lesů a vyjmutí rozsáhlé novely zákona o ochraně přírody a krajiny z aktuálně projednávané novely stavebního zákona.

Dne 17. 2. 2026 jsem prezidentu republiky navrhl udělení státního vyznamenání Medaile Za zásluhy v kategorii Životní prostředí Tomáši Rothröcklovi (emeritnímu řediteli SNP Podyjí) in memoriam.

Cha, on si vykácí stromy před vlastním domem.

Tato nepříjemná a obsahem zcela nepochopitelná zpráva byla ve středu 18. 2. na kontrolním dni k sanaci potvrzena.

Když jsem se dočetl, co se podle pana Hrabala opět přihodilo, nevěřil jsem svým slábnoucím očím. I když v této zemi se nenajde nic tak neuvěřitelného, aby se to rychle nedalo zhmotnit. Po odvolaném řediteli státního podniku Lesy České republiky (LČR), tedy největšího správce lesů v naší zemi, nastoupil Ing. Vojáček, jenž již dříve tento státní podnik řídil. Jen tak nesměle se proti tomuto návrhu vytahovala rozporuplná směna pozemků mezi LČR a Vojenskými lesy. Už se tak moc nezdůrazňuje, že oba státní podniky nejsou vlastníky těchto pozemků, vlastníkem je stát, tedy Česká republika, oba podniky je pro stát dle jejich funkčního zaměření spravují.

Ta zelená barva na mapě střední Evropy jsou různým způsobem chráněná území přírody a krajiny.

Bezdrátové mikrofony, drobné kamery nebo třeba chytré prsteny. Trendem poslední doby je neustále se zmenšující elektronika. Pro běžného uživatele je to praktické, problém ale nastává, když zařízení doslouží. Drobné přístroje jsou totiž konstrukčně stále složitější a jejich rozebírání i následná recyklace je technologicky náročná. O to důležitější však je, aby neskončily ve směsném odpadu. Každý správně zpětně odevzdaný kus elektroniky totiž pomáhá šetřit cenné suroviny i životní prostředí.