Australská laboratoř přišla na způsob, jak efektivně rozkládat polypropylen. Má na to své houby

Na oslavy je ještě brzo, ale objev australských výzkumníků rozhodně představuje důležitý krok kupředu. V laboratorních podmínkách otestovaly dva kmeny hub, s jejichž pomocí dokázali úplně rozložit poněkud obtížný plast, polypropylen. Nedegradoval stovky let, jak by tomu bylo v přírodě, úplně zmizel za 140 dní.

Polypropylen (PP) je na světě třetím nejčastěji produkovaným plastem, hned po polyvinylchloridu (PVC) a polyetylenu (PE). Vyrábí se z něj obaly, textilie, plastové díly, včetně automobilových. Tužší plastové misky na potraviny, potažmo šroubovací uzávěry na PET lahvích, prádelní šňůry a izolace kabelů – to všechno je on.

V rozvětvené plastové rodině zastává roli univerzálního tvrďáka, který je až extrémně odolný vůči většině chemických rozpouštědel, ať už zásadám, nebo kyselinám.

A to je taky jednou z příčin problémů, které působí životnímu prostředí. Jeho odolnost a obtížná rozložitelnost recyklaci zrovna neusnadňuje.

PP proto není jen třetím nejčastěji vyráběným plastem, ale taky třetinou všech globálně vyprodukovaných plastových odpadů.

Plasty na houby

Tým vědců z univerzity v Sydney pod vedením Amiry Farzany Samatové nyní ale zaznamenal při likvidaci PP významný průlom.

Podařilo se jim výrazně zkrátit dobu jeho rozkladu, a to za pomoci „biologických činitelů“. Přesněji tedy dvou druhů hub – Aspergillus terreus a Engyodontium album.

Tady se už vyplatí zatáhnout za ruční brzdu a začít mírnit nadšení: není to určitě poprvé, co se svět dozvídá o nějaké houbě nebo bakterii, schopné trávit plasty.

Pět let nazpátek proběhla médii zpráva o plastožravé houbě Aspergillus tubingensis, nalezené na skládce odpadů v Pákistánu. Háček byl v tom, že byla vybíravá, a rozkládala jen polyester a trochu polyuretan.

Podobně v roce 2019 tu byl objev enzymů, izolovaných z bakterie Ideonella sakaiensis, které velmi efektivně likvidovaly PET láhve. Jenže PET – polyethylentereftalát – zase až tak zásadní problém nepředstavuje. Pokud ho někdo recykluje, jde to vlastně velmi snadno.

Před třemi lety byla hvězdou médií Fusarium oxysporum, která byla schopná rozkládat plasty neselektivně, prý skoro bez rozdílu. Jenže po praktické stránce nebyla schopná života mimo pečlivě udržované laboratorní klima a nechávala po sobě zbytky.

Těch potenciálně zajímavých biologických činitelů, schopných rozkládat plasty, bylo identifikováno přinejmenším 400 různých druhů. Zdaleka ne všechny disponují všestranností, nebo produkcí rozkladných enzymů v potřebně funkční koncentraci.

V čem je tedy objev ze Sydney jiný?

Skromné, nenáročné, hladové

Například v tom, že Aspergillus terreus nebo Engyodontium album nepatří ke zrovna raritním druhům hub nebo choulostivým chudinkám. Dá se s nimi pracovat v poměrně širokém pásmu klimatických podmínek.

Ojedinělá je naopak efektivita, s jakou si obě houby společně s PP poradily. Po devadesáti dnech zmizelo 25–27 % fyzického objemu polypropylenového plastu, a po 140 dnech už byl rozložen zcela.

„Je to nejvyšší míra dosažené degradace na světě, o které víme,“ uvádí Ali Abbas, člen výzkumného týmu. V laboratořích po světě, kde se biologickou degradací plastů zabývají, bychom narazili i na rychlejší indukovaný rozklad, ale nikoliv už takovou efektivitu.

Častým neduhem experimentů s biologickým rozkladem je, že užité houby většinou špatně snáší přítomnost dalších materiálů na plastu, který mají trávit. Metoda užitá v Sydney prokázala, že obě houby mohou společně rozkládat i polypropylenové destičky potažené hliníkem.

Obě houby byly vlastně dost nenáročné i na formu podávaného plastu. Zvládaly jemné granule i tenké vrstvy. Jediným speciálnějším krokem byla „předúprava“ pomocí UV záření, tepla nebo chemického činidla, které odpadní materiál oslabily a houby ho mohly napadnout. Nebylo to nezbytné, ale proces rozkladu to uspíšilo.

A poslední bod si australští výzkumníci zaslouží za nástin navýšení kapacity celé technologie, kterou by bylo možné s pomocí fermentačních nádrží převést na průmyslová měřítka.

„Není to hotová technologie, ale je to významný krok správným směrem,“ shrnuje to Samatová. „Tato určitě metoda nenahradí snahu o snížení množství plastového odpadu ani jejich efektivní recyklaci. Ale jednou může pomoci umenšit hory vršícího se plastového odpadu.“

---

reklama

---