Mohl by být korkovník amurský rozšířenějším stromem v našich lesích?

Korkovník amurský.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Bushman.K / Flickr

Vědci z VÚLHM, v. v. i., se výzkumu využití různých druhů introdukovaných dřevin v podmínkách České republiky věnují dlouhodobě, sledují a vyhodnocují řadu provenienčních a výzkumných ploch. O výsledcích a poznatcích a svých doporučeních pak informují odbornou veřejnost. Snaží se tak zpřístupnit aktuální informace související s pozitivy i úskalími využívání introdukovaných dřevin v lesním hospodářství ČR.

V jednom z posledních výzkumů se zabývali korkovníkem amurským, kdy vyhodnocovali výzkumné plochy této dřeviny ve věku 70 let.

V roce 1954 bylo v tehdejším Československu založeno sedm výzkumných ploch s korkovníkem amurským, na nichž by bylo možné testovat postupy jeho výchovy a pěstování. Důvodem bylo hledání alternativy pro cizokrajnou dovozovou surovinu – korku z dubu korkového, jehož pěstování v našich podmínkách nepřicházelo v úvahu.

Téměř všechny výzkumné plochy se v současné době nacházejí na územích podléhajících ochraně přírody a případné další rozšiřování této dřeviny na daných lokalitách již není možné.

Vědci vyhodnotili růstové parametry, posoudili tvárnost kmene a tloušťku borky. Nejlepším růstem se vyznačovaly výsadby na lokalitách Mochov a Písty, kde byli identifikováni jedinci dosahující výšek i 28–30 m a výčetních tlouštěk 47–50 cm. Tloušťka borky se pohybovala v dimenzích 1,7–2,4 cm. S výjimkou výzkumné plochy Mochov nedocházelo zpravidla na dalších lokalitách k pravidelným výchovným zásahům.

Vědci konstatovali, že s ohledem na minimální výskyt škůdců a úspěšné odrůstání v jasanových oblastech by bylo možné korkovník použít pro částečnou náhradu jasanu ztepilého. Jako exotický druh může najít uplatnění v truhlářských provozech a kvetoucí jedinci mohou sloužit i jako pastva pro včelstva.

Další dnes již dlouho využívanou introdukovanou dřevinou je dub červený.

Dub červený pochází z východní a střední části USA a částečně zasahuje i do jižní centrální části Kanady až k pobřeží Atlantického oceánu. Do Evropy se dostal kolem roku 1700. Jeho první využití bylo v zámeckých zahradách a parcích. Později se postupně rozšířil po celé západní a střední Evropě. Kolonizoval některé oblasti Belgie, Německa, Polska a v některých případech se stal invazním druhem.

V evropských lesích se vyskytuje především na okrajích lesních porostů tam, kde je dostupnost světla a dostatek taninu, což jsou nejdůležitější podmínky pro přežití druhu a dlouhověkost.

V ČR se eviduje jeho rozšíření na 6632 ha, což představuje 0,25 % porostní plochy lesů. Porostní zásoba je 1 446 000 m3, tedy 0,21 % celkové zásoby dřevní hmoty. Průměrný věk porostů s dubem červeným je 52 let.

Největší zastoupení má v lesích na území hlavního města Prahy (3,12 %) a dále ve středočeském regionu (0,75 %). V pražských lesích má také nejvyšší průměrný věk (62 let), naopak nejmladší průměrný věk má v moravskoslezském regionu (46 let).

V ČR je založeno 31 trvalých výzkumných ploch s dubem červeným. Nejmladší plochy v roce založení měly kolem 50 let, nejstarší plocha měla 134 let. Plochy byly založeny v 11 přírodních lesních oblastech (PLO), nejvíce v PLO 10 Středočeská pahorkatina a PLO 17 Polabí.

Vědci své šetření růstu dubu červeného uskutečnili na 932 stromech, podle věku bylo nejvíce zastoupeno rozmezí 91–100 let (9 ploch). Průměrná výška porostů se pohybuje od 20,45 m do 31,40 m. Průměrná výčetní tloušťka je v rozmezí 20,38–49,20 cm.

Vědci rovněž sledovali výskyt přirozené obnovy. Pouze na dvou plochách zjistili výraznou přirozenou obnovu, ostatní plochy byly v podstatě bez zmlazování.

Z hlediska fenotypových šetření je nejproblematičtější tvárnost kmene, tvar a velikost koruny závisí na předchozí výchově porostních skupin a zastoupení dalších dřevin, hrubost borky se zvýšeným věkem stoupá. Zdravotní stav je u většiny ploch hodnocen jako výborný, bez poškození.

Střemcha obecná v lužním lese.

Foto | Jan Řezáč / VÚLHM

Vědci také posoudili využitelnost střemchy pozdní v našich podmínkách.

Střemcha pozdní (Prunus serotina) je listnatá dřevina původem ze Severní Ameriky, jejíž růst převyšuje naši domácí střemchu obecnou (Prunus padus).

V místě původu je hojně využívána pro svou vysokou kvalitu okrasného dřeva v nábytkářství. Nejkvalitnější dřevní surovina je získávána z oblasti Alleghety Plateau ve státech Pensylvánie, New York a Západní Virginie.

V Evropě je z důvodů invazního chování zařazena na seznam invazních druhů jako jedna z hlavních nebezpečných rostlin.

Avšak při kontrolovaném hospodaření lze využít její dřevní kvalitu, plody i mimoprodukční funkce. Vědci zmiňují, že by jejímu šíření mohlo zabránit udržování hustého zápoje jako prevence přirozené obnovy.

Článek byl zpracován podle Sborníku abstraktů semináře Poznatky z oblasti lesnického využívání nepůvodních dřevin.