https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/pozary-vraci-vodu-povodim-yosemitskeho-narodniho-parku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Požáry vrací vodu povodím Yosemitského národního parku

17.8.2021 11:21 | PRAHA (Ekolist.cz)
Stephens vidí základní rozpor v tom, že lidé v sobě chovají kreslenou představu, jak vlastně takový opravdový les vypadá: „Že les znamená stejnověký nahuštěný porost, celý zelený a stojící, tvořený velkými stromy, je omyl.“ K tomu, aby mohl les přirozeně zmlazovat a obnovovat se, potřebuje i mladé stromy, které se v zapojeném porostu zřídka prosadí.
Stephens vidí základní rozpor v tom, že lidé v sobě chovají kreslenou představu, jak vlastně takový opravdový les vypadá: „Že les znamená stejnověký nahuštěný porost, celý zelený a stojící, tvořený velkými stromy, je omyl.“ K tomu, aby mohl les přirozeně zmlazovat a obnovovat se, potřebuje i mladé stromy, které se v zapojeném porostu zřídka prosadí.
Za masivními požáry amerického středozápadu nestojí ani tak klimatické změny, jako dlouhodobá snaha tu jakýkoliv oheň potírat. V přírodních lokalitách, kde není oheň regulován, přispívají plameny k navýšení biodiverzity, obnově mozaiky původních porostů. Ke zvýšení odolnosti krajiny proti suchu a trochu nečekaně, ke zvýšení půdní vlhkosti a vydatnosti vodních zdrojů.
 

Požáry po tisíciletí formovaly krajinu na západě USA. Ať už za jejich zažehnutím stály blesky nebo cílená snaha Indiánů, přinášely sem plameny nejen destrukci a žár, ale taky žádoucí akceleraci biogeochemických cyklů a přírodní regeneraci porostů. S příchodem evropských kolonistů začal být oheň v přírodě vnímán silně negativně, a od roku 1905 ohni vyhlásila nově založená americká Lesní správa plamenům boj. První zpochybnění celkové užitečnosti potlačování ohně – kvůli úbytku cenných habitatů a nebezpečného navýšení „paliva“ v krajině bez požárů – se začala ozývat ve 40. a 50. letech minulého století. Trochu nečekaně si na absenci ohně stěžovali jak ekologové z kalifornských univerzit, tak i lesníci.

Lesy, kterým je dovoleno hořet

V roce 1963 jeden z průkopníků americké ekologie, Starker Leopold, navrhl ve své studii změnu dosavadní protipožární doktríny u národních parků. V roce 1968 pak některé národní parky vyčlenily zóny „s nízkým rizikem pro lidské zasídlení“ (obvykle v izolovaných a nedostupných lokalitách o vyšších nadmořských výškách) a od samého konce 60. let mohla americká odborná veřejnost sledovat ve třech různých regionech (na území NP Sequoia, Kings Canyon a Yosemite), co všechno oheň dovede. A začalo hořet.

Mezi lety 1973-2016 došlo na jednom z yosemitských povodí, na Illilouette Creek (kde se od roku 1972 nehasí), k 21 požárům. Tedy, lokálních bylo více, ona jednadvacítka patří těm, jež zasáhly plochu větší než 40 hektarů. Představa toho, že někde v národním parku každé 2-3 roky hoří les o výměře 75 fotbalových hřišť, se ne každému pozdává. „Když sem po požáru zavítají turisté, říkají: koukněte se na ty mrtvé stromy,“ říká Scott Stephens, profesor environmentálních věd z univerzity v kalifornském Berkeley. „A my jim na to můžeme odpovědět, že aspoň názorně vidí, jak vypadala celá Sierra Nevada před 200 lety. Ono to totiž nebylo vždycky úpravné, hezké a čisté.“

Stephens vidí základní rozpor v tom, že lidé v sobě chovají kreslenou představu, jak vlastně takový opravdový les vypadá: „Že les znamená stejnověký nahuštěný porost, celý zelený a stojící, tvořený velkými stromy, je omyl.“ K tomu, aby mohl les přirozeně zmlazovat a obnovovat se, potřebuje i mladé stromy, které se v zapojeném porostu zřídka prosadí. Faktorem, který v Yosemite přirozeně probírku zajišťoval, byl právě oheň. Oheň ovlivňoval pučení, regeneraci, produkci a stratifikaci semen. Byl garantem rozmanitosti.

Zatímco celá Sierra Nevada plošně vysychá, povodí Illilouette Creek tenhle problém nemá. Mezi lety 1969-2012 se tu zásoba vody a půdní vlhkosti zvýšila o 30 %, což je nesrovnatelné v kontextu celé dnes tak vyprahlé Kalifornie.
Zatímco celá Sierra Nevada plošně vysychá, povodí Illilouette Creek tenhle problém nemá. Mezi lety 1969-2012 se tu zásoba vody a půdní vlhkosti zvýšila o 30 %, což je nesrovnatelné v kontextu celé dnes tak vyprahlé Kalifornie.

Mozaika biotopů i druhově pestré vegetace

Lesy Illilouette Creek, kterým je dovoleno hořet, nabízejí pestřejší biotop – pro zvířata, hmyzí opylovače, netopýry. A samozřejmě také pro rostliny, jež si mohou vybrat z mozaiky prosluněných i stinných míst. „Namísto husté zdi zeleně a vyrovnaného zástupu stromů tu jsou spíš rozvolněné porosty, prokládané křovinami, světlinami pasek, podmáčených luk, na nichž jsou ohořelé pařezy obstoupeny semenáčky malých borovic,“ popisuje Stephens. Oheň, který se tu nekontrolovaně a bez hašení tu a tam realizuje, sem prostě nepřináší záhubu a katastrofu, ale život.

Existují tu plochy „mladých“ patnáctiletých stromů i segmenty se stromy mohutnými věkovitými. Dokonce i vlhká místa, kudy oheň neprojde. Probírka předchozími požáry už zbavila lesy paliva, takže plameny přes vlhké plošky neprorazí. „Teď, po padesáti letech, se už nedá upřít, že oheň úspěšně obnovil Illilouette,“ říká Brandon Collins, lesník, který 155 kilometrů čtverečních této vybrané plochy monitoruje. „Vytvořila se tu, za relativně krátký čas, komplexní mozaika vegetace, s kaskádovým efektem na řadu ne úplně očekávaných jevů.“ Jedním z nich je vliv na regionální hydrologické charakteristiky.

Když oheň přináší vláhu

Zatímco celá Sierra Nevada plošně vysychá, povodí Illilouette Creek a Sugarloaf Creek (kde od roku 1968 také smí hořet) tenhle problém nemá. Mezi lety 1969-2012 se tu zásoba vody a půdní vlhkosti zvýšila o 30 %, což je nesrovnatelné v kontextu celé dnes tak vyprahlé Kalifornie. Jak je to možné? „Méně stromů konkurujících si o vodu, a také větší odhalená plocha, která je schopna přijímat vodu z dešťových a sněhových srážek,“ vysvětluje Gabrielle Boisramé, z výzkumného institutu v Nevadě.

Na stromy v hořících povodích nedopadlo sucho a mortalita semenáčků jako na zbytek Kalifornie v letech 2014 a 2015. Taková adaptace na sucho je přitom víc než žádoucí. „Máme teď 10-20 let na to, abychom v podobném duchu změnili trajektorii, po které se ubírají ostatní kalifornské lesy,“ dodává k tomu Collins. „Protože bezvýhradná ochrana lesů před požáry se ukázala být ve výsledku jako dost perverzní opatření, které problémy, a to včetně silných ničivých požárů, jen zhoršuje.“

„Klimatické změny podle mě nejsou z více než 20-25 % odpovědné za náš problém s plošnými požáry v Kalifornii,“ dodává Stephens. Kalifornii do problémů dostalo to, v jakém stavu jejich lesy jsou, respektive, v jakém byly uměle před dekádami zakonzervovány. Zdejší lesy k tomu, aby vypadaly jako kalifornské lesy, oheň potřebují. Poselství lekce z Illilouette Creek je prosté: Chcete pestrou přírodní krajinu, podporující biodiverzitu; dostatečně zavodněnou a odolnou jak proti požárům, tak i vlivu klimatických změn? Tak ji nechejte hořet.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (12)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

va

vaber

17.8.2021 13:45
,, větší odhalená plocha, která je schopna přijímat vodu z dešťových a sněhových srážek,,
tak zase tady máme skvělé myšlenky, když na pouštích naprší mají po starostech o vodu ,tam je hodně odhalené plochy
a my chceme dělat mokřady a meze ,když stačí vypálit les a je po problému se suchem a bude to i levné ,stačí jedna sirka
Odpovědět
Kajetán Hostička

Kajetán Hostička

17.8.2021 14:20 Reaguje na vaber
Vabere vas primitivni pohled na ekologii je milny.
Odpovědět
va

vaber

17.8.2021 14:45 Reaguje na Kajetán Hostička
mýliti se je lidské, tomu se neubrání téměř nikdo,
jen blbec ví všecho , správně a hned, to je dávno známé,
já se přiznávám ,že teorie o větší odhalené ploše mi byla ,až dosud,zcela neznámá
Odpovědět
co

20.8.2021 01:16 Reaguje na vaber
Je to o něco složitější než to vypadá. Krajina zcela zbavená zeleně typu poušť vodu udržet nedokáže, ale stejně tak ji nedokáže udržet krajina plná přehoustlých porostů stromů. Těm pak hrozí plošný rozpad protože konkurence o vodu je příliš velká. Když máte ale rozumný kompromis mezi těmato dvěma extrémy, tak pak to vychází s vodou nejlépe. No a to právě jde že ten lokální oheň (nezřídka v kombinaci s dalšími vliy typu kopytníci a další spásači) tenhle optimální kompromis pro vodu i biodiverzitu vytváří. A je to vlstně jen návrat k tomu jak to tu fungovalo dříve než to člověk změnil...
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

17.8.2021 21:00
Zajímavý náhled na věc , je někde na dosah relevantní zdroj informací k tomuto tématu ?
Odpovědět
pa

pavel

17.8.2021 22:26
jak ve zvláštní škole v emerice jsou lesní požáry a sucho v pořádku v rusku je to vše špatné a může za to putin protože je nehasí
Odpovědět
JO

Jarka O.

18.8.2021 08:04
Dobré připomenutí ekologie lesa. Teď se to ponechání přírodnimu vývoji bije s lidskými sídly nebo farmami, kvůli kterým se hlavně požáry hasí. A zneužití požáru jako důkazu antropogenniho oteplení znechucuje. Napr. některé z požárů v Recku byl čin nějakých výrostků, ne přírodní požáry, ale byly v médiích představované jako výsledek nebo důkaz antropogenni změny klimatu.
Odpovědět
va

vaber

18.8.2021 08:47 Reaguje na Jarka O.
antropogenni změny klimatu přece nezapalují požáry, jen umožňují jejich vznik,
to je jedno jaká je příčina požárů ,ale příští rok budou mít v Řecku hodně vody,
větší odhalená plocha musí fungovat a jak se celá planeta odlesňuje vyřeší se problém s vodou
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

20.8.2021 06:55
Přečtu si první tři slova nadpisu a mám svůj názor...
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

21.8.2021 19:30
Ani u nás se neví, že dospělý hospodářský smrkový les vypaří (tedy vysaje) cca 600-800 mm/m2 vody ročně. Řídký listnatý les cca 400-500mm za rok. Rozdíl v odtoku vody je průměrně cca 100-300 l/m2 lesa za rok, to je asi 0,1-0,7 litru vody denně na m2 plochy lesa, pokud by byly ve stejné srážkové oblasti. A to je vody!!!
Odpovědět
RP

Radim Polášek

22.8.2021 06:42
No, souvislé lesy, pokud by nebyly káceny, by se stejně časem rozpadly a věkově diverzifikovaly stejně jako lesy po požáru. Protože by, podle drobných místních rozdílů, někde sromy a skupinky stromů uhynuly dřív, jinde by vydržely o desetiletí déle. Tam problém není.
Problém v těch místech, kde podle všeho málo prší, je biomasa, která se hromadí na zemi. Ta je zřejmě po většinu období úplně suchá. Silnější vrstva biomasy tak způsobí, že srážky malé a střední intenzity, do centimetrů neboli do desítek litrů na metr čtvereční, způsobí pouze navlhnutí biomasy a do půdy se už nedostanou. Tím nemohou doplnit zásoby spodní vody v půdě, protože voda zdržená v biomase se zase vypaří.
Působením ohně ta biomasa na zemi shoří a vzniklý popel má minimální zádržnou kapacitu. Srážky i menší intenzity tak proniknou až na půdu a nasáknou místo biomasy do půdy a časem doplní podzemní vody.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

22.8.2021 06:46 Reaguje na Radim Polášek
Těmi požáry se realizuje vědomé snížení zádržné kapacity lesa pro případ velmi vysokých srážek, kdy požáry jednoznačně podporují větší stékání vody po povrchu a tím větší erozi, ve prospěch lepšího využití malých a středních srážek pro jejich zasakování do půdy a podporu podzemní vody.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist