https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/nici-pudu-nezodpovedni-velkofarmari-ano-ale-je-to-jen-cast-pravdy-rika-ladislav-miko
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ničí půdu nezodpovědní velkofarmáři? Ano, ale je to jen část pravdy, říká Ladislav Miko

10.6.2019 07:15 | PRAHA (Ekolist.cz)
Není třeba donutit jenom velké agrární podniky, aby se staraly o kvalitu půdy. Je třeba donutit společnost, aby to nastavila jako prioritu, a pak se tak velké agrární podniky budou chovat.
Není třeba donutit jenom velké agrární podniky, aby se staraly o kvalitu půdy. Je třeba donutit společnost, aby to nastavila jako prioritu, a pak se tak velké agrární podniky budou chovat.
Foto | RitaE / Pixabay
Intenzivní zemědělství je vnímáno jako příčina mnoha ekologických problémů naší krajiny: ztráty schopnosti zadržovat vodu, úbytku hmyzu a ptáků, přehřívání krajiny, které zesiluje sucho. Zároveň ale zemědělskou produkci potřebujeme, abychom nakrmili populaci. Je to opravdu tak? Potřebujeme intenzivní zemědělství? O tom, jak s půdou hospodařit tak, abychom ji uchovali úrodnou a zdravou, jsme si povídali s biologem Ladislavem Mikem.
 
Udržitelné nebo šetrné hospodaření s půdou se často klade do protikladu s tím, že potřebujeme nakrmit rostoucí lidskou populaci. Podle této logiky potřebujeme intenzivní zemědělství. Je to tak? Potřebujeme intenzivní zemědělství?

Na to nikdo pořádně neumí odpovědět a jsou na to různé názory.

Ale začal bych tím, jestli je vůbec pravda to, co jste řekla v úvodu otázky. Jestli opravdu potřebujeme vyrobit více potravin, abychom nakrmili lidstvo. Já o tom mám seriózní pochybnosti.

Jaké?

Máme určitě regiony, kde populace narůstá a produkce potravin to nestíhá. Tam je třeba zvýšit produkci potravin.

Ale je otázka, proč by to mělo být navýšené produkcí potravin ve střední Evropě. Daleko logičtější je uvažovat o tom, jak zajistit produkci potravin tam, kde je to potřeba.

A já tam vidím schovanou takovou trošku pokryteckou větu, kterou neříkáme. My bohulibě říkáme: ‚chceme zvýšit produkci potravin, abychom nakrmili hladové v Africe. ‘ Ale ve skutečnosti myslíme: chceme ty potraviny vyrobit tady, abychom je Africe mohli prodat, vydělat na tom a mít se dobře.

To je ta skutečná motivace.

Když se podíváte na objem potravin, který se vyprodukuje v rozvinutých částech světa, tak to víc než stačí na to, abychom nakrmili sami sebe. Mimochodem, dnes už je na světě víc lidí, kteří jsou obézní, než lidí, co dlouhodobě trpí hladem. Mohli bychom nadneseně říct, že stačí přerozdělit ty nadbytečné „špeky“. Ne ale přímo, samozřejmě, jde o rozložení produkce potravin, která se spotřebou úzce souvisí.

U nás v populaci už proběhla demografická změna, máme méně dětí a populace se zmenšuje. Není důvod u nás vyrábět víc potravin. My to využíváme na vývoz, v lepším případě na výměnu. A toto je dobré mít na mysli.

Biolog, bývalý český ministr životního prostředí, od začátku roku 2018 vedoucí Zastoupení Evropské komise na Slovensku. Dříve zástupce ředitele komise pro potravinovou bezpečnost v Evropské komisi a ředitel odboru pro ochranu přírodních zdrojů a biodiverzity Evropské komise.
Ladislav Miko působí také jako hostující profesor na antverpské univerzitě, kde přednáší předmět obnovy ekosystémů, a jako docent na České zemědělské Univerzitě v Praze a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Miko je také členem dozorčí rady Univerzity Karlovy a správní rady Nadace Partnerství. Ve vědecké oblasti publikuje v oboru půdní ekologie a půdní zoologie (je expertem na půdní roztoče pancířníky) a je také prezidentem mezinárodního filmového festivalu Ekofilm.
Biolog, bývalý český ministr životního prostředí, od začátku roku 2018 vedoucí Zastoupení Evropské komise na Slovensku. Dříve zástupce ředitele komise pro potravinovou bezpečnost v Evropské komisi a ředitel odboru pro ochranu přírodních zdrojů a biodiverzity Evropské komise. Ladislav Miko působí také jako hostující profesor na antverpské univerzitě, kde přednáší předmět obnovy ekosystémů, a jako docent na České zemědělské Univerzitě v Praze a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Miko je také členem dozorčí rady Univerzity Karlovy a správní rady Nadace Partnerství. Ve vědecké oblasti publikuje v oboru půdní ekologie a půdní zoologie (je expertem na půdní roztoče pancířníky) a je také prezidentem mezinárodního filmového festivalu Ekofilm.
Foto | Greenweek / Flickr

A první otázka tedy je: co jsme udělali pro to, aby lidé měli šanci vypěstovat si pro sebe potraviny tam, kde mají hlad, a nezničili si svoje podmínky a svojí půdu?

A jedině kdyby tohle nestačilo, což si myslím, že nikdy nenastane, tak ještě zvyšovat intenzitu výroby. Jinak je to jenom o obchodu, ne o nasycení lidí.

Takže intenzivnější zemědělství nepotřebujeme.

Ne tak docela. Já si myslím, že intenzita zemědělství spíš vyplývá ze dvou věcí. Jedna je, že se rozprostíráme po světě, a to v civilizovaném světě není ani tak počtem jako spíš vlastními představami o komfortu. Už nám nestačí byt velký 60 m2, ale chceme mít dům 200 m2, chceme mít bazén, chceme doručovat zboží, takže potřebujeme sklady a silnice. Zabíráme tak stále větší část půdy.

Náš přední ekolog David Storch mě přivedl na jednoduchou myšlenku: musíme si uvědomit, že města a sídla jsou v místech, kde jsou půdy nejúrodnější. Lidi se historicky usazovali v místech, kde to rostlo. Když pak urbanizujeme osídlený prostor a pokrýváme ho betonem, tak pokrýváme betonem ty nejlepší půdy, co máme. To je velmi důležitá věc. Likvidujeme nebo degradujeme ty nejúrodnější půdy.

A současně stále víc vnímáme, že potřebujeme chránit zbytky přírody. Už není kam jít a rozorat to. A z toho pak plyne určitý tlak na intenzifikaci, protože musíte na menší ploše vypěstovat stejné množství potravin jako doposud.

A tam je třeba se hádat, jestli je lepší mít superintenzivní plochy, a to ostatní nechat přírodě. Já bych nebyl v odůvodněných případech úplně proti tomu, ale potom už bychom to asi nenazývali půda, ale byl by to nějaký biologický turbogenerátor potravin.

Druhá možnost, která má také něco do sebe, je dělat to méně intenzivně a ekologičtěji všude.

Není na to jednoznačná odpověď.

Když tedy budu méně intenzivně hospodařit a budu pro stejnou produkci potřebovat větší plochu, bude to na úkor plochy ponechané přírodě?

To je právě riziko. V některých diskuzích o tom, co dělat s klimatem, se objevuje názor, že přece ještě máme nějaké nevyužité půdy, tak tam pojďme pěstovat proutí, abychom ho mohli pálit místo uhlí. Ale to má právě dopad na biodiverzitu, na ekosystémy.

Společnost už většinově uznala, že máme problém s klimatem. A začíná uznávat, že máme problém s ekosystémy a biodiverzitou. Máme tu tedy dva velké problémy dneška a tak nějak se tváříme, že to jsou dvě různé bubliny. Ale nejsou. Ony jsou sakramentsky provázané a překryté.

Dneska je zásadní, že když řešíme problém v jedné bublině, nemůžeme se tvářit, že ta druhá nás nezajímá a že ji na chvíli obětujeme. Ty věci musí fungovat spolu.

Řeší se tedy tyhle dva problémy společně?

Zatím nemáme dostatečně integrovaný přístup k řešení klimatické změny, který by zároveň bral dostatečně do úvahy biodiverzitní a ekosystémovou stránku věci. A to je veliký problém.

A tak se může stát, že vymyslíme konceptuálně správnou verzi obnovitelných zdrojů z biomasy, ale zapomínáme, že biomasa je palivem pro půdu a tím pádem pro funkci ekosystémů. A když biomasu proměníme na teplo a elektrickou energii, tak bereme energii živáčkům v půdě a všemu živému, co z půdy vyrůstá.

Tohle se musí dát na jednu hromadu a musí se uvažovat přes obě bubliny. A proto si myslím, že nepotřebujeme nutně a všude zextenzivnit zemědělství, ale potřebujeme do intenzivního hospodaření přinést to „palivo“. Já tomu říkám: nakrmme půdu. Hledejme organickou hmotu, které dovolíme, aby se vrátila do té půdy.

Základní zdroj energie máme. Ten visí nahoře, svítí a říkáme mu sluníčko a ještě tady nějakou chvilku bude. A rostliny mají s nějakou efektivností schopnost udělat ze sluneční energie organickou hmotu. Spálit ji je plýtvání. Stejně jako u odpadů. Je to poslední možnost před tou úplně nejhorší. Předtím máme x dalších mnohem lepších možností, jak biomasu využít.

A ta nejlepší je investovat zpátky do fungování půdy.

Jak byste tedy spojil intenzivní zemědělství se zdravým fungováním půdy?

Můžeme mít relativně velmi intenzivní hospodaření, pokud zajistíme několik „drobností“. Jedna z nich je návrat organické hmoty zpátky do půdy. Já jsem se pokoušel zjistit, v jakém momentě dochází k přechodu z exploatačního využívání půdy, kdy se dlouhodobě rozbíjí organika v uloženém humusu, a kdy se jeho zásoba zachovává anebo buduje. Říkám tomu exploatační, nebo akumulační režim v půdě z hlediska energie. Ale taková čísla paradoxně nenajdete.

Jak to?

Není to vyzkoumané, nikdo dneska ještě neví, kolik přesně organické hmoty půdě musím nechat.

Víme, že když tam dám tolik a tolik hnoje, tak je to dobrý. Ale nevíme, kde je ta hranice, kde je to minimum.

My máme jenom zkušenost, která je jasně dobrá a jasně špatná. A někde mezi tím je ta čára a my jí nemáme definovanou.

Takže pořádně ani neumíme říct, kam až můžeme jít. Je to takové pocitové, na každé půdě to bude trochu jiné. Je to proto, že jsme na to stále koukali optikou úrody, produkce.

Ale je strašně důležité, abychom si jasně vymezili, kde je ta hranice, pod kterou se nesmíme dostat. To je první nejpodstatnější věc.

Co dalšího potřebujeme pro půdu udělat?

Můžeme mít relativně velmi intenzivní hospodaření, pokud zajistíme několik „drobností“. Co můžeme udělat jako první, je pěstovat meziplodiny. Mít pole pokrytá celý rok, a nejenom čtyři měsíce, když je tam pšenice. Používat zelené hnojení, zaorávat vypěstovanou organickou hmotu
Můžeme mít relativně velmi intenzivní hospodaření, pokud zajistíme několik „drobností“. Co můžeme udělat jako první, je pěstovat meziplodiny. Mít pole pokrytá celý rok, a nejenom čtyři měsíce, když je tam pšenice. Používat zelené hnojení, zaorávat vypěstovanou organickou hmotu
Licence | Volné dílo (public domain)
Zdroj | pxhere

Změnit strukturu krajiny. Zásahy v intenzivním zemědělství dáváme na frak spoustě organismů. První věc je, že jim zajistíme alespoň trochu energie. A když je někde vymlátíme, tak jim potřebujeme nabídnout možnost, aby se tam mohli vrátit.

To znamená, že musíme mít nějaké sinky, zásobárny těchto druhů a jedinců. Takové zásobárny, které vezmou dostatečně do úvahy jejich schopnost šířit se v určitém čase do určité vzdálenosti. Pak budou organismy schopné znovu osidlovat ty půdy, které dostávají na frak.

A za těchhle podmínek je podle mě stále ještě možné intenzivně hospodařit. Ale my to tak nastavené nemáme.

Pro nás je intenzita zatím ekonomicky postavena na vstupech a výstupech rostlinné biomasy, a z ní ještě té části, kterou chceme jíst.

A to je strašně zjednodušený systém proti tomu, jak by to celé mělo být pojaté.

Kdo by se tím měl zabývat?

To by měli zkoumat úplně všichni ekologové a samozřejmě zemědělci. Jenže se to nezkoumá.

Existují velmi zajímavé práce skupiny kolem profesora Haberla v Rakousku, který vymyslel ukazatel s dlouhou zkratkou HANPP, přivlastnění primární produkce lidmi (Human Aquired Net Primary Productivity). A ten v jednom čísle nepřímo ukazuje to, co já tady vykládám.

My dnes už máme naměřené, že obyvatelé ČR si z nadzemní biomasy přivlastňují více než 50 % veškeré vyprodukované hmoty a v ní obsažené energie. Jinými slovy celý systém má poloviční nebo ještě menší náplň nádrže, na kterou musí běžet. Polovinu z toho systému krademe pro sebe my, lidi.

Ten indikátor je zaměřený na produktivitu, to znamená na biomasu. A teď si zkusme uvědomit, jakou část biomasy z polí bereme. Bereme zrní, řepu, ředkvičky, rajčata, to znamená tu část, kde je nejvíc cukru či jiných živin, neboli energie. Čili energeticky je ta bilance ještě mnohem horší než 50 %.

Energetičtější část tedy použijeme pro svou obživu a z té horší části pak vyrobíme biopaliva a spálíme je na elektřinu.

V půdě ještě naštěstí zůstávají kořeny, v těch jsou také nějaké energetické zásoby. Ale i těch je v minerály přehnojované půdě méně, protože kytky nemusí živiny „hledat“, neustále jim je „doléváme“.

Ale když si toto uvědomíme, tak to odpovídá na spoustu otázek. My do půdy potřebujeme energii dostat zpět.

Jak to můžeme jednoduše udělat?

Co můžeme udělat jako první, je pěstovat meziplodiny. Mít pole pokrytá celý rok, a nejenom čtyři měsíce, když je tam pšenice. Používat zelené hnojení, zaorávat vypěstovanou organickou hmotu.

Potřebujeme změnit strukturu krajiny. Potřebujeme mít zásobárny půdních organismů, které vezmou dostatečně do úvahy jejich schopnost šířit se v určitém čase do určité vzdálenosti. Pak budou organismy schopné znovu osidlovat ty půdy, které dostávají na frak.
Potřebujeme změnit strukturu krajiny. Potřebujeme mít zásobárny půdních organismů, které vezmou dostatečně do úvahy jejich schopnost šířit se v určitém čase do určité vzdálenosti. Pak budou organismy schopné znovu osidlovat ty půdy, které dostávají na frak.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Ristina121 / Good Free Photos

Když jsem se v roce 2005 přestěhoval do Bruselu a nastoupil do Evropské komise, vypadala pole v Belgii podobně jako u nás. Sebrala se úroda, pak se to podmítlo nebo pooralo, přes zimu tam byla holá půda a na jaře tam někdo zase něco zasel.

Dnes začíná rozdíl bít do očí. V Belgii už v podstatě v zimě nenajdete pole, kde je jenom hlína. Já mám spoustu fotek ze Silvestra nebo z ledna, kde je pole s rozkvetlou hořčicí, kterou spálí mráz a která se potom zaorá. Ale slunce se nechá celou dobu, jak to jen jde, vyrábět biomasu pro pole.

V Belgii mají nejintenzivnější zemědělství v Evropě. A přesto se starají o to, aby šla organická hmota zpátky do půdy. To je první krok, který můžeme udělat v podstatě obratem. Jenom se pro to rozhodnout.

A jak tam ta změna proběhla? Bylo to politickým rozhodnutím?

Byla to souhra více věcí. Oni mají jednak obrovský problém, protože jsou v deltovém území, kde se koncentrují minerální živiny z celého povodí. Plus sami hnojili a tím pádem mají obrovský problém s nitráty. Nebyli vůbec schopni splnit podmínky nitrátové směrnice. Takže legislativa vytvořila tlak, který je nutí hledat řešení.

Se živinami v krajině je to tak, že nám jednak chybí a jednak přebývají. Souvisí to se strukturou půdy.

Půdní strukturu si můžeme představit jako šatnu v divadle a živiny pro kytky jako kabáty v šatně. Jak kytka roste, tak si vždycky z věšáku bere kabát tehdy, když ho potřebuje. A struktura půdy je ta šatna.

Když zničíme strukturu půdy, tak ze šatny zmizí háčky, na kterých visely kabáty.

A když je tam v nějakém roztoku nalijeme, tak tamtudy jenom profrčí. Co si kytka z toho proudu stihne chytit, tak to v tu chvíli využije.

A zbytek spláchneme do spodních nebo do svrchních vod. A máme potom problém s eutrofizací, s tím, že ve vodách máme živin moc.

Ale my potřebujeme šatnu s háčky. To je důvod, proč potřebujeme půdní strukturu udržovat. A tu strukturu, tu dobře vybavenou šatnu, vytváří půdní organismy.

Takže hnojit méně nemůžeme, protože by rostlinám chyběly živiny, které jsou z půdy již odčerpané, a hnojit více nepomáhá, protože se živiny v půdě neudrží?

Se živinami v krajině je to tak, že nám jednak chybí a jednak přebývají. Souvisí to se strukturou půdy. Půdní strukturu si můžeme představit jako šatnu v divadle a živiny pro kytky jako kabáty v šatně. Jak kytka roste, tak si vždycky z věšáku bere kabát tehdy, když ho potřebuje. A struktura půdy je ta šatna. Když zničíme strukturu půdy, tak ze šatny zmizí háčky, na kterých visely kabáty. A když je tam v nějakém roztoku nalijeme, tak tamtudy jenom profrčí. Co si kytka z toho proudu stihne chytit, tak to v tu chvíli využije. A zbytek spláchneme do spodních nebo do svrchních vod. A máme potom problém s eutrofizací, s tím, že ve vodách máme živin moc. Ale my potřebujeme šatnu s háčky. To je důvod, proč potřebujeme půdní strukturu udržovat. A tu strukturu, tu dobře vybavenou šatnu, vytváří půdní organismy.
Se živinami v krajině je to tak, že nám jednak chybí a jednak přebývají. Souvisí to se strukturou půdy. Půdní strukturu si můžeme představit jako šatnu v divadle a živiny pro kytky jako kabáty v šatně. Jak kytka roste, tak si vždycky z věšáku bere kabát tehdy, když ho potřebuje. A struktura půdy je ta šatna. Když zničíme strukturu půdy, tak ze šatny zmizí háčky, na kterých visely kabáty. A když je tam v nějakém roztoku nalijeme, tak tamtudy jenom profrčí. Co si kytka z toho proudu stihne chytit, tak to v tu chvíli využije. A zbytek spláchneme do spodních nebo do svrchních vod. A máme potom problém s eutrofizací, s tím, že ve vodách máme živin moc. Ale my potřebujeme šatnu s háčky. To je důvod, proč potřebujeme půdní strukturu udržovat. A tu strukturu, tu dobře vybavenou šatnu, vytváří půdní organismy.

V zásadě ano. Když se podíváte do historických postupů, jak se hnojila pole, tak kdysi dávno se tam navezla a zaorala chlévská mrva. Fungoval trojpolní systém hospodaření a všechny tyhle postupy, které známe z dějepisu. Limitovalo to ale produkci jen na určitou úroveň.

Pak přišla doba, kdy chytré hlavy přišly na standardní ekologické pravidlo, zákon minima. Ten znamená, že prvek, který je přítomný v minimálním množství, limituje růst. Když chybí fosfor a všechno ostatní tam je, tak stačí dosypat fosfor a úroda vyskočí na dvojnásobek. Na to jsme přišli poměrně brzy a začali jsme hnojit.

V prvních postupech se jednou za dva nebo tři roky přisypalo trošku minerálu, a protože v půdě byly ty háčky, tak na nich minerální hnojiva zůstala viset. Co kytky nespotřebovaly v jednom roce, měly k dispozici ještě za rok.

Ale jak jsme postupem času tu strukturu rozbíjeli, tak se začalo hnojit každý rok. Potom se začalo hnojit dvakrát za rok a dneska už jsou postupy, ve kterých se hnojí třeba čtyřikrát za rok.

A nejnovější výkřik technologie je, že máme kapénkovou závlahu a hadicemi natahanými ke každému kořínku pouštíme rostlinám právě tolik minerálních živin, kolik kytka zrovna potřebuje.

Ono to je technologicky úchvatné a v daném systému to šetří zdroje. Ale my jsme úplně postavili na hlavu princip, že rostliny mají mít živiny v půdě jako v zásobě. A my jim to teď přivádíme jenom v takovém množství, o jakém rozhodneme. Stojí nás to energii, práci a tak dále. Je to geniální, ale je to ujetý.

Takže se dá říci, že zemědělství je intenzivní, ale neefektivní?

No, ono stále ještě je efektivní. Energie, kterou potřebujeme, abychom vyrobili trubky, dovezli a pomleli minerály na hnojiva, abychom je rozprášili, abychom pole poorali, aby tam jezdil traktor, to všecko je energie a materiál, jsou to nějaké vstupy. Ty stojí nějakou cenu, a ta cena je stále ještě menší než zisk, který máme z rostlin, které tam vypěstujeme.

Ale my do ekonomiky nemáme započtené externality. Nemáme tam cenu zničené půdní struktury ani cenu vypuštěného CO2.

My teď sháníme miliardy na řešení klimatického systému, a nikdo si neuvědomuje, že to jsou ty miliardy, které jsme ušetřili na poli, když jsme si správně nezaplatili opravdovou cenu vstupů. My jsme se jenom zadlužili při intenzivním hospodaření.

Když započtete škody na životním prostředí, tak už se dávno nevyplatí hospodařit jako doposud. Ale dnešní ceny jsou bohužel nepřímo dotované tím, že externality nejsou zahrnuté v ekonomice.

Kapková závlaha je sice technologicky úchvatná a šetří zdroje. Ale ukazuje, že jsme úplně postavili na hlavu princip, že rostliny mají mít živiny v půdě jako v zásobě.
Kapková závlaha je sice technologicky úchvatná a šetří zdroje. Ale ukazuje, že jsme úplně postavili na hlavu princip, že rostliny mají mít živiny v půdě jako v zásobě.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Small lake

Počítá nějaký politický nástroj s ohodnocením ekosystémových služeb?

Takových nástrojů je několik, a sám jsem zapojený do rozvíjení systému, který si říká The Economics of Ecosystems and Biodiversity (TEEB).

Ale to samo o sobě nebude fungovat. Vy musíte ekonomický systém nastavit tak, aby externality buďto započítával, nebo aby je aspoň vnímal jako ekonomickou ztrátu nějakých assetů, ekonomických výhod do budoucna.

Reálná hodnota práce zemědělce by neměla být vyjádřená jenom jeho ziskem, který navíc v evropských a amerických podmínkách ještě výrazně dotujeme. Ten tlak není vždycky dostatečný na to, aby se lidi začali chovat jinak.

Jak tedy přimět velké agrární podniky, aby se staraly o kvalitu půdy?

Já jsem vždycky zazlíval Václavu Klausovi to, že novinářům říkal, co teď chci říct sám: že to je špatná otázka. Ale jde o to, že není třeba donutit jenom velké agrární podniky. Je třeba donutit společnost, aby to nastavila jako prioritu, a pak se tak velké agrární podniky budou chovat.

Podle mě je naivní se domnívat, že to kdokoli – ať velký nebo malý podnik, bude dělat pro krásné modré oči někoho, kdo je o to požádal. Systém musí být nastavený tak, aby se jim vyplatilo dělat to správně. Dneska se jim to správně dělat nevyplatí.

My máme takovou tendenci říct: to jsou ti zlí velkofarmáři a hospodáři, kteří na to kašlou a jdou jenom po svém zisku. Ano, taky.

Ale část pravdy je, že společnost to nějak nastavila, a společnost to klidně může nastavit jinak. Že pro ně prostě bude výhodné, aby se chovali jinak. Takže na tom máme stejný podíl viny a nemůžeme to na ně jen tak hodit.

K tomu trochu směřovala moje předchozí otázka: je nějaká země, kde je oceněná mimoprodukční hodnota půdy nebo ekosystémové služby krajiny?

Systémově o tom nevím. Podle mě jsou země, kde je tlak standardního ekonomického systému zmírněn správným využitím dotací, a tudíž to vypadá lépe.

A jedna z nich není vůbec daleko. V Rakousku, když se podíváte na zemědělské dotační peníze, tak tam je tuším 70 % peněz utráceno na agroenviro opatření, tedy z druhého pilíře evropských dotací na zemědělství. To je úplně nepoměr oproti všem ostatním evropským zemím.

Oni jsou v Alpách, záleží jim na tom, aby krajina vypadala hezky, protože stát žije z turismu. A velké lány nejsou moc atraktivní. Zemědělci současně potřebují prosperovat, takže jsou tam malá políčka, malé a střední podniky, těch velkých je tam minimum. A mají to nastavené tak, že tohle zodpovědné chování jim umožňují dotační peníze.

Tu dobrou myšlenku podle mě vnímají i naši velcí i menší zemědělci. Musí ale ekonomicky přežít. V Rakousku je to nastavené tak, že přežijí, a tudíž to dělají. Zatímco u nás je to nastavené tak, že kdyby to začali dělat, tak mnozí zkrachují. Tak se jim nemůžeme úplně divit, že to nedělají.

Struktura půdy určuje i její schopnost vsakovat a zadržovat vodu.
Struktura půdy určuje i její schopnost vsakovat a zadržovat vodu.

Co vám ještě připadá jako důležitá otázka týkající se kvality půdy?

To nejčastější, co člověk slyší z mého pohledu zaměstnance Evropské komise, je, že dotační systém je celý postavený na hlavu. Jinými slovy: zrušme dotace a – jak zpívá Janek Ledecký – všechno bude fajn.

Nebude.

Lidé si málo uvědomují, že dotace opravdu nejsou o tom, aby měl farmář vyšší příjem. Dotace jsou o tom, že dneska máme globalizovaný svět, soutěžíme na globalizovaném trhu a máme spotřebitelské požadavky, které jsou promítnuty do legislativy EU.

My chceme, aby v potravinách byly dodrženy určité limity na rezidua pesticidů, my chceme, aby splňovaly hygienické normy, my chceme, aby nebyly klecové chovy, ale aby zvířata mohla běhat, a tak dále. To všechno jsou oprávněné požadavky. Ale to všechno dělá výrobu dražší ve srovnání s tím, kdo to nedělá.

A v momentě, kdy agrárnímu sektoru dotací nekompenzujete rozdíl v cenách, tak v podstatě otvíráte prostor těm, co na tyhle standardy kašlou, aby pronikali na náš trh a aby vytěsňovali ty, co to dělají správně.

Tomu se dá bránit tak, že uděláte celní bariéry. Jako Evropská unie z hlediska výroby potravin nejvíce vyvážíme, ale současně i nejvíce dovážíme. A když začnete vytvářet bariéry na vývozy, vytvoříte si bariéry i na dovozy, protože to funguje recipročně. A dostaneme se do problémů s krmovinami a dalšími produkty, na jejichž dovozu jsme závislí.

My beztak požadujeme, aby všichni dovozci dodržovali naše pravidla. To je bariéra nikoli fyzická, ale substanciální. Týká se ovšem jenom výsledného produktu, nikoliv postupů, které jsou regulovány jejich, většinou benevolentnější legislativou. Ale naši zemědělci musí být současně schopni naplnit všechny naše narůstající požadavky. Každým rokem se jim přidává něco, co musí zabezpečit.

A dotace jsou od toho, aby to kompenzovaly. Aby nám umožňovaly jednak vysokou náročnost na výrobní postup a výsledný produkt, a jednak ekonomické přežití výrobců.

Patřím v mnohém mezi velké kritiky jak zemědělců, tak lesníků. Ale reálně jsou to jediní lidi, kteří se můžou o naši krajinu plošně do budoucna starat. Žádnou jinou armádu pracovníků nemáme a ani nemá smysl jí vytvářet. Jim se musí vytvořit podmínky, aby to mohli dělat tak, abychom si nezničili podstatu krajiny a podstatu půdy. Jsem si jist, že to pak budou dělat ve velké většině ochotně a rádi.


reklama

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Kováříková Zdeňka
Zdeňka Kováříková
Autorka je redaktorkou Ekolistu.cz.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (27)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

KP

Katka Pazderů

10.6.2019 05:16
Ano, je to trošku složitější. Ale pokud bychom se orientovali na to, co máme nejvíce rádi, tedy peníze, a aplikovali uhlíkovou daň na všechny výrobky a procesy, v míře, která odpovídá jejich zátěži pro planetu, mohli bychom nasměrovat naši civilizaci lepším směrem.
A s vývozem potravin či potravinářských surovin. V té Africe a leckde jinde se moc pěstovat nedá. My máme tu nejlepší půdu, v humidním klimatu. Aridní klima uhlík spotřebovává, humidní ukládá. Ale jako celek je planeta v rovnováze.
Odpovědět
lu

10.6.2019 07:49 Reaguje na Katka Pazderů
v africe se samozřejmě pěstovat dá a velmi úspěšně. akorát se jaksi nepěstuje. důvodů je vícero, od zvrácené zemědělské dotační politiky všude ve světě, přes zvrácený systém pomoci africe, po zakořeněnou mentalitu lovců a sběračů - ne náhodou se civilizace objevily tam, kde se střídají roční období (such/déšť, později léto/zima) a kde je pro přežití potřeba myslet rok dopředu, a ne tam, kde je celý rok máj a zralých plodů na stromech stálý dostatek.
Odpovědět

Lenka Č.

10.6.2019 10:19 Reaguje na
Bohužel, v Africe se pěstuje - a to ve velkém. I zde totiž dochází k tomu, že půdu zabrali zahraniční investoři. Místní, kteří měli svá políčka a dokázali víceméně soběstačně hospodařit, byli vyhnáni a jsou odkázáni na ten systém humanitární pomoci. Už dávno nejsou lovci a sběrači, žili ve vesnicích, ale ve vesnici bez polí toho moc nevypěstují.
Pokud je něco zvráceného, pak toto: Zahraniční korporace, která zabrala velké území a dost toho vypěstovala, odváží mnoho plodin do světa. A ze světa přilétá mnoho potravin v rámci humanitární pomoci. Afrika (konkrétně např. Etiopie), si ve vidině prosperity ničí svou vlastní zem...
Odpovědět
lu

10.6.2019 11:05 Reaguje na Lenka Č.
ono to bylo ještě trochu jinak. kolonialismus, jakkoli se to dneska moc neříká, přinesl blahobyt a rozvoj, a výsledkem kolonialismu byla nějak fungující ekonomika (byť k ní můžeme mít spoustu výhrad). po slavném osvobození a sebeurčení následovalo vyhnání farmářů a po velkém překvapení, že najednou nebylo co nebylo co žrát, si místní oligarchové přizvali molochy.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

10.6.2019 20:35 Reaguje na Katka Pazderů
Kde v Africe je dostatek vody a půda není nějakými chybami zničena, se dá díky vyšším teplotám a při využití správných plodin optimalizovaných na tropické teploty produkovat násobně víc než je možné produkovat v prostředí mírného pásu.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

11.6.2019 13:27 Reaguje na Katka Pazderů
Předně je třeba uhlíkovou daň celosvětově uvalit na těžbu fosilního uhlíku. Pak lze přemýšlet o "drobnostech".
Odpovědět
KZ

Karel Zvářal

10.6.2019 08:21
Pan profesor je tradičně epický, až se člověk v tom pomalu ztrácí. Takže nikoliv ziskuchtiví podnikatelé, ale též já jako zákazník v tom jedu... skvělé - jsem spolupachatel:-))) Stát má přece dostatečné páky k tomu, aby popsané problémy řešil. Pokud k tomu není vůle, jsou to všechno jen:
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/merta-vladimir/kecy-441534
Odpovědět
MV

Miroslav Vinkler

10.6.2019 10:05
Další pěkný článek pana Mika. Bohužel , po pěkném úvodu a dobré střední části , se nám nějak v závěru vytrácí...

Pokusím se to udělat místo něho.

Pokud EU nevydá závaznou Směrnici o půdě , která nastaví podmínky obdobné např. Směrnici o vodě, nic se nezmění.
Doposud nevznikl patřičný společenský tlak,který by donutil členské státy EU k lepšímu hospodaření s půdou . A její hodnotu nadřadil byznysu. Těch varovných signálů je hodně - v podstatě nám počínají kolabovat evropské ekosystémy - od hmyzích společenstev přes čistotu povrchových a podzemních vod až po limitně "zdravé" vypěstované produkty.
Důvod je zřejmý - Evropa žije v blahobytu,který doposud neměla a každý politik,který by to chtěl omezit, bude mít problém. Tímto přístupem pak musí dojít k tomu, že dojde ke kolapsu. Rychlému a nezvratnému, který zcela přepíše společenské poměry v celé EU. Určitě to stihneme nejpozději do 2050.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

10.6.2019 14:42 Reaguje na Miroslav Vinkler
Tak s tím blahobytem naprosto souhlasím, to vám podepíšu .Ale upřímně řečeno- rozvojové země půdu a obecně životní prostředí devastují daleko víc a v podstatně větším měřítku.
Odpovědět
MV

Miroslav Vinkler

10.6.2019 16:13 Reaguje na pavel peregrin
Ano, devastují,ale položil jste si někdy otázku Proč ?
Odpovědět
pp

pavel peregrin

10.6.2019 22:57 Reaguje na Miroslav Vinkler
Jednak pro nadnárodní korporace a za druhé pro vlastní potřebu vyrovnání se vyspělým zemím.
Odpovědět
MV

Miroslav Vinkler

11.6.2019 09:13 Reaguje na pavel peregrin
Chovají se tedy naprosto stejně jako my, pouze tam nemají kosmetickou brzdu v právních předpisech na ochranu ŽP jako v EU.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

11.6.2019 10:52 Reaguje na Miroslav Vinkler
Ano-ale kdo tedy začne s nápravou?
Odpovědět

Jaroslav Štemberk

11.6.2019 20:03 Reaguje na Miroslav Vinkler
Proč na všechno potřebujeme nějaké směrnice, pokud možno až z Bruselu?
Problém je v tom, že v kapitalismu je brána půda jako výrobní prostředek, který je třeba využít k co nejvyššímu a nejrychlejšímu zisku. Jaksi se tím téměř zcela vytratilo vědomí, které bylo zakořeněno v mnoha předchozích generacích vlastníků půdy, že musí uživit nejen nás, ale i mnoho generací našich potomků, a podle toho je s ní nutné zacházet.
Odpovědět
JH

Jan Horník

12.6.2019 01:51 Reaguje na Jaroslav Štemberk
Půdu degradovali na výrobní prostředek komunisti.
Odpovědět

Martin Švancar

10.6.2019 15:55
No tak kdejaký chytrák ví, jak by mělo vypadat zemědělství vypadat. Skoro nikdo z těch chytrolínů se ale zemědělstvím neuživí, až na čestné výjimky. A v tom je zakopaný pes.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

10.6.2019 20:31
Slušný názor.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

10.6.2019 20:50
Jinak je ale podle mně budoucnost spíš v intenzívních produkčních systémech v uzavřených prostorách za umělého osvětlení.
Pokud nebude technický a biologický výzkum a vývoj přerušen a bude se nadále rozvíjet, za nějakou možná jen relativně krátkou dobu bude produkce běžných potravin prováděna hlavně v těch uzavřených prostorách. Dá se tak totiž na jednotku plochy vypěstovat mnohem víc potravin a ty provozy mohou být přímo v místech převládající spotřeby - ve velkých městech a městských aglomeracích s velmi vysokou hustotou osídlení. V podstatě se tak defakto zruší jakákoliv doprava kromě dopravy energie - elektřiny a tato ekologická zátěž tak odpadne. Produkty nebude potřeba nikde převážet a jako zdroj živin pro rostliny se mohou využívat odpadní produkty civilizace, které se dnes bez užitku likvidují, jako třeba fekálie.
Půda pak bude využívána jen pro produkci luxusních potravin pro lidi, co si to mohou dovolit zaplatit a jako prostor pro další expanzi lidských sídel.
Odpovědět

Milan Štrupl

11.6.2019 07:49
Máme určitě regiony, kde populace narůstá a produkce potravin to nestíhá. Tam je třeba zvýšit produkci potravin.
---------------------
Kdy už konečně někoho napadne, že než zvyšovat produkci pro hladové je nutné snížit lidskou populaci o několik miliard... Každá země by měla mít jen tolik obyvatel, kolik jich je schopná uživit aniž by naprosto zlikvidovala přírodu. Mluvit o udržitelnosti, snižování emisí, zastavení globálního oteplování v situaci, kdy rozvojové státy vyprodukují ROČNĚ NAVÍC 100MIL LIDÍ, je směšné... Populace planety se každé 4roky rozroste o ekvivalent populace celé EU a to je naprosto šílené - už by si ekologové měli vybrat - buď zachraňovat lidi z Afriky a odjinud, nebo zachraňovat přírodu a planetu - obojí je vyloučené, neboť devastace planety je přímo úměrná počtu lidí na planetě!!!!!! Omezujeme spotřebu plastů v Evropě - no proč ne, ale netvařme se, že tím zachraňujeme oceány - v nich končí plasty z Afriky a Asie a tam regulace EU nikdo neřeší. Snižujeme emise aut - fajn, bude ve městech čistší vzduch, ale netvařme se, že tím zastavíme globální oteplování - emise našich aut jsou už nyní v globálu bezvýznamné. Nevychovávejte z dětí nemyslící fanatiky - nepomůže nám nic, pokud nějaká nemoc či opravdu velká válka nezredukuje populaci rozvojového světa, neboť oni s tou množírnou nepřestanou...
Odpovědět
MV

Miroslav Vinkler

11.6.2019 09:19 Reaguje na Milan Štrupl
To by nebyl až tak velký problém, pokud by ČR nebyla v EU . Z toho plyne povinnost dodržovat unijní předpisy. Ty si ale dělají na míru skuteční hráči v poli - finanční oligarchie - a tu zajímá pouze míra zisku.
Kdysi jsem četl, že ekologicky únosná míra populace v ČR by byla do 6mil.

Bohužel musím s vámi souhlasit, že pouze globální katastrofa přiměje vlády k postupu správným směrem.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

11.6.2019 13:22
Co se týče ochrany klimatu, intenzivní zemědělství vyprodukuje nejvíce biomasy, která odsála CO2 z atmosféry. Mechanizace a výroba umělých hnojiv jej tam ale zase přidala. Jedno z kritérií správného zemědělství by kromě ochrany kvality půdy a vody měla být i bilance CO2. Ta je např. u pralesa nulová - co naroste to zhnije.
Odpovědět
ph

pavel hašek

12.6.2019 03:45
Pan profesor jak je vidět má věci promyšlené. Ale z globálního, případě Bruselského pohledu. Je nás však málo na to, abychom diktovali, nebo utvářeli velmocenskou politiku v řízení planety. Mě, jako zemědělci s celoživotní praxí v prvovýrobě by úplně stačilo, aby se už konečně naši (zdejší) kormidelníci probudili. Je to potřeba u nás doma, v té naší zemičce direktivně nastavit tak, jak to vidíme vedle v Rakousku, či starých spolkových zemích. Je třeba zamezit takovým zvěrstvům, kdy se vozí cibule z druhé strany Země, protože ta cibule i ty brambory u nás přeci rostou. Je však potřeba vyřešit i mnohé další otázky mimo zemědělství, jako příklad uvedu neustálý růst HDP. Opravdu potřebujeme ke šťastnějšímu životu meziroční nárůst HDP za současného tisknutí dalších peněz? Nebo nastavený strop v počtu lidí živících se zemědělstvím? Lidi už se probuďte a nehrajte si na na ředitele planety! Pro nás je důležité jak to děláme sami tady u nás doma, třeba si z nás někdo vezme jednou příklad.
fous
Odpovědět
MV

Miroslav Vinkler

12.6.2019 13:06 Reaguje na pavel hašek
Podepíšu do puntíku !
Odpovědět
pp

pavel peregrin

15.6.2019 17:10 Reaguje na pavel hašek
Pane, dá se s vámi souhlasit, ale realita je taková, že s našimi 10 mil obyvatel si Brusel vždy vytře zadek.A pokud budou za zemědělce kopat takoví europoslanci, jako dosud, z mého pohledu vlastizrádci, tak se to asi moc nehne.
Odpovědět
Rz

Roman z Vysočiny

19.6.2019 00:33
Řešení je ale jednoduché, vyrobíte dřevěné nebo ještě lépe aktivní uhlí a smícháte ho rozdrcené s kompostem, štěpkou, kamennou moučkou, trávou, ef. mikroorganismy a necháte mléčně kvasit bez přístupu vzduchu, výsledkem bude v podstatě trvale zůrodněná půda, jak dělali indiáni tzv. terra pretu, v Německu už to fachčí ve vinohradnictví a ovocnářství a začínají s aplikací na pole. Takhle si tu půdu nabijete takovou energií, že nebudete stíhat sklízet, s prodejem a ekonomikou je to složitější, ale v podstatě je potřeba, aby i zákazníci dávali přednost kvalitě a ne jen nízké ceně, což je v Česku problém.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

19.6.2019 12:03 Reaguje na Roman z Vysočiny
Nejhorší je, že u nás ani ta vysoká cena zdaleka nezaručuje kvalitu.
Odpovědět
mr

michal rysavy

21.6.2019 12:15
? kolik lidí se podílí na produkci potravin vs. ostatní; jaký mají cenový rozdíl v ohodnocení práce?
Souhlasím, není koho více potřeba nakrmit. Copak mi můžeme vyvážet do jiných kontinentů? Tak je tu volný (EU) trh, v kterém Belgie, Holandsko, Německo a určitě i ty Jižní EU státy mají možnosti vývozu. Ale přitom vytváří tlak v trhu vnitrozemské EU (Rakousko, Česko, Slovensko, Rumunsko a další) . Prostě v tomhle mějte minimální úrodu o proti všem okolo. A ještě aby bylo produktu nadbytek, tak že ceny jsou minimální.
Narodil jsem se před 34 lety a žiju v zemědělství. Určitě to nebyla doba, kdy se tu oralo s koňmi a pěstovalo se způsobem zasít-sklidit-třídit na jídlo/na setí (lokální odrůdy). Byla to už doba rozoraná, krajina devastovaná těžbami, stavbami, záměry a zábory. Ale pole se orali, protože se hnojili a redukovali dlouholeté kultury. No a když se hnojily, musela být někde stájová živočišná výroba, která to mohla dotovat zpátky na pole. Na polích se proto dělaly vojtěšky (2-3 roky), různé zelené krmné směsky a senážní porosty (pro skot). Do živky z obilí šla převážně zadina a sláma na podestýlku (z toho hnůj). A co ty stroje, to bylo nafty, přejezdů a utužení za dešťů. Ale musel se nakrmit národ, protože se budovalo (a byla asi i spotřeba?).
Hrozně moc se toho za jenom můj život změnilo. Začali být informační kanály, televizní a později internetové. Hodně se tedy změnili možnosti a množství informací pro zpracování či vyhodnocení. Prostě technologie strašně postoupila a snaží se postupovat dál. Nicméně nebýt dotací, nevím kdo by zemědělce hlídal a trestal (jako by si stát platil službu od zemědělce). Takže jsou pravidla a různá nařízení kterými se musejí zemědělci řídit. Někdy si říkám, že kdyby byla dřív taková pravidla, jestli by jsme tu i tak měli problémy (sucho, residua, nitrát, eroze..) A někdy si myslím, že rozruch kolem ochrany rostlin, měl být už také dávno. A to by mě zajímalo, co by bylo teď za postřiky.
Určitě je toho tolik, že všechno nemůže znát jeden člověk, či jedna jednoduchá profese. Po poli můžete běhat jak chcete, když nemáte zajištěn odbyt. Na tom poli co chcete běhat, musíte zajistit právní vztah, který se díky spekulacím s půdou můžou během roku klidně i několikrát změnit. Do toho zajistit vstupní náklady, tedy zabezpečit finance na to. Je to spousta práce všeho toho a do toho ještě chcete přidávat a přidávat. Nikdo s ničím nepomůže, každý jenom vidí jak by to šlo líp.
Takže když se budu bavit o té intenzitě? Přece je to tak jednoduché spočítat. Základem je potřeba organismu získávat pro sebe energie. U lidí je to jídlo, ve stavu mnohobuněčných organismů. Mělo by se to počítat asi tak že, jeden člověk musí vynaložit nějakou aktivitu (práci) aby získal finance pro možný nákup potřeb (jídlo a to ostatní). Takže by mohla být nějaká souvislost mezi procentuálním zastoupení nákladů na potravinu jednoho člověka a její možnou výrobou (průměrně).

Nedá se to říci obecně, i tak rozhovor pana Mika na mě z textu působil. Takže pro takovou tu krásu kolem nás by jsme museli udělat šílenou a asi i kouzelnou pozemkovou úpravu některých částí naší Republiky. Kdy se ani pořádně neví z fleku jak přesně to doopravdy je správně a jak se to dá udělat. Je hezký, že naši předci to s námi mysleli hezky, hodně informací šlo po generace. Dnes už se na to tak nehraje, přitom by nám strašně pomohlo, ty starší informace (poznatky) filtrovat a zkoušet vymýšlet nové, či lepší. Si tedy myslím, že z fleku bez poznatků/zkušeností, nikdo nemůže krajinu na orných lánech správně vytvořit (i s produkčními plochami). A ty neprodukční si zase zpětně vykoupí stát? Nebo se to má tedy platit z těch dotací a počítat to do produkční plochy? Proto aby se to všechno mohlo hlídat? Když se podívám na naše rekultivace Kadaňské, z dob minulých a ty nové rekultivace na Mostecku. Ne do slova a do písmene, ale jde o to dřívější - pole, cesty a lesy. A na Mostecku už to má i více položek. Nicméně, dnešní tvorba krajiny při výstavbě silnic, cest a cyklostezek je úděsná. Nejsou peníze na samofinancování, takže nejsou možnosti většího záboru (odkupu pozemků). Kdy v lepším případě se stromy sázejí metr od hranice pole. Asfaltované cyklostezky jsou jenom nějaké pevné linie v krajině, které tak nějak nic nenarušují, ale ani nic nezlepšují. Bylo by pěkné krajinu tvořit, ale není s kým, pořádně se neví jak a to nejtěžší je to kdo si tu krajinu vezme na sebe. Většinou každý se zajímá jenom o svůj prostor, ale za plotem ho to majetkově nezajímá. Kolik lidí si ze svých zisků utrousili na náklady pořízení své krajiny, nebo na její péči. Někdy jsou lidi v krajině vidět jenom jako špačci na třešních, přiletí až k hotovému. Bohužel, doba se mění a dnes už se nemůžeme vymlouvat na tu dobu kdy jsem se narodil (komunisti), ale na tu dobu porevoluční. Hustý že se všechno prodávalo a přitom jsme zadlužení.?
No závěrem, máte kdokoliv možnost, našetřit peníze, koupit si neprodukční, či produkční plochy a tvořit krajinu podle svého. Bohužel s tím vším kolem toho (byrokracie) a odevzdání svého života myšlence. I když i někteří dokázali tvořit krajinu ve svém volném čase po práci. Ale i tak všichni co dělají s krajinou, musejí se přepočítávat do peněz. Třeba i myslivec musí najít svojí ekonomiku pro přírodu (přikrmování, náklady na odstřel). Anebo ochrana přírody a jejich financování péče o krajinu :) Jenže zisk by mělo dle mě něco, za co si koupím něco navíc, za co můžu taky civilizovaně žít a dopřávat si výhod dnešní doby.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist