V Mladých Bucích u letos ostře sledovaného čapího hnízda včera zahynul na elektrickém sloupu další čáp, tentokrát mládě. Usedlo na sloup vysokého napětí, křídlem se přiblížilo k elektrickému vodiči, záblesk a bylo hotovo. Čápě tak následovalo svojí mámu, která zde stejným způsobem zahynula v květnu. V roce 2024 vyprší 15tiletá lhůta, ve které měly energorozvodné závody zabezpečit proti kolizím s ptáky všechny nebezpečné sloupy v republice. Už dnes se ale mluví o tom, že se tento termín nestihne. A ptáci budou hynout na jejich sloupech po tisících i nadále!

V minulých týdnech proběhla sociálními i jinými médii bouřlivá diskuse nad osudem čapího mláděte utýraného svou matkou a nad otázkou, zda v takových případech má člověk zasahovat. Problém má několik rovin a navzdory silným prohlášením není triviální.

Před několika dny jsem z čisté zvědavosti otevřel článek, který byl sepsán jako komentář k hojně diskutované „kauze“ čapího hnízda z Oseku u Rokycan. Jako biolog a amatérský ornitolog jsem tento případ monitorovaného hnízdění čápů bílých sledoval trochu zpovzdálí. Občas jsem v různých diskusích „utrousil“ svůj osobní postoj, ale tím to skončilo. Ovšem po otevření a opakovaném přečtení článku od pana Rylicha (Jan Rylich: Kauza čapího mláděte v Oseku: selhání záchranářů vs. argument „přírodou“; uveřejněný v Ekolist.cz dne 27.7.2021) jsem doslova vyskočil ze židle. Nerad někomu sděluji, že se velice mýlí nebo publikuje věci, o kterých nemá shromážděné dostatečné (v tomto případě snad ani základní) informace, ale tento článek mi nedal natolik spát, že jsem se rozhodl napsat svůj postoj.

Nehoda není náhoda a k výpadkům sítě tu a tam prostě dochází. Trvají pár hodin, někdy pár dní. Čím v takové vypjaté situaci dobíjet elektromobil?

Myšlenka České pirátské strany a Starostové a nezávislí nařizovat státnímu podniku Lesy České republiky kam, co a v jakém množství mají dodávat dříví, se mi jeví spíše jako cesta do slepé uličky.

Vážený pane premiére,
obracíme se na Vás v situaci, kdy se nám každým dnem přibližují rypadla polského těžaře PGE, který směrem k našim domovům nelegálně rozšiřuje těžbu v dole Turów. Rypadla běží i přesto, že už dva měsíce platí zákaz těžby, který nařídil Soudní dvůr EU v návaznosti na žalobu ČR. Namísto toho, aby se po Polsku vyžadovalo dodržování zákonů a rozhodnutí soudu, domlouvá se s Polskem ukončení sporu a stažení žaloby. Polští politici opakovaně deklarují, že se rozhodnutími tohoto soudu Polsko řídit nebude. Přitom je to ale tento soud, který má na českopolskou dohodu dohlížet.

Vážený pane Jane Rylichu,
jelikož Váš příspěvek a ne zrovna šťastně a přesně prezentované skutečnosti už pravděpodobně z nedostatku věcných argumentů byly tímto článkem přesunuty do osobní roviny, rád bych Vám a všem ostatním, co to stále nechápou, zopakoval několik základních faktů.

Pozor, ať nespadneš, nechoď tam, něco se ti stane, polož to, nebo se řízneš... Jak se staneme rodičem, svět nám může mnohdy připadat více nebezpečný než dříve. O své děti máme přirozeně strach, ale neměl by být limitem pro učení se, jak to ve světě chodí. Pokud je totiž od všeho “zlého” ochráníme, může to mít mnohem významnější dopady než odřené koleno nebo malé škrábnutí.

Orgány specializované na ochranu lesů, zemědělské půdy či zeleně ve městech již nebudou moci vetovat nevhodné stavební záměry, respektive nebudou moci nasměrovat stavebníka na úpravu projektu svými připomínkami před vydáním svého závazného stanoviska.

Už více než čtyři týdny uplynuly od veřejností poměrně dost sledované „kauzy“ čapího hnízda v Oseku u Rokycan, kde čapí matka téměř dva týdny „týrala“ své nejmladší mládě, které nakonec její útoky nepřežilo. Velkou vlnu kritiky a rozhořčení vyvolala zejména absolutní nečinnost Záchranné stanice v Rokycanech, jejíž vedoucí Pavel Moulis opakovaně odmítl zasáhnout a mládě z hnízda odebrat, a celou situaci popisoval jako „přirozený proces“, do kterého se „nezasahuje“.