Zahrajeme si takovou hru.

Patrně všichni známe Jirotkova Saturnina a zejména jeho užitečný počin, když společně s dědečkem založili „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“. Rozhodl jsem se pro podobnou iniciativu, pouze jsem romány červené knihovny nahradil několika texty, kterými nás neúnavně zásobuje doc. Jan Pokorný (dále jen JP) ve snaze ukázat, jak katastrofální důsledky má přechodná ztráta dospělých smrků na kůrovcem postižených částech Šumavy na klima, sucho i šíření kůrovce samotného ve zbytku ČR.

Při příležitosti Mezinárodního dne boje proti vzteklině Komora veterinárních lékařů konstatuje: „V našich zemích, tedy v Čechách na Moravě a ve Slezsku, se vzteklina nevyskytuje. Naposledy byla diagnostikována u lišek na Trutnovsku v roce 2002, a již v roce 2004 byla naše republika uznána za zemi této nákazy prostou. Nicméně u nás, stejně jako v ostatních zemích Evropy, stále platí povinné očkování všech psů. U koček a fretek je nezbytné, pokud cestují se svým pánem. Nebezpečí nákazy stále existuje.“

O požárech v Amazonii se píšou články, vlády posílají vojáky na hašení požárů, lidé nemalé peníze. Ale k tomu, aby se v Amazonii nevypalovaly pralesy, může přispět každý, a to tak obyčejnou věcí jako je nákup v obchodě.

Mohlo by se zdát, že shrnutí dostupných a aktuálních vědeckých informací (protože to bývají zprávy IPCC) o oceánu a kryosféře se Česka nedotýká a nemusí nás zajímat. Opak je pravdou. Často jsem v minulosti říkával, že povodně začínají nikoliv vylitím našich řek z břehů, ale formováním oblačnosti někde nad Atlantikem. Naznačoval jsem tím, že procesy v atmosféře nejsou lokalizovány do hranic jednotlivých zemí, ale pro jejich analýzy a pro možnost předpovídat jejich chování, musíme znát situaci stovky a tisíce kilometrů daleko (nejen nad Atlantikem, ale i nad Sibiří a jinde). A kryosféra? I ta se nás bezprostředně dotýká.

Oba autoři této odpovědi dávno odrostli z věku, kdy by se vyžívali v planých polemikách, zvláště pak v polemikách s kolegy, s nimiž názorově se v názorech na ochranu přírody v mnohém shodovali nebo shodují. Jenže zcela zbytečný hanopis proti pastevním rezervacím spolku Česká krajina ve středočeských Milovicích si reakci žádá. Ne proto, abychom „utřeli“ Čížka s Marhoulem, ale protože Milovické pastevní rezervace jsou vpravdě vizionářským počinem tuzemské přírodo-ochranářské komunity, stojí v popředí zájmů médií i občanů, získaly si nemalý mezinárodní věhlas a jejich úspěch či neúspěch může nadlouho ovlivnit strategické úvahy evropských ochranářů. Aby také ne. Jde o první lokalitu v Evropě, kde v polodivokých podmínkách žijí společně tři velcí kopytníci evropských postglaciálních ekosystémů, tedy zubr, „pratur“ a „divoký“ kůň.

Jan Beránek a Jakub Patočka společně před třiceti lety založili Hnutí Duha. U příležitosti tohoto výročí se otevřeným dopisem obracejí na české ekologické hnutí.

Na stránkách Ekolistu jsme si mohli nedávno přečíst kritiku reagující na projekt návratu zubrů, divokých koní z Exmooru a zpětně šlechtěných praturů do bývalého vojenského prostoru Milovice. V článku se bohužel objevila řada nepravdivých tvrzení, proto se domníváme, že je třeba alespoň některá z nich uvést na pravou míru. Věříme, že k tomu jsme neméně kompetentní než autoři, kteří projekt dle nás zcela zbytečně kritizují.

Diskuse o tom, zda je příroda „nesvéprávná“, a neobejde se bez trvalých technických zásahů člověka, nebo naopak perfektně vyladěná a prověřená miliony let neustálého vývoje a testování, není nová. Je možná stejně stará, jako ochrana přírody sama. Odrazila se i v příspěvku Oldřicha Čížka a Pavla Marhoula Příliš velká cena za náhražku divočiny. V něm jsou dány do protikladu technické zásahy formou pojezdů těžké techniky a přirozená pastva velkých kopytníků. Hned na úvod předesíláme, že tento konflikt vnímáme jako poněkud uměle vytvořený.

Na okraj probíhajícího týdne pro klima, kde by se měly řešit daleko důležitější věci, jako co hodlá Česko pro zastavení emisí skleníkových plynů dělat - ani nevím, jestli mě "baví" nebo spíš jen "udivuje" to pobouření, které mezi českými konzervativci vzbudily tři zcela nevinné věty Grety Thunberg v New Yorku: „A pokud patříte k té malé skupině, co se námi cítí ohrožována, máme pro vás velmi špatnou zprávu: Toto je jenom začátek. Změna přichází, ať se vám to líbí, nebo ne.“ (Original „If you belong to the small number of people who feel threatened by us, then we we have some very bad news for you: This is just the beginning. Change is coming - like it or not.“)