Ochrana divoké přírody na Šumavě je neutuchajícím tématem sporů. Na straně jedné jsou vědci, snažící se zde zabránit současnému hrozivému vymírání druhů a ničení evropsky unikátních ekosystémů. Na straně druhé jsou politici, kteří se ve službách developerů a spekulantů s pozemky snaží „zachránit“ před ochranou přírody šumavské pozemky tak, aby z nich jejich chlebodárci mohli těžit obrovské peníze. Jsou důkazy, že jen pouhým převedením některých šumavských pozemků na pozemky zastavitelné by spekulanti s pozemky získali na hodnotě jejich pozemků přes půl miliardy. A to je jen špička ledovce, celkem zřejmě půjde o mnoho miliard.

Nechci moc vstupovat do diskuse mezi docentem Janem Pokorným a profesorem Jiřím Kopáčkem o pohádkách docenta Pokorného, nicméně na jednu další pohádku docenta Pokorného musím upozornit.

Klimatické změny se zase jednou těší většímu zájmu médií (děkujeme, Gréto!). Je pozoruhodné, jak špatně je ale většina diskuzí o klimatu zacílena. Ke správnému nasměrování se nejdříve podívejte na grafy ze dvou webových stránek: jedné o globální chudobě, druhé o emisích skleníkových plynů. Jejich studiem si můžete udělat vlastní názor, nebo si celé studium ušetřit a přečíst si ten můj (jistě správný, jde přece o názor vědce), shrnutý zde v deseti tezích:

Nechci zaplevelovat veřejný prostor polemikami s Matějem Hollanem, který sám je důkazem, jak sám říká, tristnosti české klimatické debaty. Jenom se podivuji, k čemu všemu má odvahu se vyjadřovat, kolik času věnuje střílení do vlastních řad a utápění času ve virtuální realitě. Ten my v Nadaci Partnerství nemáme. Místo toho třeba ukazujeme obyčejným lidem, investorům a projektantům, jak lze dosáhnout u nemovitostí v centru měst uhlíkové neutrality; nebo pomáháme obcím a městům zlepšovat infrastrukturu pro cyklisty, šíříme dobrou praxi s funkčními adaptačními opatřeními a vzděláváme děti i dospělé směrem k udržitelnější budoucnosti.

Strom je pro mě symbolem života, přírody. Dlouhé roky jsem žil v domnění, že stromy potřebujeme k dýchání, protože nám vyrábějí kyslík. Bez stromů bychom neměli co dýchat. Dnes slyšíme, že z tohoto důvodu chce náš stát vysadit 10 miliónů stromů. Dalším důvodem je s tím spojené odstranění oxidu uhličitého z atmosféry. Mám stromy rád. Líbí se mi esteticky. Jsou důležité z mnoha důvodů. Regulují klima (např. odparem vody, stínem, aj.), čistí vzduch, zlepšují vizuální dojem okolí, představují domov pro řadu živočichů, poskytují nám palivo a stavební materiál, zadržují ve své hmotě velké množství uhlíku, který by byl jinak uvolněn do atmosféry. Lesy zadržují vodu a tak umožňují její vsakování do podzemních vod. A spousta dalších služeb a funkcí, které jsou pro naši existenci nepostradatelné.

Extinction rebellion (Rebelie proti vyhynutí) se snaží urychlit reakci vlád na klimatickou krizi. Aktuálně v tomto říjnovém týdnu probíhají v šedesáti zemích akce občanské neposlušnosti, které díky vlně zájmu médií dostávají téma do povědomí lidí.

Česká debata kolem klimatu je na dost tristní úrovni, ostatně podobně jako debata skoro o každé jiné složité záležitosti, a i mezi vzdělanými lidmi se šíří mnoho nesmyslů. Jeden z těch největších, který aktuálně šíří Richard Brabec s Andrejem Babišem, je, že musíme vyrábět kyslík a proto musíme sadit stromy. A studenti s tím mají pomáhat...

Současný kritický stav v lesích vyžaduje přijetí celorepublikových krizových opatření, která mohou rozvoj kalamity zpomalit a přispět k zachování lesních porostů se zastoupením smrku ve vhodných oblastech. Jedním z takových opatření je podle názoru členů CZECH FOREST think tank navýšení podpory boje s kalamitou v perspektivních oblastech zejména ve vyšších nadmořských výškách, jednoduchá dostupnost této podpory a umožnění nedotěžování silně napadených porostů v nejvíce postižených oblastech.

„Ekologické“ či „zelené“ debaty posledních měsíců nabraly na obrátkách v souvislosti s dramatickými vystoupeními švédské aktivistky Grety Thunbergové. O té bylo napsáno mnoho – od chvály po hanu, od rozborů z hájemství politické filosofie po psychologizující a satirické pamflety. Ve smršti prohlášení „pro Grétu a proti Grétě“, tedy pro a proti nové vlně klimatických opatření, poněkud zaniká to, co by přírodovědce, environmentalisty a ochranáře mělo zajímat především: Jaká nese „nová vlna alarmismu“ rizika pro přírodní stanoviště, ekosystémy, biodiverzitu? Chybí kritika nové vlny z ochranářských pozic.

V roce 2019 vyrábí na světě 450 jaderných reaktorů okolo 10 % elektřiny (zhruba 5 % globální spotřeby primárních energetických zdrojů). Jejich počet už od 80. let zůstává přibližně stejný, některé nové se uvedly do provozu, jiné odstavily. Žádný z odstavených zatím nebyl rozebrán a dekontaminován, což se všeobecně považuje za mimořádně náročnou a nákladnou operaci. Tento stav nejspíš bude trvat i do budoucnosti, nějaký nový průlom pravděpodobně nenastane.