Národní síť záchranných stanic, kterou koordinuje Český svaz ochránců přírody (ČSOP), přijala v loňském roce celkem 9869 zvířat považovaných současným zákonem o myslivosti za zvěř. Mezi nimi například 2190 poštolek obecných. Ministerstvo zemědělství (MZe) přitom opakovaně ochránce přírody písemně upozornilo, že taková pomoc je porušením zákona o myslivosti. Obětavec, který odchytí poštolku se zlomeným křídlem a zajistí jí odbornou pomoc záchrannou stanicí, je podle MZe pytlákem. ČSOP nabízí řešení – vyřadit poštolku, která nemá pro myslivost žádný význam – ze seznamu zvěře v zákoně o myslivosti. A vyřadit další druhy, které jsou na tom obdobně. Pytlák se tak rázem stane ochráncem přírody a navíc – úřadům ubude spousta zbytečných byrokratických úkonů!

Otevřený dopis největším českým pojišťovnám Allianz, Generali Česká pojišťovna a Kooperativa.

Českomoravská myslivecká jednota je již 98 let hlasem českých, moravských a slezských myslivců, píše pan Waic ve svém, tradičně ublíženém, shrnutí, proč proboha nikdo jiný než právě ČMMJ nemá co povídat, co se jak bude dít na českých, moravských a slezských honebních pozemcích. A má zde pravdu. ČMMJ je tímto hlasem, reprezentuje názor 55 tisíc členů a snad i 80 % držitelů loveckých lístků. Tečka a poslední pravda pana Waice.

Až se budeme moci znovu podívat na dovolenou do evropských měst, některá místa možná ani nepoznáme. Poslední roky totiž v západních metropolích mnohem rychleji než dřív probíhá debata o právu na město a roste hnutí, které si bere ulice zpět.

Poté, co Arnika zveřejnila kritiku návrhu nové vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady za to, že zmírňuje limity pro použití strusky ze spaloven odpadů v náspech silnic a zásypech pro základy dalších staveb, se strhla vyhrocená debata. Kritizujeme vyhlášku za to, že upouští od dostatečně přísné kontroly toxicity popela a strusky ze spaloven se zavádějícím odůvodněním, že jde o naplnění oběhového hospodářství. Použití spalovnové strusky na stavbách je ale jednosměrná, lineární cesta umožňující vstup toxických látek do životního prostředí a s oběhovým hospodářstvím neboli cirkulární ekonomikou má pramálo společného. V článcích, zveřejněných Ekolistem, nás Ministerstvo životního prostředí a autoři odborných podkladů pro přípravu vyhlášky obvinili ze lži. Pokusím se celý problém rozebrat podrobněji a reagovat také na některá tvrzení zástupců Ministerstva životního prostředí a také pánů Michala Šyce a Jiřího Hykše (Šyc a Hykš 2021), kterým Ekolist zveřejnil poměrně dlouhý komentář.

Jako dlouholetý lesník a myslivec jsem velmi znepokojen současným až nepřátelským vztahem laické veřejnosti k lesnické a myslivecké činnosti, které mají svoji tradici a v kulturní krajině i opodstatnění. Velká část obyvatel ČR dnes žije ve městech obklopena pohodlím dopravy, kultury, ale i teplé vody a vyhřátých bytů a ztratila naprosto vztah s realitou života na venkově včetně hospodaření v přírodě.

Text Otakara Pražáka k frézování pasek je pěknou ilustrací komunikační strategie Lesů ČR. Ke zjevnému problému se nedokáží postavit čelem, nechají za sebe mluvit generátory polopravd a účelových tvrzení, s nimiž oficiálně nemají nic společného. Krom toho, že přinejmenším některé občas platí. A tak nám jednou ředitel BR Dolní Morava o frézování tvrdí, že „půdní povrch zůstává obvykle netknutý“, teď zase Otakar Pražák v zasvěceném výkladu o polaření srovnává vliv záplav a frézování.

Nová vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady stanovuje podmínky pro využití strusky ze spalování ostatních odpadů v definovaných aplikacích stavebního průmyslu, a to jako podkladová vrstva pod pozemní komunikace, parkoviště apod.

Případy otrav luňáků a orlů, které proběhly v posledních týdnech českými médii, vyvolaly negativní ohlasy veřejnosti. Podobně tomu bylo i v případě záměrného poškozování stromů, kde orgány ochrany přírody zákonnou cestou bránily jejich pokácení. Jedná se o ojedinělé excesy, nebo jsou případy otrav na Hodonínsku, Klatovsku či mrzačení stromů v Zašové důkazem závažnějšího společenského problému? Co vede konkrétní jedince k rozhodnutí úmyslně zabíjet chráněné živočichy? Pokud je motivací v případě poškození stromů, které následně musí být vykáceny, snaha prosadit realizaci konkrétní stavby, pak v případě záměrných otrav orlů a luňáků budeme ekonomické motivy hledat velmi obtížně. Spíše to vypadá, že se zde projevuje zvrácená touha psychicky nemocných jedinců ublížit přírodě a živým tvorům.

Diskuze o životním prostředí je dlouhodobě v zajetí předsudků a to znemožňuje naší společnosti dospět k rozumným kompromisům mezi ekonomickými a ekologickými zájmy. Proto čteme v médiích neustále o tom, že lidé protestují proti těžbě a zároveň o tom, že dochází stavební i energetické suroviny. Naše civilizace se přitom bez ohledu na současnou pandemii neustále rozvíjí, poptávka po nerostných surovinách a energii chtě nechtě stoupá, a tak většina z nás a priori předpokládá, že příroda v důsledku jen prohrává a prohrává. Na příkladu dobývání štěrkopísku lze však snadno ilustrovat, jak i rozsáhlé antropogenní zásahy mohou mít paradoxně blahodárný efekt na druhovou pestrost a početnost a životní prostředí obecně.