V Evropské unii začíná vyjednávání o konečné podobě směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí. Průmysl už pracuje na způsobech, jak používání jednorázových plastů omezit. Zdaleka ne všechny návrhy jsou ale přiměřené a pro firmy spravedlivé. Na řešení problému se musí podílet všichni.

Krajina jižního Kyjovska leží v oblasti tzv. vátých písků. Již v 19. století zde došlo kvůli nevhodnému hospodaření k rozsáhlému a nenávratnému poškození některých pozemků, které poté již nemohly sloužit jako orná půda.

Nejen jako dnes již nejdélesloužící ministr životního prostředí si uvědomuji, že každodenní kroky na ochranu klimatu mají svojí zásadní důležitost. Ta sice ne vždy spočívá v tom, že by naše soukromé chování nebo spotřební návyky vedly k bezprostřednímu zlepšení stavu zemského klimatu, ale mají nesmírnou důležitost v symbolické rovině. Ukazují totiž, jak důležité téma ochrany klimatu skutečně je.

Dovolím si vypůjčit dvě konstatování z rozhovoru s paleoekologem Petrem Pokorným, který vyšel včera v Ekonomu. Rád bych ukázal, v čem je jádro sporů, nepochopení a celkového zmatení veřejnosti i politiků u nás.

Po vyjádření Ministerstva zemědělství, že plánuje zákaz vystupování zvířat v cirkusech, začaly cirkusy se zvířaty mobilizovat své síly. Zástupci cirkusů obvinili ministerstvo, že je nepřizvalo k debatě nad novelizací zákona na ochranu zvířat jako odborníky. Sami se začali prezentovat jako ochránci a poslední bašta volně žijících zvířat, která je chrání před pytláky ve volné přírodě. Dokonce se údajně u nich mají zvířata o mnoho lépe než ve volné přírodě. Majitelé je milují jako členy své rodiny, nikdy by je k ničemu nenutili a zvířata jsou u nich ráda. Navíc jsou pod neustálým dohledem Státní veterinární správy i diváků, což potvrzuje i spřátelený veterinář.

Konference Říční krajina 2018, zaměřená na problematiku zadržování vody v krajině, stav vodních toků, jejich obnovu a správu, se konala ve dnech 5.-7.11.2018 za účasti 119 odborníků.

Ochrana klimatu je pro mě zásadní téma. V Poslanecké sněmovně si bohužel mnoho mých kolegů a kolegyň neuvědomuje, jak závažný a akutní problém klimatická změna představuje. Bez politické vůle, která momentálně skutečně není dostatečná, se v otázce ochrany klimatu nikam neposuneme. Přesto dělám, co dokážu.

Rakousko je země, která nemá ráda jadernou energii. To je prostý fakt. Má na to dokonce vlastní ústavní zákon z roku 1999, který jasně říká, že alpská republika je a bude jádruprostá země. Ani česká veřejnost o tom nemusí pochybovat, protože jí v blahé paměti jistě uvízla vzpomínka na traktorové blokády hraničních přechodů a bojovné transparenty proti Temelínu. Dnes naprosto samozřejmý rakouský odpor k atomu ovšem před čtyřiceti lety rozhodně samozřejmý nebyl.

Naše vláda chce vybudovat na Labi, Vltavě a Berounce velké stavby, aby zajistila trvalou splavnost těchto řek a podpořila tím rozvoj říční dopravy v ČR. Představa je taková, že tu poplují velké nákladní lodě, výletní parníky, motorové čluny i jachty v hustém provozu sem a tam z Hamburku až do Černošic, Pardubic a Týna nad Vltavou. V době dlouhodobého sucha a chronicky nízkých stavů vody mají na Labi zajistit splavnost především velké jezy a kanály, které prý na potřebných úsecích (u Děčína a u Přelouče) trvale zvednou vodní hladinu, takže velké lodě s hlubokým ponorem v pohodě projedou a nebudou drhnout svým dnem o dno řeky. Naše stále ještě tekoucí Labe se tak stane kaskádou malých přehrad s jedním jezem za druhým a líně tekoucí vodou.

Shrňme si důvody k zákazu cirkusů se zvířaty - tedy alespoň s divoce žijícími druhy.