Hnutí Duha v těchto dnech slaví 25 výročí a redakce Ekolistu mě požádala, abych zhodnotil jeho působení. Hodnocení předpokládá nějaká normativní očekávání, a proto bych mé „hodnocení“ Duhy začal zeširoka.

Byl to trochu zvláštní pocit. Zatímco jsem poslouchala přednášku odbornice z VŠCHT o chemických analýzách pesticidů v potravinách, o pár metrů dál probíhaly hovory o čakrách a šustily vykladačské karty. Navštívila jsem festival Evolution. Snoubí se tu racio a esoterika. A to není dobře.

Na univerzitě v Hradci Králové se ve dnech 23. a 24. března sešli odborníci z akademické sféry, aby se vyjádřili k podtématu již tradiční konference Naše společná přítomnost, které v roce 2015 znělo Různé kultury, jedna příroda. Svět, ve kterém žijeme, je kulturně velice rozmanitý a lokální odpovědi na globální výzvy jsou stejně různorodé. V jednotlivých příspěvcích, které přednesli řečníci ze šesti českých univerzit, se dostalo na oblast západní, střední i východní Evropy, západní Afriku, Melanésii či Bolívii. Jako výrazná se ukázala nekompatibilita neoliberalismu a „divokého kapitalismu“ s ekologicky udržitelným životem (či chcete-li, udržitelným rozvojem), viz dramatické proměny Lipna či nesoulad reálné politiky bolivijského prezidenta ve věci těžby surovin s proklamovanou ochranou zájmů Matky Země zakódovanou v ústavě.

Poprvé jsem se zúčastnil cyklojízdy v roce 2001. Tehdy na projížďku Prahou vyrazilo třicet cyklistů. Malý hlouček cyklistů s vtipnými transparenty velké pozdvižení nevyvolal. Jestli si dobře pamatuju, tak jen občas nějaký naštvaný řidič zatroubil, občas někdo zamával na pozdrav. Od té doby se hodně změnilo. Ale ještě by to chtělo další změnu. Myslet na lidi, co zrovna na kole nejedou.

Socioložka a kulturní ekoložka PhDr. Jitka Ortová, CSc. (1946–2015) byla v posledních letech, od doby, kdy ukončila své působení na pražské Katedře kulturologie FF UK, v akademické obci téměř nepřítomná. Její odkaz zde byl však stále živý, minimálně mezi jejími bývalými studenty, které zaujala svým věcným přístupem a zároveň upřímným zápalem pro otázky spojené se vztahem mezi lidským a přírodním světem.

Podpora motorových biopaliv ohrožuje orangutany a zbytečně plýtvá půdou v Česku. Hnutí DUHA navrhuje přiznat si cimrmanovský objev slepé uličky a představuje modernější možnosti jak snížit naši závislosti na dovozu ropy.

Právě v těchto dnech jsme totiž obdrželi z Kroužkovací stanice Národního Muzea zpětné hlášení, že čáp bílý, kroužkovaný 14. 6. 2014 na hnízdě v Draženově byl, bohužel mrtvý, nalezen v africké Gambii u vesnice Marrong. Byl nalezen 282 dní po okroužkování a urazil cestu dlouhou 4777 km.

Nestačí, že zvířatům nepřeje jarním sněhem a ledovými větry samotná příroda, ke zkáze se přidává i člověk. Ze zahrad a parků zněly motorové pily a k zemi padala hnízda ptáků i veverek. S cílem pokácet v termínu urychleně vše, co se dá, neunikli zubům pil ani v dutinách spící netopýři. Vegetační klid, ve kterém se kácení stromů povoluje, končí dle legislativy vždy 31. března. Jenže to zvířata netuší a tak mnohá zahnízdila dříve a doplatila na to.

Příspěvek pro zahájení projektu „Česká divočina - seznamte se“, Brno, 30. března 2015.

„Národní akční plán ke snížení používání pesticidů v ČR je název, který vymyslela tehdejší vláda. My jsme navrhovali udržitelný rozvoj,“ říká Michal Hnízdil z ministerstva zemědělství (MZe). Tím v podstatě naznačil, jak se věci ve skutečnosti mají, tedy že cílem není používaní pesticidů v souladu s platnými zákony omezovat, ale spíše vyhledávat a trestat používání těch již zakázaných nebo pokoutně vyrobených. „S falzifikáty máme skutečně problém, proto se snažíme do boje proti nim více zapojit například Celní správu. Důležité je dokázat, že jsou skutečně určeny pro místní trh a ČR pro ně zrovna není jen tranzitní zemí,“ doplnil.