Vidět pražské podpisy obou představitelů jaderných supervelmocí, vedoucí k dalšímu snížení „nažhavených“ jaderných zbraní je pro našince jistě příjemné, ale též jde o jistou symbolickou souvislost. Případným konfliktem bychom zřejmě utrpěli přinejmenším stejně, jako Rusko a USA. Ještě před podpisem smouvy budou Obama a Medveděv hovořit o iránském jaderném programu.

Vše nasvědčuje tomu, že zaspali zcela zásadně. Alespoň, pokud vím, nezveřejnili informace, které by to vyvracely. A to ani po té, co neziskové organizace vyzvaly k odvolání představenstva společnosti ČEPS, která spravuje přenosovou síť. Poukázaly na to, že firma zjevně selhala v přípravě sítí na nové solární a větrné elektrárny, ačkoli na vytváření podmínek ke schopnosti sítě absorbovat elektřinu z obnovitelných zdrojů energie (OZE) měla sedm let času. Z kritizovaného tábora jen nepřesvědčivé zaznělo, že do modernizaci sítě se dávají miliardy, aniž by bylo blíže doloženo jaká technologická či koncepční opatření k podpoře OZE kde a kdy byla konkrétně uskutečněna. ČEPS také ve svých vyjádřeních nedůvěryhodně ohromoval během pár dní stále navyšovanými údaji o vydaných kladných rozhodnutích o připojení slunečních nebo větrných elektráren k síti: od 3 500 přes 5 000 na 7 700 MW.

Vývoj v České republice skutečně byl v roce 2009 bouřlivý. Rozdíl oproti Německu však nebyl až tak dramatický. V Německu bylo v roce 2008 instalováno kolem 1600 MWp fotovoltaických elektráren (20 Wp/osobu), zatímco v ČR to bylo přibližně 50 MWp (5 Wp na osobu). V roce 2009 to bylo asi 3500 MWp v Německu (43 Wp na osobu) resp. 410 MWp v ČR (40 Wp na osobu).

Energetici nezaspali. Na problematiku omezené kapacity elektrizační soustavy z důvodů možného nedostatku zdrojů, které mají schopnost poskytovat rezervní výkon pro vyrovnávání výpadků, upozorňují již několik let. Na podzim roku 2007 na tiskové konferenci ČSRES (České sdružení regulovaných elektroenergetických společností) zástupci provozovatelů distribučních soustav a přenosové soustavy upozorňovali právě na nutnost změnit přístup k nepredikovatelným a neregulovatelným zdrojům. V té době především větrných elektráren. V listopadu roku 2009, tedy v okamžiku kdy začal extrémní nárůst žádostí o připojování fotovoltaických zdrojů sdružení ČSRES na tiskové konferenci opětovně poukazovalo na nutnost změny legislativy a na existující omezení v elektrizační soustavě ČR.

Solárních a větrných elektráren nepřibývá ani nečekaně, ani rychle. To, jakým tempem jich bude přibývat, bylo rozhodnuto už před sedmi lety. V Dánsku, Německu, Španělsku a dalších zemích – kde větrné a solární elektrárny vyrábějí mnohem větší část energie než u nás – s tím nemají problémy. Jenomže ČEPS, na rozdíl od svých kolegů v cizině, zaspal a na zelenou energetiku nepřipravil přenosové sítě, přestože na to měl sedm let.

13.3.2010 - Pochlubit se tím, kolik na Drahanské vrchovině postříleli zvěře, by chtěli o víkendu myslivci v kulturním domě v Žárovicích na Prostějovsku. Na výstavě by mělo být paroží srnců či muflonů i lebky lišek. U guláše a u piva, s nostalgií a snad i slzou v oku, zavzpomínají kovaní střelci, kolik toho zabili.

Článek uvádí animovaný klip, který pojednává o současných ekonomických stimulech pro snižování emisí CO2. Environmentální vzdělávání nabízí širokou paletu námětů, od klíčových východisek trvale udržitelného rozvoje až po lokální problémy. Výuka, zvláště obecných námětů bývá s využitím krátkých klipů snazší, neboť sama filmová řeč v sobě nese emoční zabarvení. A tím se přirozeně zvolené téma otevře k rozboru či debatě.

Před více než pěti lety vstoupila Česká republika do systému obchodování s emisními povolenkami a MŽP se stalo jeho skalním zastáncem. Současný rozpor mezi ČEZ a MŽP o rekonstrukci elektrárny Prunéřov II je však dokladem toho, že systém povolenek nemusí být funkční.

Princ Charles strávil 23. března asi tři čtvrtě hodiny v debatě s brněnskými doktorandy na téma udržitelného rozvoje. Přes dokonalé organizační zajištění akce mi po ní zbyl v ústech mdlý pocit - a to i přesto, že Charles je řečník formátu, který v Česku není k vidění. Právě ve své schopnosti nadhledu, sebeironii, zájmu o problém i schopnosti z něj vytáhnout to nejdůležitější a srozumitelně to zformulovat byl na hony vzdálený svým debatním partnerům. Těm totiž udržitelnost života, a tím ani udržitelnost debaty samotné, nic moc neříkaly.

Opět jeden smrtonosný den (17. 3. 2010) pro přerovské stromy, jekot motorových pil doprovází mnohé zdravé stromy na poslední cestě před kremací v krbech některých dřevomilů. Řada obyvatel, a nejen v naší zemi, považuje ve své omezenosti strom za pouhé 'dřevo', dokonce jim vadí padající listí (musí se uklízet). Neznalost, mnohdy hraničící s hloupostí se dá tolerovat jen u mentálně zaostalých jedinců, ti za svůj stav nemohou. Jak ale vysvětlit chování "odborníků", placených z peněz daňových poplatníků, kteří sedí na odboru Životního prostředí Magistrátu a jsou schopni každoročně podepsat konec životaschopných, zdravých stromů. Stromů, které jsou obydlím a zdrojem obživy pro ptactvo, kvetoucí stromy jsou pastvou pro včely, žije na nich mnoho forem hmyzu a tohle všechno dokáže odborník z Magistrátu svým podpisem ukončit.