22. květen byl Organizací spojených národů vyhlášen světovým dnem biodiverzity, neboli druhové rozmanitosti. OSN se tak snaží ukázat důležitost existence různých druhů živočichů a rostlin. Bohatost druhů organismů není významná jen pro biology, ale pro život celé naší společnosti.

Ekologické hnutí se dnes rozhodně nenachází v jednoduché ani jednoznačné situaci. Chuť zásadně měnit společenský systém, patrná v prvních letech existence polistopadového hnutí, postupem času jakoby vyprchala. Tzv. aktivistické organizace se poměrně rychle naučily pracovat jinak, jinými metodami, přeformulovaly své cíle. Zároveň postupem času vznikala hustá síť prakticky zaměřených organizací, většinou ekovýchovných center nebo poraden pro ekologicky šetrný způsob života. Ve své činnosti pokračoval a pokračuje Český svaz ochránců přírody. Vznikla také celá řada malých sdružení, reagující ve většině případů na potřebu řešení dílčích lokálních problémů.Při bližším pohledu je zřejmé, že v rámci celého sektoru neexistuje – vcelku pochopitelně - široká shoda na cílech ani metodách práce. Jakým způsobem může v této své různosti ekologické hnutí oslovovat veřejnost, která tak ráda hází ekologické organizace takříkajíc do jednoho pytle? Věříme, že jedním z příspěvků do hledání odpovědi na tuto složitou otázku bude i nová publikace Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí, kterou v těchto dnech vydává asociace ekologických organizací Zelený kruh.

Současné situaci v parlamentu okolo biopaliv lze velmi těžko porozumět. Kromě Martina Bursíka a několika jeho kolegů, kteří motorová biopaliva vehementně obhajují, jsou názory dalších poslanců a senátorů, odborníků, ekologických organizací i veřejnosti na biopaliva veskrze negativní a Evropská unie nás dnes k dalšímu navyšování biosložek v benzinu a naftě vůbec nenutí. Přesto zákon pro zvýšení podílu biosložek sněmovnou i senátem hladce prošel a zastavilo ho až prezidentovo veto.

Informace o výsledcích kontroly cizorodých látek v potravinách v roce 2009- informace o obsahu pesticidů v biopotravinách byly zveřejněny 6.5. v Hospodářských novinách a 7.5. na TV Prima. Jsme toho názoru, že způsob prezentace problematiky pesticidů v biopotravinách byl zcela zavádějící. Takovéto nekompetentní zveřejnění může vést k poškození pověsti jednotlivých výrobců biopotravin i celého sektoru ekologického zemědělství.

Otevřený dopis, určený všem politikům, lobbistům a institucím, kteří chtějí rozhodovat o nás bez nás...

S velkou hořkostí sleduji předvolební tahanice o Horní Jiřetín a Černice. Zejména levicové strany vyhrožují bouráním a vyvlastňováním. Doufám, že jsme přeci jen už 20 let někde jinde. V programu to mají kupodivu i menší strany, které do parlamentu neaspirují. Výroky paní Bobošíkové to jasně dokazují.

Pokud člověk chodí po tomto světě a pozorně sleduje tu naši „moderní společnost“ tak žasne, žasne nad způsoby, jak se chováme k životnímu prostředí, jak pustošíme krajinu, jak si necháme poškozovat své zdraví, zdraví svých dětí fabrikami i velkou částí zemědělců a hnacím motorem jsou peníze, zisk. Zajímavé je sledovat, jak se s růstem populace u člověka jakoby vytrácela přirozená inteligence. Ničíme a likvidujeme zemědělskou ornou půdu (matka živitelka). Ztrácíme pud sebezáchovy, nedokážeme posoudit, co je či není vhodné a nutné pro život a životní prostředí. V konečném důsledku nepochybně škodíme sami sobě. Ale co je tragické, většina z nás si tyhle věci vůbec neuvědomuje. Vidím, že ve skutečnosti jsou mnohem bystřejší a praktičtější ty jiné živočišné druhy a organismy, které musí žít na této zemi společně s námi. Je ovšem pravdou, že bránit se úmyslným či nechtěným útokům „pána tvorstva“ je nad jejich síly a možnosti.

Je smutné, že došlo k nedorozumění, kterým byl poškozen pan Petr Voříšek z České společnosti ornitologické, jehož si velmi vážím, a které rovněž poškozuje mé jméno.

MŽP předminulý týden vydalo souhlasné stanovisko v rámci procesu EIA k modernizaci tepelné elektrárny Prunéřov II (EPRII). Tato severočeská hnědouhelná elektrárna s instalovaným výkonem 750 MWe byla posuzována z hlediska dopadů na životní prostředí a zdraví obyvatel v podstatě již od roku 2008. Čtenáři, kteří se o problematiku zajímají, si jistě vzpomenou na různé zádrhele, které toto posuzování doprovázely. Posledním z nich je demise ministra Jana Dusíka.

Rozvleklé diskuze mezi nevládními ekologickými organizacemi, representovanými na jedné straně zejména Greenpeace, a energetiky a úředníky MŽP či MPO na straně druhé, vzaly konečně za své. Trvaly hodně dlouho a z původního případu, který měl být čistě technického charakteru, vytvořily „kauzu“. Kauzu, která v sobě měla pramálo racionálního. Měla velmi silný politický podtext, na kterém se zcela nepokrytě podílela Strana zelených i její příznivci. „Zelená“ ideologie v posledních třech letech bezprecedentně ovládla převážnou většinu rezortu MŽP, který měl k procesu EIA vydat (ale třeba také nevydat) podle zákona svůj souhlas.

Když 4. ledna 2010 nebylo stále ještě rozhodnuto o vydání či nevydání EIA pro plánovanou modernizaci Elektrárny Prunéřov II, nikdo netušil, co se během další měsíců semele. Ministr Dusík si pozval odborníky ze zahraničí, z konzultační společnosti DNV, a čekal na výsledky jejich studie. Ta pak jen potvrdila to, co Skupina ČEZ ohledně komplexní obnovy veřejně hlásala. Pouze ve dvou z 59 bodů objevili konzultanti odchylky (které ovšem ČEZ nikdy nepopíral), ty však k přihlédnutí k místním podmínkám je možné zrealizovat tak, jak to modernizace předpokládá. Úřad tehdy pod vedením ministr Dusíka ovšem nedokázal říct ano ani ne, a ministr tak raději na svou funkci rezignoval.