Na otázku, zda by nebylo lepší s nosorořčími rohy naložit jinak než je spálit, je jednoduchá odpověď. Nebylo. Samozřejmě, že existují takové argumenty a hlasy, že se rohy měly prodat a získané peníze se mohly použít např. pro chov nosorožců či pro zoologické zahrady. To je ale velmi krátkozraké uvažování a svědčí o tom, že dotyční do problému příliš nevidí. Představte si jednoduchý příměr - pokud by bylo zabaveno 53 kg heroinu, myslíte, že by někdo uvažoval o tom, že by se měl prodat? Ale z jeho prodeje by se také přece utržilo hodně peněz a ty by se daly použít např. na protidrogovou kampaň… Každému asi dojde, že tohle je hloupost a zabavené drogy se mají zničit. Proč ovšem neuvažujeme stejně i u rohů nosorožce? Drogy ubližují lidem a ničí lidské životy, ale obchod s nosorožčími rohy ohrožuje nosorožce na samotném přežití a existenci. Je to obdobné.

ZOO ve Dvoře Králové spálilo zásobu nosorožčích rohů v ceně za 50 milionů korun. Jaký to má smysl?

Zničení nosorožčí rohoviny spojené se snahou upozornit veřejnost na kritickou situaci nosorožců považuji za to nejlepší, co jsme s rohovinou mohli udělat. Prodej nosorožčí rohoviny by totiž byl kriminálním činem, protože obchodování s rohovinou je zakázané. Navíc by byl zcela v rozporu s posláním zoologických zahrad a rezervací na ochranu přírody – prodej by jen zvýšil poptávku a tím přispěl k dalšímu vybíjení nosorožců.

Podle poslední studie vědců analyzujících globální emise skleníkových plynů pokračuje téměř rekordní tempo jejich růstu. Ten se očekává i v tomto roce a svět zatím následuje nejhorší scénář vývoje, který prognózuje Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC). Při jeho pokračování by čekal svět oteplení v rozmezí 3,2 až 5,4 °C do konce století. V našich zeměpisných šířkách by to znamenalo oteplení přibližně o 6-8 °C. Stejné teplotní změny na globální úrovni zažíval svět pouze při těch nejrychlejších změnách, a i to řádově v tisíckách let.

Pár lidí se mně ptalo, koho, pokud chtějí pomoci ochraně přírody a ekologickým zákonům, je lepší volit do Senátu v obvodu nazývaném Praha 1, kde proti sobě stojí Martin Bursík s Václavem Hamplem, kandidátem zelených a lidovců. Při vší úctě k bývalému rektorovi mé alma mater i ke Straně zelených si myslím, že je lepší a důležité hlasovat pro Bursíka. Neskromně se pokusím shrnout důvody, které mne k tomu vedou.

Předvolební kampaň jakoby potvrzovala názory o zbytečnosti senátorů. Scházejí věcná témata a hesla na billboardech dokonce svádějí k mylným závěrům. Co si máme kupříkladu myslet o nabídce lásky, sexu a politiky visící na hlavním nádraží? Ve stejné době přitom rostou obavy ze zavření ruských kohoutů s plynem, každý den zmizí pod betonem několik hektarů kvalitní půdy, na Ostravsku, Ústecku a ve velkých městech dýcháme smog, do potoků a řek proudí splašky, developeři si chystají rozebrání Národního parku Šumava, auta a parkoviště nás vytlačují z náměstí a parků.

Článek „Fotokomentář: Krkonoším nejvíc škodí jejich hospodáři“ autorů Křížkové a Šobotníka, uveřejněný v pátek na serveru Aktualne.cz, obsahuje nejen nepřesnosti a polopravdy, ale zcela zřejmé a záměrné lži, které zřejmě mají za cíl očernit snahy a práci Správy KRNAP a zviditelnit pisatele článku. V Krkonošském národním parku nepěstujeme smrkové monokultury, turisté nemají zakázán vstup na místa, kam jezdí traktory, a holoseč byla v zdejších lesích udělána naposledy v roce 1995.

Přemlouvat prezidenty a premiéry, aby se sjeli na summit o nepříjemném globálním tématu, z kterého nekouká žádný jasný úspěch, je vždycky nevděčná práce. Tím spíš, že jejich diplomaté už přes pět let mezinárodní klimatickou debatu nemohou pohnout kupředu. Podobná mobilizace před summitem v Kodani skončila víceméně fiaskem. Pan Ki-mun navíc státníky vyzval, ať s sebou do New Yorku přivezou nové peníze pro chudší země a ambicióznější závazky k omezování skleníkových plynů.

Bylo tam horko. Horko a dusno. Horko a dusno a spousta mravenců, komárů a včel. Ale zato jsme měli tu nejkrásnější koupelnu na celém světě – čistou přečistou říčku Sekelam plnou krásných a hlubokých koupacích tůní, sem tam s želvou nebo s vodopádkem.

Dochází k proměně chování spotřebitelů v případě výběru a využívání moderních mobilních přístrojů. V minulosti si lidé volili své mobilní telefony či notebooky tak, aby jim co nejdéle sloužily. Dnes již s dlouhodobým užíváním nepočítají. Tomuto přístupu nahrávají samotní výrobci, kteří u nových modelů přístrojů často neumožňují výměnu baterie. Přitom akumulátor při každodenním využívání do dvou let ztrácí svou původní kapacitu. Zvýšená spotřeba, a tedy i výroba elektronických zařízení, však ohrozí životní prostředí a lidské zdraví.